marina4088 přečtené 179

Vězeňkyně koruny 2022, Jeffe Kennedy

Ze začátku jsem s vězenkyní koruny trochu bojovala, protože začátek byl dost.. hektický. Jde o to, že Jenna vyrůstá ve světě, kde mají muži spousty žen, které mají ještě více dětí, takže bylo dost obtížné se vyznat v tom, kdo je vlastně kdo a jakou v příběhu zaujímá roli. Když se člověk přehoupne přes ten hodně informativní začátek, začíná tam být i určitá akce. Jenna si uvědomuje, že život není tak hezký, jak jí celý život říkali a tak se ji během pár okamžiků převrátí svět naruby. Druhá část knihy byla opravdu živější, začínají se tu mnohem lépe ukazovat povahy daných hrdinů a příběh se najednou četl nějak snadněji. Těším se na další díly této knihy, protože věřím, že nás už tak nebudou zahlcovat informacemi o tom, kdo je kdo (což je pro první díl pochopitelné a důležité) a nechají příběh svižně plynout. Jen škoda, že příběh nebyl více fantasy, protože těch fantasy prvků tu bylo málo. A musím vychválit obálku, protože ta se moc povedla. 3,5... celý text

Noční cirkus 2012, Erin Morgenstern

Na začátek musím říct, že jsem snad z žádné jiné knihy nebyla tak zmatená. Už začátek pro mě byl tak matoucí, že jsem občas ani nevěděla, co čtu, což se mi normálně fakt nestává. Bohužel se mě tenhle pocit držel až do konce knihy, kdy jsem fakt občas nevěděla, o čem čtu. Nevím úplně, co ke knize samotné napsat. Čekala jsem epický kouzelnický souboj, více akce, více.. cirkusu? Nevím jistě. Ale vím, že jsem to rozhodně nedostala. Příběh byl vleklý, místy až nudný, chemie mezi postavami mi nepřišla dobře popsaná, najednou se stala téměř bez nějaké předchozí interakce. Autorka má zajímavý styl jazyku a popisování, jenže někdy už to bylo moc. Bylo hezké si párkrát přečíst rozsáhlé popisy o tom, jak určitá věc vypadá a ze začátku se to opravdu i četlo dobře. Ale takhle se to táhlo až do konce knihy a občas jsem už chtěla určité pasáže vynechat (stejně jsem je přečetla) Když si to tak vezmu, konec byl sice fajn, skončil hezky. Ale celou dobu nás autorka připravovala na ten velký souboj plný přerůzné magie jen proto, aby nám ho odepřela? Škoda, kniha měla fakt velký potenciál, musí se nechat, že autorka má opravdu bujnou fantazii. 2,5 hvězdy... celý text

Vztek a další příběhy 2022, Lucy Taylor

Ztracena v bílém šumu 2022, Javier Castillo

Námi to končí 2018, Colleen Hoover

Už nemusíš dál plavat, Lilly. Už jsme u břehu. Tahle knížka v sobě měla něco nádherného, těžkého a zároveň smutného. Hlavní hrdinové byli super. Ať už se jednalo o Lily nebo Ryleho, i když s jejich chováním to bylo jak na horské dráze (není se čemu divit..), ale nejvíc jsem si zamilovala Atlase a Allysu. Atlas byl takové to zlato celé knihy a Allysa byla ten typ kamarádky, který je potřeba - říct pravdu i přes to, že to bude bolet. Podržet toho druhého. Zajímat se. A tak dále.. I když tu byl dva aspekty, které mi v knize dost vadily - dokonalá náhoda za dokonalou náhodou a život jako z pohádky. Chápu, co tím asi autora smýšlela - ukázat, že jde odejít - ale ne každý má bohužel to štěstí, že je finančně zabezpečený, má skvělé kamarády nebo dvě velké lásky. Vzhledem k tomu, co autorka psala na konci, se toho mohla i trochu držet, ať to není tak pohádkové, ale spíš bolestivě surové a reálné (ale jen trochu..) Za to se mi ale líbilo konečné vysvětlení návzu - dlouho jsem totiž přemýšlela, co znamená, s kým nebo jak Lily končí, ale tohle objasnění mi přišlo nejlepší. Stejně tak jako vyjasnění vztahu s mámou bylo super, doufala jsem v to od začátku knihy. Avšak i přes to.. Colleen umí neskutečně dobře psát, což se mi potvrdilo už v pár jejich knihách. Jsem docela cíťa, nemám problém si u knih poplakat, takže jsem se i těšila (někdy musím číst něco fakt smutného), že z toho budu emočně vyčerpaná a nebudu na tu knihu moct zapomenout. Což se nestalo. Jediné dvě části, které se mnou trochu hejbly byl začátek, když Lily objevila své deníky o Atlasovi a pak až vyjádření autorky, což je od sebe docela daleko ( +- 250 stran?). Kvůli tomuhle faktu bohužel nemohu hodnotit plným počtem.... celý text

Zatracená láska 2020, Tess M. Puffrová

Od začátku jsem se bála, že kniha bude něco na způsob after. Nakonec to bylo něco na způsob klasického školního klišé - myška a badboy, co je ve skutečnosti softie. Ale stejně se mi to četlo dobře. :D Anna má teda dost přísné rodiče, až mi ji v nějakých momentech bylo fakt líto. V jejím věku mít takovéhle podmínky pro život je dost omezující a fakt ošklivý. Občas mi sice vadilo její chování, ale vzhledem k tomu, jakého měla otce a tomu snad ani nedá divit. Madox byl klasický frajer - piercing, tetování, motorka.. Prostě takový ten typ kluka, do kterého budete na škole platonicky zamilovaná, ani nebudete vědět proč. Líbil se mi vývoj postav a vývoj jejich chování. Co mi ale docela dost vadilo bylo střídání pohledů ze stejného dne, ze stejné situace.. Jasně, občas bylo fajn přičíst si o tom, co si o dané situaci myslí druhý, ale nemuselo to tam být pokaždé. Každopádně jejich vztah přesně seděl na to, že protiklady se přitahují, protože ti dva neměli společného snad skoro nic. Konec mi vzhledem k celé povaze knihy přišel trošku přes čáru, sice se to dalo čekat, ale mohlo se to v klidu obejít i bez toho, aby si kniha zanechala takový ten sladký, roztomilý nádech. 3,5... celý text

Hanin kufřík 2003, Karen Levine

Povinné školní čtení - na tuhle knížku nikdy nezapomenu..

Kráska a geek: Jak Sam přestal být mimo 2016, Melissa Keil

Kráska a geek byla taková příjemná, oddechová knížka. Nic vám sice nedá, ale už od první stránek budete vědět, že je to nenáročná kniha pro klidnější čtení. Knize se nedá upřít čtivost. Hned ze začátku mě kniha bavila, jelikož to opravdu není žádné náročné čtivo. Máme tu pár hlavních postav - Sama, Camillu, Mikea, Adriana a Alisson. Tihle čtyři bez Camilly tvořili skupinku "odpadlíků", prostě takovou tu skupinku, co na obědy chodí jinak něž do jídelny a s nikým jiným se skoro nebaví, doma nevychází z pokojů a celkově žijí introvertní život. Než do jejich životů přijde Camilla, protože to se teprve začnou dít věci. (A taky pochopíte, kolik toho jedna holka může změnit.) Líbila se mi Cam energie a to, jak byla popisována - sebevědomá, ale ne namyšlená, cílevědomá a přitom bojácná. I přes tohle všechno jsem hlavně ke konci nechápala její chování, přišlo mi, jak kdyby s každou další stránkou se chovala víc jako dítě. Já jsem si nejvíc oblíbila postavu Mikea. Tichý, přitom hodně všímavý, citlivý. Jen škoda, že se víc nevysvětlilo jeho chování, protože - zase - ke konci to všechno, co dělal, vyústilo k něčemu jinému, než bylo většinu knihy psáno. (Což je super, ale autorka na to mohla navázat lépe.) A furt se dostávám k tomu konci - čím dál jsem se v příběhu posouvala, tím víc jsem si přišla zmatená z jejich chování a celkově absurdity příběhu a jejich chování. Taky mi konec přišel hrozně uspěchaný, i když měl potenciál být trošku rozsáhlejší. Takže pokud hledáte kratší, ale hezkou a vtipnou oddechovku, zkuste tuhle. :) 3,5... celý text

Prepínač 2021, Jakub Mišči

„Život je dar. Dostala si ho do vienka a mrháš ním. Preto si ho musíš zaslúžiť.“ Moje naprosto první přečtená kniha ve slovenštině (a rovnou i od slovenského autora) a já jsem ráda, že to byla zrovna tahle. Hned na začátku jsem si připadala dost zmatená, protože jsem měla docela problém se vyznat v tom velkém množství postav. Když se ale člověk přehoupne přes tenhle fakt, neodloží knihu do té doby, než ji celou nepřečte (aspoň takhle jsem to měla já.) Fakt po dlouhé době neskutečně čtivá záležitost. Osobně tomuhle žánru moc neholduju, ale jsem ráda, že jsem díky štafetě udělala výjimku. I když to občas bylo jedno velké " co to ku.." nebo " ježiši, fuj..". Abyste mě nechápali zle - kniha je skvělá, ale když jste si některé popisy představily, tak byly poměrně nepříjemné nebo možná brutální, až z nich šel mráz po zádech a ještě vás nenechaly ani v klidu spát. Nebýt zápisků jedné ze slečen, které četly přede mnou, spoustu věcí bych si ani nespojila. Totiž s každou další kapitolou jsem byla čím dál tím víc nejistá, kdo může za co, jestli je to on nebo někdo jiný.. No kdybych šla podle své intuice, byla bych totálně vedle. :D Super zakončení.... celý text

Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení 2015, * antologie

Dárek z pravé lásky jsem četla v ten nejlepší možný čas - po Vánocích. Příběhy se mi věsměs líbili. Nakoply ve mě povánoční a zimní náladu. Jak to u povídkových knih bývá, ne každá byla tak dobrá jako ostatní - mezi mé oblíbené patří Dáma a liška (která má skvělý námět a kdyby z toho byla celá kniha, tak bych si nestěžovala), stejně tak Dívka, která probudila snílka od mé milované Laini. Pak se mi také moc líbily To je Yulský zázrak, Charlie Browne, O půlnocích a Vítejte ve Vánocích, CA, tyhle pro mě byly 5⭐. Naopak mě zklamala povídka od Holly Black - Krampuslauf, ale to možná bylo tím, že člověk od známějšího jména prostě čeká více, takže za mě bohužel 1⭐. Příběhy Betlémská hvězda a Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? získaly 3⭐, Najdeš mě podle Polárky a Váš záskok za Santu získaly 4⭐ a Andílci ve sněhu a Kyblíky s pivem a jezulátko získaly 2⭐. Dohromady to bylo fakt skvělé a roztomilé vánoční čtení, udělalo mi to radost.... celý text

Miluju tě. Já vím 2021, Nofreeusernames (p)

Dvojí mysl 2019, Martin Rousek

Tak bohužel moje druhá přečtená kniha od autora se mi líbila méně, i když jsem si ze začátku myslela, že to bude naopak. Hned ze začátku se s námi příběh nemaže. Žádné zbytečně zdlouhavé popisy, nepříjemné chování postav.. První část knihy mě občas i nutila se bát, třeba v té části, kdy Lilly šla do budovy, kde pracovala. Jenže čím víc jsme v příběhu pokračovali dál, tím víc mi to všechno přišlo absurdní. Hlavní zápletku o Desmondovi jsem uhodla v zásadě hned, ale to příběhu tak nevadilo. Desmond jako postava byl asi nejlepší z celé knihy, uměl aspoň přemýšlet. Škoda, že ho v knize nebylo víc. Lilly začala být oříškem tak od poloviny knihy. Začala být tak strašně nesnesitelná z pohledu.. snad všeho. Je jí 22 a autor píše, že je prý těšně za pubertou. To mi bohužel nějak nevychází. Je těžké psát o slečně, které je 22 a netušit, jak to s náma holkama je, takže kdyby byl příběh z pohledu chlapce, bylo by to lepší. Jinak k chování Lilly - čím dál jsem četla, tím ta holka byla sebestřednější, hloupá a povrchní. Třeba když se ztratí - GPS použít neumí, ale fotit si jídlo na ig a kontrolovat počet likes už jo. Stejně jako to, že se minutu bojí, až skoro nemůže dýchat a za pár okamžiků si začne ze všeho dělat srandu? Přemýšlet o panu Ředkvi, když vás nahání vrah taky nebude úplně v pořádku. A mohla bych pokračovat. Nebudu ani zmiňovat její vztahy. Není v pořádku v jednu chvíli říkat o svém bývalém, že je to psychopat a že si vyžádáte trestní oznámení a v druhé chvíli je to naprosto naopak. Nebudu se tolik vyjadřovat ke stylu psaní. Každý píše jinak a každému sedne něco jiného. Ale chtěla bych vědět asi jen jednu věc - jak moc těžké je napsat auto? Proč to (a to doslovně) nazývat opancéřovaným ďáblem, plechovým kočárem nebo ocelovým ořem? Proč ne prostě a jednoduše auto? Za prvý by se to četlo líp a za druhý by člověk nemusel přemýšlet, co tím autor zrovna myslí. Konec byl neskutečný bizár. Pardon, já čekala po tom všem konec aspoň trochu.. důstojný? Po tom všem, co si tedy prožila, z toho udělat bizár, kdy člověk už jen čuměl na to, co se tam zase píše.... celý text

Daisy Jones & The Six 2020, Taylor Jenkins Reid

Takhle knížka byla nářez od začátku do konce. Nevím proč, ale hodně jsem se jí vyhýbala, ale nakonec jsem neodolala.. A naprosto skvěle jsem udělala! Skoro vůbec jsem totiž nevěděla, do čeho jdu. A ke konci jsem googlila, jestli tahle kapela doopravdy existuje. Autorka psala tak skvěle, že jsem se doopravdy cítila, jak kdyby byli postavy reálné. Prožívala jsem s nima každou emoci, dokázala se vcítit tak nějak do všech, všichni byli skvěle popsaní. Taky se mi líbil nezvyklý styl vyprávění - něco takového jsem četla poprvé a bylo to skvělý. Sice se tu stále dokola opakovaly věci jako sex, drogy, Rock'n'Roll. Ale vždyť o tom tahle doba přesně byla, no ne? Nikdo to nebral tak, jak se to bere teď. Největší srdíčko pro mě byla Daisy. Byla nezkrotná, nespoutaná, drzá, nebojácná, krásná. smutná, kreativní, energetická.. A všechny její vlastnosti k ní perfektně pasovaly a krásně se promíjí v příběhu. Samozřejmě jsem si v knížce poplakala, to ani jinak nešlo. Kniha ke všemu obsahuje strašně moc nádherných myšlenek a citátů, že nad některými človek opravdu chvíli seděl a začal přemýšlet sám o sobě. Nevím co víc k tomu řict. Prostě to miluju.... celý text

Afterland 2021, Lauren Beukes

U celé téhle zbytečně dlouhé knihy mi skoro na každé straně něco vadilo. Což je škoda, protože námět na to, že vymře 99% mužů je skvělý. Bohužel provedení bylo fakt špatné. *asi spoiler* Celý příběh je vlastně o tom, že matka utíká se svým přeživším synem, který je převlečený za holku a nahání je její šílená sestra. Potom je tam sekta, vymívání mozku, kluk chytne puberťácký nálady, neposlouchá, pak fanatičce ze sekty vykecá, že je vlastně kluk a pak? Skončí na lodi do neznáma a jeho šílená teta nejspíš vstoupí do stejného kultu, kde on chtěl strávit život. No, takže takhle. Billie nebo jak se jmenovala mi neskutečně pila krev. Její vyprávění mě nebavilo, vždycky, když jsem četla o ní tak jsem měla chuť to celé přeskočit. Milion sprostých stran na straně a čtenář z jejích výlevů neměl vůbec nic. Ten malej kluk, už ani nevím, jak se jmenoval, mi občas přišel taky na flákanec a maminka na léčení. Taková stabilní rodinka. Bylo tu až zbytečně moc stránek o té sektě či náboženství nebo co to bylo. Chápu, do příběhu by se to asi chvilkově hodilo jako možný úkryt všem na očích, ale přišlo mi naprosto zbytečné, aby o tom byla skoro 3/4 knihy. Konec byl tragédie, jako vlastně i začátek a polovina knihy. Hvězdičku dávám sama sobě za to, že jsem to vůbec dokázala přečíst. Za mě jedna z nejhorších knih roku 2021.... celý text

Síla hlasu 2020, Martin Rousek

Hned na první straně se s námi čtenáři příběh nemazal. První třetina knihy byla opravdu povedená, čtivá a celkově Oscarovo dětsví byla ta nejlepší část z celé knihy. Zajímalo mě, co se s ním bude dál dít, jaké překážky mu život ještě přichystá.. Jak přežije svou rodinou, jak se naučí žít bez kapky lásky a hlavně jak se naučí žít s hlasem, které se mu poprvé provouzí v hlavě. Pak bohužel nastal nějaký zvrat a druhá třetina knihy byla.. nevím jak to říct, nezajímavá? Chybělo tady tomu jakési kouzlo, ta čtivost, to prostředí z první třetiny knihy. Celkově mě ten skok z 16 na 30 let trošku zmátl. Ale aspoň to hnalo číst dál, aby člověk věděl, jak to celé skončí. A pro mě to skončilo tak nějak, jak jsem očekávala. Což znamená, že mě konec sice nepřekvapil, ale potěšil a zlepšil můj názor na knihu. Postavy mi vesměs nevadily. Občas jsem sice nemohla vystát Oscara, ale těch momentů bylo málo. A k samotnému hlasu - celou dobu jsem si myslela to, co Oscar, nějak mi nedošlo, kdo to doopravdy je, což mě dost příjemně překvapilo. Ale občas mi fakt neseděly některé slovní spojení nebo celkově styl autorova psaní. Věřím, že kdyby to bylo sepsáno maličko jinak, líbila by se mi knížka víc, ale i takhle mi přišla fajn. :)... celý text

Krásky 2020, Dhonielle Clayton

Nemohu říct, že se mi kniha úplně nelíbila, to určitě ne. Měla hrozně zajímavý námět, který se i dotýká dnešní doby. Jen mi asi nesedl styl psaní. Přišlo mi, že se v první polovině hrozně věcí opakovalo, což je škoda. Druhá polovina knihy zase byla dost urychlená, takže kdyby se nějaké strany ze začátku odebraly a na konec přidaly, vůbec by mi to nevadilo. Hlavní hrdinka byla většinu času docela fajn, ani mi moc nevadila, i když je pravda, že občas mi přišla zaslepená. August byl od samého začátku docela oříšek, protože už na samém začátku se mi nějak nepozdával. I když ke konci mi přišlo, že měl Camellie snad i rád, nezachrání to ten fakt, že ji celou dobu jen ohrožoval a ještě ji zradil. Amber mi od začátku přišla jako hrozně upnutá a nepříjemná osoba a ke konci se mi to jen potvrdilo. Naopak Rémy se mi od začátku líbit. A teď k jedné z nejhorších postav, co se kdy v knihách vyskytovaly - Sophia. To byla tak strašně zlá, nepříjemná, falešná, zákeřná, odporná, nic necítící furie.. Čím víc stránky ubíhaly, tím víc mě to přesvědčilo o její prohnilosti. Pak tady byly věci jako poštovní balonky, což jsem si úplně nedokázala představit, jak funguje. To ho jako ve vzduchu neodvane vítr, nebo nepraskne? A jak prostě dojde k té osobě, ke které má dojít? Děj a hlavně konec byl krajně předvídatelný, ale chápu, že se hezky připravil na druhý díl. Pokud by u nás někdy vyšel, asi bych do toho i šla.... celý text

Sladké odpuštění 2016, Lori Nelson Spielman

Já od té knížky nic neočekávala, takže mě nijak nezklamala. Byla to v zásadě taková pohodová naivní slaďárna, která neurazí ani nenadchne. A to z prostého důvodu - kvůli hlavní hrdince Hannah. Polovinu času mi totiž připadala fakt hloupoučká, naivní a snadno zmanipovatelná. Ze začátku Hannah žije svůj vysněný život (nebo si to aspoň myslí). Má super chlapa, který je starostou města a skvělou práci v televizi, kde má svůj vlastní pořad. Později se ale vše začne hroutit, když Hannah dojde, že věci doopravdy nejsou tak, jak je ona vidí. Nápad s kamínky byl.. asi fajn. Ale nejsem si jistá, jak by to fungovalo v reálném životě. Furt mi totiž přijde lepší stará klasika, a to omluvit se do očí. Napsat papír a přiložit k němu kamínek je sice hezký nápad, ale řekla bych, že jen pro jeho odesílatele. I tak v knize bylo krásně popsáno právě ono uvědomění a odpuštení a následné bojování s nově zjištenými věcmi. Je ale fajn, že kniha byla fakt oddechová, nebylo to žádné težké čtivo a věřím, že to mělo i hezké poselství a krásný happy end. A celkově jsem v knize měla momenty, kdy jsem se fakt žulila, protože mi přišla prostě a jednoduše roztomilá. 3,5... celý text

Dívka, had, trn 2021, Melissa Bashardoust

Na tuhle knížku jsem se tak hrozně těšila, a to hlavně z důvodu té naprosto úžasné obálky, protože na to já slyším. U většiny knih je u mě rozhodující obálka. Hlavní hrdinka byla skvělá. Hrozně se mi líbil ten nápad jejího prokletí, což je zjednodušeně smrt dotykem. V žilách ji totiž koluje krev, který usmrtí kohokoliv pouhým dotykem, proto není vystavována světu, nikoho nemá, jelikož se s nikým nesmí vídat a její jedinou zábavou a oporou je její zahrada. To vše se však změní v moment, kdy zjistí, že v jejich hradě ukrývají démona, který by ji mohl pomoct kletbu zlomit. A tak se rozhodne pro to udělat cokoliv. Hrozně se mi líbilo vyobrazení světa, příšer, lidí i samotné Soráji. Hrdinka občas jednala hodně impulzivně a naivně, ale není se čemu divit, když byla celý život zavřená a konečně dostala naději, že by to mohlo být jinak. Ale sama za chvíli zjistí, že cena za vysvobození byla strašlivá a rozhodně se necítila tak dobře, jak si myslela, že se bude cítit. Romantická linka mezi Sorájou a Parvane byla skvělá, hlavně protože se člověku nevnucovala. Prostě příběh pomalu plynul a s ním i vývoj tenhle vztahu, vůbec sem nebyl daný na sílu. Jediné mínus co tu vidím, je to, že kniha by si zasloužila klidně druhý díl nebo aspoň o 100 stran víc, protože to byl super námět inspirovaný jak různými pohádkami, tak perskou mytologií, takže rozhodně měl co víc nabídnout. Zakončení bylo super jakožto poukázání toho, že člověk se nemá vzdát toho, co bere jako prokletí ale udělat z toho přednost.... celý text

Z krve a popela 2021, Jennifer L. Armentrout

"Nic není nikdy jednoduché. A když ano, málokdy to stojí za to.“ Za mě jedna z nejočekávanějších knih roku. A taky největší zklamání roku. Vlastně ani nevím, při jaké části knihy mi došlo, že se mi většina toho, co je v ní napsané nelíbí. Ze začátku pro mě byl ten svět i nějak zajímavý. Poppy, jakožto vyvolená (všichni ostatní očividně věděli, proč je vyvolená, protože mi přišlo, že jediní dva lidi, co to neví, jsem já a Poppy). Jenže když se člověk pročte na nějakou stranu 200-300 a ono je to furt o ničem, v tom ničem zjistíte, kdo je vlastně ten Atlantaň, i když byste tak brzy nejspíš neměli.. Stejně jako to, že kniha je docela bichle s většími stránkami, ale hrozně věcí tu vůbec není popsáno a člověk se v tom bordelu věcí, co si myslí, že ví, i když vlastně nemůže vědět, jestli to fakt ví, protože... no chápete. Máte v tom teď stejný guláš jako já mám pocity z téhle knihy. Asi se přesuneme k postavám. Poppy byla nezáživná hrdinka, i když se z ní autorka snažila vykreslit nebojácnou hrdinku schopnou všeho. Bohužel, Poppy byla tak maximálně naprosto naivní hňupka, která je zcela bezmocně poháněna svými pudy a nebýt Hawkeho, bála bych se, že za chvíli odněkud vytáhne banán a udělá si to sama (pardon..). Její naivita se s dalšími a dalšími stranami jenom zvyšovala, pak už totiž nebyla jen naivní, ale naprosto hloupá. Chápu, poprvé se ji dotkl muž, tak je z toho odvařená, ale tohle už bylo moc. Další je tu Hawke. To, prosím pěkně, je jedna z postav s nejhorším chováním a charakterem vůbec. A hlavně mi vzhledově hrozně připomínal Rhysanda ze dvorů, očividně jde vidět, že si autorka té chvály od Maas vzala až moc doslovně (kor když se mu říká Cas, jakože Cassian z dvorů? mám dost.) Celou dobu jen předstírat, že k tomu druhému něco cítíte, jen aby byl povolnější NENÍ ok. Je prolhaný a hlavně zabil všechny její blízké a ona se na něj naštve, jen aby ho doslova za dvě minuty vojela? Pardon, už jsem naštvaná, musím přestat psát. Jo a dost mi vadilo stále opakování Hawkeho ďolíčku. Furt. Neustále. Ona je normálně posedlá. Ještě pár výtek na konec (obsah možných spoilerů) - jediné dvě postavy, které za něco stály, zabil Hawke. Jediné dvě postavy, které se mi v celé knize líbily. Bomba. Pak je tu ta věc v lese. Představte si, všude naprosté ticho, a ty dva si užívají ve spacáku, kor Poppy neumí být potichu. Fakt si myslíte, že je jako nikdo neslyšel? Je tady toho moc, co není vysvětleno a byla by to fakt potřeba. Škoda.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Tohle bylo od začátku jedno veliké wow. Od Colleen jsem už něco četla, ale tohle se zatím drží jako její nejlepší napsaná kniha. Vybočení z jejího obvyklé žánru vyšlo skvělě a díky tomu se Verity stává jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Knížka nás od začátku hodí do docela ponurého, temného prostředí a čím víc člověk čte, tím častěji se mu dělá husí kůže a já se musela otáčet, jestli na mě náhodou nekouká někdo, kdo by u mě v bytě být neměl. Tohle se mi snad u žádné knihy nestalo a byl to vážně jeden velký wow efekt. Verity jako postava byla naprosto úžasně vymyšlená, každou další stranou jsem byla zvědavá, co se o ní dozvím a jak nakonec skončí. Jeremy podle mě byl naprosto úžasným otcem, ale manželem už tak dobrým nebyl. Chápu, že starat se o manželku, která je po vážném úrazu a "nemůže" se hýbat je sice těžké, ale pokud miluju, tak nemusím ohnout spisovatelku, která je tu proto, aby dopsala knihy jeho manželky. Tohle byl snad jediný kámen úrazu, i tak mi to nevadilo. Lowen byla.. prostě fajn, rozhodně bych nechtěla být v její kůži. Hlavní poutač příběhu byla samozřejmě biografie Verity, kterou Lowen našla. Upřímně, občas jsem se fakt ošívala, čeho je člověk schopný a jak přesvědčivě byla napsána. I tak jsem byla hrozně zvědavá, co se na další stránce nachází, a to jak v knize tak v té biografii, protože z toho občas fakt šla hlava kolem a bylo to.. při nejmenším strašidelné. Konec byl pecka. Zajímavý, nečekaný a hlavně poukazuje na název knihy - už je jen na vás určit, co podle vás byla pravda, a co lež.... celý text