marina4088
přečtené 179
Mapa z listí
2023,
Yarrow Townsend
Mapa listí se v anotaci jeví jako jednoduchá, dětská kniha. Už po chvíli čtení - (mně stačilo knihu jen prolistovat.. a podívat se na obálku! Ta se moc povedla.) si člověk ale začne uvědomovat, že se nejedná jen o "nějakou" dětskou knihu. Po pár přečtených stranách mě dokonce napadlo přirovnání s malým princem - ne příběhově, ale tím, co se kniha snaží sdělit. Je to příběh o odpuštění. O tom najít sám sebe a vyrovnat se se svými trablemi z dětství a přetvořit je i sebe k něčemu, na co může být člověk hrdý. Pochopit. Odpustit. Otevřít se. A tím zvítězit. Je to o vyrovnání se se smrtí nejdůležitějšího člověka v dětském světě, o pochopení (nejen) jejího smyslu života a šíření jejího poselství. Je to krásná a dojemná kniha plná krásných myšlenek a poselství - samozřejmě kdo v tom nebude hledat to, co se skrývá pod písmenky, uvidí to hůř, ale určitě se aspoň u pár vět zastaví a zamyslí se nad tím, jak moc vlastně doopravdy znamenají. Orla odjakživa uměla mluvit s přírodou. Rostliny k ní promlouvaly a pro ni se staly druhou rodinou, jedinými kamarády.. až se jednoho dne v její vesnici a okolí začala šířit smrt. A v ten moment Orla vyráží na dobrodružství a k její začáteční nelibosti se s ní vydávají i Idris a Ariana. Po cestě je toho čeká hodně - lidská chamtivost, krásná, přesto umírající příroda, sebestřední lidé.. Doporučuji po knize sáhnout a sám si zjistit, co příběh obsahuje a co v něm uvidíte vy sami. 4,5/5 ... celý text
Jediné pravé lásky
2017,
Taylor Jenkins Reid
Pravá láska nemusí vždycky vydržet. Nemusí být vždycky na celý život. Neznamená to, že to nebyla pravá láska. Bylo to opravdové. Mám takový pocit, že Taylor prostě neumí napsat špatnou knihu. Sice jsem ještě nečetla všechny, ale i tak jsem si ji jako autorku opravdu zamilovala a tak nějak to prostě cítím. Jediné pravé lásky mají skvělou počáteční větu - člověk by si podle ni snad myslel, že to bude oddechová, vtipná a zamilovaná kniha. Něco z toho sice dodržela, i přes to byla úplně jiná. Nejlépe bych ji popsala jako hořkosladkou (bittersweet), kdy vlastně člověk přes polovinu času nevěděl, jak se správně cítit. Na jedné straně šlo totiž cítit zmatení, neskutečný smutek a hned na to jste si mohli přijít z vývoje příběhu hodně šťastně.. jen abyste se po dvou větách zase zhroutili. Jo, byl to fakt emoční dryák. Emma to rozhodně neměla lehké a upřímně si nedokáži představit stát na jejím místě. Za mě bylo její chování naprosto adekvátní - vzhledem k tomu, jak se příběh vyvíjel, měla 100% právo být ze svých pocitů naprosto zmatená a člověk prostě občas potřebuje čas, aby si pořádně uvědomil, na čem doopravdy záleží a je v pořádku, když v tom průběhu člověk občas ztratí hlavu. S vývojem a koncem jsem byla opravdu spokojená - Emma s každou další stránkou dospívala a konečně se probouzelo její pravé já, takže si stále více dovolovala být sama sebou, až nad věcmi nakonec přestala tak do detailů přemýšlet a to byl ten moment, kdy již byla 100% sama sebou a konečně věděla, jak doopravdy chce, aby její život pokračoval, konečně si dovolila být šťastná prostě taková, jaká je. Sice občas měla kniha nějaké momenty, které mi přišli zbytečné a nebo naopak natahované, i tak jsem si knihu moc užila a těším se, až si přečtu zbytek jejich knih - doma mám všechny, co od ní vyšly, ale znáte to.. ... celý text
Vendetta v Bransonu
2022,
Luboš Hejda
Autor se s ničím nemazal a šel do toho pěkně po hlavě a rychle, nenechal nás se ani zorientovat v příběhu a hned v první kapitole na nás vytáhne brutalitu a strach, který nás bude provázat až do konce knihy. Tak dlouho se mi již nestalo, že bych se doslova bála po prvních pár větách příběhu, hle, Vendettě se to povedlo a to dost obstojně. :D Celý příběh se četl tak nějak sám - ubíhalo to rychle, kratší kapitoly tomu dodaly na čtivosti, protože člověk prostě nechtěl přestat číst. Stále to pobízelo k tomu, dát si ještě "poslední kapitolu před spaním", načež se člověk přistihl o pár chvil a pár kapitol déle, jak si to samé říká už minimálně po páté. :D Kniha by se dala přiřadit ke klasikám mezi krváky, i přes to měla něco svého, něco do sebe. Sice na mě byl počet a hlavně rychlost vražd někdy už zbytečně zmatečný a právě moc rychlý a jednodušší, že jsem se nestihla ani zorientovat v tom, kdo zase umírá a už bylo po něm. Taky tu byly určité "chybky", kvůli kterým občas příběh prostě nedával smysl - viz ten fakt, že sériového vraha řeší více reportérka (která se všude objeví strašně rychle a o všem hned ví + jde vše hned do televize). Je toho více, ale není potřeba to tu vypisovat - vzhledem k tomu, že se jedná o autorovu prvotinu a tahle kniha by měla být začátkem trilogie, si opravdu myslím, že autor vykonal super práci a na prvotinu je kniha fakt fajn - těším se na další díly, které by už měli být z vícero pohledů propracovanější, tak uvidíme, co si pro nás autor připravil. :) 3,5/5... celý text
Začátek po konci
2021,
Jana Jordanová
V životě jsou jisté jen dvě věci. Smrt a osud. Každý někdy zemře. A každému se jednou vyplní jeho osud. Tak tohle bylo něco. Nebudu kecat, když řeknu, že jsem toho od knihy moc nečekala. Námět smrtky jsem již četla u Shustermana a zrovna tohle téma mi přijde, že se dá snadno pokazit a vlastně na něm není moc co vymýšlet. No, přesně tak to nebylo a kniha mě dost razantně vyvedla z omylu. Začátek byl sice krajně zmatený a člověk moc nevěděl, o čem čte, ale s každou další starou začal příběh dávat mnohem větší smysl a začalo se toho mnohé odhalovat - třeba i právě to, že na téma smrtky jde opravdu vymyslet něco originálního, co bude odcýpat a bude vás to bavit. Hned ze začátku jsme vlastně hozeni do takového posmrtného života a ani mi, ani hlavní hrdinka Ellie neví, co se vlastně děje a kde to je. Rozhodne se tedy poslechnout hlas, který ji dává druhou šanci a využije ji. S rozvíjejícím příběhem gradovaly i vztahy, i soutěž. A když se tyhle dvě věci spojí dohromady, vznikne z toho krásné kombo, o kterém mě dost bavilo číst. Dočkali jsme se tu i lásky vskutku nevídaných rozměrů a nesledovali jsme jen jeden vztah, ale vývoj vícero vztahů, které byly všechny uzavřeny, takže jsme věděli, jak to vše a s kým dopadlo. Fakt krásně propracovaný svět, autorka se nikde neztrácela, na všechny otázky, co se mi zrodily počas čtení mi bylo postupně zodpovězeno rozvíjejícím se příběhem. Jediné, co mně dost vadilo byly názvy kapitol - bohužel prozrazovaly zbytečně moc a pak kvůli tomu chyběl moment překvapení. Každopádně Ellie mohu a rozhodně zařadím do kategorie top českých knih, které jsem já osobně četla a moc ráda se časem pustím do druhého (a ještě déle snad i do třetího) dílu, protože tohle si nesmím nechat ujít. A vám všem knihu doporučuji přečíst také! 4,5/5... celý text
Dračí dcera
2022,
Liz Flanagan
Dračí dcera byla pro mě taková pohádková, jednoduchá fantasy, která jak kdyby mě přenesla do mladšího věku. Řekla bych, že nejvíce by se mohla líbit věkové kategorii ve věku 12-15 let - kniha není nějak těžká a nevyskytují se tu těžší nebo cizí pojmy a slova, i přes to je ale krásně napsaná, takové pohlazení po duši - skvělá kniha na odpočinek. Příběh nám začíná s Millou, malou 12 letou služebnou. Pracuje pro lidi, kteří se stali jejími kamarády a její jedinou rodinou. Zde se nám do příběhu vrhají dvě nové hlavní postavy, nebojácná Tara a mírně skeptičtější Isak. Společně se snaží proplouvat každodenními strastmi a radostmi. Všechno se ale změní ve chvíli, kdy Milla nalezne brašnu se 4 dračími vejci - tím se rozpoutají mnohá dobrodružství i nebezpečí a nenechají člověka ani chvíli v klidu. Většina postav mi byla sympatická, ale vždycky tu hold musí být někdo, kdo je nesympatický většině - ano, ani tady nás takový hrdina neminul. Příběh se odehrává na ostrově Arcosi, který jediný má potřebné zázemí pro draky, bohužel kvůli nenažranosti po moci a penězích o své draky už jednou přišel. Povede se ostrovu i na podruhé vzchopit a stát se lepším místem pro draky, jejich jezdce a obyvatelstvo, nebo mu nastane konec a tím i konec draků? Dám vám malou radu - konec bude stejné pohlazení po duši jako většina příběhu. 4,5/5... celý text
Molly
2022,
Agnieszka Lingas-Łoniewska
Stále úplně nevím, co si o knize myslet. Byla čtivá, stránky ubíhaly samy a nutily čtenáře číst dlouho do noci. Jenže tím to pro mě nějak končí. Nejsem si úplně jistá, jak hodnotit knihu, která se četla sama, ale naopak obsahově pro mě byla nic moc. Hlavní hrdinka je teda číslo, ale většinu času mi děsně lezla na nervy a skoro do konce jsem si k ní nemohla vytvořit sympatie. Chápu, že měla těžkou minulost, ale to je právě něco, z čeho by se měl člověk poučit, ne v tom pokračovat. Viktor byl naopak pravý opak Molly, věcné pozitivní sluníčko, mírně naivní, protože si nechával vše líbit i přes to, že některé situace byly teda dost přes čáru. Robson byl naopak majetnický a manipulativní.. no, byla to zajímavá skupinka i zvláštně zajímavé čtení, které mě bohužel nenadchlo, i když všechno asi skončilo tak, jak mělo. Kniha měla i své světlejší momenty, taky nějaké zvraty a překvapení, ale ano to nedokázalo knize více pomoct. 2,5/5... celý text
Jedna je zármutek, Dvě radost nosí, Tři nesou děvčátko, Čtyři hošíka, o něhož matka marně prosí, Pět stříbro, šest zlato značí, Sedm pak hluboké tajemství stračí. Straky nás ze začátku hodí do příběhu na prestižní, tajemné škole, což je jako téma prostě super, když se to dobře napíše. Jako hlavní postavy tu máme hlavně Audrey a Ivy. Audrey na školu přestoupila, aby utekla od své minulosti a traumatu a Ivy je jedničkářka se vším všudy. Shodou náhod se ocitnou ve společném pokoji, kde spolu budou následující semestr bydlet. Ivy to ze začátku nesla dost těžce (ale nedivím se jí) a Audrey byla ze začátku hodně nesympatická. Ale s ubíhajícími stránkami se mi obě začaly líbit mnohem více a i z nich se postupem času staly kamarádky. Tahle knížka měla něco do sebe - strašně rychle a příjemně se četla a opravdu odsípala, jenže.. přišlo mi, že podcast, který měl být jedním z větších tajemství, se vyřešilo strašně lehko, moc rychle a celkově mi to vyřešení přišlo trošku odbytější, byla bych radši, kdyby bylo zjišťování pomalejší.. ale zase rozumím tomu, že by pak nemohl příběh navazovat s tím, čím pokračoval. Bylo tu i pár vedlejších postav, ze kterých mi byla sympatická max. jedna, zbytek mi přišel nepříjemný a asi bych je za své spolužáky nechtěla. :D Úmrtí Loly a postupné gradování bylo fajn. Autorky sice některé věci odhalily poměrně rychle, za to ale nechyběla akce a pár nezodpovězených otázek do dalšího dílu, který si moc ráda přečtu, protože příběh byl hodně poutavý, vzhledem k tomu, že se jedná o ya se znaky thrilleru. Rozhodně doporučuji si knihu přečíst a udělat si vlastní názor, hodí se mi tak nějak pro široké spektrum věkových kategorií. :) 3,5/5... celý text
Všichni naši ex
2018,
Eva Woods (p)
Všichni naši ex byla vskutku zvláštní kniha. Samotný nápad s dohozením ex svým kamarádkám mi přišel skvělý, ale celkové zpracování příběhu bylo dost zmatečné a jediné, co mu chybělo, byla komunikace mezi hlavními hrdinkami. Máme tu čtyři hlavní ženské postavy, u kterých hned ze začátku vypadá, že chápeme jejich styl chování - ale jak se říká, zdání klame. Některá jejich rozhodnutí byla totiž tak neuvážená a neskutečná, že samotný čtenář neměl chvíli tucha, co to právě přečetl. :D Asi by se dala nazvat oddechovkou, kdyby se tam nevyskytovalo takové množství jmen. Člověk se snaží si zapamatovat aspoň pár chlapů a vlastně i hlavní jména hrdinek, ale pod těmi kvanty to nějak vše splývá dohromady a je těžké určit, kdo ke komu vlastně patří nebo patřil. Hrdinky taky měly docela problém s tím, že v nečekaný moment udělaly nějakou hovadinu a čtenáře tak akorát naštvaly. Ale hlavní problém jsem měla jen jeden a to bylo, jak moc mezi partou kamarádek vázla komunikace. Znaly se dlouhá léta, ale nebyly si schopné říct nic "většího", neuměly rozebrat své problémy, mluvit o nich a snažit se je společně vyřešit. Vím, že kdyby to uměly, žádná kniha by nemohla vzniknout, protože by to drtivou většinu problému vyřešilo hned v zárodku a pak by přeci nebylo o čem psát. Ve výsledku to byla docela vtipná rádoby oddechovka, u které měl člověk občas chuť jí zahrabat pod zem a nechat jí tam.... celý text
Rusovláska z Osvětimi
2022,
Nechama Birnbaum
Další "nádherná" knižní novinka z Osvětimi, která se opravdu hezky četla, i vzhledem k tomu, že její příběh rozhodně nebyl hezký a některé části byly opravdu hodně otevřeně a upřímně popsány. Čtenář z toho cítil ten apatický nezájem a přístup Židů a vězňů ke smrti, kterou viděly a číhala na ně každý den. Je to ale i silný a úžasný příběh o tom, jaké je to se nevzdat a bojovat, boku po boku s někým, s kým stojí za to bojovat. Jaké je to být bez jídla a pití tolik dní v kuse, pracovat skoro celý den pro nepřátele, přežít selekci, následně i plynovou komoru, nádory.. a stejnak mít vůli žít, i když už ani nejde doufat. Příběh se odehrává ve více časových liniích, začíná to minulostí, která se postupně přibližuje, až se z ní vytvoří jednotný příběh. Kniha je o Rosie, která převyprávěla svůj příběh vnučce a právě ta knihu napsala. Rosie byla velmi statečná s obrovskou chutí to nevzdat a žít dále, což se jí povedlo. I potom, co válka skončila, se Rosie dokázala radovat a užívala si života, který se jí snažili vzít. Nádherná, silná kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Na konci jsem si i pobrečela, to už nešlo držet a jsem ráda, že nyní bude příběh a vzpomínka na život Rosie také v mé hlavě. ️ Je důležité nezapomenout a naopak si to připomínat.... celý text
Hodinář z Dachau
2022,
Carly Schabowski
Po delší době se mi právě tahle kniha dokázala nepopsatelně dostat pod kůži a prostě mi nešla odložit. Hodinář z Dachau, jak ze svého názvu vypovídá, vypráví příběh staršího pána Izáka, který žije v malé vesničce, tudíž má "štěstí", že se do tábora dostává až poslední rok války. Příběh ale nevypráví jen o něm - vypráví i o statečné Anně, která přišla jak o rodinu, tak o snoubence. Jako poslední se můžeme podívat na příběh i očima 10 let starého chlapce Friedricha Bechera. Osud těchto tří lidí se protne v moment, kdy se všichni setkají v domě Becherů. Anna zde pracuje jako první jakožto služka, s čímž Becherova manželka silně nesouhlasí a dává to Anně najevo. Izáka zde zamněstají hned po jeho příjezdu dobytčím vlakem, díky jeho schopnosti spravovat hodinky a jak se časem zjistí, i spoustu jiných věcí. Postupným čtením začneme sledovat i vývoj vztahu mezi Annou a Izákem, který je ze začátku přátelský a aspoň na chvíli u sebe najdou štěstí a necítí se na tomto světě tak sami. Samotný Friedrich postupně zjišťuje, že ho jeho rodiče učili lžím a najde si cestu, jak svůj čas trávit s touto dvojicí. V kůlně, kde pracuje převážně Izák naleznou dopisy adresovaným někým, kdo se podepisuje jako J.A.P. I ke konci se tento rébus vyřeší a budete se až divit, jakým způsobem jsou vlastně osudy jednotlivých postav společně propojené. Určitě za zmínku stojí zmínit minimálně tři postavy - obětavou Gretu, starší služebnou z nedalekého města se srdcem na pravém místě, optimistického zahradníka Leviho a Anny kamarádku Ninu.... celý text
Nesnáze českých sexbytostí
2022,
Michal Ježek
Ještě, než jsem začala číst tuhle knihu, čekala jsem nějakou humorný, možná trochu erotický román, ale dostala jsem toho ještě více. Kniha je sice psaná více s humorem, ale člověk zde našel i docela vážná témata a v zásadě nám ukázal hlavní rysy určitých povah lidí, které byly fakt dobře vykresleny. Hned za začátku tu máme Hanako, což je hodně nevídané stvoření. Ztřeštěná, hodně nešikovná, vždy nad věcí. Taky je lehce naivní bláznivá romantička toužící po lásce (a její rodiče po vnoučatech), která se sebou ale nenechá zametat. Číst její příběh bylo fakt rodeo, protože člověk by nevěřil, co se někomu během ne příliš dlouhé doby všechno stát. Koncept rychlorande a hlavně výzvědy tajemství byl super. Člověka to prostě nutilo číst dále už jen proto, aby zjistil, co všechno se ještě může odehrávat v lidské hlavě a lidé to budou brát za něco normálního. Bohužel třeba přesně mamánek, závislačka na sociálních sítích nebo přehnaný žárlivec jsou toho skvělým příkladem i v realitě. Jsem ráda, že se další polovina knihy věnovala vývoji Hanako jako osoby a že nakonec dospěla k tomu správnému konci, i přes tolik překážek, které si ve většině případů sama nastražila. :D... celý text
Magie havranů
2022,
Margaret Rogerson
Jedna z knih, co jsem si tento rok chtěla přečíst. Anotace a obálka nádherná, tak proč do toho nejít? Ze začátku se mi kniha četla naprosto sama - stále se tam něco dělo, objevovaly se nové věci, zajímavé postavy. O vílách čtu ráda a jsem ráda, že v téhle knize byly znázornění více temně. Měly sice nespočet (pro některé) výhod, jakožto /skoro/ nesmrtelnost, jiné vnímání času a samozřejmě magii, no však jejich jediný problém byl ten, že nebyly schopni cítit žádné lidské emoce, neuměly se radovat ani doopravdy smát. A hlavně také neuměly lhát - ale hodně víl se to naučila hodně okecávat, takže nakonec nad touto "nevýhodou" tak nějak sami zvítězily. Avšak necítit emoce by mi přišlo moc za cenu toho, že ze mě bude víla. V tomhle se mohu ztotožnit s hlavní hrdinkou, která chápala, jak jsou lidské emoce důležité a že jejich udržení dělá z člověka člověka a ne jen pouze loutku v lidském těle. Tak od půlky knihy se bohužel začalo něco kazit.. Šlo to pomalu, nevěděla jsem přesně, co mi na tom vadí, ale asi toho všeho bylo nějak moc. Sice akce na každé straně neubývalo, ale bylo to pro mě takové překombinované a přitom byl příběh klasickým fantasy příběhem, který nepřináší skoro nic nového. V tom byl asi ten největší háček. Ke konci jsem ráda, že jsem knize dala šanci, ale znovu bych si ji asi nepřečetla. Konec knihy se vyvinul hodně zajímavě, postava Roháče mi sedla asi nejvíce, ale bylo to tak strašně zrychlené a smrt největší víly všech dob byla tak neskutečně jednoduchá, až tím kniha ztratila celé své kouzlo. Ale na další autorčiny knihy se moc těším a určitě jim dám šanci. Za poskytnutí knihy k recenzi a za trpělivost moc děkuji @humbookblogeri a @humbook #humbookblogeri 3,25/5 *... celý text
Dítě z Osvětimi
2022,
Lily Graham
Já osobně čtu knihy z období 2. sv. ráda, ale ještě lépe se mi čtou knihy o Osvětimi, holocaustu a podobně. Vždy se tak cítím, že jsem si přečetla příběh o někom, kdo toho tolik přetrpěl a o všech lidech, co trpěli s ním a díky nám, čtenářům, nebudou jejich jména nikdy zapomenuta, protože od té doby budeme mít jejich příběh v hlavě, takže nebudou zapomenuti. Zde sledujeme příběh hlavně Evy a Sofie. Prolíná se nám tu přítomnost s minulostí (většinou vzpomínky na ty hezké doby, hodně z těch vzpomínek bylo fakt hezké číst) no a pak nás koply do reality.. Byla to taková ta hořkosladká chuť, kdy nevíte, jestli se máte usmívat nad tím, jak hezky bylo nebo být smutní nad tím, co je teď. A že tahle kniha byla hodně emotivní. Vždycky, když už jsem myslela, že autorka vypotřebovala všechny "wow" momenty tam naskočil další. Musím se přiznat, u jedné věci jsem si fakt poplakala a šlo vidět, co člověk dokáže pro opravdové přátelství překonat. Avšak příběh nekončil tím, že byli zachráněni. Odehrával se tu příběh ještě po, který byl naprosto úžasně napsaný a donutilo mě to změnit hodnocení ze 4 na 5, protože tohle bylo fakt skvělý. Takže kdo stále bádá, jestli do toho jít, tak já stoprocentně doporučuji.... celý text