marina4088
přečtené 179
Trojice
2014,
Sarah Lotz
Já furt nevím, co si o téhle knize myslet. Už ze začátku mě hodně chytla - nevím, jestli jsem ji prostě jen četla ve správný čas nebo čím to bylo, ale začátek si mě získal. No s postupujícími stránkami jsem byla akorát čím dál tím více zmatená. Bavily mě skoro všechny pasáže, až na ty, kde se až moc ukazoval náboženský fanatismus - vím, že to v knize bylo potřeba ukázat, protože sto lidí mělo na danou věc sto pohledů, ale já jakýkoliv fanatismus nemám ráda. :D Kniha byla psána zvláštní formou. Info jsme dostávaly z chatů, novin, zpovědí či konverzací, což bylo rozhodně fajn zpestření oproti jiným knihám. Což mě tak nějak dovádí ke konci. Celou dobu se snažíme posbírat střípky informací a tím se snažíme pochopit, co tedy za vším stálo.. a i přes to, že jsem to čekala, bych ponechala konec trochu otevřenější - podle mě by knize neuškodilo, kdyby nás ještě chvíli trápila.. I přes to vše jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože to bylo super vybočení ze žánru a z toho, co jsem zvyklá číst normálně. 3,75/5... celý text
Lišák a já
2022,
Catherine Raven
Tohle byla naprosto krásná kniha o přírodě a všem, co k ní patří. Lišák a já je přesně ta kniha, kterou byste si s sebou měli vzít, když chcete být sami a udělat si výlet do přírody. Jen vy, kniha a čerstvý vzduch. Protože přesně k tomuhle se hodí. Kniha nás zavede do příběhu samotářky Catherine, která se přestěhuje na samotu a její nejčastější návštěvou se stane zanedbaný lišák. Jelikož fakta říkají, že nelze domestikovat divoká zvířata a nelze je nazývat přáteli, tak tomu ze začátku nepřikládá velkou váhu. Když ale lišák dochází každý den ve stejnou dobu a Catherine si každý den v tu stejnou dobu vyjde před domek a čte si knihu, dojde jí, že její vztah s lišákem nebude tak obyčejný. Později začíná lišákovi předčítat a na společné chvilky se těší více než na cokoliv jiného. Díky příběhu jsem se také dozvěděla spoustu zajímavostí o tom, jak v přírodě přežívají ostatní zvířata a jak tam vlastně všichni společně fungují. Byl tu i krásně popsané kamarádství mezi lišákem a strakou, kteří zůstali přátelé doslova od malička do smrti. Ke konci mi ve dvou případech i upadla slza, až jsem to sama nečekala, jelikož to bylo opravdu dojemné a zároveň zdrcující. O trošku menší hodnocení dávám za to, že se příběh občas hodně táhl a bylo to někdy opravdu hodně opisů všeho možného, což příběh Cate a lišáka brzdilo, ale i přes to to bylo fakt krásné počtení.... celý text
Jsem single a pomstím se
2014,
Tracy Bloom
Ze začátku jsem knize moc nedávala. Přece jen má jen něco přes 200 stran.. za to měla malé písmenka (brr..) Jsem single a pomstím se přesto byla super oddechovka na dvě odpoledne. Byla zábavná, dejme tomu poučná, romantika by se tam taky našla (i když za mě tam být ani nemusela.) Sledujeme to vyprávění z dvou pohledů - Suzie, která se cítí zlomeně ze všech těch chlapů, se kterými jí to nevyšlo a Drew, který má od střední stále tu stejnou holku, se kterou je jen z důvodu, že to prostě funguje, ale lásku necítí. Jeho snoubenka je teda dost oříšek, nevím, jestli bych s někým takovým dokázala strávit 16 let života pro nic. :D Už jen podle tohohle je jasné, jak celá kniha skončí. Jak jsem psala, romantická linka tam za mě nemusela být, ale i přes to mi tam nijak nepřekážela, jen mi občas vadilo, že Suzie nedokáže vidět to nejvíc očividné. I přes to jsem nakonec byla s knihou víceméně spokojená a možná bych uvítala nějaké pokračování jejich vztahu, hlavní hrdinka prostě měla něco do sebe.... celý text
Klíč k času
2016,
Natalja Ščerba
„Čas je na naší straně...” Stále tápu, jestli číst další díly, protože... Nemohu říct, že kniha sama o sobě byla špatná. Rozhodně se mi líbil její nápad a fakt, že jako téma bylo vybráno cestování v čase a čas celkově. U tohohle tématu bych zrovna řekla, že je v něm hodně jednoduché se ztratit, ale autorka měla vše hezky srovnané a věci dávaly smysl. I přes ten fakt jsem na knihu nejspíš už moc stará. Hrdinové a jejich chování mi přišlo neskutečně dětinské a naivní, nad věcmi nepřemýšleli a jejich chování a rozhodnutí v několika situacích mi přišlo naprosto na hlavu. Hlavní hrdinka je straně lehce zmanipulovatelná a opravdu až trošku hloupoučká. Chápu sice, že je pro ni vše nové, ale o to víc by si přeci měla dávat pozor a vnímat vše okolo, ne se chovat, jako by najednou z minuty na minutu znala celý svět. Také jsem nechápala tu nenávist vůči hlavní hrdince. Ano, děti i dospělí dokážou být zlý, ale tady mi to přišlo už opravdu nesmyslné. Zase se musí uznat, že se v knize stále něco dělo, což bylo fajn. I přes to všechno hodnotím knihu jako průměr pro mladší čtenáře a je ve hvězdách, jestli dám šanci dalším dílům.... celý text
Ženy ze statku Falkensee
2022,
Luisa von Kamecke
Tohle byla taková hezká, ale zamyšlení hodná oddechovka. Příběh začíná roku 1904 v Prusku na statku Falkensee. Na tomto statku žije matka s otcem a jejich tři děti. První z nich, Alice, naprosto skvěle zapadá do této doby - její největší sen je se vdát z lásky a vychovávat hodně dětí. Zacož Charlotta je naprostý opak - do svatby se nežene, studuje ve Francii, nestydí se někam jet bez doprovodu, je průbojná a upřímná a rozhodně se nestydí dát najevo svůj názor, i když v té době neměly ženy pro muže žádný vliv a nesměly mluvit ohledně peněz a například renovací. Na můj vkus tu možná bylo až moc linek - četli jsme příběh asi skoro za všechny postavy, které se tu často vyskytovaly a to hlavně ze začátku bylo hodně matoucí. Ale většinu z nich jsem si dokázala oblíbit. Nejvíce se tu ale vyskytuje právě Charlotta a její životní dobrodružství, kterých není málo. Život ji předhazuje jednu překážku za druhou a nakonec ji nutí vybrat si mězi láskou a vším, co doposud znala a na co byla zvyklá. Na další díly jsem zvědavá, protože čím dále jsem četla, tím věci začaly nabírat na obrátkách. Za mě tuto rodinou ságu mohu doporučit, i když je to poprvé, co jsem nějakou takovou četla.... celý text
Zaklínačky potíží
2022,
Kristin Cast
Vzhledem k tomu, že autorky společně napsaly celosvětově známou sérii - Škola noci (kterou jsem nečetla, ale vím o ni), čekala jsem od autorek určitou vypsanost, ale bohužel mi přišlo, že tu stále něco hodně chybělo. Nějak jsem se nedokázala do příběhu vžít a užít si ho. Kniha sice čtivá byla, to se musí nechat, ale neměla jsem tendence předvídat a zajímat se, co bude dál a netrpělivě otáček stránky. Děsně tu chyběla nějaká větší akce, nebezpečí nebo více magie. Přišlo mi to takové nemastné neslané puberťácké drama s troškou toho nadpřirozena. Když jsme u té magie - Mercy a Hunter jsou čarodějná dvojčata, ví se to o nich, ale vlastně to nikdo tak nějak moc neřeší, protože si lidé myslí, že jejich jediná magie se skrývá v bylinkách a podobných věcech. Moderní lidé už na magii nevěří. Postavy jsem si nějak nedokázala oblíbit - Mercy a Kirk mi lezli na nervy skoro celou dobu a vlastně jediný, kdo mi byl nějak sympatický byla Abigail a možná Xena. Bohužel za mě příběh měl potenciál, špatný nebyl, ale kdyby si s tím autorky ještě trošku pohrály a daly do toho více té akce a napětí, rozhodně by tomu neuškodily.... celý text
Výkřiky v temnotě
2022,
Darcy Coates
To, co chci na začátek říct, je, že jsem na sebe pyšná, že jsem vydržela a dala šanci druhému dílu. Protože z mého pohledu byl lepší a změnil můj pohled na sérii. Přestala jsem totiž knihu řadit mezi horrory (kam je zařazena asi jen kvůli autorce?) a četla to jako post-apo knihu, což mě samotné docela dost pomohlo, protože jsem od knihy začala mít jiná očekávání. Ze začátku nás kniha hned hodí zpět do příběhu, protože začíná přesně tam, kde skončil první díl. Autorka se s námi už tolik nemaže, co bylo potřeba vysvětlit už bylo vysvětleno v prvním díle, takže je tu více akční rozjezd a svoje tempo si drží. Konečně se totiž dostáváme mimo dům a konečně se zde objevují i jiné postavy, než jen Clare a Dorran, což bylo dost potřeba. Také už kniha je více post-apo než romantika, což hodně oceňuji, protože v prvním díle jí bylo až moc. Tady sice je, ale nestaví se na první místo, což mi vyhovovalo mnohem více a přišlo mi, že dialogy mezi nimi už nejsou tlačené tak na sílu. Celý tenhle díl byl vlastně o nahánění Beth - Clare sestry. Jak to dopadlo vám neřeknu, protože by to byl spoiler jak vrata. Jen si řekněme, že věci rozhodně nebyly tak jednoduché, jak si je plánuje. I přes to tu prostě byly věci, které nešlo přehlédnout, ani kdybychom chtěli. A to největší číčovina byla prostě výměna motoru. Řeknětě mi, jak je možné dát motor z auta starého třeba 20 let do novějšího auta, přimontovat ho za 5 minut a novější auto díky tomu rozjet? Takhle to přece vůbec nefunguje. To mi prostě ničilo mozek. :D Určité dialogy a situace mi zde přišly taky trochu mimo. Ani nebudu mluvit o tom štěstí, které hlavní hrdinové měli pokaždé, když se jejich život blížil konci. Posledních dejme tomu 60 stran celý příběh prostě vylepšil a chce se mi díky němu dát šanci i dalším dílům.... celý text
Hlasy v bouři
2021,
Darcy Coates
Moje první seznámení s Darcy bylo jiné, než jsem čekala. Pod pojmem horror si představím pocit, kdy se budu bát otočit další stranu, pocit, kdy se budu bát jít sama na záchod, kdy nechám světla rozsvícená a vyleká mě každý zvuk. Tady jsem se doslova bála první kapitoly. Ta jediná mi totiž seděla do žánru, kam je kniha zařazena. Přitom čím více jsem četla, tím více byly moje pocity skrz zařazení knihy zmatenější. Pro mě to bylo spíš - horror, poté thriller, poté fantasy (jo, myslela jsem si a doufala, že je upír :D) poté romantika a ke konci post-apo. Nakonec byl vlastně řekla, že kniha byla romantika odehrávající se v post-apo světě. Což mě přivádí k postavám - celý příběh se vlastě odehrává kolem Clare a Dorrana. Clare se jeví jako dost podezíravá a opatrná postava, ale řekla bych, že opak je pravdou. Naprosto nesmyslně se žene do problémů a pak si stěžuje, jak kdyby za to mohl Dorran, že ona je nerozvážná. Dorran vzhledem k okolnostem byl zvláštní oříšek, ale líbilo se mi v něm hledat pravou povahu. Kniha se mi ve výsledku nečetla moc dobře, ale i tak jsem dala šanci druhému dílu (který se mi líbil o dost více) 2-2,5/5... celý text
Les
2019,
Chelsea Bobulski
Les je takové příjemné, nenáročné a oddechové fantasy protknuté originálním námětem. Takže pokud například s fantasy žánrem začínáte, myslím, že tohle by mohlo být něco pro vás. I přes to mám k příběhu pár věcí, které mi vadily. Styl psaní mi přišel hodně zrychlený a místy odbytý, jak kdyby autorka chtěla mít psaní co nejdříve za sebou. Příběh byl celkově málo propracovaný, zrovna cestování časem, tajemný les a různé portály mají velký potenciál, který stačilo jen více rozvést, což se tady nepovedlo. Ze začátku byla kniha zajímavá. Seznamovala nás s magií světa, ale pak bohužel sklouzla k monotónním příběhu o lásce dvou puberťáků a celý fantasy svět šel do kopru. Když jsme u postav - Henry byl fajn. Líbila se mi jeho zvídavost, ale některé věci mi na něm docela vadily. Winter byla takový oříšek od začátku a zbytek postav (snad až na strýčka) byla v zásadě stejná. Nerozepsaná, plochá, snad až podivně obyčejná na to, že většina z nich byli nesmrtelní čaroději. Konec mi vzhledem k ukončení přišel fajn, i když mi z něj bylo trošku smutno. Ale byl to asi nejlepší možný konec, když vezmeme v potaz, že kniha je stand-alone. I když další díly by ji akorát prospěly..... celý text
Devátý spolek
2020,
Leigh Bardugo
Tak tohle pro mě byla asi nejvíce matoucí kniha, kterou jsem kdy četla. Já vlastně nevím, co přesně jsem nepochopila. Četla jsem a četla, stránky ubíhaly a mě po chvíli došlo, že jsem se v příběhu zase ztratila, tak jsem se musela vracet a i přes to jsem některé věci prostě nepochopila. Nevím, jestli je to jen mnou, ale vy, co jste knihu četli, taky vás tak mátla? Celkově příběh byl.. docela fajn. Začátek byl hodně pomalý a (zase) zmatený. Začala jsem se v něm vyznávat až ke konci, což je škoda, protože (vím, že se opakuji) ta kniha byla fakt jeden velký chaos. Věčné skákání v čase se tu také moc nepovedlo. Postavy mi přišly většinou nesympatické. Nejvíce jsem si oblíbila Darlingtona, který tam samozřejmě byl hodně málo. A Northa. Do konce jsem čekala jen na něj a on se objeví (snad) až v dalším díle. :D Hlavní hrdinka mi přišla hodně roztěkaná. Chvíli je jak milius, pak má tendence někoho zabít a pak se z ní stane furie. Ale očividně věděla, kdy jakou náladu využít. I tak mi nepřišla nijak sympatická. Svět byl vykreslený dobře, ale bylo toho moc. Všechny názvy spolků, ulic, jmen, kdo s kým má jaký vztah.. Ke konci jsem ale ráda, že jsem knihu přečetla a do druhého dílu se nejspíš pustím. Každopádně bych knihu doporučovala spíše starším čtenářům, občas dokázala být krajně.. znepokojivá. 3,5/5... celý text
Pustovník: Muž s leopardom
2020,
Vladimír Štefanič
Tohle byl krásný příběh od začátku do konce. Autor umí psát velmi poutavě, barevně a příjemně, že se při čtení opravdu cítíte tak zvláštně uvolněně. Tak dobře to autor se slovy umí. Celý příběh je vystavěný na spoustě nadpřirozených bytostí - potkáme tu čarodějnice, jednorožce, obří zvířata žijící v oblacích, tajemného leoparda, rytíře, draky.. je tady toho opravdu spousta z čeho vybírat a myslím, že si tu určitě každý najde to své. Líbilo se mi samotné protnutí dějů. Ze začátku nás autor informuje o různých postavách a vypadá to, že jejich příběhy nijak nesouvisí. To se s přibývajícími stránkami mění, protože se jejich příběhy propojují a všechny mají nějakou návaznost na pustovníka. K postavám jsem si dokázala vytvořit určitý vztah, protože každá z postav měla něco do sebe. Jejich charakteristika byla dobře vykreslena, člověk vlastně nějak tušil, co od nich očekávat. Některé momenty mě sice zarazily, ale postavy sami dokázali pochopit, že jejich chování nebylo adekvátní situaci a dokázali na něm zapracovat. Až tedy na nějaké zdlouhavější časti děje, kdy se čtení trošku táhlo se mi kniha líbila, protože byla opravdu miloučká a člověk měl po dočtení takový hřejivý pocit. Konec byl sice trošku useknutý, protože jsme nedostali ten boj, na který se čekalo, ale zase to bylo ukončeno tak dobře, aby člověk šel a pořídil si další díl.... celý text
Nacistova dcera
2022,
Max Czornyj
„Možná jsme všichni samostatné jednotky, pro něž je důležitá pouze špička vlastního nosu, vlastní utrpení a touha po vlastním potěšení?” Prvních pár kapitol jsem si vlastně nebyla jistá, čí příběh zrovna čtu. Chviličku mi trvalo, než jsem si v hlavě uvědomila, kdo je kdo. Pak, když mě to konečně trklo jsem se nedokázala od knihy odtáhnout. A to doslova. Lehla jsem si k ní a četla až do rána, jen protože jsem potřebovala vědět, jak tohle celé dopadne. Není zde totiž jen jedna časová linka - sledujeme tu příběh malé židovky Anny a její maminky, jejichž život se protne se životy dalších dvou židů - otce a syna. Samotný život Grety se ocitá na svém konci, protože Greta na stará kolena trpí alzheimerem a je pro ní obtížné vzpomenout si i na ty nejzákladnější věci. To se však mění potom, co se jí do ruky dostane Annin deník. Naskytne se nám zde pohled i Grety manžela, což byl moc milý a hodný pán a jejich syna a její terapeutky. Všichni udělají vše pro to, aby se hlavní hrdinka cítila na sklonku života lépe. Posledních pár stran bylo naprosto skvělá a já sama chvíli nevěděla, co je pravda a co ne. Konec byl nádherné gesto a myslím, že si ho Greta zasloužila, protože věřím, že nic jako gen zla neexistuje a v této knize je to skvěle ukázáno. Nic jsem si o tom sice nezjišťovala, ale jsem si nějak jistá, že příběh je smyšlený s reálnými jmény a oblastmi. (Jestli je to jinak, opravte mě prosím.) Za mě jedno velké knižní doporučení !... celý text