Braenn
přečtené 208
Řeky Londýna
2015,
Ben Aaronovitch
Ohoho... člověk někdy narazí zcela náhodou na opravdové skvosty. No dobře, možná ne skvosty, ale rozhodně oblázky mezi kýbly štěrku. ' Od knihy jsem nečekala mnoho, obzvláště po obálkovém upozornění "co kdyby dospělý Harry Potter pracoval u policie?". Obvykle je to upozornění na něco laciného, ne-li trapného. Tahle knížka není laciná. Není ani, pravda, kdovíjak originální. Humor je docela dobrý, postavy předvídatelné, ale zajímavé, obzvláště ty říční... vlastně tu není nic moc, co by už tisíckrát nebylo jinde, ale přesto je výsledný koktejl velmi čtivý, chemie funguje a tak dále. Možná si ji nepřečtete dvakrát, ale co? Kniha si neklade vysoké cíle, a ty střední skvěle splňuje. Na dlouhé (nejen) zimní večery směle doporučím. Proto dávám čtyři. Ve světle podobných detektivních veselostí si to plně zaslouží.... celý text
Dívka v pavoučí síti
2015,
David Lagercrantz
Na začátek je třeba říct, že považuji psaní knihy po někom, obzvláště po literárním géniovi, jako velmi nevděčný úkol. Autor už do konce života uslyší větu "není to jako předtím". Ani tato kniha není, ale bylo nefér čekat, že bude. Takže čistě o ději a kvalitě: Lisbeth Salanderová je v tomto díle zcela jasně dokázala, že by se jí ještě nějaký ten opatrovatel hodil, protože pokud si jako civilní a známá osoba myslí, že může řešit libovolné problémy zabíjením a nedovoleným únosem, a policie jí to bude žrát, vybrala si špatný žánr. Komiks je o dvě poličky vedle. Na druhou stranu není sama, jak ukáže slečna, co jí půjčí chatu. Jinak jde o vcelku nadprůměrnou detektivku s potřebou plnit stránky detaily o věcech, které běžný čtenář chápat nemůže a nebude (a nebo jsem jen já v matice ustrnula na trojčlence?). Se spoustou hrdinů a vedlejších postav, které jsou cokoli, jen ne obyčejné. Všechny jsou špičkou ve svém oboru, ideálně ve dvou, ti šťastnější ještě neskutečně atraktivní. A přitom do jisté míry smutně lajdáčtí, když jde o zásadní věci. Příběh je zajímavý, napínavý, ke konci se zvrhne v takovou "kdo s koho" střílečku. A na závěr autor naservíruje trochu slaďounké, cukrové vaty. Každý si přece zaslouží partnera, sex a pomstu těm špatným. A tak. Takže... asi... tři a půl?... celý text
Selfies
2017,
Jussi Adler-Olsen
Jednoznačně nejslabší díl série. Skoro jako by to psal někdo jiný. Ze všech minulých dílů mrazilo, u tohoto je nejsilnější částí prolog. Opravdu. Napne vás, nadchne, má potenciál... a pak už to jde jen dolů. Největší minus je počet dějových linek a zapletených postav. Snesla bych celou knihu o Rose a její minulosti. Detailnější, strašidelnější, je tam toho dost. Snesla bych i tu linku o třech pipinách, kdyby byla víc využitá. Možná obě ty linky dokupy. Ona by tedy docela stačila jedna pipina, od které bych, když už je vnučkou náckovského sadisty, čekala zajímavější věci. Ale může mi někdo vysvětlit, proč se autor obtěžoval s linkou obézní sociální pracovnice, která si to s pipinama rozdá v duelu? Není ničím, ale absolutně ničím zajímavá a na veškeré události spojené s její osobou stačí tři písmena: WTF? Knize přidává Gordon, který dostal víc prostoru a dokázal ho naplnit, a humorné vložky s tím chudákem policistou na P, kterému se všichni smějí. A tím to tak hasne. Mám-li to shrnout, tak je to taková podivná plácanice všeho, mezitím se plácají hlavní hrdinové, kteří toho tak nějak vlastně ani moc nevyřeší. Spíš se to na ně připlácne. Mám pro oddělení Q velkou, velkou slabost. A proto, i když by si kniha ve srovnání s jinými patlaninami obdobného žánru zasloužila (možná) tři hvězdy, dávám dvě. Za ten prudký pokles kvality. Tudy ne!... celý text
Informatorium moderní ženy
1905,
Krista Nevšímalová
Tohle prostě nemůže žádná správná žena vynechat. Dozvíte se, kde se vzala spousta dnes už překonaných myšlenek, hlavně o výchově dětí. Moje oblíbená je ta, že mimina se mají nechávat řvát, protože cvičí plíce, a hlavně je nechovat, protože si je rozmazlíte. To mi do hlavy hustila i moje současná pediatra, zřejmě pokračuje v tradici. Dozvíte se, jaké myšlenky jsou zastaralé v roce 1905. Třeba dávat dětem místo jedné svačiny pivo, protože je to tekutý chléb. Dostanete zajímavý náhled do dětských nemocí v době, kdy jediné očkování bylo na neštovice, a můžu vám říct, že veškerá romantika dob minulých končí u takových problémů bez dnešní lékařské pomoci. Je to i na dnešní dobu celkem moderně pojatá kniha. Je to kniha, která vám ukáže, že zlatý dobrý časy mohou odpočívat tam, kam patří. Vhled do minulosti par excellence.... celý text
Lovec králíků
2017,
Lars Kepler
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Příběh si zaslouží čtyři, je napínavý, byť mě trochu mrzelo, že totožnost vraha nechali vyplynout dřív, než došlo na věc. Zápletka je luxusní a originální. Jednu, možná i dvě hvězdy, bych ovšem sebrala za několik strašlivých klišé. Jednak osoba Joony, ze kterého se stal jakýsi finský Chuck Norris. Je polda, ale ve vězni ho berou. Vypadá tak, že policistkám při pohledu na jeho nahý hrudník vlhnou kalhotky. Stačí mu jedna dvě věty čehokoli, a vyřeší půlku případu. A... když potřebuje znát tvář pachatele, ehm, stačí přinést kamery s dávno smazaným záznamem, kde v noci stojí postava u stromu, a její tvář se zrcadlí v kulaté váze naproti v okně za sklem. Klik, klik, klik, ještě jeden klik počítačového experta, pracujího s Photoshopem (jakože fakt?), experta hodného americké kriminálky, obraz zvětšit, zesvětlit, narovnat - a náš genius Joona má před sebou obrázek tváře, ze které už pachatele stoprocentně pozná. Tyhle věci těžce nesu, i přes hezky vygradovaný závěr.... celý text
Nesmírný
2015,
Jussi Adler-Olsen
Stejný hodnocení a plusy jako u knih předtím, lepší než Marco, to ano. Spoil! Maličké mínus je už poněkud ohrané téma závěrečného ublížení Carlovi a Asadovi. Začínají nebezpečně připomínat terminátory, kteří se dostanou do ráže až poté, co je párkrát pomlátí kladivem či tyčí. Ideálně do hlavy.... celý text
Hříšná vina
1999,
Tami Hoag
Jiné série autorky jsem zhltla jedním dechem, ale tady... tady teda ne. Asi to bylo kvůli tomu, že jsem nečetla konkrétně předcházející díl této knihy, ale zatím to nikdy nevadilo. Věci se mění. Protože pro mne to nemělo napětí, a číst velké množství stran o tom, jak se žaloba snaží shromáždit důkazy, a ještě strašně zdlouhavým, nudným a předvídatelným způsobem? To si raději doma utřu prach. Do toho občasný vstup hrdinky a hrdiny a jiskřiček mezi nimi? To zavání dalšími a dalšími díly, kterážto představa vyvolává maximálně stavy úzkosti. Přiznám se. Nedělám to často, ale už před půlkou jsem přeskakovala. Když jsem zjistila, že ani při tomhle se na náhodných stranách děj nikam neposunul, přeskočila jsem znovu, pak znovu a pak, k čertu s knihou, nalistovala jsem poslední stránky. Aha! Konečně to přišlo, to na co jsem od začátku knihy čekala. Děj! Krátký, ale přece. Možná tahle kniha měla být spíš povídkou? Možná najdu odvahu přečíst si předchozí díl, a pak své hodnocení rapidně zvýším? No. Možná.... celý text
Lidé na křižovatce
1973,
Marie Pujmanová
odpad!
Tahle kniha se mi vryla nesmazatelně do pamětí. Ještě dnes mi naskočí husina, kdykoli si vzpomenu na svou urputnou snahu ji dočíst. Ani už popravdě nevím, zda se mi to povedlo, ale ověřovat si to nebudu. Zvládla jsem církevní traktáty, odborné knihy o nudných tématech, dala jsem Foucaultovo kyvadlo a prodrala jsem se i Finkem... ale Pujmanová je kategorie sama o sobě. V době vzniku se v tom snad mohl někdo najít, za komunistů jste se v tom asi najít museli, ale... Brr! Je těžké číst knihu plnou balastu o vrcholně nesympatických hrdinech, kteří si postupně vlastní i nevlastní vinou kazí život, zatímco vy ne-ko-neč-ně-dlouh-ho-sle-du-je-te, až ten exkrement konečně dopadne.... celý text