Hudba ticha
kniha od: Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245336/bmid_kronika-kralovraha-hudba-ticha-ckx-245336.jpg
4
349
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
>
Hluboko pod Univerzitou existuje temné místo, o němž ví jen málokdo. Jde o zborcené bludiště dávných chodeb, průchodů a dávno opuštěných místností. V rozlehlé spleti tunelů zvané Podvěcí se skrývá křehká dívka, schoulená v samotném srdci tohoto zapomenutého místa. Jmenuje se Auri a sama je plná tajemství. Hudba ticha je letmý, hořkosladký pohled do jejího života, do jejího malého, ale poutavého dobrodružství, příběh současně radostný i ponurý, nabízející čtenáři příležitost spatřit svět jejíma očima. A dozvědět se skutečnosti, o nichž ví pouze Auri… V této knize nás Patrick Rothfuss zavede do světa jedné z nejzajímavějších postav úspěšné Kroniky královraha. V Hudbě ticha zazní tajemství a záhady tragického příběhu zlomené dívky, která se pokouší přežít v rozbitém světě.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2015 , Argo , Triton
Originální název:
The Slow Regard of Silent Things , 2014
více info...
Komentáře (68)
Komentáře 68 Recenze 7
Po přečtení Kroniky Královraha bylo jen otázkou času, než se vrhnu i na Hudbu ticha. Kniha se hodnotí těžce, protože podle všech pravidel v podstatě nemá děj - neobsahuje konflikt. U kohokoliv jiného by to byl problém, mistr slova to ale zvládl tak, že z toho vylezlo pěkné, doplňující dílko, jako stvořené pro pohlazení na duši. Chápu, že to takto má být, že to tak autor cítil a že to už od začátku není psané pro každého (viz epilog), ale přesto si stojím za tím, že kdyby tam konflikt byl, bylo by to lepší.
(SPOILER)
Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni:
Po nahlédnutí do Rothfussova světa, odmítala jsem se ho vzdát a hledala jakoukoli příležitost k návratu. Vypůjčila jsem si v knihovně útlounkou Hudbu ticha a pustila se do čtení. Předtím jsem ovšem udělala to, co se nemá, a totiž, že jsem si z nedočkavosti přečetla komentáře všech, kteří knihu četli přede mnou. Protože je to už pár měsíců, co jsem knížku četla, dojmy vybledly. Přesto si ale vybavuji, že se mi líbila poetika příběhu, i když mne současně obtěžovalo neustálé opakování toho, co vše si Auri myje a kolikrát. Mám pochopení pro lidi, kteří mají vztah k věcem, i já sama mám své oblíbené personifikované předměty, rozmlouvám s nimi a jsou mému srdci drahé, takže má pro mne nesmírný význam, když se rozhodnu je někomu věnovat. Když se ovšem konečně "začalo něco dít", kniha skončila a zanechala ve mně silný pocit frustrace. Těšila jsem se, až On přijde a setkají se, doufala jsem, že Rothfuss poodkryje víc z minulosti vypravěčky, vysvětlí věci, které čtenáře podráždily již ve Jméně větru. Nic z toho se ovšem nekonalo a já si nejsem jistá, jestli to jen nezvládl nebo to byl autorův záměr a hra se čtenářem.
Křehká, něžná Auri, celou svou energií pečující o spokojenost světa malých věcí kolem sebe, vracejíc je tam kam správně patří...No, tohle opravdu nepůsobí jako klasická fantasy povídka...ale mně naopak, pane Rothfussi, vůbec nepřekvapuje, že spousta čtenářů právě té úzkostně citlivé dívce, jejíž snaha kdykoli může vyjít nazmar, protože celý svět se může v kterémkoli okamžiku zhroutit, rozumí.
Jak už Rothfuss několikrát zmiňoval, tohle není normální příběh, ale to není ani ten Kvothův. Pro mě tahle knížka představuje další střípek skládačky Temerantu, skvělé zosobnění nevšedního charakteru jako je Auri, a v neposlední řadě také inspiraci.
Osobně mi dělalo problém u knihy udržet pozornost, většinu knížky nevím, co se dělo. Když jsem zrovna byla schopná vnímat, tak jsem s hlavní (a v podstatě jedinou) postavou - Auri celkem sympatizovala. Nicméně čtenářský zážitek z knihy, když téměř nevím, co se v ní dělo, je téměř nulový. Co cením, jsou pěkné ilustrace, mám ráda, když jsou knihy nějak ozvláštněny. Co ovšem knize velmi ubližuje, je autorova předmluva a doslov. Osobně mi přijde, jako kdyby si o sobě a o svých dílech myslel, že jsou něco víc, jsou výjimečné... Pravda je však opačná. Také mi přijde, že čtenáře, kterým se toto dílo nelíbí, tak jakoby snižuje a přijdou mu méně, ač se snaží, aby to tak nevyznělo. Autor mi svými vyjádřeními přišel nesympatický a bohužel ještě víc pokazil dojem z knihy.
Krásný,úžasný, poetický příběh. Odpočinula jsem si od dramatu, zápletek ap. Příběh plyne jako splývání na vodě. Dívá se na svět srdcem. Za mě super odbočka od Kroniky královraha
Ja som veru tejto knihe nepochopila a súhlasím s autorovou prvou vetou: "Táto kniha možno nie je pre Vás". Pre mňa určite nebola.
Hudba ticha se velmi špatně hodnotí. Ne proto, že by byla špatná, ale těžko se mi hledají slova, která by dokázala správně vystihnout tento malý střípek života Auri.
Souhlasím s autorem, že tato kniha je jiná. O Auri se toho svým způsobem moc nedozvíte, ale přeci jen trošku pochopíte její dary, které nosí Kvothemu. Stejně jako pochopíte, že vlastně žije v úplně jiném světě. A ačkoliv se to může zdát šílené, je to vlastně dost zajímavé a hezké.
Příběh jako takový působí příjemně a zajímavě, avšak místy je zvláštní skoro až divný. Alespoň tak ho vnímám já. Jisté věci jsem příliš nechápala, jelikož jsem se na svět nedokázala dívat jako Auri. Také jsem se naprosto ztrácela v místnostech, kudy procházela (samozřejmě až na pár výjimek).
Hudba ticha není nutná ke Kronice Královraha, rozhodně však neuškodí ji přečíst. Tedy v případě, že vám nevadí, že se vlastně nic nedozvíte. Jen na chviličku nahlédnete do života Auri, dívky z Podvěcí.
'Coraline' Pata Rothfusse. Problémem je, že tohle se dalo zpracovat do povídky, nebo dokonce kapitoly... Rothfuss se to snaží uhrát do autu, že kniha je "zkrátka divná a možná není pro vás a možná kdybyste si ji přečetli znovu, lidem se víc líbí moje knihy, když je přečtou znovu a blablabla". Není divná. Je úplně normální. Jen mám ten dojem, jako kdyby Patovi došla esence, šťáva, protože tráví víc času dissováním svých fanoušků online, než psaním. Kratičká novelka o Auri nabízí snad jen záblesk specifické atmosféry jejího života... ale vlastně krom toho nic nepřináší, Kronika královraha je zkrátka jinde a možná, že 'Jméno větru' byl Patův 'Dragostea Din Tei', jeden hit... a konec, protože, ruku na srdce, jeho editorka tvrdí, že poslední roky ani nepíše (ale hrozně rád sám sebe poslouchá, jak je těžký pochopit jeho knihy a jejich provázanost - chápu, těžká cesta k srdci pravýho fantasy geeka, dlážděná nepředstavitelnou bolestí)... Pat de facto píše trošku nápaditější fantasy pro děti, ale sám sebe vidí jako Friedricha Nietzscheho 2.0 - nicméně, tahle knížka si svých pár fanoušků určitě najde. A epub jistí pofidérní investice do podobných projektů.
Bohužel nestačí postavit celou knihu na tom, že je jiná. Nevadilo mi, že neměla děj, ale chtělo by to kompenzovat něčím jiným, jít víc do hloubky, trochu více do nitra Auriny osobnosti. Nebo to zkrátit a nechat to jen jako takový letmý pohled do Aurina světa. Líbila se mi atmosféra a hlavní myšlenka, Aurin vztah k věcem - ale to by stačilo na jednu kapitolu. Další části knížky už nic moc nového nepřinášely, Auri jen dál přenášela věci sem a tam a vciťovala se do nich.
Podle mě by bylo lepší, kdyby to autor zkrátil třeba na 20 stran a vydal to v rámci sbírky více povídek z Kvotheho světa (tak, jako to dělá třeba Brandon Sanderson). Na celou knížku mi to přišlo málo, myslím, že ani Auri by se taková pozornost nelíbila.
Ale výroba mýdla byla zajímavá a knížka mi přece jen v paměti zůstane, už jen svou zvláštností, takže hodnotím 3 hvězdami.
Není to klasický fantasy příběh plný dialogů, akce a intrik, ale jistě má své zvláštní milé kouzlo.
Nejdříve jsem se nemohl chytit,ale potom to dostalo spád.Je pravda,že to bylo místama smutný,ale tak to chodí i v normálním životě.Doporučuji.
já prostě sem se nedokázal vcítit do knížky do postavy. dost sem se na knihu těšil ze mi ukáže náhled na kroniku z jiného úhlu jenže vono to žádnej úhel nemá.bylo strašně úmorné se prokousat 130s. jooo kresby sou fajn.
Tohle mi tedy vzalo dech... a přidalo malebnosti do mého života. Nádherný kousek. Podržet v ruce, položit na správné místo, přidat kousek vlny a zakápnout verbenou. Ach.
ja miluju auri, kroniku kralovraha, dennu, daennu, dianu, donnu, dinael, dinnu, dinay, aloru, elodina, felu, devi, kvotheho, dokonce i basta (dobre toho ne).
ale tato knizka je strasna, strasna, priserna. je tak kratka a pritom to trva snad 3 roky nez to clovek precte. a co se dovi? nic. a je to pekne? neni.
Tak jak fantasy nemusím, kniha se mi líbila. Je jedinečná, ať příběhem, tak stylem psaní. Četla jsem na doporučení kamarádky, která ví, že tenhle žánr není můj šálek kávy. Abych jí udělala radost, dala jsem knize šanci. Tedy až po přečtení předchozích. A musím říct, že jsem ráda.
Jsem ta, co si i přes autorovo varování knihu přečetla bez znalosti tamějšího světa. Upřímně, byl to zmatek, jenže klidný a milý, s temnými zákoutími a dohasínajícími světly. Mnoho věcí se mnou rezonovalo, mnoho věcí se prostě ztratilo mezi řádky.
Kniha má svou nenapodobitelnou atmosféru - chvílemi svíravou, smutnou, chvílemi tajemnou či dětsky radostnou; vše dokreslují kouzelné ilustrace.
Je to zvláštní pohádka/nepohádka, pro veselé/smutné, celé a zlomené.
Na začátku zmatek. A na konci? na konci mi přišlo, že celý příběh je "pravdivý, vše je na svém místě, tak já to má být". :-)
Četla jsem ji už podruhé. I podruhé ve mně zůstalo takové příjemné rozechvění a milý pocit. Souhlasím s Lucky_one, a dodávám, že kniha je výjimečná a rozhodně jedinečná, krásně přidává malý kousek do Kvotheho světa.
Za mě nejakčnější část byl doslov. Zbytek nuda až přímo otrava. Krátká povídka roztažená na 70 stránek. Už jsem si všiml u jeho románů, že je ten člověk grafoman. Chtělo by to někoho, kdo by mu všechno proškrtal na rozumnou míru.
Každopádně v doslovu měl pravdu, není to "kniha" pro každého. Musíte mít aspoň OCD, ideálně být autista. Pak to půjde.
Nedůvěru ve mně vyvolala už předmluva + závěrečná sebeobhajoba alá "jiné autorce se to líbilo, takže když se to nebude líbit vám tak za to já nemůžu, protože JÍ SE TO LÍBILO."
Další ťafkou pro mě byl výrok "vyklouzla z postele a kamenná dlažba ji zahřála do nohou."
Kámen v podzemí, kterej hřeje ??
Trochu moc fantasy.
K nechuti celkové dopomohly tyto hlody:
" Ledové trubky z naleštěné oceli byly příliš nové, železné zase příliš dychtivé, až ji to přivádělo do rozpaků. Tak se Auri pustila za tlustou keramickou trubkou, která si brumlala podél tunelu. V místě ohybu se její lněný obal uvolnil a rozpáral se jako košile nějakého uličníka. Byl unavený, ale ochotný."
(ano, řeč je o neživých předmětech - hrozné !!)
Už ty názvy: bludiště Rubrika. Místo zvané Žlutých Dvanáct. Příkryt. Vana. A jasněže naše celé Podvěcí. Co to sakra je ?!!!
Skončila jsem to na nějaký straně 15, protože její cupitáníčko tím podzemím s levandulovou vázičkou a Foxem v dlani mě prostě nebavil.
Nejsem odkojená těmito fantasy kydy, proto mě vytáčejí a tyhle světy mě společně se svými obyvateli otravují.
Pán prstenů, Potter, Podzemí...to jsou ikony, který nic nepřekoná, natož nějaká pipiholčička, kterou autor všem podsouvá, protože je malinká, cute a všichni ji musíme milovat přece !!!!
Napřed autor vyjádří nechuť k tomu dílu, tisíckrát ho přepíše, pak ho nabídne betačtenářům a poté pozve jinou autorku na panáka, kterýho pije i když to nemá rád. Tak chce nám ten příběh nabídnout nebo ho už dopředu haní ??
Ano předchozí knihy jsem nečetla, ale bude to očividně něco pro dětičky, což mě štve, protože jsem to našla v sekci PRO DOSPĚLÉ.
Jedna hvězda za obálku, jinak otřes a absolutní dno.
„Bylo to dobré místo, téměř úplně takové, jaké mělo být.“
Vlastně jsem to neměla číst, autor mi to v předmluvě sdělil celkem jasně, „pokud jste nečetli moje předchozí knihy, neměli byste začínat právě touhle, protože, jestli chcete „vědět“, měli byste si nejdřív přečíst Kroniku královraha – příběh Kvotha, protože to je příběh, který vypráví, a který říká „o čem to je“. Hudba ticha, „jen“ jako autorovo osobní sdělení, dovětek, příběh o rozbité kráse, vám nejspíš nic neřekne. Neposlechla jsem. Stává se mi to docela často :-), že si dělám věci po svém, a navíc, název se mi hodil do letošní čtenářské výzvy (kniha s oxymórem v názvu).
Nejspíš budu jedna z vás, Patriku Rothfussi, nespíš budu taky, „nalomená“ :-). Nejspíš proto jsem, přes veškerá varování, Auri a její posedlostí a okouzlením okamžikem rozuměla, nejspíš proto mě tak oslovila průzračnost nálady a pocitu, čistá lyrika příběhu, který vlastně ani nebyl příběhem, spíš, napadá mě další oxymór – němým výkřikem, melancholickým a nádherně lyrickým (navzdory Podvěcí, kde se příběh odehrává) povzdechnutím nad ztrátami – předmětů, ale hlavně, pravd, třeba té, že „krutost nikdy nepřispívá k hladkému otáčení světa“. Ale vlastně to příběh byl, tenhle letmý povzdech totiž zašeptal příběh, jen potichu, aby Auri nevyděsil, příběh o „rozbité“ mysli, zoufale se snažící držet se strategie zabraňující sebezničení, strategie, díky níž se dokáže nevzdat, čelit systému a … doufat! … „že jednoho dne by se svět třeba mohl začít starat sám“.
S podivně zneklidňující hudbou ticha jsem totiž zvláštně souzněla …
„Dnes už to bylo zcela odlišné místo. Taková byla jeho povaha.“
„Ale i tak věděla … že je zde vítána. Nebo, ne-li vítána, tak alespoň klidně nepovšimnuta.“
Krásna kniha, aj keď som sériu nečítala. Požičiavala som si ju s tým, že to je samostatná kniha, ale vôbec neľutujem, že som si ju prečítala. Veľmi sa mi páčila z toho dôvodu, že príbeh je úplne iný ako väčšina príbehov. Je poetický, hlboký a hlavná postava Auri je zvláštna, ale sympatická.
Trochu mi vadilo, že autor knihu čtenáři na začátku skoro vymlouvá a na konci se zase omlouvá. Do příběhu jsem vplula, nejdřív jsem jen koukala, co se děje a pak jsem ho nechala plynout. Naprosto odlišné od všeho, co jsem kdy četla. Zvláštní? Hezké? Asi si ještě nechám projít hlavou, co si mám o téhle knize myslet.
Je to zvláštní knížka, o ničem a o všem. :) Byla mi milá, mimo jiné i proto, že podobnou úchylku na věci na správném místě mám též. :)
Tato kniha se mi těžko hodnotí. Byla snová, křehká, poetická, půvabná, kouzelná. Krásná. Přesto ji nedokážu ocenit plnými pěti hvězdičkami. Nevím proč. Snad pro tu možná přílišnou snovost a zmatenost? Snad pro mou nepřipravenost tuto knihu přijmout? Možná se ke knize vrátím, protože je výjimečná. Kniha je krásná, ale čtenář musí dozrát, aby ji mohl vstřebat. Myslím si.
Tak jako potřebuji u hudby melodii a nosný vokál, tak chci po knize děj, myšlenku a příběh, zde je bohužel"hudba příliš tichá", i když mám autora a jeho hraní se slůvky tuze rád.
Auri je prostě jiná,takže nečekejte,že tahle kniha bude něco jiného. Ba naopak v knize se prolíná její poetická duše se všedním životem a díky tomu se z obyčejných věcí stávají tajemné bytosti
Tohle je něco výjimečného. Auri je zajímavá postava v Kvotheho příběhu a rozhodně si zvláštní knihu zasloužila. Jiný styl než v Kronice královraha je nasnadě – je to přece kniha o Auri, která to má v hlavě úplně jinak… kde se bláznovství prolíná s genialitou a obrovskou porcí poetiky.
Tajemné prostředí v podzemí univerzity je kouzelně popsané. Dostalo mě to. Třeba ten popis, jak si věci vybírají svoje místo na poličce, v místnosti. Protože někdy mám úplně stejný pocit. Ale podobných věcí je tu víc…
A na závěr poodhalení pravé podstaty alchymie (tedy já si to představuju velmi podobně).
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2016 |  Darebáci |
Kniha Hudba ticha je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 506x |
| Čtenářské výzvě | 71x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 249x |
| Chystám se číst | 334x |
| Chci si koupit | 117x |
| dalších seznamech | 8x |