Braenn
přečtené 208
Příslib krve
2016,
Brian McClellan
+ Originální svět. Střelný prach a fantasy, inspirované takovou historickou epochou? Oooohoo! + Hlavní hrdina Tamás. + Orientace v ději. Pár hlavních postav, velmi úzce propojených, takže celek tvoří kompaktní a nezmatečný děj. + Příběh, ve kterém jsou sice epické momenty a epičtí hrdinové, ale který se přesto soustředí na obyčejné detaily. Kniha, která vzala za srdce a má čestné místo v knihovničce. Začíná v neobvyklém okamžiku a graduje příběh velice originálně. Když si myslíte, že je nějaká postava hlavní padouch, nebo nějak důležitá, dokáže vás vyvést z omylu a na půl knihy ji vypustí. A naopak. Úžasně čtivá. No, dochází mi superlativy. Obvykle nemám ráda knihy, kde se to hemží bohy, ale tady... jak to říct. Tady i bohové byli takoví obyčejní v tom nejlepším slova smyslu a významu. Luxusní.... celý text
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
+ Ty fáze, kde jsem se chytala, byly čtivé + Měla jsem několik hrdinů (těch nejobyčejněších, dodávám), v jejichž dějích jsem se neztrácela, a ty části byly super. + Konečné propojení příběhu - Ty fáze, kde jsem se nechytala, byly děsivě zmatečné, nudné a dlouhé. Nekonečně dlouhé. - Moc hrdinů. A ještě víc superhrdinů. Já jsem se ztrácela. A to jakože opravdu hodně. Nejdřív mi to nevadilo, nakonec, třeba taková Bouřná záře také ze začátku vypadá, že hodlá čtenáře utopit ve jménech všeho a všech, o ději nemluvě, a pak už jen polykáte sliny. Tady jsem se nějak nedostala k těm slinám. Zmatečné přeskakování mezi ději, postavami, šílené množství charakterů superhrdinů a superbohů (a to já, přiznám se, nemusím). Jak se děj přesunul víc na jedno místo, už to začalo být lepší. A lepšilo se to, lepšilo, až k příjemnému a překvapivě sladkému konci. A vůbec, všimli jste si, jak málo postav, důležitých pro děj, tam vlastně umřelo?... celý text
Tento muž
2014,
Jodi Ellen Malpas
odpad!
Bleeeeeee! Tak. Nemohu si pomoci, ale nestačím zírat, kolik žen ta kniha oslovila. Vezmu to od začátku a budu spoilovat, takže kdo nečetl a chce být napnutý, ať nepokračuje. Máme tu muže, majitele bordelu a děvkaře, který spatří jednu ženu a do pěti minut ví, že musí být jeho pravá láska. Což o to, to se v takové literatuře stává. Ale tady máme psychicky labilního muže, posedlého potřebou kontrolovat. Svou partnerku nechává sledovat, ať už sám, nebo skrze zaplacené lidi. Chodí za ní do práce, vyhrožuje klientům, určuje jí, s kým a kdy se smí pracovně vídat. Určuje dokonce, kdy do té práce může a nemůže jít, v čemž mu pomáhají jeho peníze. Rozhoduje, zda smí chodit s kamarádkou do baru, Nastěhuje ji k sobě bez jejího vědomí a pak jí zakazuje odejít. Když náhodou někam jde, málem se z toho zhroutí, neboť ji pět minut spustil z očí. Prohledává jí kabelku a věci a (to si myslím, z děje to vyplývá) bere jí antikoncepční pilulky, asi aby si ji k sobě připoutal jí nechtěným těhotenstvím. Zvedá jí mobil a kontroluje sms. Jakmile si jde pro věci ke svému bývalému, už tam on stojí a řve na ni, jak si to mohla dovolit, sejít se s mužem bez jeho vědomí. Dokola a dokola jí opakuje, jak ji miluje, hlavně když náhodou ona má vlastní názor. A jak ženu přesvědčuje třeba k svatbě a k tomu, aby zpětně souhlasila se vším, co on chce? Sexem. Protože to dělá fakt dobře, tak ona ho stále a přes to všecko miluje a vždy souhlasí. A zlatý hřeb - kdykoli to ona znovu nevydrží a ujedou jí nervy, on si začne ubližovat a říká věci jako "je to proto, žes mě opustila". Což si ona vyčítá a hned ho jede zachraňovat, aby se vzápětí znovu rozešli a znovu na to šel stejně - podívej, co jsem si musel udělat, protožes mě nechala jít! A ona to žere. Minulost tohoto muže je ovšem záhadou a on sám odmítá ženě o sobě cokoli prozradit, přesně v opaku k jeho absolutní kontrole. Ona na všechno přichází omylem, a objevují se další a další temné kouty jeho minulosti. A abych nezapomněla - všechny vedlejší postavy vám budou tvrdit, že hrdina je takový psychouš jen s ní, že jinak je hrozný pohodář a kliďas. Zní to jako začátek pěkného thrilleru, že? Emoce gradují, hrdinka se vzpamatuje, leč je stále pronásledována tímhle šílencem, blíží se finále ala "když tě nemohu mít já, tak nikdo!" Ale není to drama, thriller ani psycho. Je to příběh o hluboké lásce mladé, úspěšné a inteligentní (wtf?) designerky, a muže, který je tak sexy, že slečně padají kalhotky, jen se na ni podívá. Je to příběh jiskřících zelených očí, temně zelených očí, horečnatě zelených očí, zamžených očí, a pořád dokola stejného a stejného sexu v podobných pozicích a bez nějaké zajímavosti, ve kterém stačí říct, a ona se svým orgasmem počká, takže vrcholí zásadně současně. Protože musí, abych byla přesná, neboť kontrola je dokonalá. A když už v druhém díle dokola a dokola čtu samé "dámo" a "miluju krajky" a "pozor na pusu", stále marně čekám na policejní zákaz přibližování, či aspoň zásah psychiatra... a oni spolu pořád dokola stejně souloží... Tak v ten moment přeskakuji stránky se sexem, stránky s přemlouváním a sem tam přečtu odstavec, abych se teda dozvěděla, jak to s nimi dopadne. A pak kouknu sem, a vidím nadšené reakce? To i těch 50 odstínů bylo (aspoň do půlky) čtivější, erotičtější a smysluplnější. Tak nevím. Jsem divná, nebo jediná, kdo od dobrého příběhu očekává taky nějakou logiku, příběh a sex, který je možná méně častý, ale o to zajímavější?... celý text
Odpuštění
2015,
Jodi Ellen Malpas
odpad!
Stejně pitomé, jako jednička. Hrdina je kontrolou posedlý psychopat, držící hrdinku v šachu svým "jestli mne opustíš, ublížím si" a kontrolující každý její nádech a krok. Tahle fňukající labilní troska má být podoba úspěšného milionáře a skoro čtyřicetiletého chlapa? Hrdinka překonává limity hlouposti a toho, co je žena ochotna si nechat líbit kvůli orgasmu. Sex stále stejný, okoukaný a nudný, ale už alespoň tušíme, kolik je hrdinovi let. Přeskakování stránek u mne dosáhlo vrcholu s mizícími zbytky jakékoli příběhové logiky a uvěřitelností charakterů, a tak nějak jsem pokračovala ve čtení s morbidní touhou zvědět, zda se dočkám soudního zákazu přibližování a nebude z toho nakonec slušný psycho thriller. Nebyl. Zato se budou brát. Au.... celý text
Bouřková sezóna
2014,
Andrzej Sapkowski
Nostalgie líznutá zklamáním a přehráváním všeho již řečeného. + Možnost se znovu ponořit do světa Zaklínače a potkat staré známé. A protože jsem měla obrázky z knihy vylepené v době dospívání na skříni, je to velké, opravdu velké plus. +Čtivost - Nic nového. Ba co víc, je to jako vzít všechny předchozí díly, protřepat, vytáhnout náhodné věty, charaktery a zápletky - a vida, je tu nová kniha. - Zklamání z toho, že to prostě už... není, jako předtím. Takže doufám, že už nikdy žádný další díl Zaklínače nebude.... celý text
Cesta králů
2012,
Brandon Sanderson
Začátek knihy (a protože je to tlustá kniha, je to pěkně dlouhý začátek) je kondenzovaný kokteil neladících cizích názvů, ras, podivností, rychle se střídajících postav. Trochu jako dát žáčkovi sedmé třídy v hodině Přírodopisu ke studiu lékařská skripta. Ovšem... Kdo na tomto místě odložil a vzdal zdlouhavé samostudium, okradl se o úžasný zážitek a červený diplom na konci. + Čtivé. Chuť přečíst si to znovu, abych pochopila ten začátek. + Vypracované charaktery, Ztotožníte se. Držíte jim pěsti. Skřípete zuby, když kapitola skončí a dá se prostor nějaké jiné dějové lince. + Příběh je neotřelý. Umí překvapit. Obzvláště na to, jak je to tlusté. Inspirace ASOIAF tušitelná, ne však vadící. + Fascinující svět. + Je to tlustá kniha. Vydrží déle! - Ten zmatečný začátek může odradit. - Další nekonečná série. Takže než vyjde za kdoví kolik let další kniha, už nebudu vědět, o čem byla ta první. Alespoň že autor je mladý. Leda bych si ji znovu přečetla... hm, nepsala jsem něco takového v plusech?... celý text