Zajda komentáře u knih

"Kujme pikle, pikle kujme, obvykle i neobvykle!"

Příběh se stává rozvětvenějším než koruny všech čarostromů. Jestliže si čtenář nemohl být v minulých dílech jistý, kdo zůstane živí, nemůže si teď být jistý ani tím, kdo zůstane mrtvý. S lehkou nadsázkou se dá říct, že Martin bude jeden z prvních průkopníku žánru "fantasy televenovela."

Ze série písně ohně a ledu jsem po přečtení této knihy zhltl již cca 5 000 stránek (pro představu, celý HP má cca 3400stran) přesto nemam vůbec tušení, k jakému konci tento nejvelkolepější příběh směřuje. Jestliže bylo jasné, že Frodo zničí prsten a porazí Saurona, Potter zabije Voldemorta, Eragon zneškodní Galbatorixe tak tady lze předvídat pouze to, že až do poslední chvíle nebudeme vědět na čem jsme. Krásně to vystihl jeden komentář na icefire.cz "Martin je mistr v naznač a udělej úplně jinak..." Doufám, že poslední díl už nezakončí ve stylu prvních pěti (byť si myslím, že by toho klidně byl schopen). Je neuvěřitelné, v jaké koncentraci záhad, intrik a příslibu nesmírné epičnosti musíme vždycky zaklapnout knihu.

Nedokážu si pomoc, ale Tyrionova neustále opakovaná otázka "Kam chodí děvky?" mi připadala jako parafráze na otázku Holdena Caunfielda "Co dělají kachny v zimě?" :D Z postavy Smraďocha se opravdu proháněli ledové vichry po mých zádech. Kéž bych si tak mohl být jistý, že ve světě Martina existuje spravedlnost, a Ramsey zhyne tou nejukrutnější smrtí...

No nic, hudba utichla a Tanec i Hostina skončili. Je na čase opustit hodovní síně Zimohradu, Králova přístaviště, Meerenu, Černého hradu a všech ostatních sídel. Nasaďme si pláště černé, bílé i zlaté a pojďme vzdorovat Vichrům zimy!

13 04.08.2012

Ach, to byla hostina!

V západozemí prosperují už jen Vrány a Havrani. Je zajímavé sledovat, jak Martin postupně likviduje postavy, o kterých by čtenář mohl říct "Ano, tato postava je vyloženě kladná." Pokud taková postava přímo nezemře, je vystavena tak otřesným životním zkušenostem, že zahořkne a přizpůsobí se tomu drsnému světu. Ovšem, zcela opačný trend přichází v případě postav, jevících se vyloženě záporně. Martin by klidně mohl přednášet psychologii na Harvardu. Postupně, krůček po krůčku před námi rozprostírá minulosti svých hlavních postav a polehoučku, vždy s přestávkami na trávení, nám postupně servíruje jejich slabosti, touhy, životní zklamání a budoucí cíle. Jaimy, nafoukaný hajzl, lhář co mrzačí děti, Králokat a hle, poodhalíme Jaimeho příběh, dostaneme se mu pod kůži, pronikneme jeho myslí, otevřeme jeho srdce a usekneme mu pravou ruku. Najednou máme před sebou obraz úplně jiného člověka. Nelze mu vyčítat jeho rozhodnutí. Velitel královské gardy, ser Jaimy Lannister je smutný, velmi smutný rytíř, s nímž se osud přestal mazlit.

Těsně před hostinou jsem měl tu čest s Orwellovým 1984. Na začátku, když Cersei viděla Tyriona v každé zdi za každým obrazem jsem si říkal, kdy se rozhodne svalit na trpaslíka všechny neúspěchy, bídy a krize Králova přístaviště, přesně po vzoru očerňování Kuliše z Farmy zvířat. Nestalo se.

Sice ubyli vraždy hlavních aktérů. Postavy již nepadli z mostů, nedusily se při jídlech a nebyli zabíjeni na vlastních svatbách. Nicméně pavučina intrik se stále utahuje a zahušťuje. Ve vzduchu visí pomsty, zrady a pikle. Vrány se nažrali, je načase aby svou zábavu dostali také lidé.

Nyní mě omluvte, jdu Tančit. Uvidíme, zda na programu bude i proslulý český válečný tanec - dupák a po jeho Tanci prořídnou psanci a lapky obývané lesy západozemí a opět uvidíme slunce v Martinově světě... dobře, neuvidíme, vždyť Zima přišla!!!

9 13.07.2012

Jediná povídková sbírka, kde dvě nejznámější (zatím nevím zda i dvě nejlepší ale dost možná ano) Martinovo povídky jsou v jedné knize. Určitě se musí zmínit neuvěřitelná rozdílnost všech 3 povídek. Jediné co mají společného jsou snad jen žánry a možná stejný vesmír, ve kterém se odehrávají. Písečníci jsou nadité čtivostí, akcí a určitě málokdo čtení této povídky přeruší i za cenu, že dojede o 3 zastávky autobusu dál nebo skončí s mokrými kalhotami. Naproti tomu Píseň pro Lyu čtenáři servíruje plný pohár citů, lásky a dost zajímavou filozofickou otázku (viz můj komentář přímo k této povídce). A konečně poslední povídka, abstraktní a halucinační, na něco takového je potřeba pořádná dávka představivosti a fantazie jak při psaní tak i při čtení. Na mě to možná bylo až příliš přefantazírované a především hlavní pointa se dá vytušit už dlouho dopředu.

4 09.07.2012

Člověk přestal být lidský. Soukromí vymýceno. Všechny společenské hodnoty rozvráceny. Děti poštvány proti rodinám. Láska znásilněna a rozervána. Spravedlnost opustila svět. Válka jako článek průmyslu a brzda rozvoje. Myšlenky jsou loveny a zabíjeny. Historie je služkou teroru. Slova jako smrt nosící pastě. Co je to přátelství? Jak vypadá svoboda? Velký bratr jako bůh, který neexistuje. Ne, svět, která ovládá Strana přestává být obyvatelný pro všechny rodu Homo Sapiens. Je mi líto, spáchal jsem ideozločin. Petr zapřel Ježíše. Já zapřel sebe před sebou. Sejdeme se na místě, kde není temnota. Škoda, že taková místa v této knize nejsou.

8 07.07.2012

"Na co se tak upřeně díváš, tatínku?"
"Hledal jsem pozemskou logiku, zdravý rozum, moudrou vládu, mír a odpovědnost"
"To všechno tam nahoře?"
"Ne. Nenašel jsem to. Tam už to není. Možná, že už to tam nikdy ani nebude. Možná, že jsme si jen namlouvali, že to tam vůbec někdy bylo."

Jeden kronikářský zápis lepší než druhý. Co střípek, to překvapivý závěr a jemná filozofie. Radost něco takového číst!
Nejvíc se mi líbila pasáž Usher 2 aneb o pomstě milovníka literatury lidem, kteří veškerou nerealistickou literaturu zničili, vymýtili ze Země. Dokonce i všechny pohádky, což je největší zločin. Jakožto také velký kamarád literatury jsem mu naprosto rozuměl. Jeho pomsta byla opravdu stylová :)

11 01.07.2012

Coelho si v téhle knize počínal snad podle rad Vladaře, to nejhorší si odbýt hned na začátku a postupem času jen zlepšovat a zlepšovat. Po prvních 30ti stránkách jsem chtěl knihu odložit. Některé věty byly fakt pěst na oko.

"Kde leží Slovinsko?" "Je zvykem, že cizinci přesouvají Buenos Aires do Brazílie." Chápu, že průměrný obyvatel USA má o světě mimo USA zhruba stejné povědomí jako průměrný houpací koník. Nicméně tak žalostnou znalostí zeměpisu většina lidí v Evropě, kteří někdy četli Coelha, vážně netrpí.

"Nesnášela knihovny pro všechny ty knihy plné rad do života." Dost divné, použít takovou větu v knize, která přetéká rádoby radami do života...

Vstup samotného Paula Coelha, jako Paula Coelha do děje, hodnotím pro ty jeho kecy hodně negativně.

Ovšem závěr byl naprosto bombastický. Coelhova závěrečná idea, že každý nový den je zázrak, patří mezi ty nejpravdivější, nejdůležitější a zároveň mezi ty ideje, na které všichni pořád zapomínáme. Zajímavý podfuk pana primáře jsem taky nečekal. Opravdu, ten konec nemá chyb a čtenáře osloví. :)

4 01.07.2012

Nechápu. Nerozumím. Jak je možné, že tahle kniha je na tomhle webu doposud bez povšimnutí? Samozřejmě, nejde o žádné monumentální dílo ale vždyť je to přesně to, co si lehce náročnější čtenář žádá. Výborné postavy s propracovanou psychologií, která hodně vypoví o myšlení a charakterech lidí mezi oběma světovýma válkami. Čtivost taky nepokulhává a povídky (ano, jedná se o povídkový soubor) jsou protkané krásnými filozofickými úvahami. Obzvlášť excelentní jsou povídky: Nevinný svědek (aneb o spravedlnosti), Století začalo krásně (aneb o zabíjení), Podzim (aneb o umění)

Jo, kupovat si naprosto neznámé knihy s podivnými názvy na burze v knihovně se občas vyplatí. :))

4 30.06.2012

Kundera je naprostý mistr v psychologii postav. Vynikajícím způsobem a s neuvěřitelnou lehkostí dokáže vysvětlit, proč postava "A" upřednostňuje gulášovou polívku před bramboračkou s houbami. Spoustu pasáží mě vyloženě dostalo. Například ta, v niž ústy Tomáše popisoval, jak úžasnou částí ženského těla je její řitní otvor a přirovnával skoro až k prstýnku z Arabely. Nebo kapitola, ve které na příkladu Stalinova syna ukazoval, jak lehce se dá život položit pro hovno (metaforicky i doslova :D). Slavnostně si slibuji, že až budu někde v zajetí s Anglánama, tak budu přísně dodržovat hygienu a nebudu své výkaly nadřazovat nad ty jejich!

Nechci tady tuto krásnou knihu nikterak shazovat, ale Kundera zde filozofické pasáže bravurně podložil vtipnými a jelikož její vážnou stránku zde už ostatní vyzdvihovávali musel jsem poukázat i na tu humornou :D

7 27.05.2012

Z knihy se dá udělat několik pozoruhodných závěrů o vězeňském životě:
1) Pokud jste gay a máte sebou, popřípadě si najdete nějakého přítele, stává se pro vás pobyt v trestanecké kolonii takřka exotickým rájem plným sexuálních hrátek.
2) Podle Henriho vyprávění bych soudil, že trestanci jsou vlastně ti nejcharakternější, nejvěrnější a nejpočestnější lidé.
3) Snad jen v politice je větší míra korupce a uplácení.

V románu je spoustu velice zajímavých pasáží, autorem naprosto geniálně vykreslených. Vyzdvihl bych zejména život mezi Indiány. Motýlek se z pekla dostal do ráje. Těžko však říct, v jakém z těchto dvou prostředí by člověk takové povahy jako Charriere, vydržel déle. Z trestanecké kolonie se dostal po 12ti letech, z ráje utekl dobrovolně po 7mi měsících. Přitom to byla úžasná příležitost začít nový život, žít bez hříchů v penězi nezkažené společnosti a v symbióze s přírodou. Byl oblíben celým kmenem a milován dvěma krasnýma indiánkami. Co víc by si mohl obyčejný smrtelník přát?
Něco neskutečného taky byla káznice. Peklo v pekle. Rok, dva nebo třeba čtyři roky sedět v jedné hnusné, tmavé místnosti zamořené jedovatými stonožkami, de facto se nepotěšit ani slůvkem ani jakoukoliv jinou komunikací a dostávat po celou tu dobu jen malé porce nevýživného jídla. Nejhorší je ale podle mě to vědomí na začátku: "tak teď sem vejdu a odejdu až za dva čtyři roky, dnes je mi 29, vyjdu ve 33, pořád budu mladý, odsedím si zbylých 7 let a dostanu se na svobodu, bude mi 40, pořád ještě budu mladý..." Já bych se s něčím takovým asi nedokázal smířit, buď bych se pokusil o sebevražedný útěk nebo se zabil při první příležitosti. Kouzelné ale bylo, když Henri ve svých nejslabších chvilkách v káznici vzpomínal na domov, dětské přátele, příbuzné. Zajímalo by mě, jestli jsou opravdu vzpomínky v takovýchto otřesných podmínkách ještě více intenzivní, než samotný prožitek.

5 18.03.2012

1200, úchvatné číslo, obzvlášť když jej vidíte dole na poslední stránce knihy. Sám teď však při psaní komentáře nevím, zda napěji na knihu víc ódy nebo naopak zasypu její desky popelem...

!!!SPOILER!!! (ti kdo doposud Bouři mečů ještě nepřečtli, ať raději nečtou text níže, beru si na mušku několik překvapivých situací v ději)

Začnu střípky, které se mi nelíbili.
1.) Pravda o Tyše. V minulém díle jsme se dozvěděli podrobný příběh Tyriona a jeho krátkého manželství když jej vyprávěl Šae. Tyrion je velice vychytralý muž, který má vyspělé empatie. Sám přiznával, jak se tenkrát v Tyše mýlil a že dnes už by takovou chybu neudělal. Šae přikyvovala a použila mimo jiné tento argument: "Žena, která jen tak tak unikla znásilnění by o pár hodin později nešla do postele s jiným mužem" A teď najednou co? Martin potřeboval něco šokujicího co by vložil do úst Jaimeho, jenže opětovné tvrzení, že Tyša není děvka ale obyčejné venkovské děvče, je nedotažené a nepřesvědčující!

2.) Umírání hlavních postav je pro mě jeden z nejsilnějších momentů při četbě. Poslední stránky svatby u Lorda Freye jsem četl snad 5x. To jsem opravdu nečekal, že nechá zemřít krále severu. A poslední myšlenky Catelyn, která byla přesvědčena, že přišla o všechny své děti, včetně manžela? Ach. A aby toho nebylo málo, v další kapitole podlehne čtenář obavě, že Arya skončila s rozseknutou hlavou vejpůl. Tomu říkám nečekaný zvrat a zrada jako hrom! A v poslední kapitole? Catelyn "záhadným" způsobem ožije. S nadsázkou bych mohl říct, že mě její obživnutí vytočilo snad více, než její smrt. :) Taky mě to dost zaskočilo, to jo ale kvůli tomu už pro mě nebude Catelyn takovou mučednicí, která přišla téměř o všechno. Když obživla nemá pro mě její smrt už tu emotivní sílu.

3.) Mrzí mě, že v příběhu nedostal více prostoru také princ z Dorne zvaný "Rudá zmije." Postavy, které v sobě nosí touhu po pomstě kvůli křivdám z minulosti mam celkem v oblibě. A "Rudá zmije" vypadal, že v Králově přístavišti udělá několik pořádných průšvihů a intrikářská válka dostane další rozměr. Škoda.

4.) Ohař. Ztratí se bůhví kam. Není po něm ani vidu ani slechu a najednou se objeví u dějové lince Aryi! Tohle se mi pranic nelíbilo. S chudákem Aryou se Martin vůbec nemazlí. Neustále utíká a mění společníky. A to už to trvá zatraceně dlouho. Martin sice střídá zápletky a čtenář odhaluje s Aryou jedny z největších divů Martinovo světa, ale přesto už to začíná být maličko ohrané.
Naproti tomu vynoření Selmyho po boku Daenerys se mi líbilo daleko víc, byť jde o totožný prvek :D

Pozitiva:
1.) Konečně se nám vysvětlují události z prvních kapitol Hry o trůny. Poslední kapitola přináší úplně nový náhled na postavu Malíčka. Sice je to větší svině a daleko nebezpečnější muž, než jsem si myslel, na druhou stranu to však vypadá, že on nehraje hru o trůny ale o lásku. Čímž si zaslouží jisté sympatie a rozhodně není černobílou postavou.

2.) Babička sera Lorasa, zvaná "Trnová královna" je naprosto bombastický charakter, postavy s tak ostrým a přímým jazykem mam poslední dobou 100x radši než ty s ostrým mečem. A i Ji se dostává v závěru jakýsi tajemný závoj, který dává tušit, že tahle stará dáma ještě svůj prostor v románu dostane.

3.) Jon + Ygritte, potažmo Cersei + Jaime - motivy dvou zakázaných lásek, které ve světě zákonů a lidských výmyslů nedostanou šanci a nemohou dojít naplnění. Ta první mě sakra vtáhla, když Jon stanul v bitvě na opačné straně než Ygrite. A z náfuky a arogantního Jaimeho se stává vysoce sympatická postava, když čtenář opět dostane možnost nahlédnout pod pokličku již známých a stále omlývaných událostí.

Závěrem, na konci ledna má vyjít Hostina pro vrány v tomto formátu a pevném vydání. Tanec draka (5. díl) se PRÝ má objevit v Čr také již tento rok a na 6. G.R.R.Martin pracuje. (pokud někdo máte přesnější informace klidně mě opravte) Jsem zvědav, jestli některá jeho kniha překoná hranici 1500 stránek. :D A zároveň se těším na ten výjmečný čtenářský zážitek, kdy člověk bude muset konec celého příběhu jen odhalovat, neboť nikdo na světě jej zatím nebude znát. Bude to podobné jako dětské těšení na další díl Harryho, byť dnes už si čekání budu krátit i četbou jiných knih :D

6 18.01.2012

První setkání s Májem přišlo již na základní škole. Učitelka trvala na tom, že se aspoň kousek Máje musíme naučit nazpaměť. Jelikož mě recitace vždycky velmi bavila naučil jsem se ty kousky DVA! A to bylo asi tak všechno. Ačkoliv jsem část této básně uměl stále jsem zůstal Májem nepolíbený. Bral jsem ho jako všechna velká díla v té době. Jedním uchem dovnitř, zapojení krátkodobé paměti, odpapouškování do testu a slavný Máji, NAZDAR!

V posledním ročníku na ZŠ se jdeme podívat do kina právě na nový film Máj. Jsem příjemně překvapen (byť dnes už bych asi nebyl, neboť filmové zpracování se v dosti ohledech liší od knihy) A vůbec nechápu, kde jen se v té básni věnované rozkvetlému plevelu, velký loži a výparům na obloze v barvách ODS nebo komunistů vzalo tolik zajímavého děje! Na četbu Máje však i nadále nepomýšlím.

S přibývajícím věkem jsem začal o váženou literaturu projevovat stále větší a větší zájem. Ze svého vlastního zájmu si podávám ruku s Májem po třetí. K tomu se dostávám i k výkladu Máje a ukázání básnických prostředků. Jelikož v té době jsem se sám snažil psát poezii (samozřejmě Ji zaprasil dalšími na svět přivedenými braky) zůstal jsem naprosto pohlcen tou neuvěřitelnou genialitou některých Máchových veršů. Zde uvedu jeden, který mě opravdu zaskočil Máchovou důmyslností "Povolným krokem on zločince doprovázel" (všimněte si jak se opakuje ve slovech "o", tímto Mácha vyvolává skutečnou zvukovou představu zkoprnělé chůze davu!) Máj jsem si tenkrát přečetl a několik pasáží se mi zatraceně líbilo, ovšem, jediné co jsem pochopil bylo, že Máj je opravdu překrásný. Tím skončilo skoro vše, co jsem z textu vyčetl. :D

A moje ZATÍM poslední setkání s Májem se odehrálo teď ve třeťáku na gymplu. Vysvětlení učitele + následná povinná četba Máje, mi toto dílo opět přiblížila o kousíček blíž. Jestli že jsem na začátku psal, že na ZŠ mě Máj nepolíbil tak tentokrát na lehký polibek na tvář určitě došlo! Celé dílo jsem zhltl během hodiny chemie. Četl jsem ho stylem, že jsem si pořád, pořád nechával před očima běžet nejrůznější obrazy (ať přírody, jezera, červánků nebo studené cely a Vilémovy bledé lebky). A musím říct, že právě díky této soustředěnosti, kterou jsem básni věnoval jsem ji opět porozuměl o malinko víc.

Doufám, že při našem dvacátém třetím setkání se už budeme znát jako staří přátele a pochopení se snad dostaví v plném rozsahu. :))

5 09.01.2012

Tyrion Lannister se stal mojí nejoblíbenější postavou série. Jeho intrikářské války mě bavili více jak ty s mečem, které bojovalo mnoho jiných postav. Poslat Tyriona mezi takové podvodníky jako je Malíček, Varys a Cersei bylo naprosto geniální! Za nejtajemnější postavu považuji Jagena, co byl ten chlap sakra zač?! Ke které sektě ve světě Martina vůbec patří? Také mě stále trápí kdo je matka Jona Sněha? Snad na to bude odpověď v Bouři mečů, jenže lord Eddard si tohle svoje tajemství vzal sebou do hrobu...

Docela zajímavé je, že 3 nejvychytralejší postavy, schopné takřka všeho jsou zároveň muži, kteří protrpěli v mladém věku obrovské křivdy. Malíček - nenaplněná láska ke Catelyn a zdecimování jeho cti v souboji s Brandonem Starkem, Varys - kastrace, Tyrion - jeho epizoda s Tyšou. U Malíčka a Varyse stále netuším komu vlastně slouží.

Jedinou výtku mam k té rudé kometě, jak jí úplně každý považoval za prorokovatele jeho vítězství. Kdekdo si myslel, že bohové jí seslali právě JEMU jako projev své přízně, všichni v ní viděli barvy svých znaků. A v polovině knihy najednou zmizí a nic...

Jdu se vrhnout na Bouři mečů, ta kniha je monstrum už na pohled! Vždyť i moje 700 - 800mi set stránkové knihy, které jsem považoval do nedávna za slušné bichle vypadají vedle tohoto tlusťocha jako anorektici! Dokonce i ten klaun na obálce "To" od Kinga vypadá vedle Bouře mečů směšně!

18 02.01.2012

Jedna z TOP 3 knížek v hodnocení, jeden čas dokonce dlouho nejlepší... proč? Bylo to moje první setkání s Agátou zároveň také první setkání s "dospěláckou" detektivkou. Kdybych tu knihu nevyděl stavěnou tak vysoko a tolik opěvovanou nejspíš bych jí dal 5* a pěl chválu, jenže jsem čekal něco až nadpozemského a dočkal jsem se "jen" velice dobré knížky a to je v této situaci žalostně málo. Od top 10ky knih očekávám, že budou přesahovat hranice talentů svých autorů a bortit hranice svých žánrů. Zkrátka něco velkolepého. Tahle kniha je ale pouze detektivka, sice úžasná ale stále jen detektivka.

27.12.2011

Knihu jsem si vybral na referát na "seminář z literatury" aniž bych ji měl přečtenou a věděl do čeho jdu. Nelitoval jsem. Nejvíc se mi líbilo druhé vyprávění Ludvíka o jeho působení u "černých" a platonické lásky k Lucii. Lucii samotnou považuji snad za nejlepší postavu z knihy, prostá a přesto tajemná a záhadná. Naopak Jaroslav mě tolik neoslovil. Kundera si Jaroslavovými ústy vystřihl naprosto úchvatný a strhující popis metaforovaný do hudebních slůvek a výrazů, jsem si jist, že to je bravurní pasáž. Bohužel já těm slovům rozumím asi jako eskymák chovu velbloudů... ale jinak smekám, Kundera mi ukázal, že i knihy českého autora se mohou vyrovnat světové špičce, už se těším na Nesmrtelnost a Nesnesitelnou lehkost bytí.

3 23.12.2011

Modlitbu za Owena Meanyho jsem četl celý měsíc. Což je za poslední dva roky nejdelší doba, jakou jsem u jedné knihy strávil. Po dočtení jsem cítil mírné zklamání. Avšak se stále větším odstupem a vzpomínáním na nejrůznější obrazy z knihy (Pásovec, Hlas, popelnice, Owen jako herec, míček, trénink střelby na koš...) Cítím, že ve mě kniha zanechala možná větší dojem, než jsem si zpočátku myslel. Samotná postava Owena Meanyho je jedna z nejlepších, s jakou jsem se doposud setkal. Děj plyne pozvolna, nikam nespěchá. Nevybízí čtenáře aby každou volnou chvíli nedočkavě sahali po knize, což u mě způsobilo právě to prodloužení doby čtení. Vytkl bych jen ty pasáže, kde vypravěč popisuje vyznání a pojetí víry různými Křesťanskými církvemi. V tom jsem se poněkud ztrácel...

"Tetička Marta, jak typicky americké, uměla jednat ve jménu demokracie vysloveně nelidsky."

5 23.12.2011

Hrabal krásně popírá pravidlo při psaní vyprávění, které mi vtloukali do hlavy na základní i střední škole: "Piš krátký věty, v dlouhých souvětí se čtenář ztratí!" Hrabal ukázal, že neztratí. Zároveň bych chtěl vidět rozbor a graf některých z Hrabalových souvětí, které se táhnou třeba přes 5 stránek!!

Velmi mě zaujala postava dítěte hlavního hrdiny Dítěte a Lízy. Pomsta rodičům za to, že se jejich dítě nenarodilo z lásky ale z povinnosti a Německé hrdosti.

Žánru Fantasy jsem se před 2 - 3mi lety přebažil. Naposledy jsem četl před 4mi měsíci Pána Prstenů. Takřka v každém fantasy jsou Obrovské ale ÓÓÓbrovské hory, hluboký opravdu Hlůůůboký les, dravé velmi dravééé řeky, a města, jaké hrdina nikdy neviděl až do doby, kdy navštívil druhé město, které bylo ještě majestátnější a neskutečnější. Každou chvíli se hrdinu někdo pokusí zabít, pořád před někým utíká, kde kdo na něj divně čumí a vždycky má fajn kamarády, kteří mu pokaždé pomohou splnit jeho úkol, kvůli kterému musí nachodit neskutečný počet kilometrů a vyhubit kde jakou verbež (trošku to připomíná RPG PC Hry typu Gothic, Two Worlds, Dragon Age atd...) Kvůli tomuto pocitu, který jsem v poslední době z mého milovaného Fantasy měl, jsem se obával abych Hrou o Trůny nebyl zklamán. Moje obava se ještě stupňovala, když jsem se dočetl, že v knize je důraz na politické intriky...

Prvních pár stran bylo poněkud zmatených, přece jen čtenář se musí seznámit s postavami, pro koho je ta paní Babička, pro koho Tetička atd. Prostě příbuzenské vztahy + k jakému rodu kdo patří. Martin(i) pak používá velmi zajímavý styl (aspoň na mě tak působil neb nemam za sebou stovky knížek a s podobnou formou takového rozmachu jsem se ještě nesetkal) kdy takřka každá kapitola končí ve velmi zajímavém a otevřeném momentě ke kterému se však autor už přímo nevrací. V příštím setkání s dotyčnou postavou je děj minimálně o několik hodin dál, někdy i dnů. Párkrát mě to zamrzelo ale budiž Martinovi odpuštěno. Co se postav týče, můj favorit je Tyrion Lannister, Arya Stark a Jon Sníh. Občas na mě ale postavy malých dětí působili až příliš vyspěle. Přišlo mi nereálné aby se v hlavě 4 letého Rickona, potažmo 7mi letého Brana honili tak komplikované myšlenky. Ale co, ve středověku měli 12ti leté holky už první, ne-li druhé dítě a celkově dokázali děti stát na vlastních nohou podstatně dříve než dnes...

Celkové hodnocení: Pecka peckovatá! Faktor Čtivosti 10! Pro Ježíška už jsem připravil dopis s prosbou o následují dva díly! ;D

12 01.12.2011

Život je krutý. Někdo nedostane šanci. Ani tu první. Psychologie dítěte je velice křehká. Stačí trošku a rozbije se na tisíce malých střípků, které pak hlodají v nitru, rozežírají člověka, zničí ho. Plavovláska byla nesmírnou krásou požehnaná (nebo prokletá?) Každého si omotala okolo prstu, Jen na toho nejdůležitějšího člověka nikdy nezapůsobila.

Rád bych poukázal na (dle mě) nejzajímavější část z doslovu, ve kterém se píše, že Waltari jako (tehdy) nepříliš známý autor zaslal tyto dva příběhy do celostátní Finské literární soutěže. Soutěž byla anonymní. Už nikdy nebude zítra - 1. místo, Plavovláska - 2. místo. To jen dokazuje, že obě díla mají obrovskou kvalitu. Velikánům jako Egypťan Sinuhet se sice rovnat nemohou ale čtenáře rozhodně nezklamou ;-)

2 23.09.2011

Uff, to jsem se zapotil. Ani nevím, zda to bylo tou knihou a nebo těmi vedry, které teď na konci prázdnin panovali. :)

Začátek knihy mi připomínal Šifru mistr Leonarda od Browna, především stylem, kompozicí a čtivostí. Jelikož jsem před pár lety parapsychologické jevy naprosto hltal a četl jsem hodně knížek z edice NEJvětší záhady světa.. nebo lidstva (teď nevím). Některé příběhy byly ale takovými neskutečnými nesmysli, že mě čtení "záhad" po roce přešlo. Později jsem se k tématu vrátil jako odběratel časopisu Enigma. Na tom časopisu jsou nejlepší ty bombastické titulky, jinak tam redaktoři píší neuvěřitelné pikačoviny. A zatím naposled jsem se k parapsychologii dostal až teď s Kingem. Asi poprvé jsem, co se tohoto tématu týče, nebyl zklamán, ba naopak. Sice si některé věci hodně přibarvil ale na to čtenáře upozorňuje už v předmluvě. Koneckonců, já bych i víc věřil Kingovy než redaktorům Enigmy. :P

4 28.08.2011

Na toto tenké ale myšlenkami nabité dílo nemohu zapomenout! Poprvé jsem četl jako povinnou
četbu ve druhé třídě. Moje tehdejší dojmy? Hezké. Podruhé jsem četl
v prváku. Moje dojmy? Bombastické! Skloubit něco tak líbezného
s něčím tak hlubokým. Spojit pohádku pro děti s filozofii – bravurní.
Ideální knížka k maturitě. Přečtete za slabou hodinku ale můžete o tom
mluvit celý týden.

4 22.08.2011