Marťanská kronika

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor povídek je kronikou osidlování Marsu pozemšťany. Popisuje první neúspěšné pokusy o přistání a navázání kontaktu, přes konflikty mezi marťany a pozemšťany, až po definitivní ovládnutí planety lidmi poté, co zničili svou předchozí planetu.

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13682/martanska-kronika-eRN-13682.jpg 4.4887
Žánr:
Literatura světová, Povídky, Sci-fi
Vydáno:, Magnet Press (ČR)
Orig. název:

The Martians Chronicles (1950)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (135)

Kniha Marťanská kronika

Přidat komentář
OdvaznyMladyMuz
30. června

Taková lehká fantasmagorie na téma dobývání planety Mars. Z dnešního pohledu působí Bradburyho povídky z padesátých let docela naivně. Ale byl jsem ochoten přejít určité technické nesrovnalosti (lidstvo mi nepřipadalo příliš vyspělé, na to, že bylo schopno vysílat rakety na Mars), když mi autor předloží pár zajímavých myšlenek a nápadů. Což se mu podařilo. Určitě to není to nejlepší, co si v žánru sci-fi můžete přečíst - na to tu máme jiné velikány - ale i tak kniha za přečtení stojí. Některé povídky jsou slabší, jiné lepší. Nicméně jejich kvalita nijak výrazně nekolísá a jako celek na mě Marťanská kronika působí dobře.

mataj
15. května

Poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou V.Brodským. Velice zajímavá, líbila se mi.

Pasadenka
05. května

Trochu zastaralá antologie, která chronologicky vypravuje dějiny kolonizace Marsu. Naše znalosti i všeobecné povědomí o vesmíru se rozšířily natolik, že některé povídky jsou až příliš dětinské. Reflexe americké kolonizace je zde nesporná. To jsou ty méně zajímavé věci. Co mě bavilo, tak to byly speciální schopnosti Marťanů, s kterými se Ray docela vyhrál. Nicméně mi přijde tento koncept knížky překonaný.

Edgarův John Carter z Marsu mě bavil víc, protože se konzistentně držel dobrodružného žánru a nezajímaly ho technické detaily. Šlo o pohádkový příběh, který také reflektoval indiánskou genocidu a byl vědecky „nepřesný“.

Proto pro mě Andyho Marťan je v dnešní době prozatím nejlepší knížka o Marsu. I když v tomto případě šlo o bohapustou zábavu, míra technické nepřesnosti byla snesitelná.

I tak si myslím, že knížka stojí za povšimnutí. Je napsaná čtivě a otevírá zajímavé koncepty. :)

Messilina
21. dubna

Ke knížce jsem se dostala díky tomu, že kdysi, někdy na základní škole, jsme měli v čítance ukázku z povídky ,,Přijdou vlahé deště". V té čítance nebyla ta povídka celá a já chtěla vědět jak to skončí. Bylo to vlastně mé první setkání s R.B. Tak jsem si knihu půjčila v městské knihovně a když jsem měla možnost, tak jsem si jí koupila. Nelituji, myslím, že Marťanská kronika je to nejlepší co Bradbury napsal.

Sněžková
11. dubna

Neuvěřitelná vize co by, kdyby... Nádherné vykreslení toho, jak si v padesátých letech 20. století lidé mohli představovat cestování do vesmíru a život na Marsu. A náhled toho, co nás třeba jednou čeká, když se nevzpamatujeme.
Vypíchnout musím Usher II a Přijdou vlahé deště. První z důvodu celkového nápadu na zbudování domu Usherů na Marsu. Druhou proto, že samoudržovací a zároveň samodestruktní dům mě prostě dostal.
Celkově hodnotím plným počtem, i když nejsem fanouškem sci-fi. Tohle je spíš apokalyptická vize toho, jak bychom mohli jednou dopadnout, jestliže se budeme chovat stále stejně, jako se chováme. Kniha sice vyšla poprvé v roce 1950 a uplynulo tudíž už skoro sedmdesát let, ale jediné, co se změnilo, jsou technologie. Jako druh jsme jen čím dál více zdegenerovaní idioti. Ano, i já.

HanWali
05. dubna

půjčil mi ji kamarád, který ji četl v dětství a prý se bál toho domu,sama bych se do ní asi nedala,ale zvědavost zvítězila, nelituji

Shashlick
29. března

Prvních pár stran jsem si říkal, že je na této sci-fi hodně znát její věk. A pak mi došlo, že to není sci-fi. Jedná se o kritiku lidské společnosti (i když v doslovu vydání z roku 1963 je uvedeno, že pouze západní společnosti). Nejsmutnější na tom je, že za těch více než 60 let od vzniku se situace moc nezlepšila. Spíše naopak.

Greenfingers
23. března

U této knihy jsem se výborně bavil. Některé povídky byly vysloveně humorné, na druhé straně další nutily k zamyšlení. Tak, jak se dobrý kuchař pozná podle toho, jak umí polévky a hotová jídla, dobrý spisovatel se pozná podle toho, jak umí povídky. Bradbury je v tomto směru jeden z nejlepších.