Žhářka

14. listopadu

Starý dobrý King

1 22. října

Moje druhá kniha od Kinga a už teď se řadí mezi top!

40 01. října

(+ SPOILER) Měl mi někdo, kdo mě dobře zná, poradit už dřív, že bych Kinga měla číst. Že to není (jak jsem si kdysi myslela) autor vršící nereálné děje a neuvěřitelné zápletky, ale že to dělá vlastně přesně naopak. Dokonale využije jeden dobrý fantastický nápad a kolem něho rozvine příběh tak uvěřitelný a s postavami tak lidskými a pochopitelnými, že i ten nereálný prvek přijmu bezezbytku a říkám si – co když na tom něco… Tady jsem ale především silně prožívala boj dobra se zlem a zla s dobrem: Rainbirdovu psychologickou hru - s obdivem, strachem a odporem, Andyho přimáčknutí - se sympatiemi a obavami. A Charlie jsem si zamilovala stejně jako Trishu (= tu, která měla ráda Toma Gordona).
Kinga uznávám, protože se nebojí spojit kvalitu s čtivostí.

6 24. srpna

Další mistrovsky sepsaný a promyšlený příběh. Nedokážu pochopit - a zároveň stále více chápu to - kde bere Mistr King takové nápady a jak ještě hluboká je jeho studnice fantazií a představ, díky níž mně jeho příběhy neskutečně baví a fascinují. Žhářka je absolutně dokonalá, co se týče fantasie, akce a psychologie. A když mluvím o psychologii, tak nesmím opomenout nádherně a poutavě vytvořené pouto otce a dcery v tomto příběhu. A třešničkou na dortu je zde samotná úvaha autora o chování a přemýšlení maličké holky. Jak říkám, on to prostě umí. Díky poutavosti děje, psychologii a obratům v jeho knihách jsem se stal právoplatným sběratelem a obdivovatelem Stephena Kinga. Takže Žhářka byla mým dalším zářezem v Kingově sbírce, dosud čítající něco kolem 50 knih.

15 04. srpna

Knihu jsem četl před mnoha lety jako jednu z prvních od autora. Zaujala mě natolik, že jsem se zařadil do zástupu Kingových obdivovatelů a snažím se postupně přečíst vše, co napsal ( už mi toho moc nezbývá).

2 28. července

Po nějaké době kingovka, která mě bavila číst od začátku do konce. King zde poodkrývá experimenty americké vlády na lidech (které se údajně opravdu dělaly) a jejich následky. A King prostě umí napsat dětské postavy. Charlie a její schopnost pyrokineze byla zajímavým tématem a dovolila bych si tvrdit, že se tato kniha stala inspirací mnoha dalších děl s podobnou tématikou (ehm, Stranger Things).

5 23. července

Žhářku jsem už četl před fůrou let, ale bylo na čase si ji osvěžit, protože jsem si ji skoro vůbec nepamatoval. Vzpomínal jsem si jen, že se mi líbila, že měla dobrého padoucha indiána a že tam bylo docela vtipné používání počítače (ty v osmdesátých letech po několika příkazech do příkazového řádku dokázaly předvídat budoucnost).

Počítač je pořád vtipný, ale je až v úplném závěru knihy. Indián je tam taky a pořád je to naprosto skvělá, hrozivá postava, a ta je v knize zhruba půlku času. Žhářka je totiž rozdělená na dvě části. V první je malá holčička Charlie se svým otcem na útěku, v druhé části jsou od sebe izolováni (nebudu říkat víc, protože mi přijde kniha v tomhle ohledu poměrně nepředvídatelná).

Indián Rainbird je výborný děsivý záporák, ale i další postavy jsou velmi pěkně napsané a poutavé. Charlie je sympaťačka a dá se vcítit i do různých záporných postav (povětšinou agenti tajné vládní organizace), protože nám King dokáže přidat kontext, někdy i pěkně nechutný, a tím je ozvláštnit.

Příběh Žhářky je velice dobrý. Každý asi čeká příběh o holce, co umí zapalovat věci, ale nejen že jsou její schopnosti docela promyšlené, ale hned od začátku víme, že existují i další lidi se schopnostmi, především její taťka, co má zase užitečnou schopnost mentální dominance, díky které může lidi přinutit téměř k čemukoliv. Ale i jeho schopnost je velmi omezená a pro lidi i pro něho samotného dost nebezpečná. Kdyby Stephen King psal X-Meny, tak půlka týmu umře následkem nezvládnutí mutace a zbytek mučí vláda nebo se schovává na opuštěným, strašidelným ostrově.

Kniha je docela dost dlouhá (kolem 400 stran), i když se toho v ní vlastně zase tolik nestane. Je to trochu roztahané, ale King se prostě do toho svého děje noří co nejvíce to jde a nějak se mu nechce moc ven... A ono to nakonec moc nevadí, protože díky jeho umu je to od začátku do konce zábavná kniha.


Osm hořících lidí z deseti.