Zajda komentáře u knih

Kniha osloví svojí čtivostí. A tady také její kvality končí. Postavy jsou hnány bičem děje. Důležité události vylíčené letem světem, hlavně neodradit čtenáře přílišnou složitostí, přílišnou popisností, nedopřát mu od příběhu oddechu a nenechat jej přemýšlet, mohl by totiž najít díry v textu. Ta kniha mi přijde jako dokonalý výrobek literatury konzumu. Sebereme evergreenová témata, která (nejen) v poslední době letí a prodávají - holokaust, milostný trojúhelník, silná ženská hrdinka, která čelí zlu světa. Role jsou mezi postavami rozhozeny předvídatelným způsobem SPOILER (traumatizovaný andělský blondýn se stane kolaborantem, citlivý chudý brunet členem odboje, židovskou dívku čeká cesta do pekel a zase zpátky), nic překvapivého, v den kdy jsem to dočetl, jsem náhodou shlédl v televizi díl nějakého krimiseriálu a hle, naprosto stejná zápletka zrady s dopisy! KONEC SPOILERU. Má to skoro víc společného s borščem než s literaturou.

A styl vyprávění je přesně volbou snadné čtivosti, nebo má snad autorčina volba vypravěče a způsobu vyprávění nějaký "vyšší" umělecký záměr?

18 11.02.2021

Můj čtenářský pohled byl vždycky obrácen do minulosti. K románům, které prověřil čas. Ke knihám, které tvořily dějiny. V současné době nemůže být stvořeno nic, co by se rovnalo mistrům uplynulých dob. Kafkovi, Hemingwayovi, Salingerovi a to jsem zůstal jen ve 20. století. Dnešní doba totiž spisovatelům nepřeje. Spisovatelé již nejsou a nejspíš nikdy nebudou těmi společenskými influencery, inženýry lidských duší ani svědomím národů. Současná literatura je společensky bezvýznamná, nehraje ve veřejném mínění žádnou roli. Samozřejmě, tak jako vždy, jsem se ve svém úsudku mýlil. Sám velký Kundera říká: "Dějiny románu nemohou nikdy skončit." A Pánek svým textem, byť naprosto bezděky, Kunderův výrok absolutně potvrzuje.

Pánkův text je svěží. Nekonvenční. Vzpouzí se všem snahám o žánrovém zařazení. Šuplíkování zde nefunguje. Boha, ten text je natolik pohlcující, že jsem se do něho nořil, i když jsem měl na posteli vedle sebe dívku v rouchu Evině. A přitom tahle podmaňující síla Pánkova textu nevyvěrá z napínavosti příběhu. Ne. Text je strhující svým tvarem. Formou. Způsobem vyprávění. Tím, že si vypůjčuje postupy básnické a přirozeně je roubuje do prozaického útvaru. Rytmus, tahle próza má hlavně rytmus, rytmus proudu nekonečných ale nikoliv neuchopitelných vět, jež vás ponesou celou dobu četby a sežvýkané vás vyplivnou v Bangalore nebo v Reykjaviku.

Je to zoufale skvělé.

4 05.10.2018

Poslední dobou mam problém diskutovat o hodnotě knih. Respektive mam problém přijímat názor od literárních buranů (a takový buran může mít klidně přečteno přes 1 000 knih!) na literární skvosty. Jinými slovy, Kdo chytá v žitě, je literární veleskvost a kdo to nevidí, je literární veleburan a žádný cavyky s pluralitou pohledů. Při čtení zdejších komentářů si opět musím povzdechnout...ach, kolik zabedněnců čte tak skvělou knížku! Ale což, prosím, vy co Salingera házíte do odpadu, dejte mu ještě v životě jednou šanci, je to génius nejvyššího kalibru, opravdu, jen je potřeba, aby se člověk napřed trochu literárně vzdělal, když už po této knize sáhne v blbém věku...

9 29.12.2015

Takovýhle ptákoviny by se měly házet do krbu. Ta kompozice je vyloženě literární arcizločin. Bože, jak neuvěřitelně průhledná tahle stupidnost je, kdyby autor měl sebeúctu a snažil se to aspoň trošičku maskovat. Ale on mi dokonce nutí i "správnou interpretaci" vlastního díla. Zvracím sýr ještě teď...

Strašná škoda, že autorka předpokládá, že její modelový čtenář je zabedněnec, kterému se všechno musí servírovat přímo a polopatě. Jediný návratný a zároveň společný motiv, na který autorka neupozorňuje příliš okatě, je absence mozku u obou protagonistek. Nemyslím si však, že to bylo záměrné. Ten hlavní nápad měl skvělý literární potenciál, vážně, mohlo to být úchvatné ale celé se to zkazilo pod hromadou romantických sraček z niž plyne naprosto nevěrohodné jednání většiny postav.
Tahle kniha se prostě zašprajcla na půli cesty za literární kvalitou. Není to dotažené ani vypiplané k dokonalosti. Ale co, vždyť po novodobé "romantické" produkci vysokou kvalitu nikdo vlastně nežádá...

6 24.12.2015

Vždycky si připadám jako dobrodruh nebo kartograf, který zabarvuje bílá místa na mapách. A kdy že si tak připadám? Když čtu knihu, kterou zde na DK ještě nikdo nečetl, kde nejsem ovlivněn vůbec žádným statistickým číslem. Ještě větší radost mám, když shledám takovou knihu kvalitní. Co naplat, že něco takového se mi stává zhruba jednou za dva roky..? Nu posuďte samy poezii z této sbírky:

Svou krajinou jsem zase večer šel,
sám, v tichém zamyšlení.
Jen trochu jinak odmlčel
se ve mně čas, jenž zněl a bděl. A není.

Ze zvonů vsi své slyším dnes
volat jen umíráček.
Déšť, kterým zpíval strom i les,
mění se v průvod plaček.

Co dýchlo na mne v starých zdech,
je dech už vyvanulý.
Číší tu prázdno po hlasech,
po očích, které žhnuly.

Nic. Jenom zpěvy na kůru
o dětské hlasy zní nově.
Na vrších přibylo úhorů,
a křížů na hřbitově.

1 15.01.2014

Téma mafie mě nikdy nelákalo a nepřipadlo mi vůbec atraktivní. Jenže pak do mého života vstoupila tři velká "M" - Mafia - PC hra od českých tvůrců, vynikající příběh, skvělé hlášky a na PC hru i dost "filozofie" a zajímavých myšlenek. Mafia city - stolní hra od Petra Bělíka, úžasná zábava, hratelnost a intrikařina ve 4 - 5ti lidech. A konečně kMotr - strhující příběh. Zatraceně moc obdivuji tu jemnou a citlivou práci s jazykem a slovy, jakožto vyhrůžky smrti zabalené do sametového hedvábí a servírované s kapkou přátelské kořalky a doutníkem. Ty detaily v intonaci kdy vlastně věta "Je to Vaše poslední šance" znamená, že už jste tu poslední šanci propásly. Věřte, že zahodit poslední šanci od samotného Dona je setsakramentsky velký problém.

Zaujalo mě i jakési Mafiánské pojetí společnosti. Fungující systém řídicí se vlastními pravidla uvnitř našeho systému. Žel bohu ani ten Mafiánský v praxi nefunguje na svých opěvovaných hodnotách a sice upřímném přátelství a oddanosti rodině. Opět tu jde o moc, respekt a peníze... a přitom ta idylka zase zní tak hezky. :"(

1 04.10.2013

Trošku mi to připomínalo pikle Severuse Snapea a Albuse Brumbála. :D Je to vynikající, opravdu smekám, tohle mě uchvacuje když se na 2000 let známý příběh dokáže někdo podívat úplně novýma očima a předložit verzi, která je lidsky velmi reálná a zároveň skrývá dost prostoru i pro mysticismus. Interesantní je i ten střet dítěte poprvé se smrtí, jo stejně jako Ježíš i já jsem kdysi věřil ve vlastní nesmrtelnost, tak jako všechny děti...

3 02.10.2013

Autorův styl psaní působil jako sekera do načatého špalku. Skvěle se hodil k tématu drog i k charakteru hlavního hrdiny. Ovšem ve špalku jsou občas suky a to pak dosti ruší ladný pohyb sekery. Tady těch suků bylo přemnoho. Zbytečných béčkových klišé alá holywood. Laik žasne nad Freyovou vůlí, láskou a přátelstvím. Drogově závislí by se mu jistě vysmál a stránkami, plnými lásky, naděje a pochopení si utřel zadek. Nechci tvrdit, že něco takového v protidrogové léčebně neexistuje, ale určitě to není tak růžové jak Frey občas popisuje. Koneckonců v závěru, jakémsi epilogu za životy jednotlivých postav Knihy se dozvídáme pravdu. Cesta skrz drogy alkohol je lemovaná siláckými kecy o vůli a řečmi o trpělivé vytrvalosti ale nakonec na ty, kteří nedokáží praštit do stolu a začít jednat, stejně čeká jen smrt, jako na většinu reálných postav Milionu malých střípků.

Také se mi nechce věřit, že by renomovaní psychologové a špičky v oboru s každodenní praxí byli tak omezení tupci a vynášeli do nebe pouze jediný program "Anonymní Alkoholiky" který je už na první pohled dost mozek vymývající a problémy pacientů neřeší, jen odsouvá a maskuje.

2 02.10.2013

Po prvních povídkách jsem nechápal proč zde kniha nedosáhla na vyšší hodnocení. Drda psal úderně, velmi čtivě čtenář se rychle dostal do děje. Trošku kulhala psychologie postav. Respektive Němci to byli ďáblové, vrazi a zločinci se všemi nejlépe do plynu! Za to čeští lidé? Samá chrabrost, ctnost, jen se do posledního rozdat pro druhé! Nechci hanit ten dojem Drdy na dobu okupace. Žít v ní, asi bych to viděl stejně. Kdyby mě zastřelili Fašisti někoho z příbuzných asi bych stejně jako pan Babánek tvrdil, že i 10 000 mnou zastřelených Němců je málo. Nicméně, vedle této knihy jsem četl i Smrt je mým řemeslem. Sledujeme dobu koncentračních táborů očima jejich strůjce. Nelze se ubránit myšlence, že i když Hoesse zplynoval miliony lidí jednal pouze na rozkaz vyšších vůdců. Nemohl neuposlechnout. Zabít 100 000 pěšáků je vlastně k ničemu, dokud se nezbavíme toho správného velitele. Těžko by sem o své vlastní vůli vtrhla nepřátelská vojska jak Nacistická tak Sovětská... a to se dostávám k bodu zlomu v hodnocení Drdovy sbírky. (byť původně se Němá barikáda skládala pouze z oněch kvalitních povídek) V druhé polovině knihy je autor stále úderný, čtivý a rychle dostane čtenáře do děje. Psychologie má teď ale polámaný všechny hňápy snad 10x! Stále tu máme obraz těch vrahů, zločinců, grázlů a zrádců lidské morálky. Většinou z řad západního světa, nebo z buržoazie českých lidí. Pak tu máme ty ubohé sladké tvorečky, čisté jako křišťálové studánky a spravedlivější Boha. Ano jedná se v tomto případě o ta rudá hovada seřazená ve stejnobarevné armádě. Klidně uvěřím tomu, že ruský člověk dá člověku první poslední, je přátelský a přívětivý v Rusku určitě. Ale pochybuji, že bych od příslušníka RA v této zemi v minulém století dostal něco jiného než pár kulek do zad, úder do zubů a plivanec do očí. :-/

1 07.07.2013

Nudné? Zdlouhavé? Unylé? Ani omylem!

Na knihu mě nalákal úchvatný a strhující trailer. Myšlenka "To musím číst!" jednoznačně přesprintovala myšlenku "To musím vidět!" David Mitchell nabízí přímo skvostné literární menu. Úplná bomboniéra čtiva. Jeho kniha není jen atlasem mraků ale i atlasem prostředků a stylů toho (pro mě) nejkrásnějšího z uměních. Já jsem si rozhodně přišel při četbě na své. Dokonce mě napadalo srovnání i s takovým gigantickým skvostem jako je Simmonsův Hyperion. Dobře, to už s tím chvalozpěvem přeháním. Hyperion je přeci jen ještě o pár stupínků výš.

Trailer (nevím jak film celkově) poněkud zveličil celou propojenost díla. Rozhodně se vám příběhy neposkládají do pevného řetězce. Jsou to jen nitky, malé odkazy prostupující napříč knihou. I zde se autor snažil o co nejrozmanitější prostředky zaznamenávající příběh té či oné postavy. Staré známé klasiky - dopis, deník. Poněkud netradiční - kniha, film (ten film mě teda dostal, to už jsem si říkal, že je moc :D) až zcela ojedinělý druh záznamu - orison.

A co se týče kvality jednotlivých střípků skládačky? Nemám výhrady, všechny osudy by se daly rozpracovat na samostatné 200 stránkové knihy. Čtenář se občas nestíhá sžít s prostředím, nebo spíš, sotva se do něho opravdu dostane, musí jej opustit. Proto domov důchodců nepůsobí tak děsivým dojmem, jak by mohl, kdyby tam Timothy živořil delší dobu. I útěk a svoboda Sonmi je příliš krátká, byť její osud je bezesporu nejdojemnější ze všech. Prozíravě si autor počínal i s konci jednotlivých úseků. Jako by je psal život, vyloženě tragické střídají šťastné, i takové, o kterých se nedá s jistotou tvrdit ani to, ani ono. Možná bych snesl o jeden zmařený osud na úkor naplněného více ale což. Myslím, že tenhle autor muže ještě mnohým lidem pozměnit jejich žebříček nejlepších knih :) (netvrdím, že zrovna Atlasem Mraků, spíš tím, co teprve napíše. Inspirace ani talent mu rozhodně nechybí!)

14 03.01.2013

Úplně se vnucuje srovnání Petr a Lucie s Julií, Romeo a tma od J.Otčenáška. Pociťuji jakési malé zadostiučinění, jelikož mohu s klidným svědomím prohlásit, že Otčenáškovo dílo je minimálně o třídu kvalitnější navzdory tomu, že není ve světě ani zdaleka tak známé jako Rollandovo. Aby jste rozuměli, Rolland mi trochu lezl krkem, když pořád vyzdvihoval skvostné Francozské dívky a cudnost Pařížanek.

Zajímavá by jistě byla i debata ohledně toho, zda mladým milencům poskytl Kristus vysvobození, či nikoliv. Je to trochu paradoxní (SPOILER) jít do kostela vzdát hold Ježíšovi, upřímně a hluboce se pomodlit a být za to rozdrceni nosným pilířem. Nejsem zastáncem sprovození ze světa jakožto vysvobození. (KONEC SPOILERU) Prosím, radši mě nechejte v okovech.

5 02.01.2013

Možná to způsobily ty hektolitry krve, které na mě vytékali z těch stránek.
Možná ty přespříliš odvážné 11ti leté děti, ve kterých jsem se neviděl
Možná to, že jsem žánru horroru nikdy neholdoval a vlkodlaků, mumií, zombií a kupodivu ani klaunů jsem se nebál (tím nechci tvrdit, že kdybych něco z toho někdy potkal nepodělal bych se strachy, teda, až na ty klauny)
Ale mě prostě tahle kniha neoslovila jako většinu ostatních. Nejvíc se mi snad líbily mezihry, takové samostatné velmi dobré příběhy.

Zajímalo by mě, jak tuto knihu přijali obyvatelé státu Maine...

1 24.12.2012

Tahle knížka je dokonalým učebnicovým příkladem toho, jak se dá pracovat s nenápadnými motivy v nečekaném kontrastu. Mam na mysli především Lennieho úchylku a obraz osudu starého Vlčáka kontra obraz závěrečné scény.

Myši a lidé jsou plni dialogů (hlavně mezi lidmi) snů (O králíčkách) a mrtvolek (všeho druhu). Je to chuťovka, žádnej složitej mišmaš. Osud lidí i myší je určen a dřív nebo později se muselo stát to, co se stalo.

Poklona Steinbeckovi, jednoduché, čtivé a krásné.

7 23.12.2012

Tohle mě bralo. Kniha se spádem kosmické rakety NASA. Nabušená údernými větami, které vás porazí na prdel. Při jejím čtení se budete cítit jak Tylerovo lkající dýchací trubice a zdecimované tlusté střevo. Zemři a budeš žít věčně.

2 02.12.2012

K této knize snad už nelze přistupovat nepředpojatě. Je zvláštní, že ani literárně znalí lidé se mnohdy neshodnou. Zatímco zlovlk a nightlybird knihu i spisovatele rázně odsuzují moje učitelka ZSV si Coelha a jeho myšlenky nemůže vynachválit. S těmito proti pólovými vlivy jsem se rozhodl, že si knihu také přečtu a přidám se na jednu, či druhou stranu...

Nevím, zda má ještě smysl psát o bohatých literárních i myšlenkových nedostatcích této knihy. Vše již tady bylo několikrát řečeno. Kdyby P.Coelho někdy zavítal na tento web, možná by zdejší komentáře stačili na to, aby dost dlouhou dobu nic nenapsal. Samozřejmě by si to asi nemohl přečíst v originálním českém znění, nicméně myslím, že kdyby opravdu chtěl, tak celý vesmír by se spojil aby mu to umožnil.

Coelho mi občas přišel jako moderní angažovaný spisovatel/filozof. Žádné stopy po negativních vlivech. Duše i řeč světa, celý vesmír , osobní příběh, znamení na každém kroku to všechno je tady jen a jen pro tebe a když budeš opravdu chtít, nic tě nedokáže zastavit! Och, jaký to utopický fanatismus. Coelho navíc nepřipouští jinou možnost, než tu kterou čtenáři předhazuje. Kdyby čtenář na hlavní myšlenky knihy chtěl náhodou zapomenout, zopakuje mu ji autor v každé druhé kapitole.

7 02.12.2012

Přepis velmi úderné anotace z titulní stránky prvního vydání knihy v ČR:

"V dubnu 1992 se mladý muž z dobře situované rodiny vydal stopem na Aljašku, kde pak zcela sám putoval pěšky do divočiny ležící na sever od Mount McKinley. Jmenoval se Christopher Johnson McCandless. Předtím věnoval 25 000 dolarů svých úspor na dobročinné účely, vzdal se svého auta a většiny svého majetku, hotovost, kterou měl v peněžence spálil a vymyslel si pro sebe nový způsob života. O čtyři měsíce později nalezl jeho rozkládající se tělo lovec losů..."

A můj komentář:

Při čtení knihy máte chuť všeho nechat (samozřejmě kromě četby) a vydat se někam do přírody daleko od civilizace. Určitě každým z nás sem tam podobná touha zmítá. Naše skrytá intuice stále tíhne směrem k tomu, co je všem živým bytostem přirozené - k posvátné matce přírodě. Vydat se zpět do její náruče a žít s ní, aspoň nějaký čas v harmonii, zároveň být stále na cestě, bez mapy neznámo kde, vykračovat si bůhví kam, nevěda kudy. Mít svět opět plný bílých míst. Jak romanticky a krásně to zní. V tuhle chvíli však přichází zcela racionální pohled na věc, člověku v posledních tisíciletí tak blízký. Prvním takovou známkou rozumu je kladení si více či méně podstatných otázek. Od: "Co budu jíst?" "Kde budu nacházet PITNOU vodu?" "Kde budu spát?" přes méně důležité: "Co když dostanu chřipku?" "Nebudu za dva týdny moc smrdět?" "Co když mi odejdou boty?" Až po: "Čím si budu utírat prdel?" Když na to začnete koukat z těchto "lidských" úhlů, zjistíte, že vydat se na takovou cestu je natolik nepohodlné, že radši člověk zůstane doma a pustí si kvalitní film, nejlépe dobrodružný.

17 14.11.2012

Parta týpků okolo Deana a Jacka byli fakt hustý gauneři plní svobody, touhy po dobrodružství a pořádným tripu. Občas rádi něco vykouřili, pohulili, přeřízli udělali mega stylovou pařbu u někoho doma ale neustále překypovali dobrou náladu a všemu se smáli jak šílenci. Jednak z důvodu, že žili život aby si naplno užili každou vteřinu, jednak proto, že to šílenci byli. Jack miluje lidi, kteří se umějí smát, rozchechtat na celý kolo, třískat se do kolen, burácet a otřásat se v eufórii vybuchujícího smíchu. To je ta hudba života. Píseň, na kterou tancovali a palivo na něž fungovali. Chtěl bych tam být a řehtat se s nimi. Hodit všechno za hlavu a s 10ti babkama (myšleno dolary) se vydat z New Yourku do San Fraciska. Tolik s dávkou romantického smýšlení.

Na druhou stranu z jiného úhlu pohledu je celá Deanova a Jackova banda parta sprostejch nanicovatejch sígrů, co v životě neslyšeli o zodpovědnosti. Vtrhávají do životů jiných (především žen) jako uragáni a nechávají za sebou horší spoušť než ten hurikán Sandy co zrovna řádí na pobřeží USA. Jedním šmahem život ničí a druhým rozdávají a to jak obrazně tak doslova. Občas po sobě nechají nějaké to dítě, o které se více nestarají. A to je to, čím u mě Dean klesl. Bláznivej, pozitivismem a vitalitou sálající chlápek, velkej sympaťák ale dělá takovouhle sprosťárnu. Nelze si představit rebela jako vzorného otce. Ovšem ať vedeme jaký chceme život, měli bychom minimálně za naše rozhodnutí a naše činy nést určitou míru zodpovědnosti a nezanechávat životy jiných v polotroskách.

3 31.10.2012

Jednou za čas knihu podobného ladění? Proč ne. Nemohu ovšem nepřiznat, že cítím mírné zklamání. Reklama pro tuto knihu je až příliš veliká a citace kritiků a listů na zadní straně přebalu přespříliš velkolepé.

Není se co divit, že Alan je alergický na politiku. Kdo by v dnešní době nebyl? Kniha je "lehce" protikomunisticky orientovaná, ovšem, kdyby se proti tomu chtěl snad nějaký zapřísáhlý komunista ozvat, stačí říct: "Pamatuješ jsi na minulý století? Co jste dělali tady, a i jinde ve světě? Pamatuješ..? Tak vidíš, a teď drž hubu vole!" Nejvíc se mi líbilo vystihnutí severní Korei a tamního "nejbližšího muže vůdci" nedávno zesnulého - Kim-Čong Ila. Malý klučík co nepoznal rodičovské lásky, pohlazení, pomazlíkování a jemného citu... a pak se divme, že laskavostí zrovna nedisponuje.

Alergický na politiku ale závislý na kořalce. Když si promítneme co se ve světě dělo v minulém století, nelze nemít pro Alanův alkoholismus pochopení. Člověk v letech 1914 - 1918, 1938 - 1945, 1948 - 1959, 1968 - 1989, a 2000 - ???? prostě potřeboval pořádného panáka a v období mezi těmito roky rovnou dva a možná by si dal i tři, kdyby věděl, co ho ještě čeká.

Oba motivy, které jsem výše lehounce naťukl se v posledním měsíc dosti intenzivně dotkly i obyvatel ČR. Prohibice a volby. Nedá mi to abych v této souvislosti neocitoval výrok jednoho bikera z Brd.
"Stačil jeden měsíc na to, aby národ vystřízlivěl… A jsou zpátky komunisti !!!"

Tudíž až příště půjdeme k volbám, dejme si nejdříve panáka, přečtěme si životní zkušenosti Alana Karlssona a volme...koho chceme. (((Dokud tento luxus volby ještě máme...)))

19 29.10.2012

Zvláštní s jakou neuvěřitelnou lehkostí a přirozeností vykresluje Salinger své charaktery. Rád bych byl po dočtení naplněn oním pocitem porozumění, kdy čtenář autora jakžtakž pochopil a věděl proč napsal to co napsal. Jenže ve mě víří spíš uragán otázek. Když jsem měl pocit, že už, už sahám po pointě přišel Salinger s jedinou větou, obvykle tou, která celou povídku zakončila a já zůstal zaraženě stát jak Simír Gerchán z Kobry XI když jim opět ujel pachatel. Co tím chtěl autor říct? Proč volil tak zvláštní dialogy? Jak vypadá den, který je jako stvořený pro banánové rybičky? Je pohled Teddyho na život a svět tím správným pohledem..?

Tyhle povídky jsou jak puzzle, jejichž dílky autor rozprostřel mezi jednotlivá slova a pouze pozorný a zkušený čtenář asi dokáže odhalit celý obraz...

Kéž bych ho jednou odhalil i já.

5 05.09.2012