vlkodlaq komentáře u knih

Bejkárny Ládi Hrušky pro méněcenné jedince. Kutilové, kteří mají mozek, to zvládnou, světe div se, i bez knihy mnohem lépe a ti, kteří ne, by žádné nářadí neměli brát nikdy do ruky!

Doufám, že to nikdo nebere vážně, pokud ano, takovým lidem je lepší se obloukem vyhnout. Jenže jak je poznat? Upřímně mě děsí, že by podle toho někdo mohl skutečně žít a rozhodovat se. Taková snůška pomateného bezobsažného blábolení!
Ze všech sil se snažím věřit, že jsme společnost inteligentních lidí, bohužel až příliš často narážím na důkazy o opaku. Nejen například knihy jako je tato, ale i hodnocení lidí, kteří to upřímně chválí!

Víra je svobodné rozhodnutí každého člověka. Dospělého člověka. Tyto "bible pro děti" jsou zvrácenost. Nechte dětem svobodný vývoj a svobodné rozhodnutí, čemu budou věřit, ale až z toho budou mít rozum.

Snůška pomateného bezobsažného blábolení. Ty myšlenky, které mají smysl, obsah a směr, dávají stejný, nebo větší smysl bez boha, než s ním. Dobré myšlenky nepotřebují žádné náboženství, naopak mermomocná snaha vše vysvětlovat boží vůlí pokrucuje smysl i logiku a odporuje zdravému rozumu.

Už nápis na titulní straně je lživý, rozhodně se o nic průkopnického nejedná, v knize je (dost neuceleně, když už jsme u toho) jen souhrn drtivé většiny marketingových a prodejních školení, v knize jsem nenalezl nic, co bych už na nějakém školení neslyšel, dokonce i lépe. Pracoval jsem roky jako obchoďák a markeťák, takže mohu soudit. Dokonce poznávám celé bloky textu z právě zmíněných starších školení, takže dost možná autor jen postahoval texty z již existujících prací, doplnil o své glosy a moudré postřehy a dílo je na světě.
Ještě bych téma mohl doplnit vlastní úvahou: Buď to v sobě máte a jste ten typ, pak Vás podobné knihy příliš dál neposunou a nebo nejste, a v tom případě Vám podobné knihy nepomohou. Samozřejmě existují vzácné výjimky.

Podle IQ testu Mensy je mé IQ nadprůměrné a mám li být upřímný, tady je mi to platné jako psovi kalkulačka. Spoustu toho zkrátka nechápu a i u toho, co si myslím, že chápu si zase nemůžu být jist, že to chápu správně. Kniha je plná úvah, které jsou na první pohled podány srozumitelně, nicméně jak si my, co máme IQ pod mrzkých 150 můžeme být jisti, že chápeme hloubku sdělení od někoho, kdo se pohyboval v úplně jiných mentálních sférách? Nemůžeme. Byť se Hawking snažil složité myšlenky vysvětlit obyčejným lidem tak, aby to pochopili, ne vše lze. Je to jako s Veverkou a turbodmychadlem. Váš dar vysvětlování může být sebevětší, přesto veverka funkci turbodmychadla nepochopí. Může to být i velice chytrá veverka a vy to můžete vysvětlovat sebelépe, pochopení turbodmychadla je prostě mimo mentální možnosti veverky. U některých částí jsem se cítil jako ta veverka, dokonce jsem dostal chuť na oříšky.

Velmi rozsáhlá a kvalitní encyklopedie, asi nejlepší a nejuniverzálnější jakou jsem kdy v češtině viděl. Mým cílem je jí přečíst. Ne úplně celou, třeba sport mě vůbec nezajímá, ale většinu ostatního přečtu.

Pan Kulhánek je mistrem jednolinkové spádné četby a první i druhý díl jsem po letech přečetl znovu během pár dní, o to víc mě mrzí, že třetí, závěrečný díl, nedopsal sám. Respektive jsem si skoro jíst, že ho dopsal, ale jak už to tak u pana perfekcionisty Kulhánka bývá, nebyl se svým dílem spokojen a knihu nevydal. Naštěstí pro nás, uzavření chtivé čtenáře, se díla ujal p. Moudrý, který, pokud mohu mluvit i za některé další, nás rozhodně nezklamal.

6 04.04.2020

Kulhánek stále patří k mým nejoblíbenějším autorům, proto mě velmi mrzí, že závěrečný díl nedopsal (myslím si, že dopsal, ale nevydal). O to víc jsem vděčný panu Moudrému, že se úkolu ujal a vytvořil více než důstojné pokračování. Znalcům Kulhánkových knih samozřejmě mírně odlišný styl neunikne, nicméně to není ke škodě. Trochu se divím slabšímu hodnocení v porovnání s prvními dvěma díly, Kat je minimálně stejně dobrý a čtivý.

3 04.04.2020

Pokud bych měl vybrat jen jednu knihu, která by charakterizovala mé dětství, váhal bych mezi Robinsonem a rychlonohým Džarem. Obě knihy jsem četl mnohokrát, Robinsona v různých verzích přece jen vícekrát, dohromady snad více než desetkrát, nicméně převyprávění pana Plevy je jednoznačně nejčitelnější a nejpoutavější. Četl jsem i obrovsky rozsáhlý nejstarší český překlad a přes jiný příběh, jak jsem znal a archaický styl to stálo za přečtení, i když znovu říkám, že verze p. Plevy je mému stále klučičímu srdéčku nejbližší. Jako kluk jsem dělal cihly a hrnce z hlíny, lovil oštěpem a ve svahu si hloubil zaručeně pravou jeskyní a vůbec si užíval dětství, až mi zrak vlhne, když na to dnes vzpomínám. Krásné to bylo.

19 31.03.2020

Už to bude skoro deset let, co jsem tenhle kousek četl poprvé, jen tak ze zvědavosti jsem prolistoval a jasně že čtu celou knihu (poslední dobou se mi to stává čím dál častěji, že sahám po už dříve čtené knize spíš než po nové). Ačkoli mám hned několik kousků páně Žambocha raději, i tento má co nabídnout a rozhodně stojí za přečtení. I znovu, například po skoro deseti letech.

4 25.03.2020

Les Mytág byl velmi čtivý, nicméně Lavondyss je už něco jiného. Chvílemi jsem se při čtení přistihl, že mě vlastně Tallis, její rozbory a často uzívané příhody ale vůbec nezajímají a mysl se mi toulá vlastní cestou. Dobrá kniha mou fantazii i pozornost uchvátí a nepustí, Lavondyss se to nějak ne a nedaří. Upřímně jsem se mezitím začetl do tří jiných knih a shovívavé hodnocení 86% mě překvapuje.

3 24.03.2020

Autor má talent natahovat děj jak gumu do letadélka, nicméně je Les Mytág díky tomu napínavý a velmi spádný. Co na tom, že se toho na více než 300 stranách moc nestane. Velmi dobře vykreslené prostředí, postavy i nálady, ale že přece jen čitelnost trochu chvílemi uvadá, dovolím si srazit jednu hvězdu dolů.

2 24.03.2020

Po letech jsem neodolal a vzal do ruky zas, že si jen přečtu několik oblíbených pasáží, no samozřejmě ji čtu zase celou. Běžná technika roku 2060 z dnešního pohledu působí úsměvně (monočlánková svítilna s vyteklými bateriemi, počítač IBM tak akorát do ruky atd.), ale o to přece nejde, i přes drobné kosmetické vady (opravdu jsem napsal vady u Kulhánkova díla?? Později se za trest přivážu k topení) je to stále jedno z nejlepších postapo kousků a dokonce bych řekl, že nejlepší postapo série českého původu.

9 24.03.2020

Velmi dobré, nebál bych se použít slovo "vynikající". Trochu Terminátora, trochu Kulhánka, superstroj, hodně postapo, zamořená Pustina, roboti, UI, prostě paráda. Přes poměrně detailní technické popisy velmi čtivé, velmi spádné, řekl bych jedna z nejlepších Žambochových knih. Některé momenty byly silně předvídatelné, hlavní WOW momenty jsem tušil od poloviny knihy, ale nijak zvlášť mi to nevadilo, spíš jsem byl spokojen s potvrzením své předtuchy. Pokud máte rádi akční postapo, tady rozhodně nebudete zklamáni.
Pane Žambochu, děkuji a smekám, prosil bych pokračování, závěr k tomu přímo vybízí :)

5 06.03.2020

Hodnotím velmi kladně snahu této knihy. Bohužel to nezačíná a nekončí u jednotlivce a koncového spotřebitele, jak se nám kniha z větší části snaží podat. Můžeme snížit produkci "osobního" odpadu, můžeme se chovat šetrně, věci více opravovat než výměnovat za nové, ale tady v Evropě jsme na tom celkem dobře. Jsou to hlavně země Asie, Čína, Bangladéš, Indie, ale i Afrika atd, kdo hlavně díky zastaralým výrobním postupům zasírá nejvíc zemi. Celosvětově jsou to hlavně letadla, velké nákladní námořní lodě a uhelné elektrárny, které vyprodukují nejvíce spalin. Jenže to vše je silně zalobováno a onen koncový spotřebitel má jen velmi malou šanci to ovlivnit. Humbuk kolem spalovacích motorů je naprosto zanedbatelný oproti spotřebě jedné cesty velké kontejnerové lodi ze Singapuru do Hamburku. Taková loď totiž jede na palivo té nejhorší kvality, často s velmi neefektivním spalováním a žádné emisní limity pro takovéto lodi neexistují.

Kronika Ztracené stopy byla jedna z prvních knih o tom, co všechno se dá v přírodě dělat (což vedlo k trampingu a bushcraftu), kterou jsem četl. Skvěle napsaná a jednoznačně moje nejoblíbenější Foglarovka. Ony jiné Foglarovky, odehrávající se v temných uličkách Prahy (nebo jiných, i fiktivních měst), jsem četl také, nicméně jsem se k nim už nevracel. Coby desetiletý jsem si začal vést deník s originálním názvem "Já, zálesák" :), první stránka měla samozřejmě opsanou a překreslenou onu první stránku "Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré..." a nadšeně jsem si zapisoval zajímavá pozorování z přírody, stopy, které jsem našel, zvěř, kterou jsem viděl atd. Do dnes ho mám.
Kroniku ztracené stopy jsem četl mnohokrát, nedávno jsem si ji přečetl s nostalgií po letech znovu. Jsem to pořád já, ten kluk, co byl nadšený z každé přírodní zajímavosti a maximálně si užíval každou minutu v lese nebo v horách, ale třeba i v remízcích mezi poli za domem, pozorující ptáky, divoké králíky a třeba i vyorané larvy hmyzu. Ten kluk nikam neodešel, jen je o třicet let starší, má trochu jiné starosti, už není tak zdravý jako tehdy, ale je to pořád on, jsem to pořád já.

4 25.02.2020

Jsem celoživotní milovník přírody, lesa a klidu a protože toho tichého a klidného lesa máme u nás už celkem pomálu, rád si o něm i přečtu. Jelikož se vzdělávám a příroda mě zajímá ze všech stran od dětských let, sleduji pořady i výzkum, kniha mi tak nedala mnoho nového, přesto ji hodnotím jako skvělou, je příjemně ucelená a o pro mnohé nudném tématu autor vypráví čtivě a poutavě.

12 25.02.2020

Kniha je krásná už na pohled, graficky velmi povedené desky a bohaté ilustrace, které mi připomínají Buriana mě velice baví. I kdyby byla kniha o ničem, líbí se mi natolik že ji chci mít ve své knihovně. Dnes už jsou takto ilustrované knihy spíše vzácností a je mi to trochu líto. Na jednu stranu sice je to to skvělé na knihách, že stimulují naši představivost a takové obrázky mohou tvůrčí činnost mozku o něco ochudit, na druhou stranu je to právě ten styl takto ilustrovaných dobrodružných knih, na kterých jsem vyrostl a tak mi silně hrají na nostalgickou strunu.
Co se týče příběhu samotného, první polovina se celkem vleče a musel jsem se do čtení nutit, povahové archetypy jsou mi vyloženě protivné, dialogy i jednání postav je příliš často nelogické. Druhá polovina se už rozjíždí, přes stále nelogické jednání a protivné archetypy se alespoň příjemně rozjíždí spád a čtivost, jak jsem první cca polovinu četl měsíc, druhou polovinu jsem shltnul za pár dní.

25.02.2020

Na podobných knihách jsem vyrostl a utvářely mou osobnost, takže k nim mám pochopitelně silnou citovou vazbu. Tahle je sice znatelně mladší, než mé oblíbené kousky od Rogla a Vosátka, ale i tak stojí za vlastnění. Přes drobné nedostatky bude mít v mé knihovně své čestné místo hned za zmíněnými kousky od Rogla a Vosátka.

03.02.2020