Tajný život stromů

Tahle snaha popsat vědecké poznatky s přehnanou vášní a pokorou se u mě zrovna nepotkala s nadšeným přijetím, a to i přesto, že jsem asi tušil, do čeho jdu.

U populárně-naučné literatury si samozřejmě vážím toho, když je psaná srozumitelně a čtivě (což se zde autorovi daří), ale je u toho potřeba nezapomínat i na značný důraz na přesnost a komplexnost vědeckých studií. Tady jako by si autor účelově vybral jen některé studie a podložil je hlavně láskou a poetikou, což má bohužel větší emoční než naučný dopad. K tomu přispívá i extrémní antropomorfismus, který čtenáře odvádí od vědy k pohádkám.

Ve výsledku samozřejmě záleží na přístupu. Proto knihu doporučuji číst spíš jako osobní vyznání a originální emoční interpretaci přírody. Takže pokud čtenář potřebuje v sobě probudit lásku k lesu, může mu kniha pomoct, ale pokud hledá vědeckou přesnost, nenajde ji zde.

Miluji stromy, také proto jsem si tuhle knihu pořídila. A taky kvůli pozitivním recenzím. Asi ale nebudu správná cílovka. Kniha mě bavila tak do první třetiny, kdy jsem se dozvěděla zajímavé až magické věci, ale dál už mi jen přišlo že se toho dost opakuje a zbytečně natahuje. Ale autor miluje lesy a chtěl se z toho vypovídat do detailu.

Tuhle knihu doporučuji každému, kdo souzní s přírodou. Po jejím přečtení už nikdy nevkročíte do lesa stejným způsobem. Najednou neuvidíte jen kmeny a listy, ale uvidíte rodiny, přátele a neuvěřitelně sofistikovanou společnost, která tu byla dávno před námi.

Kniha splnila, možná i předčila má očekávání. Procházky přírodou už nikdy nebudou jako dřív. Určitě doporučuji knihu k přečtení všem milovníkům lesů. Budete na stromy nahlížet jinýma očima. Kdyby existoval i druhý díl s více poznatky, bral bych jej všemi deseti.

Fenomén stojící na "dojmologii a pocitologii" autora, který pro svá zjištění a pozorování nemá žádnou odrešeršovanou či studiemi podpořenou vědeckou mravenčí práci. Jenomže zatímco jakékoli jiné téma než les/stromy by podobné (teď zveličím) "ezoterické" závěry nesneslo, tak zde se to snese. A to protože přesně tytéž oblasti zájmu, na které se autor zaměřuje, jsou ty, co pravidelné návštěvníky lesů chtě nechtě musejí napadat také. A zde se čtivou a s přimhouřením očí i poučnou formou právě o tom "jak to lesy/stromy možná mají" dozví.

Nevím, jestli bych tuhle knihu dočetla do konce kdybych ji neposlouchala v krásném podání Aleše Procházky. Jsou v ní sice některé zajímavé věci, ale je hodně zdlouhavá. Poslouchala jsem jí jako pohádku na dobrou noc a v tištěné verzi bych ji určitě odložila po 30 stranách.

Naprosto úchvatná kniha. Při procházce lesem ho vnímám jinak, představuju si, jak spolu stromy a houby komunikují a najednou se cítím jak v magické pohádce. Kniha mě moc bavila a zároveň uchvátila. Hned mám chuť jít se zase projít ven.

Popis stromů jako individualit, které si mezi sebou navzájem pomáhají a mají se rádi, je docela fascinující. (Asi ne teda pro každého, protože předchozí vlastník mého výtisku si na předsádku poznamenal „tendenční, aktivistické, zahlcené informacemi mnohdy zavádějícími, nečtivé“ a knihu prodal do antikvariátu.)
Mně přišla moc zajímavá, ale přes občasné odkazy na vědecké zdroje jsem si nebyla jistá, jak moc jsou autorovy teorie skutečně podložené. Připisuje stromům lidské vlastnosti – některé stromy jsou zbrklé, jiné váhavější, některé jsou průzkumníky a solitéry. A odkazů na vědecké studie v textu není moc, spíš jde o empirická pozorování a osobní závěry autora. Požádala jsem chatgpt o shrnutí, co je a co není prokázáno, a byla překvapená, že většina prokázaná je (chatbotovu odpověď nahrávám do Diskuze).
Takže já jsem odteď in, tendenční aktivistka lapená ve Wohllebenově světě.

Knížka má krátké kapitoly, je to skvělé třeba na čtení na wc.
Knížka má zajímavé poznatky i pro lidi v oboru. Ale asi tak od půlky knihy to už pro mne bylo celkem namáhavé, knížku přečíst, přišlo mi to pořád o tom samém, přemáhala jsem se, ale dočetla jsem do konce.
Myslím, že pro laiky, je knížka určitě přínosná, ale pro mne to bylo celkem monotónní.

(SPOILER) Čtení je to krásné, hlaďounké jako listy buku ze spodní strany...ale udržet jsem se u té knížky v pozornosti, flow, nedokázal. Přesto bych si přál, aby takhle mile byly napsány všechny učebnice přírodopisu

10.06.2025

Vždy som vedela, že lesy sú magické miesta.

Táto kniha ma v tom len utvrdila.

Těšil jsem se akniha mě nadchla.Tak nesložitě vysvětlený život stromů musí každý pochopit.

Možná jsem se těšila až příliš - a proto byla zklamaná... Možná mi kniha nesedla zrovna v tomto životním období, ale po asi 30 stránkách jsem se začala nudit, že je to pořád tak nějak dokola. Možná by bylo lepší, přečíst si jednu kapitolu jednou týdně, nebo spíš měsíčně ( víc si to dávkovat), nečíst ji naráz.
Jinak vše bylo již řečeno, naučná kniha o stromech - jak spolu komunikují, podporují se, zachraňují se, symbióza s dalšími živočichy, houbami... Buk se chová takto, zato dub takto.
Občas jsem narazila na něco více zajímavého - až vtipného - např. šibalství stromů pokud jde o rozmnožování (např. jak si stromy zajistí, aby divoká prasata nesežrala všechny bukvice...), proč je pro strom bezpečnější, když je rovný a větve má až nahoře, jak se smrk chrání (své větve), když pod tíhou sněhu sesednou jedna na druhou a jeho silueta tvoří vlastně takový trojúhelník...

Bylo to zajímavé, ale asi po 70 stranách jsem knihu odložila, že si ji dočtu třeba někdy jindy...

Člověk tak nějak tuší, že příroda je jeden velký vzájemně propojený živoucí systém, který se snaží vyšší mocí snižovat entropii, kterou se naopak jednotlivé její prvky (rosltinstvo, živočichové) snaží zvyšovat. To, že les je takový menší systém, který vzájemně pracuje je také asi jasné, ale do jaké míry to tenhle lesník vysledoval vyzkoumal a pak krásně až poeticky popsal je něco nádherného. Tak už jen si knížku vzít na mechem porostlý prosluněný palouček mezi listnáči i jehličnany, lehnout si a tiše číst jen občas vyrušený tichým cupitáním zajíce nebo zvědavé srnky.

Výborný sprievodca lesom. Žiaľ, prekladateľka asi bola v časovej tiesni a tak niektoré druhy živočíchov namiesto latinského pomenovania preložila doslovne z nemeckého originálu a vznikli originálne slovenské pomenovania, žiaľ, existujúce asi iba v tejto knihe, čiže endemické. Slimáčik žijúci v studenej pramenistej vode, nájdený v Rakúsku, Bythinella austriaca dostal pomenovanie Pramienka.
Ešte horšie dopadla americká čremcha, Padus serotina, ktorá dostala prívlastok "obyčajná". Iba vďaka zmienke o neskorom kvitnutí som pochopila, že na rozdiel od našej pôvodnej čremchy je reč o privandrovalcovi, ktorý sa v Nemecku úspešne rozširuje.

Mrzí ma, že chýbala odborná korektúra a poznámky, ktoré by skutočnému laikovi pomohli pochopiť, že situácia v Nemecku je predsa len trochu iná, myslím teraz podnebie a s ním súvisiace osadenstvo lesa. Spomína sa napríklad zemolez ovíjavý, ktorý u nás môžeme pozorovať niekde v botanickej záhrade, pričom v Nemecku vďaka miernejšej a vlhkejšej klíme je bežný asi ako u nás v teplých dubových lesoch nižích polôh brečtan.

Stromy mě odjakživa fascinovaly. V lese, ve městech i ty samostatně stojící v krajině, nedovedu si život bez nich představit a teď nemyslím biologicky (což je samozřejmě životně důležité), ale jako kulisu našeho bytí, při které se dobře cítíme, takové přírodní chrámy.
Dozvěděla jsem se spoustu informací, že jsem zezačátku musela číst pomalu, abych je vstřebávala a určitě si některou další z autorových knih přečtu. Například sociální cítění stromů a jejich vzájemná komunikace byla pro mě novinkou. Chválím každého, kdo vynakládá tolik energie na ochranu lesa a zároveň nám laikům přibližuje, jak se kolem sebe dívat a třeba i pomoci.
Jsem též ráda, že se mě vždy intuitivně více líbily lesy přirozené a ne smrkové monokultury, které mnohdy vypadaly jak čistě zametená kuchyň a stromy v řádcích jak vojáci. Že to nebylo to pravé, se sice vědělo dávno, ale teprve před pár lety nám kůrovec ukázal, jak to dopadne, když si hrajeme na to, že jsme moudřejší než příroda sama.

Kniha je velmi zajímavá, dobře se čte. Nejsem si jist, jak moc jsou uvedené informace relevantní.
Ať tak či tak, kniha je obohacující.

Ode dneška mám úplně jiný pohled na stromy a les. Knížka mě obohatila o spoustu informací. Po celou dobu svého žití jsem to nějak uvnitř cítila a Peter Wohleben mi svou knihou otevřel oči. Ano, tak to je, tak to funguje a my bychom tento systém neměli ničit. Procházka lesem teď bude mít pro mě zcela jiný rozměr. Doporučuji nejen zájemcům o přírodu.

Krásná kniha. Původně jsem ji chtěla věnovat jako dárek, ale nechala jsem si ji pro sebe. Dostala jsem spoustu nových informací a další jsem si díky čtení osvětlila a uvedla na pravou míru. Takže všechno do sebe zapadlo jako dokonalá skládačka. Budu se na les a lesní společenství dívat jinak, jako bych najednou otevřela oči po dlouhém spánku. Pár fotek na křídovém papíru by knize neuškodilo, možná by ji povzneslo o trochu výš. Pan Wohlleben se tomu, co dělá, věnuje celým svým srdcem. Škoda, že není více takových lidí. Nemyslím ekofašistů, ale těch normálně uvažujících, co používají zdravý rozum a právě tak i srdce. Musela jsem si pár zajímavostí vypsat na papír, protože mi to nedalo.