Dobrák

Dobrák https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1065/bmid_dobrak-fgp-1065.jpg 5 1121 120

Cesta krve série

1. díl >

Několik dní stačilo útočníkům, aby dobyli Zemi a většinu obyvatel odvlekli neznámo proč a neznámo kam. Ty, které zde ponechali, pak proměnili v podivné zombie, honící několik málo přeživších lidí. Není čas se ptát kdo, jak a proč Zemi přepadl, protože na pořadu dne je jen to nejdůležitější: přežít v troskách civilizace. Něco takového dokáže jen ten, kdo sám sebe změní ve vražedný stroj. Toto je příběh muže, který ve svém boji uspěl, příběh nezlomné vůle a touhy po pomstě.... celý text

Komentáře (120)


Dragonian
Dragonian
22.12.2023 4 z 5

Rozhodnul jsem se toto legendární dílo přečíst znovu asi po dvaceti letech. Nezbývá mi než konstatovat, že je to právem legendární dílo!
Má to hlavu a patu, má to napětí a má to spád. Mohu všem čtenářům jenom vřele doporučit.
Jedna z nejlepších věcí, která u nás byla v žánru splater punk napsána.

martin9072
martin9072
19.11.2023 5 z 5

Dneska už legendární brakovka v high-tech scifi hávu. Spousta perfektních hovadinek počínaje srnkou.


Terva
Terva
21.02.2023 5 z 5

„Nalil jsem si
druhou sklenku
a otevřel knihu.
Byl to první výtisk
Kingovy Carrie v Češtině"

„Konec světa začal docela nenápadně.“

Neodolal jsem a znovu se pustil do knih Mistra Kulhánka. A začal jsem klasikou, kterou mám nejraději. Tedy ne, že by se mi další příběhy pana spisovatele nelíbily, ale Cestu krve mám nejraději. Líbí se mi hlavní „hrdinové“ a také proto, že jsou v tom mimozemšťani. Jo, ano, ano, vím, nejenom oni. Také mrtváci, upíři, nebezpeční vlci, miloučké srnky, saladin, Ten druhý a hnusní tlustí pavouci. Fuj! Zařvala má arachnofobie. I když vím, že mouchy jsou ještě horší. Co z toho je lepší si netroufám říci. Možná ty srnky. Staly se legendou. Je to perfektní sci-fi odehrávající se v roce 2060 plus mínus měsíc.

Malá ochutnávka:
Upír mi zmizel ze zorného pole – přelétl nahoru na transportér a dosed někam na víko nad vulcanem čili přesně nade mě. Po pancíři nad hlavou mi zaskřípaly podrážky jeho bot. Vnější odposlech reprodukoval zvuky tak věrně, že se mi zdálo, jako by mi chodil po temeni. Hned nato se ozvalo další skřípání – podstatně odpornější. To upír začal drásat pancíř nehty. Takhle, když se to napíše, to vypadá směšně – drásat pancíř nehty. Když jsem poprvé viděl skoro milimetr hluboké rýhy v kovu, po kterém sklouzne i protipancéřová raketa, smích mě přešel.

Styl příběhu je perfektní a vždycky mě překvapoval. Hlavní hrdina je v průseru, a když už se zdá, že se z toho dostane, situace kolem se ještě zhorší. A když už si myslíte, že se z toho dostane, situace se ještě zhorší, a když už si on myslí, že tohle nemůže dát, situace se ještě zhorší. Tak že čtenář ani hlavní hrdina vlastně netuší, kdy to skončí. Navíc jsou některé jeho akce ukončeny perfektními pointami. I když je většina kapitol brutálních, smrtících a nebezpečných, některé závěrečné hlášky vás prostě rozesmějí. A on je to účel, tohle prostě pan spisovatel umí.

Citát: Občas je to dobré, popovídat si sám se sebou. Ujasní se názory. Mluvím se sebou polohlasně. Nemá význam křičet.

Vždycky jsem se zamýšlel nad tím, proč mám příběhy pana Kulhánka rád. Proč je má skoro každý, kdo čte tento styl příběhů, rád. Asi nejvíc se to dá vysvětlit podle posledního svazku povídek s názvem „Krásky a vetřelci“. Sedmnáct spisovatelů, kteří do tohoto svazku přispěli svým příběhem, se ani na krůček nedostalo do Kulhánkovo stylu. Nejblíže byli jen dva spisovatelé. Pan Heteša a pan Kotleta. Ostatních patnáct spisovatelů jen nudně převyprávělo svůj příběh, bez špetky humoru a jen s troškou napětí. Pan Mistr Kulhánek prostě dokáže vymačkat z příběhu maximum. Maximum krve, maximum akce, maximum humoru. Přidá upíry, zombie, mimozemštany a v tomto případě, ironického dvoj-hrdinu. To vše můžete očekávat v této knize. A to ještě netušíte, co se bude dít v té druhé. Hetešáky dávat nebudu, nechci na sebe přivolat nesouhlas pana Kulhánka.
I když, on stejně tento komentář číst nebude – tak to risknu:
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: „Vstávej, sračko,“ probublal krví hlas Toho druhého.

PS: Komentář ke knize „Dobrák“ jsem už psal. Byl to jeden z prvních komentářů v době, kdy jsem se na tyto stránky registroval. (Ten druhý: To se máš čím chlubit . . . )

Citát: Sakra, řekl Ten druhý, před pár dny vymýšlíš, jak si brokovnicí ustřelit hlavu, a teď se bojíš, že tě zabijí.

jan.para
jan.para
26.01.2023 4 z 5

Kniha je typická Kulhánkovina. Děj je chvílemi hodně předvídatelný, ale stejně Vás kniha pořád baví a čtete jí dál. Je v ní poctivá dávka humoru a násili. Takový český Quentin Tarantino.

Ivushaak
Ivushaak
07.12.2022 4 z 5

Moje první kniha od tohoto autora, a určitě ne poslední. První třetina knihy pro mě byla asi nejzajímavější/nejnapínavější, pak to spadlo do klasického zombie masakru, proto 4*.

azzies
azzies
15.10.2022

Tak nějak si říkám, jak je možný, že jsem na to nenarazil dřív, třeba před 26 lety?
Ale ono všechno má svůj čas a přesto, že novější tituly jsou možná čtivější, tak je otázkou, zda-li by byly takové, pokud by neměly na co navazovat.
Kniha je to zábavná, napínavá, akční a...nedostupná.
Škoda.

OlafSveinsson
OlafSveinsson
28.09.2022 5 z 5

Znáte to, kouknete na hodinky a tam se ukáže: Je čas na Kulhánka. A jelikož se ten den nic zvláštního nestalo, vzal jsem Cestu krve. Samozřejmě, není to žádná vysoká literatura, ale skvělá bláznivina, která nemá šanci nudit.

Leona333
Leona333
06.09.2022 5 z 5

Škvár! Absolutně ničím nepřebitá - hutná volovina..., která se občas hodí k přečtení, aby se jeden odreagoval od jiných, intelektuálních knih a vyprávění...
V knize jsem žádná moudra, ani objasnění funkce vesmíru nečekala, proto jsem se výborně pobavila. ; )
Recesisté a pohodáři jistě knihu ocení.

PavelSáblík
PavelSáblík
04.08.2022 5 z 5

Nádherná ptákovina

Jipe01
Jipe01
16.06.2022 5 z 5

Legendární ,,zombie srnka" ,invaze mimozemšťanů ,výlet pod hladinou středozemního moře v Saladinu. Nemůže být lepší pocit než když si jedete odpočinout na samotu v lese a vrátíte se do světa který šikanují mzáci v létajících popelnicích a všude vás chtějí sežrat zombíci včetně zombie zvířat. Jen mě mrzí že Kulhánek už nejde koupit a musím to číst v mobilu. Osahanou,oslintanou, zažloutlou knihu za 60 000,- ... to je těžký sci-fi.

kirinka52
kirinka52
03.05.2022 5 z 5

Pro mě skvělý úvod do světa sci-fi. Bezpochyby jsem si okamžitě vytvořila vztah k hlavním aktérům i saladinovi! A touhle knížkou to pro mě neknčí, chci vědět víc!!

JerryDexter
JerryDexter
10.02.2022 5 z 5

Legendy nikdy neumírají. A tenhle příběh o putování jednoho nasraného chlapa s malým němým chlapcem, za svobodou, legendární rozhodně je. Nikdy mistrovi neodpustím, že pro nás vytvořil tak úžasnou story, kterou nedokončil. (Ten paskvil od Moudrého nepočítám) A proto vás, Jiří Kulhánku, jménem Nočního klubu, odsuzuji... Krucinál, dopiš to!

Matio
Matio
28.12.2021 2 z 5

Kdybych to četl před 20 lety, asi by to byla pecka. Nicméně v současnosti, kdy jsem přečetl i Kotletu, mě Cesta krve neoslovila. Námět výtečný, příběhová linka slabší a některé pasáže vyloženě nudné. Pokud autor vyjádřil svojí nespokojenost s dílem, souhlasím. Vládci strachu mě bavili víc. Zákaz vydávání dotisků je ale podle mě zbytečný. Myslím, že kniha si svoje čtenáře najde i nyní.

MoniikB
MoniikB
24.04.2021 3 z 5

Není to má první přečtená kniha od autora, takže jsem již věděla do čeho jdu: Spousta akčních momentů, vystřílených zásobníků, mrtvých nepřátel a hlavně pomalu se táhnoucí dějová linka. Naštěstí umí autor psát poutavě.

Maud22
Maud22
04.04.2021 5 z 5

Román začíná opravdu netradičně, když prolog se jmenuje Konec. Navnadí a pak už se nenápadně rozběhne dějová česká linka, kdy zdánlivě obyčejný redaktůrek Zelených listů odjíždí na dovolenou na zděděnou chatu v horách. V náznacích se dozvíme něco o jeho neutěšeném dětství v děcáku i o tragické smrti adoptivních rodičů, jimž říkal dědo a babi. Záhy pochopíme, že svět je trochu jiný, že dobré myšlenky enviromentalismu se zvrhly v hodně krutý zelený extremismus ("Všichni lidé jsou zelení, někteří jsou zelenější." ). Nicméně tento svět je chvíli zapomenut, v chatě příjemně v ohni praskají březová polena a teplo se šíří i žaludkem po památeční strýčkově whisky, pardon Whisky. Že venku vyjí vlci, zatím až tak nevadí, dokud hlavní hrdina nezjistí, že vypadají podivně, pohybují se podivně a když na něj zaútočí i něžná srnka, tak už nic nebude jako dřív. Tak tak se dostane do civilizace a s malým klukem, který ztratil řeč, se probíjejí někam, kde jsou lesy, a tudíž snad i lidé, protože jinak jsou tu jen mrtváci a Cizinci... (Tak nevím, pod vlivem Kulhánka můj letošní velikonoční beránek je nejen ze světlého, ale i z tmavého těsta a tu strakatinu kamufluje nevinná bílá poleva. Pusinku má z krvavě červeného želé a oči tmavě rudé...)

GerhartRoth
GerhartRoth
23.03.2021 4 z 5

Pro mě již nostalgické dílo, které jsem četl někdy ve dvanácti letech, když jsem jej objevil schováno mezi sci-fi literaturou. Knihu jsem si zamiloval z mnoha různých důvodů, které se velmi trefili do toho, co může chlapec tomhle věku bavit.

Nedávno jsem se k ní dostal znova a musím říct, že ač o spoustu let starší, tak stále mě baví, i když už asi z jiných důvodů. Nemůžu panu Kulhánkovi odepřít jeho velmi unikátní styl psaní, který si asi užije každý.

Pokud jste ještě nečetli a přemýšlíte o přečtení, tak mohu doporučit s tím, že pokud máte rádi tvorbu pana Kotlety, tak zde se určitě také najdete. Výborné post-apo scifi zasazené do našich luhů a hájů.

karol.cadex
karol.cadex
21.02.2021 5 z 5

U Kulhánka trochu zanedbávám objektivitu - stejně jako u Kinga. Oba je miluju, mají své chybky, jenže jim je hned odpouštím a zapomínám. Takže je nevim. Takže můžu být klasicky patetická a dělat óóó a ááá.
Nejoblíbenější část? Srnčí kopýtko. Navíc pardon, ale už užití tohohle slovního spojení v ději takovýho masakru je dokonalý samo o sobě.
Nejemotivnější část? Ta, co se tak šíleně podobá McCarthyho Cestě. Tu poznáte.
Nejšílenější část? Ta, kde se nejvíc zvracelo.
Celkově mě i hodně potěšila trasa putování, Šumavu mám prochozenou, Bavorský les miluju a Mnichov je moje srdcovka. Hned bych tam courala s nimi, hihi. Občas jsem sice nesdílela Kulhánkovo přetechnizované nadšení, ale při návratu jeho fantasmagorického mozku do děje se to zas srovnalo.
Jo a nemam ráda Jirkovo otevřený konce, u nich plakam.

MatoPalkes
MatoPalkes
27.01.2021 4 z 5

Zábavné, návykové. Poďme na ďalší diel.

Awča
Awča
12.01.2021 5 z 5

To byla jízda!
Kniha se četla skvěle. Vizionářsky vykreslená budoucnost. Ekoteroristé, zákaz benzinových aut a elektrotopení. Až jsem se musela podívat, v kterémže roce byla kniha napsána, ani se mi nechtelo věřit, že tomu je přes 20 let!
Jak je autorovým zvykem, velký úsek je zde věnován zbraním a technice, přičemž Saladin je top!
Jinak je to klasické putování hlavního hrdiny odněkud někam, bitky s nepřáteli, nabírání zásob, zkušeností a možná i přátel?
Vrhám se na další díl.

LivB
LivB
09.11.2020 5 z 5

Poutavé čtení, naprosto jedním dechem. Začátek velmi tísnivý, kdy člověk přemýšlí, že se asi bude bát, ale po pár stránkách už příběh doslova hltá. Teďˇ už vím, proč se tak špatně shání a proč je tato série knih tak drahá.