Dobrák

1 24. dubna

Není to má první přečtená kniha od autora, takže jsem již věděla do čeho jdu: Spousta akčních momentů, vystřílených zásobníků, mrtvých nepřátel a hlavně pomalu se táhnoucí dějová linka. Naštěstí umí autor psát poutavě.

10 04. dubna

Román začíná opravdu netradičně, když prolog se jmenuje Konec. Navnadí a pak už se nenápadně rozběhne dějová česká linka, kdy zdánlivě obyčejný redaktůrek Zelených listů odjíždí na dovolenou na zděděnou chatu v horách. V náznacích se dozvíme něco o jeho neutěšeném dětství v děcáku i o tragické smrti adoptivních rodičů, jimž říkal dědo a babi. Záhy pochopíme, že svět je trochu jiný, že dobré myšlenky enviromentalismu se zvrhly v hodně krutý zelený extremismus ("Všichni lidé jsou zelení, někteří jsou zelenější." ). Nicméně tento svět je chvíli zapomenut, v chatě příjemně v ohni praskají březová polena a teplo se šíří i žaludkem po památeční strýčkově whisky, pardon Whisky. Že venku vyjí vlci, zatím až tak nevadí, dokud hlavní hrdina nezjistí, že vypadají podivně, pohybují se podivně a když na něj zaútočí i něžná srnka, tak už nic nebude jako dřív. Tak tak se dostane do civilizace a s malým klukem, který ztratil řeč, se probíjejí někam, kde jsou lesy, a tudíž snad i lidé, protože jinak jsou tu jen mrtváci a Cizinci... (Tak nevím, pod vlivem Kulhánka můj letošní velikonoční beránek je nejen ze světlého, ale i z tmavého těsta a tu strakatinu kamufluje nevinná bílá poleva. Pusinku má z krvavě červeného želé a oči tmavě rudé...)

2 23. března

Pro mě již nostalgické dílo, které jsem četl někdy ve dvanácti letech, když jsem jej objevil schováno mezi sci-fi literaturou. Knihu jsem si zamiloval z mnoha různých důvodů, které se velmi trefili do toho, co může chlapec tomhle věku bavit.

Nedávno jsem se k ní dostal znova a musím říct, že ač o spoustu let starší, tak stále mě baví, i když už asi z jiných důvodů. Nemůžu panu Kulhánkovi odepřít jeho velmi unikátní styl psaní, který si asi užije každý.

Pokud jste ještě nečetli a přemýšlíte o přečtení, tak mohu doporučit s tím, že pokud máte rádi tvorbu pana Kotlety, tak zde se určitě také najdete. Výborné post-apo scifi zasazené do našich luhů a hájů.

U Kulhánka trochu zanedbávám objektivitu - stejně jako u Kinga. Oba je miluju, mají své chybky, jenže jim je hned odpouštím a zapomínám. Takže je nevim. Takže můžu být klasicky patetická a dělat óóó a ááá.
Nejoblíbenější část? Srnčí kopýtko. Navíc pardon, ale už užití tohohle slovního spojení v ději takovýho masakru je dokonalý samo o sobě.
Nejemotivnější část? Ta, co se tak šíleně podobá McCartyho Cestě. Tu poznáte.
Nejšílenější část? Ta, kde se nejvíc zvracelo.
Celkově mě i hodně potěšila trasa putování, Šumavu mám prochozenou, Bavorský les miluju a Mnichov je moje srdcovka. Hned bych tam courala s nimi, hihi. Občas jsem sice nesdílela Kulhánkovo přetechnizované nadšení, ale při návratu jeho fantasmagorického mozku do děje se to zas srovnalo.
Jo a nemam ráda Jirkovo otevřený konce, u nich plakam.

3 27. ledna

Zábavné, návykové. Poďme na ďalší diel.

9 12. ledna

To byla jízda!
Kniha se četla skvěle. Vizionářsky vykreslená budoucnost. Ekoteroristé, zákaz benzinových aut a elektrotopení. Až jsem se musela podívat, v kterémže roce byla kniha napsána, ani se mi nechtelo věřit, že tomu je přes 20 let!
Jak je autorovým zvykem, velký úsek je zde věnován zbraním a technice, přičemž Saladin je top!
Jinak je to klasické putování hlavního hrdiny odněkud někam, bitky s nepřáteli, nabírání zásob, zkušeností a možná i přátel?
Vrhám se na další díl.

4 09.11.2020

Poutavé čtení, naprosto jedním dechem. Začátek velmi tísnivý, kdy člověk přemýšlí, že se asi bude bát, ale po pár stránkách už příběh doslova hltá. Teďˇ už vím, proč se tak špatně shání a proč je tato série knih tak drahá.