vlkodlaq diskuze u autorů

Novodobý E.T.Seton. Mowat má podobný styl sdělení i podání příběhu a dokonce v jednom rozhovoru řekl, že byl silně inspirován prací právě E.T.Setona. Seton a jedna kniha od Mowata byli základem mého dětství a tyto knihy a vůbec dobrodružná, do divoké přírody zasazená literatura se silně podepsala na tom, jaký jsem dnes a většinu života. I proto mě docela zaráží, že v Americe a Kanadě Setona a Mowata prakticky neznají. Na nejmenované sociální síti jsem v době "průzkumu" měl asi 5500 sledujících a zeptal jsem se jich, zda-li znají knihy Setona nebo Mowata. Drtivá většina mých sledujících byla právě z US a část z Kanady a ohlas byl naprosto ubohý. Dva Američani vlažně sdělili, že něco takového četli jako děti, ale dnes je láká spíš Bear Grills a pod. Zbytek reakcí byl z našich luhů a hájů, jeden bývalý scout mi napsal, že krabici knih Setona našel v odpadu. Smutné, hlavně protože jsem toho názoru, že Seton a Mowat nabízí literaturu velmi kvalitní a v dnešní době nenajdete prakticky žádnou knihu s podobnou tématikou.
Asi je jiná doba.
Doba konzumu a nezájmu.

Borec, který se nebojí rýt do nebezpečných témat. Občas i životu nebezpečných. Za jeho dílo palec nahoru a klobouk dolů.

Na sérii hraničářův učeň jsem narazil už jako odrostlejší, se čtyřicítkou na krku, přesto jsem nebyl o čtenářský zážitek ochuzen. Knihy jsou spádné, čtivé, s jednoduchou dějovou linií a postavami, se kterými se můžete sžít. Podotýkám, že se moc nejedná o fantasy. Byť se děj odehrává ve smyšleném světě (hluboce inspirovaném ranně středověkými reáliemi), nejsou tu žádná kouzla, jen několik málo mýtických druhů (za celou sérii tuším tři nepříliš fantaskní tvorové), a ačkoli právě kouzla a nějaké ty obludy mám na fantasy nejradši, tohle mě bavilo od začátku do konce.

Škoda, že se do komentáře nedá vložit fotka. Předevčírem jsem totiž viděl v nejmenovaných levných knihách jeho knihy, šest různých titulů srovnaných v úhledných sloupcích za jednotnou cenu 39Kč/ks. Včera jsem šel kolem zas, ze zvědavosti jsem se na to šel mrknout. Knihy neubyly, maximálně pár kousků.
To dle mého názoru dobře vystihuje většinu autorovy tvorby. Za 39Kč drahé.

Autorka je bezcitná a bezohledná žurnalistka bez náznaku soucitu nebo empatie, viz kniha jak přežít atd, konkrétně například Kapounování a doporučení tento nepřijatelný hnus dělat i dnes jako potenciálně úspěšný business.

Začalo to pravděpodobně čtením čtyř dohod, pak náš milý Dušek čtení ezo knih propadl a někde po cestě se zbláznil. Dnes propaguje naprosté hovadiny odporující funkci zdravého mozku. Nakolik těm nesmyslům sám věří, je otázka za milion, nicméně působí jako velký úspěch převýchovy nějaké drsné sekty.

Pan Hrabica je fanatik, puritán a největší nebezpečí jeho knih spočívá v tom, že podobně pokřivené osobnosti se v jeho knihách najdou.
Co se týče odbornosti jeho knih (když pominu pomatené pánbíčkářské pseudonázory) je to všechno snůška zavádějících kydů bez náznaku zkušenosti a vědeckého zázemí, žádné citace, žádní spoluautoři, jen autorovy pokřivené názory. Zkrátka i ty části, které by se snad daly i číst, jsou nepodložené, z prstu vycucané pohádky a snaha o vyvolání pocitu viny za přirozené věci. Dovolím si malou analýzu a vsadil bych všechny svoje knihy na to, že je pan Hrabica zapíraný nebo latentní homosexuál a tyto své potlačované touhy (všichni víme, že z potlačování potřeb vznikají komplexy) si vybíjí tímto směrem. Napadá Vás lepší důvod, proč by mu sexualita tak vadila a tolik o ní nakecal a kritizoval ji? Je to dle mého názoru zakomplexovaný fanatik.

Africká literatura je té evropské nebo americké na hony vzdálená, ani solidní překlad to nezachrání a jiný způsob myšlení a jiné hodnoty se v díle projeví pro evropského čtenáře spíše negativně. Vyzkoušel jsem tři africké autory s naprosto stejným výsledkem, pro mě nezajímavé a jen obtížně čitelné.

Nejsem sice věřící, přesto se s vámi podělím o nechutnou představu, jak by vypadalo moje osobní peklo. Hrál by tam neustále Michal David (popřípadě Eva a Vašek), Lucifer by byl Babiš a v knihovně by byly jen knihy Michala Viewegha. Všechny. Až na věky.
Brr.

Pavel Říha je člověk, který prodává návody na podnikání a "zbohatnutí" bez jakýchkoliv reálných zkušeností s podnikáním, pokud ovšem neberete jako podnikání manipulaci naivních jedinců a prodej oněch "osvědčených návodů na zbohatnutí".
Toto není nic nového, fenomén vznikl v Americe už někdy před sto lety a je velmi jednoduchý. Podívejte, jak jsem bohatý, za 100 dolarů Vám prozradím, jak jsem to udělal, jestli to dokážete i Vy, je už na Vás, peníze nevracím. Není to nic jiného, než podvod a pouze sebestřední pokřivení jedinci jsou toho schopni.
Spousta lidí, kteří se snaží prorazit v podnikání, si tím, nebo něčím podobným, prošla. Je to však zkušenost, která stojí čas i peníze, jen aby si onen dotyčný uvědomil, že tudy cesta nevede a že je pro úspěch třeba makat, přemýšlet inovativně a hledat nové cesty a partnery.
Z jeho pohledu je byznys plán jasný, vydělat na naivních a ziskuchtivých jedincích, protože jedno je jasné, lidské naivity a chtivosti bude vždycky dost.

Pavel Říha je člověk, který nedokáže unést kritické komentáře a hodnocení jeho "knihy" a tak rozesílá emaily svým ovečkám s žádostí o pochvalné hodnocení. Pokud se prokliknete z recenzí do profilů, ze kterých byly napsány, až na výjimku to jsou fake účty vzniklé pouze za tímto účelem.

Kritika politika nebo autora je jednoduchá, nicméně u některých se pozitiva hledají jen těžko. Pan Okamura sám velmi rád kritizuje druhé, ale vlastními nápady zrovna nehýří a přitom sám kritiku nedokáže přijmout. Znám jeho politické "diskuze", pan Okamura totiž diskuze není schopen. Neustále poučuje, napadá a přitom jeho vlastní vyjádření nedávají smysl. Jeho knihy jsou jen pečlivě populisticky sestavenou agitkou, kterou ani nenapsal sám, byť je uveden jako autor. Je lepší než Babiš jen tím, že jeho moc není zdaleka taková a proto je výrazně méně nebezpečný.

Nejen jeho knihy, ale i jeho život zaslouží pozornost. Když pominu, že se ve třiceti zabil, za oněch pouhých 30 let za sebou nechal dílo, jaké si můžeme jen těžko představit. Není mnoho autorů, kteří by za sebou nechali tak rozsáhlou a kvalitní literární práci za život i mnohem delší. Takové autory spočítáte na prstech. Celosvětově.

Obávám se, že Adéla Elbel zapadne do šedého průměru. Mohu se samozřejmě mýlit, Babišovu věšteckou kouli nemám, ale autorka kuchařky (!) a románu o hlouposti, zřejmě tedy její, pokud Doba temna je autobiografie, a jejího okolí, nepůsobí, že od ní můžeme čekat něco převratného. Jak říkám, mohu se mýlit, ale moji pozornost nemá.

Po dočtení série Zaklínač musím sérii, přes dobré první tři díly, hodnotit jako nejhorší fantasy sérii o čtyřech a více knihách, jakou jsem kdy četl. Zelazny, Stackpole a další, se kterými srovnávám, podali dle mého názoru mnohem větší výkon a rozhodně mnohem lépe využili potenciálu příběhu v závěru a vygradování série. Věž Drakonis jsem hltal od Masky válečníka až po Bouři, četl dlouho do noci a pak usínal v práci, ale u Zaklínače jsem spíš přetrvával v opatrném očekávání, jestli se to konečně pořádně rozjede. Nestalo se. Jak už jsem zmínil v komentáři u Paní jezera, trochu mě i v některých momentech znechucují prvky příběhu, kde je znát zvláštní polský přístup k ženám, se kterým se neztotožňuji a je divný i ve fantasy. Četl jsem několik desítek sci-fi a fantasy povídek od polských autorů a tenhle divný pohled na to, jak se ženy mají, nebo by se měly chovat, popřípadě jak je "normální" s nimi zacházet není "omylem" jednoho autora, to je prostě Polsko. Přečtení celé série spíše lituji a Sapkowski mě přestal zajímat. Někde tu padlo, že Sapkowski vytvořil kult. Možná. Přesto, že jsem zkušený sci-fi/fantasy čtenář, nebo možná právě proto, označuji Zaklínače za příběh se silně nevyužitým potenciálem. Od Krve Elfů jde kvalita strmě dolů.

E. T. Setona jsem bohužel objevil až později, přesto mu to neubralo nic na čtivosti. Dva divoši byla první kniha, kterou jsem od Setona četl a dodnes je to kniha, se kterou jsem se v životě nejvíce ztotožnil. Já jsem Yan, prahnoucí po doteku přírody a lesní moudrosti, toužící po světě indiánů a nestárnoucích přírodních zákonů, tesknící po době, kdy si lidé vážili lesa a zvěře, protože na nich závisel jejich život.
Za svůj dosavadní život jsem přečetl přes čtyři sta knih, ale jen některé mohu číst každých pár let znovu. Dva divoši a Rolf zálesák k nim jednoznačně patří.

Jako kluk, pokud jsem zrovna nečetl "Májovky", nebo Rogla, Vosátka a Elstnera, četl jsem Štorcha. Rozvášněn dějem jsem pak za vesnicí ve svahu hloubil jeskyni (co na tom, že byla jen hliněná a málem mě to tam zasypalo), vyráběl oštěpy s kamenným hrotem a pak lovil, co se kde šustlo (v mém imaginárním pojetí). Krásné to bylo a skvěle jsem si užíval dětství.

Svými Trifidy se zapsal jako zakladatel moderní sci-fi literatury, to už mu nikdo neodpáře. Jeho díla sice velmi kolísají kvalitou i čitelností , i když třeba kukly stojí za přečtení, ale lid čtenářský ho má povětšinou zapsán jako autora Dne Trifidů a tím už je nesmazatelně vryt do skály sci-fi legend.

F. A. Elstner, podobně jako pan Rogl a pan Vosátka, vytvářeli žánr dobrodružně naučné literatury, na které jsem vyrůstal a můžu říct, že na ničem lepším jsem vyrůstat nemohl. Tito pánové ze mě vychovali milovníka a ochránce přírody, zastánce dobrého života a celoživotního romantika, který vidí krásu v každém východu slunce nad lesy a fascinuje ho i ten sebemenší detail ze života fauny i flóry.
Jediné, co mě mrzí, jak málo pozornosti dnes tito pánové mají, přitom literatura tohoto žánru posledních třiceti let jim nesahá ani po kotníky.

Terry Brooks toho napsal spoustu, je trochu škoda, že čtivost jeho děl poněkud kolísá a díky tomu by se celá jeho tvorba dala označit za průměrnou, to by ovšem nebylo příliš fér, řekněme tedy, že jeho tvorba je lehce nadprůměrná. Je to víceméně tradiční fantasy, kde pokud jste četli čtyři z jeho knih, jako byste četli všechny :)

Pan Vosátka se, podobně jako pan Rogl, podílel na mé výchově a na tom, jaký jsem i dnes. Jsem vyznavačem a ochráncem přírody a srdcem zálesák, snažím se žít dobrý a poctivý život a tito pánové Rogl a Vosátka na tom mají svůj díl. Co jediné mě velmi mrzí, jak malý zájem je o jejich knihy dnes a to i přes to, že kvalitou zdaleka předčí vše, co bylo v tomto žánru vydáno v posledních třiceti letech. Asi je prostě jiná doba, kterou nechápu a možná ani nechci chápat, možná bych bych znechucen, kdybych pochopil.