Vilas1979 komentáře u knih

Film jsem viděl kdysi dávno, ale jediné, co si z něj pamatuji, je šedivá krajina a špinavá tvář Aragorna, tedy ideální výchozí podmínky pro přečtení knižní předlohy. Kniha mne překvapila svým minimalismem, jednoduché nerozvité věty, jakoby se v tom rozbitém světě šetřilo dokonce i na úvozovkách. Zpočátku mi absence uvozovek vadila, je to poněkud nepřehledné, ale všechen tenhle minimalismus velmi efektivně umocňuje výsledný dojem, o který autor zřejmě usiloval, a tím je naprostá deprese a beznaděj. Stejně jako v každém postapu se samozřejmě vynořují otázky, co se stalo, proč a jak? To se však nedozvíme a ono to ani není důležité. Tak jo.

6 04.01.2016

Jaké je pokračování Milenia, které nenapsal Larsson? Nu, asi jako Barbar Conan, kterého nenapsal Howard. Kouzlo se poněkdu vytratilo, ale to se dalo čekat, výsledkem je lehce nadprůměrná detektivka, která neurazí, ale ani příliš nenadchne. Děj první poloviny knihy mi přišel strašně předvídatelný, chybělo jakékoliv překvapení, nějaký cliffhanger na konci kapitoly. Vlastně mi to ani moc jako detektivka nepřišlo, spíš takový thriller, od začátku víme kdo je kdo, nezbývalo než se pročíst až k identitě tajemného arcilotra. Musím ale říci, že na původní trilogii je nová zápletka naroubovaná docela pěkně a nenásilně, určitě lépe než například Šachové figurky od Petera Maye na předchozí dva díly. Product placement v podobě Blackphonu potěšil, i když si nemyslím, že by to byl zrovna telefon pro tajné agenty, Volvo XC60 bez automatického zamykání dveří přinejmenším zarazilo. Původně jsem chtěl napsat, že doufám, že to je poslední díl Milenia, ale závěr knihy výsledný dojem poněkud vylepšil. Případné pokračování si určitě přečtu.

1 14.12.2015

Skvělý počin! Některé z povídek jsem četl na Facebooku a moc se mi líbili, takže jsem uvítal, když se je autor rozhodl, nebo byl spíš donucen, vydat komplet jako knížku. Patricka Zandla už nějaký čas sleduji na různých sociálních sítích a velmi si ho vážím pro jeho názory, bylo tedy pro mně nesmírně zajímavé poznat jeho prostřednictvím člověka, který na něj měl zásadní vliv, jeho dědu Maška. Neměl jsem problém ani s doslovem, naopak jej považuji za velmi užitečný. Pane Zandl, děkuji, některé povídky mne skutečně dojali.

1 09.12.2015

Po první třetině jsem měl chuť knihu odložit, měl jsem z toho dojem, jakoby se autor snažil zopakovat úspěch Oveho, ale moc se mu to nevedlo. Přehnaná snaha být vtipný se vytrácela kamsi do ztracena. Přehánění se vůbec line celou knihou jak červená nit, takže hlavní hrdinové a situace, do kterých se dostávají, působí značně nevěrohodně a nereálně. Zatímco Oveho si člověk dovedl docela dobře představit, postavy v babičce jsou za každou cenu tak cáklé, aby byly nečím zajímavé, že se tomu prostě strašně těžko věří, nikdo takový jako Britt-Marie přece nemůže existovat! Naštěstí jsem ale četl dál a ono to začalo konečně dávat smysl a četlo se to o něco lépe, ale i tak tam bylo těch Miamasů a Mibatalosů nějak moc. Zatímco Ove mne dokázal rozesmát i dojmout, téhle knížce se to nepovedlo ani jednou i když se o to autor velmi snažil, možná právě až moc.

3 09.12.2015

Začínal jsem mít pocit, že je žánr severské krimi už poněkud vyčerpaný, popravdě se mi další detektivku z Norska ani moc číst nechtělo, ale řekl jsem si, tak dobře, ještě tuhle a pak si dám od detektivek zase na čas pauzu. Tato kniha mne však přesvědčila o opaku, severská krimi stále žije, a pokud „V lese visí anděl“ je skutečně autorova detektivní prvotina a začátek série, klobouk dolů a já chci další díl! Vytkl bych snad jen trošku slabší a uspěchaný závěr, pár věcí možná nebylo uplně vysvětleno, nebo jsem nedával pozor, občas děj najednou poskočil o kus dopředu a já měl pocit, že to autor jakoby odfláknul a něco nám zapomněl vysvětlit, ale jinak se to četlo výtečně, krátké kapitoly, výrazné a sympatické, snadno zapamatovatelné hlavní i vedlejší postavy. Jednoznačně doporučuji.

8 09.12.2015

Nemůžu si pomoci, ale mně se to prostě líbilo, dialogy mi přišli takové docela vtipné a i s některými zamyšleními hlavního hrdiny jsem se docela ztotožňoval. Jestli to není trošku slaďák? No a co...

3 09.12.2015

Atmosféra Baztánu mne zaujala natolik, že jsem se do druhého dílu pustil docela s chutí. A nebyl jsem vůbec zklamán, zápletka je mnohem propracovanější, vcelku originální a zajímavá. S Amaiou pomalu odkrýváme temnou minulost, která se váže k její rodině a k její šílené matce. Ve světle druhého dílu se první díl jeví jen jako taková předehra, připravení kulis. Vypadá to, že autorka měla celou trilogii alespoň rámcově připravenou a za to jí patří velké plus. Zápletka, která se z prvního dílu přelévá do druhého, tak působí konzistentně a věrohodně. Doufám, že ve třetím díle se dočkáme velkého finále, ke kterému otevřený konec vybízí.

3 09.12.2015

Musím říct, že u této trilogie mne upoutala atmosféra čišící z obálek a i krátký popis zde na databázi. Detektivka ze Španělska s mystickými prvky, proč nezkusit něco jiného než zasněžený sever? První díl tu sice nemá kdovíjaké hodnocení, ale to Nesboho Netopýr ostatně také ne. Jestliže se o Kristině Ohlsson dle mého neprávem říká, že je Nesbo v sukních, pak Dolores Redondo je španělská Kristina Ohlsson. Stejně jako u Kristiny si totiž nemohu pomoci, ale z jejích knih je strašně cítit, že je psala žena, jakoby to navíc bylo šmrncnuté růžovou knihovnou. Já nemám problém s ženskými autorkami detektivek, kde je hlavní hrdinka žena, přečetl jsem celou Asu Larsson a jednu knihu od Yrsy Sigurdatodirr a tenhle dojem jsem z jejich knih neměl. Prostě tam ty mnohdy přehnané emoce hlavních hrdinek tolik nepletou a soustřeďují se hlavně na vyšetřování případu. Jinak je první díl Baztánu taková průměrná detektivka, která se nečte špatně, té mystiky a vykládání karet je tam tak akorát. Uvidíme, co přinese mnohem lépe hodnocený druhý díl.

4 09.12.2015

Nesbo bez Harryho? Bude to fungovat? Dá se řici, že ano, zopakuji to stále dokola omílané klišé: Nesbo prostě psát umí, takže se to četlo docela dobře. Ale že by ve mně Syn zanechal nějaký výrazný dojem, to se s odstupem času tedy říci nedá, vlastně si jen pamatuji, že hlavní hrdina se jmenoval Sonny, a to je trochu málo. Skoro bych řekl, že se mi víc líbila zatracovaná Krev na sněhu 2.

4 09.12.2015

Detektivní série z prostředí starého Říma, znělo to poměrně dost lákavě, mám rád Waltariho a detektivky, proč tedy nezkusit kombinaci obojího. Hned první díl série SPQR mne ale zklamal, měl jsem z toho dojem laciné paperbackové detektivky, čemuž odpovídal i rozsah něco málo přes 200 stránek. Měl jsem problém se orientovat v postavách, pochopit jejich motivy, prostředí římské vysoké politiky se svými podivnými pravidly mne spíše odrazovalo, kniha mne zkrátka nedokázala vtáhnout do doby, ve které se děj odehrává. Autor se příliš nezdržuje popisy prostředí, vykreslením charakterů. Je to takové ploché vyprávění, nezanechalo to ve mně žádný dojem a druhý díl si pravděpodobně nekoupím.

09.12.2015

Tak nevím, třetí kniha od Kinga, která nikdy nechybí ve výčtu těch top, ale mně to nějak vůbec nesedlo. Komorní drama odehrávající se v jednom malém městečku, kde si otevře podivný chlapík krámek s „Nezbytnými věcmi“ za výhodnou cenu, které prostě musíte mít, má to však jeden malý háček. Nápad je to bezesporu výtečný, ale čekat 500 stran na to velké finále, které logicky muselo přijít... a pak tedy přišlo... hm? Ale možná spíš byla chyba ve mně, měl jsem zrovna takové ne zrovna čtecí období a trvalo mi půl druhého měsíce se knihou prokousat. Dost často se mi stávalo, že jsem ji večer otevřel, přečetl pár stránek a zjistil, že vlastně přemýšlím o něčem úplně jiném. Možná jí dám ještě někdy v budoucnu druhou šanci.

5 09.12.2015

Moje druhá kniha od mistra hororu a další majstrštyk. Rozhovory vedené pod vlivem metamfetaminu mezi Šéfem a prvním radním, smál jsem se moc! I přes velký počet stránek nemá kniha slabé místo. Doporučuji!

5 09.12.2015

Když jsem se ptal kolegy, experta přes Kinga, kterou knížkou tohoto autora začít, celkem bez zaváhání odpověděl, abych zkusil Svědectví. Asi rok jsem se odhodlával, protože počet stránek rozšířené verze je skutečně extrémní. Pak jsem si to ovšem představil jako třídílnou sérii a už to tak šíleně nevypadlo, vždyť takový Pán Prstenů je na tom co do počtu stránek podobně. A podobnost to není jediná, snad mne uctívači Kinga neukamenují, ale přišlo mi to jako Pán Prstenů zasazený do dvacátého století říznutý pořádnou dávkou tajemna a mystiky. Klasický nikdy nekončící souboj mezi dobrem a zlem, kolosální epos s neskutečným množstvím detailně vykreslených postav, takové je Svědectví. Smekám a hluboce se klaním, pan King má dalšího fanouška a já konečně chápu tu mánii kolem jeho knížek.

9 09.12.2015

Na to, že to je autorova prvotina – smekám! Některým, i ve výsledku velmi dobrým knihám, trvá déle, než čtenáře chytnou, než si zvykne na styl vyprávění, než se příběh rozjede. Marťan tímto absolutně netrpí, od první věty, od první stránky chcete vědět, co bude dál, jak to dopadne. Mark je skvělý vypravěč s obrovským smyslem pro humor a vy mu prostě fandíte a říkáte si: „Jo tak s tímhle chlapíkem bych rád zašel na pivo.“ Situace, kdy se tolik lidí na Zemi snaží bez ohledu na peníze zachránit jednoho člověka na Marsu je až dojemná, ale tak to prostě je, většina lidí je slušných a slušní lidé si navzájem pomáhají. To je poselství této knihy.

8 10.07.2015

Třetí Kristina Ohlsson, a zatím nejlepší. Nutno podotknout, že překonat kvalitu prvních dvou dílů bylo vcelku snadné. V poděkování k Andělům strážným autorka sama přiznává, že první knihy byly jen takové „střílení od boku“ a je to na nich hodně znát. Zápletka Andělů strážných je už promyšlenější, čtenářsky atraktivnější, musím přiznat, že jsem byl i zvědavý jak to dopadne. Konečně tu máme okruh podezřelých, pomalé rozplétání starého příběhu a čtenář tak může případ řešit společně s detektivy, Alexem, Fredrikou a Pederem, který už mimochodem konečně dospěl, takže se nechová jako primitivní machochistické hovado. Autorka opět s velkou zálibou zabíhá do jejich soukromí, což z jejích detektivek dělá tak trošku červenou knihovnu. Že tito tři mají neustále slzy na krajíčku nemusím ani psát, to už je u Kristiny takový standart. Opět jsem se pozastavil nad způsobem vedení vyšetřování stylem levá ruka neví co dělá pravá, i třeba nad tím, že Fredrika potřebuje pro rozluštění obsahu diskety pomoc IT experta. I přes to je první polovina knihy vcelku čtivá, postupně však ztrácí dech a závěrěrečné rozpletení celého příběhu mne spíše zklamalo. Opět přílíš překombinované a vysvětlení motivů silně nevěrohodné. Výsledkem je tedy naprosto tuctová severská krimi bez špetky atmosféry. Je mi líto, ale tímto se s Kristinou loučím, Nesbo v sukních? Ani omylem!

2 07.07.2015

Závěr trilogie, z knihy čiší snaha vykřesat z ostrova Lewis ještě nějaký příběh, který mi tak uplně nezapadal do celkového dojmu, který jsem si o ostrově a hlavním hrdinovi Finovi vytvořil v předchozích dvou dílech. Kniha tak trošku působí jako nastavovaná kaše, bylo třeba vytvořit nové postavy, takže tu najednou máme nového nejlepšího kamaráda Piskoře, o kterém v předchozích dílech nepadlo ani slovo, novou nastavenou minulost v podobě folk-rockové kapely a tak dále. Jak tu kdosi trefně poznamenal Finova minulost začíná být poněkud „přecpaná“. Tím nechci říct, že je kniha špatná, naopak, pořád se jedná o výborné čtení a důstojný závěr série.

7 29.06.2015

Druhý díl z ostrova Lewis, autor se drží zavedeného a osvědčeného schématu, a pořád to funguje. Skála se mi líbila asi o chloupek víc, ale i tohle bylo výborné, čtivé. Obálky celé trilogie jsou naprosto geniální, skvělé dotváří atmosféru, za to velký dík.

7 29.06.2015

Na Skálu Petera Maye jsem četl samou chválu, takže když byla trilogie v akci, neváhal jsem ani minutu. Chvíli jsem si zvykal na gaelská jména, snažil se zapamatovat si správnou výslovnost, abych na to posléze rezignoval. Kouzlu knížky to nijak neubralo a já ji přečetl jedním dechem. Není to tak uplně detektivka, i když hlavním hrdinou je policista vracející se na svůj rodný ostrov vyšetřit vraždu, daleko spíš se jedná o napínavý psychologický thriller. Bavili mne obě dvě linie, jak ta ze současnosti vyprávěná z pohledu třetí osoby, tak ta, ve které hlavní hrdina popisuje své dětství na ostrově a je výprávěná v ich-formě. Výborná, čtivá záležitost, doporučuji.

8 29.06.2015

Ani na druhý pokus Kristina Ohlsson nepotvrdila to, co se o ní říká, totiž, že to je Nesbo v sukních. Sedmikrásky mne bavili snad ještě méně než první díl, četlo se to velmi špatně, zápletka je až překombinovaná, motivy zainteresovaných osob diskutabilní a nevěrohodné, celé to sotva drží pohromadě. Opět se nedočkáme vůbec žádné akce, děj je nudný, fádní, vyprávění se často stáčí do soukromí a pocitů dle mého názoru příliš mnoha osob, trio detektivů doplňené o posilu Joara stejně jako v prvním dílu jen vyslýchá, tápe, spekuluje a vytváří další teorie v již tak dost spletitém příběhu, až jsem se v tom místy ztrácel, stejně jako Alex. I Nesbo však napsal skvělou detektivku až napořetí, Kristina tedy dostane ještě jednu šanci. Opět si neodpustím, jsou ti plačící detektivové skutečně nutní?

2 29.06.2015

Co napsat k desátemu případu Harryho Holea? Mistovské dílo par excellence. Nesbo své hraní si se čtenářem dotáhl k naprosté dokonalosti, sto stránek vás nechá si něco myslet, aby vás nakonec vyvedl z omylu. Z toho vzniká nejedna infarktová situace. Jak tu kdosi trefně napsal, laťka byla nastavená velmi vysoko a autor jí nepřekonal, on jí přímo přeletěl. Policie je prostě čtenářský orgasmus a Nesbo právem patří k absolutní špičce nejen v oboru severské krimi, ale literatury vůbec. Smekám a doporučuji.

6 23.06.2015