Vesmich
komentáře u knih
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Nakladatel psal, že román vyjde dvanáctého a hned ho pošlou. To se také stalo a na Zelený čtvrtek dorazil i sem k nám, do Zapadákova, kurýr. Překvapilo mě, jak tlustá je to kniha a potěšilo, že si ji budu číst přes Velikonoce. Tady ve štítku čtu, že se jedná o knihu pro ženy..no a to je jeden motiv Bílé Vody - co je a co není pro ženy a kdo to určí. A také to, že vyšlapávat cestu něco stojí. Děj zachycuje běh času od padesátých let směrem k současnosti, i když současnost ne. Je to prostě nářez, rovin je tam mnoho. Třeba ta, která se týká sociální práce a sociální pedagogiky, ze kterých se v době vlády lidu staly odbornosti vykonávané odborníky a proto dodnes lid skuhrá nad tím, jak málo lásky se dostává jeho odborně ústavně umístěnému a opatřenému příbuzenstvu. Román je vlastně asi pro ženy, akorát ne "pro ženy" i když o lásce je to především . Nicméně ona ho nemiluje, on jí taky ne, protivenství nikdo nepřekoná, dobro nevítězí, mladá láska překážky nepřekoná a bohatý strýček neumře včas, aby po něm zůstalo dědictví. Je to syrové, jak už to autorka umí, magické, jak to také umí a bude kolem toho tanec, jéje!
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Mě to teda nadchlo! Jak obsahově, tak provedením. Taková vysoká krejčovina. Postupné poválečné plížení, které nejprve vypadá jako taková humoreska, později už se nikdo zas tak moc nepobaví a ještě později je rád, kdo to přežije se zdravou kůží. Kniha mě přiměla vyhledat si víc informací o zdejších módních salónech a jejich předválečné slávě. A k tomu ty budovatelské verše! Vybrané tak přesně, že působí tak hloupoučce, ovšem vzhledem k tomu, kdo je vytvořil, se to zrovna na tohle svádět nedá...Taky bych to ráda viděla ve filmu, vyloženě se to nabízí.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Jak jsem jen mohla nevědět, že kdosi takový píše! Ono, jak píše kdekdo, tak se ve všech "novinkách" může nejspíš orientovat jen někdo, kdo tomu věnuje mnoho času. Nebo všechen. Je to žánrově úplně čisté a přesto rozmanité, vrstva tady, vrstva onde, každý si po libosti najde to své. Šumaváci a ti, kdo tam často courají, ještě i mnohé jiné. Já to četla nejdřív jednou, pak podruhé pomaleji, pak jsem si to stáhla jako audioknihu, což bylo spíš slabší, neb moc dramatizované a pořád mi to tady otevřené leží, takže asi ještě noch einmal krucinál!
Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Jednou za čas profesionálně neuškodí pročíst si tento gejzír nápadů v oblasti učení prožitkem. Tak silný formativní vliv, jako Foglar, měl málokterý český pedagog. Všechna ta čacká dušínovská ušlechtilost z člověka časem postupně vyprchá, život ho obrousí a poněkud vyučí, ale pro mladého člověka to pořád je dobré a pořád je dost dětí, které se chtějí nechat vést nějakou takovou cestou. Rychlé šípy jsou parádní komiks, ale Hoši od Bobří řeky spolehlivě přenesli autora do věčných a nesmrtelných Věčných lovišť.
Rytíři z Vřesova
František Niedl
Další sérii od F.N. jsem chvíli odolávala, je to vždycky nadlouho a aby čtenář udržel linku, chce to číst v jednom tahu. Mladý Jan Lucemburský tady nevypadá jako někdo, kdo ke království neměl vztah od samého začátku. Jihočeští rytíři z Odnikud jsou vykreslení parádně. Ti správní i ti zláci. Nejvíc mi k srdci přirostli žabáci z bažin a samozřejmě krajina! Ta je na tom nejlepší, protože je to tady u nás na jihu :)
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Kapitán Nemo, můj pradávný vzor a Verne jako učitel fyziky a biologie. Když jsem se k textu po mnoha letech vrátila, zjistila jsem, že mi vadí stejně jako v dětství to, že zatímco útoky spojených světových sil na Nautilus byly v pořádku, tak když Nautilus sem tam někoho potopil, hned kolem toho bylo tolik povyku!
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Pro mě první setkání s autorkou a docela to bolelo. Klasická sága rodu Mánesů, kdy osou, kolem které se všichni otáčejí, je rodinný výletní hotýlek. V něm a kolem něj se to rodí, umírá, vdává a nežení, boří a tvoří. Čte se to hladce, děj teče, ani se necourá ani neletí, sem tam nějaké to drámo. A takový nemilosrdný popis celé té komunistické éry, ve které moje generace prožila kus života. Naštěstí zas ne tak velký, abychom byli postaveni před úplně všechny ty podobně odpudivé volby. Ještě si od autorky něco dám.
S vlčí hlavou v erbu
František Niedl
Tak sugestivně období počátků husitství zatím žádný jiný autor, kterého jsem četla, nepopsal. Hynek Tas je uvěřitelný i ve třetí části, autorovi nedojdou ani nápady, ani dech, ani téma a jižní Čechy před čtenáře vystupují ze středověku jak z mlhy. Krásná práce!
Naslouchač
Petra Stehlíková
Je to napínavý příběh, který se čte dobře a udržuje čtenáře zvědavého. Hlavní postava z kasty nedotknutelných, má všechno co je třeba k tomu, aby si jí člověk docela oblíbil. Pětadvacítka jsou dobří řezani a to umístění na Ural je originální!!
Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
Autor je uhrančivý řemeslník s jedinečným stylem, originálními nápady a schopností vytočit své nejlepší texty do takové vrtule, že člověk jen letí a letí a nedýchá. A navíc mi to vždycky zůstane ještě dlouho v hlavě, vlastně napořád. Jeho mužští hrdinové mi vždycky lezou na nervy skoro okamžitě. Tenhle byl od počátku tak nemožnej, až bych ho něčím křápla! Ty blábolivě přednášející kecy, deklarovaná čistota a opravdovost, neutuchající poučování celého okolí... tfuj tajxl! Jenomže měl nárok... mládí a rybí krev. Když zavřel hubu a začal kopat a nechal naplno rozjet celou tu svou zlatou/zelenou horečku, měl převeliké kouzlo. . "Kopat a prodat nebo nekopat a neprodat. Není to pro každého, ale pro někoho to je." Nádherná kniha, nádherná práce!
Praga Piccola
Miloš Urban
Stará Libeň vykreslená tak, že se mi začalo stýskat, ač je to pitomost, neboť se těžko může stýskat po něčem, co člověk nezná. Libeň tedy znám a docela starou, ale takhle jistě ne. Knížka mě téměř přinutila jít na některá místa, projít přes Libeň až nahoru k Proseckým skalám a číhat, jestli z nich nevyleze nějaký ten drsoň. Hlavní hrdina byl tak sympatický, uvěřitelný, tak nádherně normální, že si zasloužil to všechno přežít a dobrat se stáří, které je sklizní, nikoliv čekáním na smrt. Nikdy by mě nenapadlo, že na mě přeskočí i vášeň pro motory a automobilismus! Pro mě nejlepší autorova kniha, přestože v ní tentokrát nebylo vůbec žádné tajemno. Četla jsem ji už několikrát a mám i audioknihu. Příběh čte Martin Myšička a je to taky paráda.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
V okamžiku, kdy se hraběcí rodina Kostkova dramaticky přesouvala přes oceán, vstříc krásným světlým zítřkům na Kostce, jsem se začala smát. Úplně lehce a spontánně, jako kdysi dávno u Vejce a já. A neopustilo mě to až do konce. Složení zámeckých zaměstnanců kopíruje ledaskterý pracovní tým a jejich výkonnost, včetně výkonnosti Kostkových, zase potvrzuje pravidlo o tom, že osmdesát procent všech činností vykonává dvacet procent zaměstnanců. Akorát mi přišlo podezřelé, že jim ty věčné husy na talíři už nelezly krkem. A protože žiju v Orlíku, přes sezónu napjatě sleduji, jak na tom jsme ve srovnání s Kostkou.... a skutečně si vedeme lépe....kníže je kníže, to se nedá nic dělat, i když Miladu samozřejmě postrádáme! Velmi svěží, lehounké jako pírko a krásně neotřelé.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Autorka si už poněkolikáté vybrala velmi speciální téma a jak už si ho jednou vybere, tak to tam pere, zleva zprava, hrrr na ně a nikoho neživte! V době, kdy se historikové pokoušejí nejrůznějšími metodami identifikovat mrtvé z ďáblických šachet a vrátit jim jména, a veřejnost to extra nezajímá, se autorce povedlo uchopit tuto část našich novodobých dějin tak, že se před tím nedá ani utéct ani schovat a ani se o to dál nezajímat. Možná se to povede i někomu stejně drsně a současně precizně vyváženě i zfilmovat.
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
Stein dostává zabrat! Všude na něj číhá neřest a bezbožnost, kdekdo dělá všechno špatně a nikdo si od něj nechce nechat poradit. Od začátku jsem měla takové podezření, jestli náhodou nevstoupí na scénu..víš kdo, viď...a taky se to stalo! Tentokrát hodně práce pro pana notáře :)
Noční lov
Robert Bryndza
Autor představuje spolehlivý standard - napínavé, přiměřeně překvapivé, vyšetřovatelce jde vždycky o krk, ale vyvázne (to snad tak moc neprozrazuji, když to má asi deset nebo kolik pokračování). Jen je mi záhadou, proč leze nadřízeným tak na nervy? Mně zas až tak nekonvenční nepřijde.
Smrt talentovaného ševce
Václav Erben
Kapitán Exner má takový příjemný policejní život :), někde je, tam se cosi stane, on to tak během dne nějak vyšetřuje, dobře jí, pěkně se obléká, papírováním se nezatěžuje, nadřízené nemá, podřízených má jak psů a všichni jsou celí žhaví do práce = typický český kriminalista a jeho tým. Dřív jsem viděla film, než jsem četla knihu, takže se srovnávání vyhnout nelze a tak jsem si ověřila, že film se skutečně povedl.
Ústav
Stephen King
Starý pán se s tím stále umí nemazat! Tyhle tlustoknihy on umí náramně. Má to spád, je to aktuální, masakry jsou přiměřené a fantastično lehké. I ta ústřední myšlenka je zajímavá. Popisný konec je sice nekingovsky edukativní, ale tak to může jít na vrub věku, ta touha vydojit emoci. Milovníku autorovy tvorby stačí prostě ten konec přeletět nebo si ho jednoduše nevšímat.
Nekonečná noc
Agatha Christie
Agatha má některé zvláštně dech beroucí knihy, ve kterých rozebere podstatu nějakého zločinu naprosto geniálně. Jednou z nich je (pro mě) Nultá hodina, která je ovšem, ve srovnání s tímto, dost laskavá. Toto je nekonečná noc a to, co po ní v hlavě zůstane je jenom temnota. Náruživý čtenář ve zralém věku často přijde na to, že vlastně vystačí s jedním autorem, někteří i s jednou knihou. Když čtené doplní vlastními zkušenostmi, už se netřeba nějak extra pídit po nové a nové duševní potravě. Já u sebe zjišťuji, že všechno, co jsem kdy potřebovala vědět, najdu v Agathě.
Dědina
Petra Dvořáková
Úplně klidně se to může jmenovat Městina, Maloměstina, Okresnina...nepíše se tady nějak zvlášť o jakýchsi skvělotách a nádherných, filmových příbězích, které jistě někde někdo zažívá. Tady je prostor pro takovou tu denní malost, obvyklé průběhy myšlení i konání, pro všechno, o čem se mezi sebou nebavíme. Mně to rozhodně sedlo!
Vraždy podle abecedy
Agatha Christie
(SPOILER) V tomto příběhu se famózní Poirot rozjede asi nejmohutněji, no, vedle tedy Vraždy v Orient Expresu. Tady je ovšem nejvíc vidět, že když darebák spáchá zločin, tak je to sice hnus, ale dá se to kolikrát pochopit. Ovšem ohavnost nejvyššího kalibru je, když si najde nějakého troubu, na kterého to hodí. Takový padouch si žádný dobrý konec nezaslouží a Hercula na něj!