tomvall komentáře u knih

Smutné je, že se člověk jen velmi málo může řídit hodnocením na těchto stránkách. Já chápu lidi, že máte rádi knihy, ale jak může tahle zoufalá slátanina mít 85%, to nikdy nepochopím.
Rozumím tomu, že co čtenář, to jiný vkus, chutě a tak dále, ale tohle je objektivně ubohá kniha v každém smyslu.
Minier se chtěl svézt na vlně obliby severských thrillerů, ale protože je neschopný spisovatel, dopadlo to, jak dopadlo. Což ovšem stále nevysvětluje bodové hodnocení na databázi. To stačí, aby vydavatel dal na obal knihy štempl Světový bestseller a většina čtenárů automaticky přihazuje hvězdičky?
Nebudu se tu nějak více rozepisovat o tunách nesmyslů, nelogičností, stovkách zbytečných vět, které nijak nesouvisí s dějem a ani ho nikam neposouvají a ani o samotných postavách, neboť to už zde učinili jiní, kteří hodnotili obvykle dvěma hvězdami a méně. Co zmínit musím, je úroveň autorova psaní. Pan spisovatel užívá neobratných formulací, opakuje stejné fráze, téměř veškeré pocity hlavní postavy vyjadřuje slovním spojením "Servaz cítil že..." a "Servaz cítil jak...", naprosto nezvládá budovat napětí, zato vkládá do mysli hlavnímu hrdinovi rádoby hluboce existenciální myšlenky. Místy ve mně jeho snaha působit filozoficky budila nechtěný smích.
Servaz se například v jisté části příběhu zahledí do dáli a myslí na "oběti, které nikdy nenašli, na vrahy své matky, na války a revoluce a na svět, jenž vyčerpal všechny zdroje, včetně milosrdenství a vykoupení."
Jindy sedne do auta za deště a "kmitání stěračů se proměnilo v ozvěnu jeho srdce."
Tomu se nejde než zoufale zasmát. Kdyby se Minier nesnažil působit jako autor díla, které má nesmírnou hloubku a raději se věnoval postavám, příběhu a budování napětí, mohlo to dopadnout lépe. I když i tak pochybuji. Podle všeho to prostě není dobrý spisovatel.
A jako špatný vtip působí výňatek z recenze z MF Dnes na obálce knihy: "Děsivá detektivka, za kterou by se nemusel stydět ani Stephen King."
WTF?!!? King na rozdíl od Miniera má dar slova. Tak bych prosil recenzenta z Mladé Fronty, aby neurážel pana Kinga podobně nesmyslným hodnocením.

Původně jsem zamýšlel dát knize jednu hvězdičku za nechtěné pobavení, ale když vidím ta procenta, jsem nucen dát odpad!

On to vlastně ani tak není sci-fi jako spíš filozofický a protiválečný román, poukazující na negativní rysy lidské povahy v dobách míru a klidu i v dobách krizových. Vzhledem k době vzniku se ani není čemu divit. Přesto má i dnes pořád co říci a v některých pasážích až mrazí. Knihu lze rozhodně doporučit nejen milovníkům sci-fi nebo spíš postapo literatury, ale i všem ostatním, zvláště když při čtení rádi trochu přemýšlejí. Výborná.

15 02.08.2014

Přečteno jako čtvrtá kniha až po Složce a musím konstatovat, že je z dosud přečtených knih nejlepší. Opět jsem si potvrdil, že parta kolem Carla je nejlepším a nejsympatičtějším týmem současných detektivek. Děj nemá hluchých míst, kniha odsýpá a čtenář hltá stránku po stránce v očekávání budoucího dění. Mám rád autorův styl psaní, kdy se obejde bez zbytečných a nesmyslných twistů alá Nesbø a nezapomíná na humor.
Hrozně mě baví vývoj hlavních postav a vůbec celý svět Carla Morcka a jeho okolí. Momentálně asi má nejoblíbenější knižní série. Doporučuji.

11 27.02.2016

Výborná kniha. Do detailu promyšlený příběh, sympatický hlavní hrdina, ale i vedlejší postavy a co jsem zvlášť ocenil, že jsem se přistihl, že místy držím palce i hlavnímu padouchovi. Prostě skvělé. Doporučuji.

10 25.09.2022

Autor si v ději pomáhá na můj vkus příliš náhodami a tím, že hlavnímu hrdinovi jde všechno až moc na ruku, ale i tak mne kniha bavila. Dobrý.

10 09.09.2019

Jak už tu několikrát v komentářích padlo, kniha působí natahovaným dojmem a dle mého názoru ne zcela navazuje na předchozí díly trilogie. Nejdůležitějších postav prvních dvou dílů se týká jen okrajově a vyloženě je odbývá, snad jen aby se neřeklo a to mne moc nepotěšilo. Naopak se točí okolo pro Fina velmi důležitých postav z mládí, o kterých ovšem v předchozích dílech nepadlo slovo. Pokud May plánoval od začátku trilogii, příliš koncept děje nepromyslel. Na druhou stranu je třeba přiznat, že Finův osudový přítel Piskoř se stal mou nejoblíbenější postavou nejen knihy samotné, ale možná celé trilogie. Proto mne osud jeho, i osud dalšího oblíbence Donalda, vůbec nepotěšil.
Konec působí dojmem, jakoby autor už chtěl mít knihu za sebou a vrhnout se na další.
Což by vůbec nebyl špatný nápad, pokud by tou další knihou byl čtvrtý díl série z ostrova Lewis.
Domnívám se, že spousta osudů postav všech tří dílů, by si zasloužila rozvést do dalších knih, že se zdaleka neukončilo vše, jak se mělo a to je škoda.
Přes všechny výhrady se ale pořád jedná o skvělé čtení, po jehož konci mi bylo velmi líto, že ostrovy a jejich obyvatele opouštím. A to je to, co mám na čtení nejraději. ;)

10 04.01.2016

Jako ve Skále, je zde detektivní linka vedlejší a kniha je především psychologickým pohledem do duší hlavních hrdinů. Opět mne uchvátilo, jakým způsobem si Peter May dokáže pohrávat s čtenářovými emocemi a jak dokáže popsat niterné pocity hrdinů svých knih. Vhled do mysli člověka trpícího stařeckou demencí působí velmi věrohodně a současně zachycení trápení, jaké s dotyčným mají jeho blízcí vypadá na osobní zkušenost autora, či jeho výjimečnou schopnost empatie.
Trochu mě vadila vzájemná odtažitost hlavních hrdinů, když na konci první knihy se zdála situace mezi nimi mnohem vřelejší, ale pro příběh to dávalo smysl.
Líbí se mi prolínání časových linií, dětství Finovo s Marsaili, jejich dospělost, dětství Tormoda a zároveň náhled do jeho mlhavých vzpomínek a myšlenek sklonku jeho života.
Zkrátka stejně jako první díl i druhý je mimořádně povedenou knihou a dohromady tvoří výjimečný příběh. Už se těším na další.

10 29.10.2014

Pomalejší rozjezd, kdy mne chvílemi kniha moc nebavila, vystřídala asi v polovině knihy spokojenost. Na další osudy dvou sousedních rodin zemanů z Vřesova a Olšové se těším.

9 12.02.2023

Naprosto fantastická kniha, jíž ještě povýšilo zpracování audioknihy. Snad nikde jinde nemělo rozdělení rolí takový efekt, jako u této knihy. Jana Stryková a Jan Zadražil podávají excelentní výkony, které posouvají čtenářský/posluchačský zážitek o level výš.
Na samotném příběhu mě nejvíc přitahovala konfrontace mužského a ženského pohledu na tytéž věci, což je věčné téma, které mám obzvlášť rád. V tomto směru se musím obdivovat autorčině orientaci v mužském světě, je-li Nickův pohled na věc z její hlavy. ;)
Při čtení jsem si prošel zajímavým vývojem, který jsem si velmi užíval.
Od začátku měl Nick moje plné sympatie. Jako chlap jsem měl absolutní pochopení pro jeho problémy s řešením Amyiných hádanek, plných odkazů na nejrůznější termíny, lámání hlavy s dárky k výročím a podobně. Přesto i na můj vkus byl Nick od začátku trochu moc laxní a nezodpovědný a z rostoucími obavami jsem sledoval, jak se zaplétá do svých hloupých lží.
To byly chvíle, kdy se mé sympatie částečně přelévaly k Amy. A to bylo na celé knize to nejlepší. Že jsem se mohl vžívat střídavě do obou pohlaví a lehce nahlédnout do pro muže nepochopitelného světa žen, i když Amy naštěstí (alespoň doufám ;) ) není typickou zástupkyní něžného pohlaví. Jak příběh plynul a všechno svědčilo proti Nickovi, bylo stále těžší ho nezatratit, ale vydržel jsem a nakonec jsem byl po zásluze odměněn. Po naprostém zvratu v příběhu nastal velký zvrat i v emocích a já se mohl spokojeně koupat ve vzteku k viníkovi celé situace. Jen konec, pokud bych byl v Nickově kůži, by dopadl úplně jinak. Už dlouho jsem si žádnou knihu takhle neužil. :)
Před Gillian Flynn je třeba smeknout. Vymyslet a do detailu propracovat tak rafinovaně záludný příběh, vyprávěný navíc ze dvou zcela rozdílných pohledů, to zaslouží obdiv.

8 16.01.2016

Už jsem skoro nad Peterem Mayem lámal hůl, neboť jsem četl Výjimečné a Kritika dřív než Ostrov Entry, ale naštěstí ještě umí psát knihy ve stylu trilogie z Lewisu.
Další povedená kniha, kterou nelze než doporučit.

7 09.05.2018

Tak mám pocit, že po Keplerovi končím s dalším autorem. Nesbø je nesporně celkem dobrý spisovatel, bohužel ve svých knihách vše podřizuje snahám pohrávat si se čtenářem a to na úkor příběhu. S každou další knihou o Harrym jsou tyto nesmyslné falešné stopy, nikam nevedoucí vedlejší dějové linky a zavádějící jednání postav otravnější a otravnější. Kdyby se Nesbø nesnažil za každou cenu uvádět čtenáře na scestí, často za cenu ztráty tempa příběhu, o logice nebo prosté čtivosti nemluvě, byl by čtenářský zážitek o mnoho příjemnější. Je možné, že se pan spisovatel při psaní náramně baví, kolik nesmyslných kudrlinek v příběhu vymyslel a jak svým čtenářům zase zamotal hlavy, otázka ale je, baví-li se čtenář sám.
Mohl bych tu vyjmenovat spoustu scén z knihy, kdy bylo zřejmé, že je vše jinak, než se čtenáři snaží autor vnutit, počínaje pacientem v nemocnici, konče dějem v kostele, ale je to zbytečné. Momentálně mám akorát chuť dát si od Jo Nesba na delší dobu pokoj.

7 29.01.2016

Přišel jsem k této knize jako slepý k houslím a to formou audioknihy. Neznal jsem tuto fantasy ságu a ani nevěděl nic o autorovi. Ze začátku poslouchání jsem nabyl dojmu, že Paolini, kterého jsem měl za staršího muže, ne-li přímo kmeta, psal knihu pro děti či mladší teenagery, čemuž odpovídal obsah, ale hlavně forma. S každou další kapitolou jsem se utvrzoval v tom, že starý pán Paolini není příliš dobrý spisovatel. Kniha je psána jednoduchými až banálními větami, hemží se prázdnými dialogy bez jakéhokoliv posunu v ději, hlavní postava se chová nevyzrále, což by možná mohl být záměr, ale spíš se jedná odraz "zkušeností" autora. Dále mne iritovala naprostá doslovnost, spisovatel nenechá na čtenáři, aby hledal mezi řádky, ale má potřebu všechno podrobně vysvětlit a rozebrat do detailů. Vadila mi i jména postav, měst, starobylá řeč, neboť na mne působila rušivým dojmem, odváděla mou pozornost od děje, s čímž jsem třeba v takovém Pánu prstenů rozhodně problém neměl. A hlavně, Paolinimu se ve mě nepodařilo vyvolat žádné emoce, ani v dramatických scénách, kdy umíraly postavy včetně těch hlavních a to je docela problém. No a po skončení četby zazněla poznámka o autorovi a najednou všechno zapadlo na své místo a já měl jasno. Žádný kmet píšící pro děti. Puberťák žijící v rodinném nakladatelství. Proto jsem měl pocit, že poslouchám delší slohovou práci průměrného středoškoláka. Takže z mého pohledu odvedla rodina Paoliniů dobrou marketingovou práci. O té literární bych si totéž tvrdit netroufal.

7 16.08.2015

Fantastická záležitost, jako vše od Mistra. Propadl jsem těmto komiksům už jako malý, kdy jsem ještě naplno nemohl docenit jejich úroveň příběhovou, zato jsem byl zcela okouzlen neuvěřitelnou úrovní výtvarnou. Tisíckrát škoda, že byl pan Saudek vytržen ze života a tvorby těžkými zdravotními komplikacemi.

7 23.01.2015

Ke knize jsem přistupoval s obavami, neboť jsem jí začal číst bezprostředně po dočtení Dne trifidů, ale musím říci, že Simon Clark se nelehkého úkolu zhostil více než slušně. Ocenil jsem, že hlavní úlohu v knize svěřil synovi hlavního hrdiny ze Dne a ne znovu staršímu Masenovi. A ještě víc mě potěšil hlavní zápornou postavou, to byl dle mne výborný nápad. Celkově se mi kniha líbila víc než jsem čekal, rozvinutí Wyndhamových myšlenek ze Dne trifidů se autorovi podařilo velmi dobře, i když jednu poznámku si neodpustím. Ve Dni trifidů Wyndham připisuje vznik Trifidů Číňanům, zatímco Clark Rusům. Asi nějaká osobní animozita. :)
Shrnuto a podtrženo, přes některé drobné zádrhely v logice, kterých se ovšem nevyvaroval ani autor Dne, je kniha myslím důstojným pokračováním a lze ji s klidným svědomím doporučit k četbě.

7 06.08.2014

Excelentní zakončení příběhu, kdy po dvou knihách, v nichž čtenář držel palce ústřední dvojici a spoustě sympatických postav kolem nich, dojde k rozlousknutí hlavní dějové linie i všech vedlejších. Velmi mne bavily i všechny pohledy do zákulisí práce v redakci, v nichž autor zúročil své zkušenosti z civilního života. Celá trilogie je úžasně propracované dílo, věčná škoda tak brzkého odchodu autora.

7 14.05.2014

Ze začátku mě trochu odrazovala přemíra politiky, ale rychle to přešlo a Carl a Asad mi zalezli hluboko pod kůži. Oba hlavní hrdinové nemají chybu, hlavně Asad si mne získal. Kniha je napínavá, výborně se čte, má spád, žádné trhliny v logice a správné množství humoru. A obzvlášť kladně hodnotím, že přes hrůznost jednání pachatelů, k nim člověk nemohl cítit pouze antipatie, vzhledem k osudu, jakým si sami prošli.

7 18.03.2014

Poslechnuto v aplikaci Českého rozhlasu.
Výborně napsaná kniha o osudech sedlácké rodiny v bouřlivých dobách dvacátého století, ještě povznesená skvělým přednesem Michala Pavlaty.
Poslechnuto jedním dechem. Doporučuji.

6 22.11.2023

Nedočteno. Nesympatické postavy, které se hloupě chovají, nezajímavý děj, navíc nelogicky vyprávěný. V textu se nacházejí perly typu "Vítejte v domě mrtvých", jíž přivítá patoložka příchozí vyšetřovatele, aby jim na odchodu popřála "Dobrý lov" a podobné.
Není to dobře napsané, není to čtivé, nedoporučuji.

6 19.11.2022

Nejspíš má poslední kniha od LK. Manželskému páru nějak dochází dech a psaní se mu poněkud vymyká z rukou. Když mám po celou knihu problém soustředit se na děj, který je navíc dost předvídatelný a musím se nutit do čtení, něco je špatně. Kdybych knihu odložil v polovině nebo třeba těsně před rozuzlením, aniž bych se dozvěděl, jak to všechno skončí, bylo by mi to jedno. V předchozích dílech mne přes výhrady, které ke stylu psaní autorů mám, bavil především Joona a bavila mě Saga. To je teď pryč, jako ostatně většina postav z dřívějších dílů (např. kolegové z práce) a to co LK předkládají čtenářovi ve Stalkerovi mě vůbec nezaujalo. Joona je střídavě polomrtvá troska a superhrdina, např. v cikánském táboře, ostatní postavy se chovají nelogicky, afektovaně (což je znakem chování skoro všech postav v knihách LK), děj překombinovaný, nelogický... Konec knihy je natahovaný, nesmyslný a co je nejhorší, nezajímavý, nudný a značně předvídatelný. Těhotná lesbická komisařka a povinný Arab v týmu, už jen dokreslují zmar a nemohoucnost autorského páru. Myslím, že další knihu od Larse Keplera si už odpustím.

6 16.01.2016

Musím smeknout před autorem, jak dokázal všeobecně známý příběh popsat takovým způsobem, že se od něj čtenář nedokáže odtrhnout a prožívá ho s hrdiny téměř bez dechu. Velmi silná kniha, emoce se mnou cloumaly, v některých pasážích jsem měl na krajíčku.
Tohle by měla být povinná četba.

6 14.03.2015