Thalin
komentáře u knih
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Neměla jsem kdo ví jaké očekávání, vlastně jsem věděla jen to, že se to má točit kolem Snowa zamlada. A pořád jsem měla trošku problém v tom klukovi vidět toho budoucího bezcitného starého taktika. Místy se knížka trošku táhla přiznávám, že začátek a vlastně i část po ukončení Hladových her, mě tolik nebavily. Sice tam jsou zvraty takřka na konci každé kapitoly, ale bylo to místy vyplněno vcelku nepotřebným dějem. Kdo mi moc nesedl byla Lucy Gray, ale možná bych si ji oblíbila víc, kdyby se to během her víc točilo kolem ní. Například pohled z arény. Protože jinak na mě způsob Her působil docela nudně, ne moc propracovaně. Holt to asi vylepšili až časem.
Lucy mi přestala vadit vlastně až na konci a tam mě zase svým chováním nemile překvapila. Ale jejich vztah mi přišel celý takový zvláštní, nejen to vyústění. Čekala jsem, co ze Snowa udělá toho zmetka nebo co k tomu alespoň povede. V tom jsem spokojená tak z části, asi jsem čekala něco víc dramatického. Pořád ale hodnotím dost kladně. Sice bych něco s klidem vyškrtla, ale jinak to byl hodně solidní prequel.
Milenky králů
Eleanor Herman
Jsem zklamaná. Knížka se vůbec nečte dobře, protože autorka skáče od jedné postavě k druhé. Na jedné stránce se tak klidně objeví pět jmen a osm letopočtů z různých století. Je to poměrně nepřehledné. Kdyby každému trošku zajímavějšímu románku nebo milence věnovala kratší kapitolu, udělala by mnohem lépe. Tohle nesmyslné skákání od jedné k druhé, co pár řádků, dělá z knihy pořádně chaotické čtení. Z knihy si sice pamatuju nahodilé informace, ale právě kvůli neuspořádání knihy, k nim už nejsem z paměti schopná přiřadit správná jména. Takže vlastně takřka zbytečné čtení.
Kateřina Howardová: Nevěrná královna
Alison Weir
"A nezapomínej, že jsi Howardová!"... A k čemu to té holce vlastně bylo? Kateřina se možná narodila do mocného rodu, ale moc k užitku jí to nebylo. Možná, kdyby si ji v rodině nepřehazovali a zajistili jí pořádnou výchovu, nemuselo z ní vyrůst tak naivní a ovlivnitelné děvče. V knížce je to krásně napsané. Do teď jsem o téhle královně, která se vedle krále moc dlouho neohřála, věděla jen okrajově a něco málo ze seriálu Tudorovci. Ale tato kniha mi dodala jiný rozměr a možnost si vše představit z jiného úhlu. Za mě perfektně napsané a určitě si přečtu i o ostatních manželkách Jindřicha odsmého.
Vazači zhouby
Artemian (p)
Velmi čtivá a akční kniha ze světa fantasy, plná bojů a strategií. Nejsem tak úplně fanoušek knih, které se odehrávají skoro celé na bojišti, ale tady to až tak nevadilo. I když jsem měla trošku problém pochopit problematiku Zhouby a Nakažených. Ale rozhodně musím pochválit jazykovou stránku věci. Autor si tady vyhrál, neopakoval se a rozhodně vytvořil chytlavé dílko.
Bohové a monstra
Shelby Mahurin
Po zklamání z druhého dílu jsem neměla moc veliká očekávání a to ani přes vyšší hodnocení. Ale rozhodně tu je oproti zdlouhavé a místy nelogické dvojce zlepšení. Rozhodně se mi třetí díl četl lépe a i děj mi přišel lépe uchycený. Přesto jsem se do toho tak nedokázala začíst, jako do jedničky, kterou jsem sjela velmi rychle a bavila mě. Druhá polovina knížky byla o něco lepší, akčnější, ale víc jsem si začala všímat detailů, které jsem buď dřív ignorovala nebo jich tam nebylo tolik.
Mluva až moc připomínala dnešní pubertální hovory. Nehodilo se mi to tam. Stejně jako některé nadávky a obraty. Už jen stačilo, aby se vzájemně začali titulovat slovem "vole". Nějaké kapitoly mi přišly vcelku zbytečné (taky bych klidně vypustila mořské panny). Kvůli téhle vší výplni mi pak přišlo, že finální boj s matkou Lou proběhl nějak rychle a nezanechal ve mě veliký dojem.
A opět se tu vyskytly překlepy a chyby. A ne zrovna málo. Ty člověk toleruje u doma sesmolené a vytisknuté knížky, ale sakra ne u knihy vydané pod hlavičkou nějakého nakladatelství. Tam prostě chyby být nesmí a asi by to chtělo najmout někoho, kdo bude tuhle práci dělat pořádně. A ne že čtu kapitolu z Reidova pohledu a on najednou o sobě mluví v ženském rodu. Možná to vypadá jako blbost, ale mě to utkvělo v hlavě a tudíž to zhoršuje dojem z knihy. Kolikrát jsem ty věty musela číst víckrát, abych se ujistila, že nejsem já ta blbá a je to tam vážně špatně napsané a navíc mi to nejednou udělalo zmatek v tom, o kom je vlastně řeč.
Váhala jsem jestli dát tři nebo čtyři hvězdy. Ale prvnímu dílu jsem dala čtyři a další díly už takové kvality prostě nedosahují. Tenhle díl nebyl nijak špatný, bylo to vcelku solidní zakončení, ale mě to až tak neohromilo.
Krev a med
Shelby Mahurin
Bohužel, tenhle díl je oproti prvnímu docela veliké zklamání. První díl byl akční, vtipný, bylo tam jiskření mezi postavami, vše co bylo pro takovou knihu třeba. Lou byla lehce obhroublá zlodějka a čarodějnice a Reid osina v zadku, co se postupně měnil na sympaťáka. Tady se to nějak zvrtlo.
Lou byla jen a pouze otravná a sprostá, o dost překročila tu tenkou hranici, která ji v prvním díle dělila od tvrdohlavé buranky, která si sobecky jede tu svou. Reid sice povýšil, ale nedokázal to celé táhnout a místy taky jednal dost nepochopitelně. A ostatní postavy byly spíš do počtu. A ta která měla šanci se vyvinout skončila dost nevalně.
Měnní lokací tomu vůbec nepomáhalo a většinou mi to přišlo docela zbytečné.
Přišlo mi, že se tam skáče od jednoho k druhému, ale kompletní příběh to prostě dohromady nedávalo. Spousta zbytečných dialogů a vnitřních monologů, místy se mi to vůbec nečetlo dobře a hrozně mi to vadilo, protože jednička se mi četla hrozně snadno. Stejně jako Nasko mě napadlo, jestli to náhodou není jen překladem, ale obávám se že ne.(A na vině je i ta spousta chyb, korekturu někdo fakt odflákl) Tady jsem se do čtení místy až nutila. Ale trojku si přečtu. Nejen proto, že jsem si ji z knihovny donesla zároveň s dvojkou a byla by hloupost nechat ji ladem, ale docela mě zajímá, jak se tohle ukončí. Upřímně mě totiž nenapadá, jak moc se ten děj dá ještě zašmodrchat, ale trojka není zrovna tenká kniha, takže se to autorce asi nějak povedlo...
Muž, který spadl na Zemi
Walter Tevis
Na to je jak je knížka útlá se mi nečetla moc dobře a přišlo mi, že se místy docela vleče. Námět je to zajímavý, ale zpracování mi tak úplně nesedlo. Hodlám se podívat ale i na film, třeba mě to bude bavit víc.
Madame Piaf a píseň lásky
Michelle Marly
Zatím jsem o Piaf četla jen životopisy od různých autorů a tak jsem chtěla zkusit něco, co je napsané spíš románově. Knížka se rychle čte a točí se kolem určité části jejího života. Ale tak nějak jsem po všech těch životopisech a reálných popiscích od lidí co ji vážně znali, měla pocit, že čtu o někom docela jiném. Prostě taková romantická jednohubka, jen se slavnou šansoniérkou v čele. Asi jsem čekala něco víc, moc mi to nesedlo.
Tady, teď a tehdy
Mike Chen
Na tohle téma jsem moc knih nepřečetla a tak jsem se obávala, že mě to nebude bavit. Na začátku jsem totiž trošku tápala, co se vlastně děje. Ale jak se to vysvětlilo, tak moje zmatení zmizelo a knížku jsem rychle přečetla. Námět dobrý, jak funguje celé jejich cestování časem mi taky přišlo dobře popsané, jen mi tam chyběla nějaká větší akce. Prostě nějaký větší zvrat, co by jim to celé víc zkomplikoval. Ale i tak hodnotím dost kladně. Na to, že jsem po ní sáhla vlastně bez jakéhokoliv povědomí o autorovi nebo knize, jen mě zaujala v knihovně, tak to nebyla ztráta času.
Nikdykde
Neil Gaiman
U Nikdykde to mám podobně jako SedllY. Místy mě kniha vážně bavila, místy zase vůbec a přemýšlela jsem, co se to tam vlastně sakra děje? A taky si místy říkala, ať už to konečně dočtu. Hlavní hrdina byl vcelku nevýrazný, u něj mě akorát bavili reakce ostatních, když se jich na něco zeptal a jeho zmatení v některých situacích. On sám ne. Ani seriálový tomu nepřidal, spíš naopak, tam je ještě víc "nemastný neslaný."
Hlavní záporáci mi nepřišli vůbec děsivý. Spíš takové karikatury na psychopaty, ani nevím. Nápad je to skvělý, ale místy se to věnuje věcem, které až tak zajímavé nebo důležité nejsou a jiné jsou upozaděné. Třeba jak celkově Podlondýn a vše v něm funguje by mě dost zajímalo, ale většinou je to řečeno jen okrajově. Škoda.
Hvězdný prach
Neil Gaiman
Nečekala jsem nějak odlišný děj než byl ve filmu, ale začátek mě trošku nudil, než se to konečně dostalo k Tristanovi a jeho výpravě pro hvězdu. Ale třeba bratrovraždy mě bavily víc ve filmu než tady a i filmový konec se mi líbil víc. I přesto hodnotím pořád dost kladně, mám jeho tvorbu ráda a tohle jsem měla přečtené za chvíli.
Alias Grace
Margaret Atwood
Od autorky jsem četla jen Příběh služebnice a tak jsem v knihovně ze zvědavosti sáhla po jiném titulu. Měla jsem opravdu problém se začíst. Hodně lidí tu ale psalo, že je nutné překonat začátek, tak jsem tomu dala šanci. Ale bohužel. Nečetlo se mi to vůbec dobře. Nesedl mi styl psaní a taky fakt, že se v mnohých částech knihy nepoužívaly u přímé řeči uvozovky. Bylo to pro mě špatně přehledné. Neustálé měnění postav tomu taky moc nepomáhalo. Přišlo mi, že je tam zbytečně moc omáčky a víc by se mi líbilo, kdyby se to více soustředilo na Grace. Ta mi bohužel po nějaké chvíli začala být vlastně docela lhostejná a její osud zrovna tak. Nedá se upřít, že autorka odvedla kus práce, ale nebylo to zkrátka pro mě, knihu vracím nedočtenou.
Holubice a had
Shelby Mahurin
Taky jsem udělala změnu a sáhla po knize věnující se čarodějnicím. A rozhodně mě zaujala. Dobře se mi četla, postavy byly dobře napsané, bylo to proložené humorem. Místy lehce buranským, ale co od zlodějky čekat?
Lou není typem hrdinky, která žije vlivem kast na hranici chudoby, nějakou náhodou se dostane k princi nebo v sobě objeví schopnosti, které z ní udělají klíč k válce nebo drahocenný artikl. Lou ví, že je čarodějnice a co ji kvůli původu hrozí a proto žije tak jak žije. A to se mi tam líbilo. A že byla hrubá? Co kdo čeká za jemné chování od holky, která žije na ulici a okrádá lidi? Pro jednou to holt nebyla uhlazená slušňačka, kterými je tenhle žánr protkaný.
Reid byl ze začátku trošku osina v zadku, ale to bylo zřejmě schválně, měl tak být vychovaný a jeho hnací motorem byl lov čarodějnic. Jejich kočkování se mi líbilo, hlavně přístup Lou, která k němu nechovala tak hořkou zášť, spíš ho neustále provokovala, takže i když se zrovna nic moc nedělo, bylo to aspoň proložené vcelku vtipnými situacemi ala Prsatá Lidka.
Jen jsem trošku ze začátku bojovala s představivostí. Pořád jsem ten děj měla zasazený do Paříže koncem devatenáctého století nebo na mě aspoň tak popisky a chování některých postav působily. Jen nevím, jestli správně (asi i kvůli, lehce rušivé, francouzštině). Ostatně tam bylo pár vyloženě moderních narážek a věci. Ale zase, je to fantasy. Ne každá kniha, kde není technika, nosí se korzet a žije se na hradě, musí nutně zapadat do představy reálného středověku a tudíž jde podle někoho o nelogické nesmysly.
Proč? Je to vymyšlený svět. I kdyby měli letadlo, nezapadalo by to tam, ale klidně by to tam být mohlo. Je to fantasy a to snad nemá jasně daná pravidla.
Ta následná zápletka a jejich vyvíjející vztah asi nebyl překvapením. Ostatně, jak jinak by se to mělo vyvíjet. Takže jsem to tam vše víceméně čekala, ale zklamaná jsem nebyla, i když se to nevyhnulo pár klišé. Další díl si určitě přečtu.
Dámský gambit
Walter Tevis
Knihu jsem si chtěla přečíst, protože jsem viděla seriál a chtěla jsem porovnání. Šachy jsou pro mě veliká neznámá, ale protože jsem první viděla seriál, uměla jsem si ty partie trošku představit a tak jsem nebyla tak ztracená, jak by tomu asi jinak bylo. Seriál je víceméně skoro stejný, nic moc mě tudíž v knize nepřekvapilo a bavilo mě to. Jen Beth byla v knize ještě o kapku více robotická a bez emocí než tomu bylo ve zpracování od Netflixu. Také na mě působila lehce autisticky a šachy, léky a alkohol byl zkrátka její způsob úniku z běžného života. Asi bych to popsala stejně jako Anasa, všichni zkrátka měli svou bublinu, z které moc nevystupovali. Ale nevadilo mi to, nepůsobilo to rušivě a knihu jsem za jedno odpoledne přečetla.
Marie Antoinetta
Antonia Fraser
Rozhodně jde o jeden z nepropracovanějších životopisů, co jsem četla. Bohužel je trošku přehlcen daty a jmény, kolikrát i o vcelku nevýznamných rodech nebo událostech a informace o životě M.A. jsou místy docela upozaděny. Přitom hlavně kvůli nim si to většina lidí chce přečíst. Já se vlastně nedozvěděla nic nového, víceméně vše už jsem věděla. Ale i tak mě čtení docela bavilo a rozhodně je kniha nabytá informacemi.
Rudá královna
Victoria Aveyard
Knížku jsem si půjčila v knihovně a měla jen mlhavou představu o čem je, i když jsem ji už viděla několikrát tady i na pultech knihkupectví. Takže jsem neměla skoro žádné očekávání a čekala jsem trošku klasiky, kde obyčejná holka, jakmile se prokouše nějakými intrikami, k princi přijde.
Ale tady to bylo trošku jinak a vlastně mě to překvapilo. Že s princi bude něco jinak, než jak se zprvu zdá, mě napadlo takřka okamžitě, jen jsem nečekala tolik různých zápletek a zvratů. Byly tam sice trošku prvky z jiných knih, ale vymýšlejte pořád něco nového a tady to nepůsobilo nijak okatě nebo na sílu, jako je tomu u mnoho jiných knih, kde ta inspirace (či rovnou sprostá kopírka) z knihy přímo řve. Mare mě bavila, Cal naproti tomu moc ne, ale vynahrazoval mi to jho bratr a při čtení jsem jen čekala, kdo se jak vyloupne jako první.
Absence romantiky mi naopak vůbec nevadila. Takových knih jsou tuny, takže neškodí, když se někde trošku ubere. A působí to lehce dospěleji, než když je hned z kraje jasné, že nastane happy ever after, protože to mezi postavami jiskří. Druhý díl si určitě přečtu, protože mě po tom konci zkrátka zajímá, jak se s tou situací všichni následně poperou.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Neměla jsem vlastně žádné očekávání, když jsem se do knihy pustila a ze začátku mě i dost bavila. Ale pak se to nějak změnilo, přibývali pro mě nudné postavy a některé věci se zbytečně moc okecávaly a děj se táhl. Nebudu lhát, začala jsem přeskakovat. Hlavní postava mi to neulehčovala, nějak mi nebyl sympatický. Takový Šarlej mě bavil víc. Nejsem si jistá, jestli sáhnu po dalším dílu.
Království těla a ohně
Jennifer L. Armentrout
Myslela jsem si, že druhý díl bude třeba lepší, ale nebyl. To neustálé porovnávání a přirovnávání k Mass už začíná být fakt otrava. V čem tam sakra vidíte podobu? Hlavní hrdinka je nudná, naivní a místy až dost hloupá. A z relativně vtipného hlavního protagonisty z jedničky se tady vyklubal agresivní úchyl. Už u pasáže "Za svoji zálibu v násilí se nemusíš stydět. Ne přede mnou. Neříkal jsem ti, že mě to vzrušuje?" jsem s protočením očí tušila velký špatný a to se nezměnilo.
Každá druhá jeho věta mířená k Poppy je víceméně sexuální narážka nebo slizárna. Hlavně jeho neustálé omílání, jak ho její agresivita, ať už fyzická nebo slovní, rajcuje. Neuvěřitelně mě štval a veškeré sympatie k němu se pohřbily kilometr pod zem. A mohly za to právě jeho neustálé sexuální narážky, jak od nadrženýho puberťáka a jejich otravné pošťuchování a rádoby vyhrožování. Ne fakt, kolikrát chtěla Poppy někoho zapíchnout? Už v půlce jsem měla sto chudí řvát, ať to sakra udělá a jen o tom pořád nemele.
Děj se táhl, prvních sto stran se de fakto jen dohadují, zda si ho vezme nebo ne, pak se pokusí vzít roha, nejdřív ho hrozně nenávidí, pak s ním leze do postele a neustále se vlastně jen dohadují a debatují o ničem...
Já nevím, prostě mě to nebavilo, nic moc se tam nedělo, kromě neustálých záminek, aby na ni mohl Casteel sahat. Autorka asi nezná jiné části lidského těla než boky a dolíčky (A nesmíme opomenout popisky jeho dokonalého tělo. Bez toho by to nebyla správně napsaná kniha, kdyby mužský hrdina nebyl z kamene vysekaný Adónis. A dolíčky, hlavně dolíčky, těch není nikdy dost.) A jinou frázi než "pro lásku boží"...
Ze vztahu hlavních hrdinů se akorát stalo neustálé popisování toho, co jejich tělo zrovna dělá a jak jsou hrozně sexy. Jednička mě kdo ví jak neohromila, ale pořád se to ještě dalo a místy mě to i bavilo. Tohle jsem ale vyloženě protrpěla. Z oslovení "princezno" a narážek, jak ho vzrušuje a co by s ní chtěl dělat, jsem už měla už v půlce osypky. Ale dle hodnocení je tohle přesně to, co se dnes od knih očekává. Nebo to alespoň očekává dívčí osazenstvo. Co na tom, že tomu chybí děj že...
Veliké zklamání.
Potomci lidí
P. D. James (p)
Musím říct, že jsem byla zklamaná. Film jsem viděla a člověk většinou čeká, že kniha bude lepší. Tady ale platí, že film je prostě lepší než kniha. Děj se poměrně táhl, na to jak je kniha krátká. Měla jsem ji přečtenou za chvíli a překvapilo mě, že drtivou část knihy se nic moc neděje. Není vůbec škoda, že myšlenkové pochody Thea ve filmu nejsou, tady mě dost nudily. Kniha až ke konci dostane spád, jak na horské dráze a bum, je konec. Jako by to chtěla mít autorka rychle z krku. Téma je zajímavé a místy to má děsivě post apo myšlenky, ale zpracování je prostě, jednoduše řečeno, nuda.
Šedí bastardi
Jonathan French
Neotřelé, vtipné, krvavé. Od poloorků nečekáte slušné chování, distingované projevy nebo humor. A taky ho tu nedostanete. Jsou to trošku hovádka, co myslí na sex, řežou se hlava nehlava, mají občas primitivní humor a jezdí na velikých prasatech. A funguje to. Knížka se četla sama, bavila jsem se, i když bych možná omezila veliký počet bitek, které se mi pak už slévaly dohromady. Ale jinak fajn fantasy četba.