Thalin přečtené 524

Vlci 2015, František Kotleta (p)

Po dlouhé době jsem sáhla po nějakém českém počinu a asi jsem si vybrala špatnou knihu. Od Kotlety jsem do teď nic nečetla a chtěla jsem začít s nějakou jeho sérií, ale tohle byla špatná volba. Vůbec mi to nesedlo, příběh mě nebavil, postavy mi byly lhostejné. Nevím, jestli budu chtít číst další knihy. Možná s odstupem času.... celý text

Přísaha krve 2017, J. R. Ward (p)

Knihy o bratrstvu jsem měla vždy celkem ráda. Ale Ward už se bohužel začíná dost opakovat. Téma okolo bratrů už prakticky vystřílela a tak jsem si myslela, že tahle série bude trošku jiná, ale je vlastně docela stejná. Axe ani Elise nejsou ničím jiní. Naopak jsou takovými prototypy, o kterých Ward píše pořád dokola. On drsňák s ošklivou minulostí, co pořád omílá, že pro ni není dost dobrý a šklebí se nad glymerou. Ona naopak z dobré rodiny, co se ho snaží k těm citům dotlačit a nesmí chybět neustálé sexuální napětí a vzrušení z každého pohledu a orgasmy jak na běžícím páse. Axe ještě ušel, ale Elise byla tak trošku nána. Jestli tohle má být absolvent psychologie, tak potěš koště. Navíc jsem si všimla, už u jiných knih o bratrstvu, že hlavně ti chlapi jsou zajímavý a vtipní, dokud jsou vedlejšími postavami. Jakmile dostanou vlastní díl, tak jsou navlas stejní a ta osobnost zmizí někam za ten testosteron, co z nich jen cáká. V předešlém díle mě Axe bavil mnohem víc. S přibývajícími linkami a díly to zkrátka spadá do čím dál ubožejšího béčka harlekýnek. Jen s upíry. Ani nevím, jestli chci číst díl o Novo a Paytonovi, protože to bude navlas to samé, jen si prohodí původ.... celý text

Předčítač 2019, Bernhard Schlink

Ke knize mě dovedl film, který mě dost zaujal tématem i zpracováním. A kniha na tom je úplně stejně. Celý ten křehký a zvláštní vztah postav se mi moc líbil. Snad až na ten konec, který sice skvěle zapadá do toho stylu a k celé té situaci, ale vždycky mi bylo docela líto, že to dopadlo takhle.... celý text

Dívka v pruhovaných šatech 2023, Ellie Midwood

Běžně tyhle příběhy z koncentračních táborů nečtu, protože mi přijde, že se snaží často tu dobu romantizovat a většinou ji i dost přibarvují. Hlavně pokud jde o nějaké "love story" v táborech. A tady to nebylo o moc jiné, ale kniha mi byla doporučená, že je prý podle skutečného příběhu. O skutečné Heleně jsem si ale něco přečetla a tohle je ze značné části spíš jen autorčina fikce, kde Franz často působí, jako milý zamilovaný chlapík, který se k tomu všemu přimotal náhodou a je nevinnost sama. Stejně tak přežití v táboře autorka popisuje s jakousi idealizací. Jen sem tam šoupne nezáživně jednu větu věty o nějaké brutalitě a jede dál. Některá fakta sice sedí, dle toho co jsem se dočetla (Zpěv na narozeniny, záchrana sestry atd), ale v mnohém je to dost přibarvené. Celé mi to přišlo tlačené na city a taky mi tam chyběla nějaká ta hlubší psychologie postav. Zkrátka mi to po většinu času neznělo vůbec uvěřitelně. S podobnými knihami se roztrhl pytel a chápu na jednu stranu proč jsou populární. Ale na tu druhou mi přijde trošku zvláštní, že si někdo až tak idealizuje tak odpornou část historie, skrze velmi upravené příběhy. A aby dosáhl tíženého efektu, tak dodá, že je to podle skutečného příběhu. I když si z něj často vezme jen málo.... celý text

Neobyčejní 2017, V. E. Schwab (p)

Po dlouhé době kniha, která mě opravdu chytila, jak námětem, tak zpracováním. Celá ta myšlenka je zajímavá a propracovaná, takže to nepůsobí odfláknutě. Sice mi na začátku trošku vadilo to skákání v čase, ale po má to svůj důvod a po chvíli jsem to už moc neregistrovala. Je teda fakt, že ke konci to působí trošku natahovaně, ale i tak jsem to sjela za chvíli, jak mě to bavilo a zajímalo. Sice mě mnoho ví nepřekvapilo a nějaké zvraty jsem vyloženě čekala, ale i tak jsem si to užila.... celý text

Polibek krve 2016, J. R. Ward (p)

Asi už jsem trošku přejedená, ale Polibek krve mi přišel jako taková průměrná kniha, která už ničím nepřekvapí. Asi za to může styl autorky. Já její knihy a hlavně o Bratrstvu čtu ráda, jsou čtivé a vtipné, ale jsou hodně šablonovité. Jakoby pořád dokola vařila ze stejné instantní polévky. Na hlad dobrý, ale tím, že tam občas přidá něco jinýho, to už chuť moc nezmění. Vztah Paradise a Craega byl pro mě přesně tím nemastným neslaným průměrem. Ona ho nahání, on ji odhání, kecy jak je pro něj moc dobrá a neustálé sexuální napětí. Tohle by se vlastně dalo napsat o skoro každém páru, o kterém Ward píše, ale ty předešlé mi přišly lépe propracované, postavy měly nějakou hloubku. Třeba Z a Bella. Ale tohle bylo takové nijaké a prakticky do detailů přesně jsem už při čtení dokázala odhadnout, jak to bude dál. To mě mnohem víc bavila linka Butche a Marissy, kteří alespoň řešili normální vztahové problémy. A co mi už trošku vadí je to sexualizování absolutně všeho. Upíří druh má asi vážní problémy s kontrolou libida. Všichni jsou vzrušení, jen co se na ně jejich protějšek podívá a orgasmus střídá orgasmus sotva se vzájemně dotknou. Trošku ohrané a dost nereálné. Ale chápu, má to být odpočinková literatura s nádechem erotiky, nemůžu tam hledat realitu. Jen je to prostě už trošku moc na jedno brdo. Ale další díl zkusím, třeba se to příběhově bude konečně trošku lišit.... celý text

Gallant 2022, V. E. Schwab (p)

Knihu jsem si půjčila v knihovně náhodou, když jsem sahala po jiné od této autorky. Gallant mě zaujal obálkou, ořízkou i anotací. Ale čekala jsem něco jiného. Nesedl mi tu styl, jakým je kniha psaná, ani použitý čas. Ty časté krátké věty na mě působily sekavě a ani Olivie mi zrovna moc nesedla. Má to svou pochmurnou atmosféru, ale příběh mě vůbec nepohltil. Ale minimálně je kniha hezky graficky zpracovaná. Dějově už je to bohužel jinde, což je škoda, ten příběh by se dal určitě rozvinout lépe.... celý text

Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny 2018, Josef Bernard Prokop

O Marii jsem přečetla už mnoho knih a většina byla čistě faktická. Možná proto mi tady nesedl ten styl. I když spíš to bylo tím, jak byla kniha napsaná. Místy mě opravdu nebavila. Autor se často opakoval a některé pasáže byly zbytečně rozvleklé, jiné události zase utekly jako voda a byly zmíněné jednou dvěma větami. Vzhledem k množství knih, co jsem už o její postavě a vládě přečetla, jsem se nedozvěděla nic nového, což by mi tak nevadilo, kdyby byla kniha aspoň poutavě napsaná. Ale většinu čtení mě spíš nudila a styl komunikace a popisků mi místy přišel zvláštní. Taková záchytka pro mě byl vztah Josefa s jeho první ženou a její vztah k jeho sestře, což mě vždy zajímalo, ale to je jen krátká část knihy, která to už nezachránila.... celý text

Brána pekel 2023, Leigh Bardugo

Bardugo a její styl mám docela ráda, ale tahle série mi nějak nesedla. U prvního dílu jsem se docela nudila, hrozně mi vadilo to skákání v čase a přišlo mi, že se většinu děje vlastně nic moc neděje. Ale doufala jsem, že dvojka už třeba bude jiná, už budu znát postavy a nebudu zmatená, jak lesní včelka, jako jsem byla značnou část první poloviny první knihy. Ale nestalo se. Celý ten svět je sice jiný, propracovaný a Alex není žádný ořezávátko, ale přišlo mi, že je většina knihy jen těžká vata. Buď se nic moc nedělo a nebo jsem přesně věděla, co se stane. Nutilo mě to pak přeskakovat a chytilo mě to spíš až ke konci. Ta knížka je tak minimálně o dvě stě stran delší než by musela. Takže za mě docela veliké zklamání.... celý text

Červený trpaslík – Omnibus 2020, Rob Grant

Seriál je moje srdcovka a na tenhle komplet jsem si brousila zuby dlouho. A jsem rozhodně spokojená. Člověk se tu dozví něco víc ze zákulisí na lodi i života členů posádky a nijak mi tu nevadí ani ten styl, ani jazyk. Přeci jen, takový Lister je hovádko z dělnické třídy, takže u něj snad nikdo nečeká vytříbený slovník, ani chování. Pro fanoušky seriály je to rozhodně super záležitost.... celý text

Katova dcera a černý mnich 2011, Oliver Pötzsch

První díl mě bavil, takže jsem se samozřejmě brzo pustila do druhého. V jedničce mě ke konci trošku zklamalo to odhalení, které mi přišlo takové nijaké, ale tady to už bylo o kapku lepší. I když mi čtení trvalo o něco déle než u prvního dílu, tak jsem se vážně bavila a pustím se určitě do dalšího.... celý text

Devátý spolek 2020, Leigh Bardugo

Devátý spolek mě docela překvapil. Čekala jsem něco jiného než jsou ostatní knihy od téhle autorky (které jsem četla) ale až tak odlišnou četbu ne a to ani podle anotace. Je to dospělejší, surovější a už rozhodně určeno starším čtenářům. Ale ze začátku jsem měla opravdu problém se začíst. Knížka vás vhodí do děje a nějak se musíte zorientovat a já byla ze začátku vážně docela zmatená co se děje a proč. Do první stovky stran jsem zkrátka lehce nechápala. Pak se to sice zlepšilo, ale nechytlo mě to tolik, jak jsem očekávala. Asi jsem taky nečekala takovou zápletku a to skákání v čase mi taky trošku vadilo. Alex je fajn hlavní hrdinka, není to žádná uťáplá školačka, ale moc mi to zkrátka nevyvážilo ten děj. A taky by se nic nestalo, a knize by to jen prospělo, kdyby měla tak o sto stran méně. Je to celkem zbytečně natáhnuté. Ale protože mám zároveň půjčený druhý díl a celkem mě zajímá vývoj událostí, tak se do něj pustím. Třeba mě chytne víc.... celý text

Duna 2024, Frank Herbert

Dunu jsem měla v plánu dlouho. Vlastně ještě než vyšel první film, ale dokopala jsem se k jejímu čtení teprve nedávno. A musím říct, že ze začátku jsem měla opravdu problém se začíst. Čtenář je vhozen do světa plného jmen, kast a názvů, kterým nerozumí a musí se v nich postupně zorientovat. I proto jsem knihu měla hrozně dlouho rozečtenou, protože jsem ji při prvním čtení odložila asi po padesáti stránkách, jak mě to nebavilo a skoro ničemu jsem nerozuměla. Taky mi přišlo, že mám guláš v postavách a to na chuti číst dál moc nepřidávalo. Ale nakonec jsem se kousla a četla dál a postupně mi to začalo zapadat do sebe, Paul mi byl sympatičtější a přestávala jsem být zmatená. Ale i tak to na mě mělo trošku pomalý, místy až kolíbavý spád a lehce jsem se nudila. Musím uznat, že je tu vše skvěle vymyšleno a dík filmu si dokážu vše mnohem lépe představit, ale nejsem si jistá, že mě to chytlo natolik, abych se pustila do pokračování.... celý text

Květ železného stromu 2020, Laurie Forest

Z prvního dílu jsem si na zadek zrovna nesedla, ale docela mě zajímalo pokračování. Na to, že jsem první knihu četla jen pár týdnů zpátky, mi docela trvalo se tady zorientovat. Hlavně kvůli té spoustě postav. Je jich tu prostě zbytečně moc. Co mi dalšího nesedlo, bylo časté natahování událostí, zkrátka mě to čtení místy docela nudilo. Kdyby to alespoň vyvážily postavy, ale nestalo se. Elloren je hrozně ufňukaná, dětinská a hrozně naivní. Připadala mi, jako holka z kláštera, kterou najednou vypustili do světa. A z toho jejího "Ach svatý prastarý" pomalu na každé druhé stránce, jsem v půlce knihy lezla po zdech. Autorka si sice vymyslela dost podrobný svět a složitý kastovní systém, ale nic se nemá přehánět. Už v první knize mi přišlo, že se jen řeší fantasy rasismus a náboženství, všichni se mezi sebou nesnáší a řídí se výnosy. Ale tady to bylo ještě mnohem víc. Vždyť by takovým světem jen neustále zmítaly války, tam spolu nikdo nevychází a všechny rasy se mezi sebou nesnáší a plivou na sebe a běda, jak se někteří na sebe jen podívají. Přišlo mi to lehce ubíjející, nic se nemá přehánět. O to méně mi sedí (a to už v první knize) že by někdo takhle rozdílné rasy a národy nechal studovat na jedné škole, nedává to smysl. Já normálně čtu YA ráda a mám ráda propracované světy, ale tohle mi nesedlo. Další díl už číst nebudu.... celý text

Zlodějská přísaha 2020, Mary E. Pearson

Do druhého dílu jsem se pustila hned po prvním a okamžitě jsem se začetla. Vlastně mnohem víc než do jedničky. Ale pak se to trošku zlomilo a ta středová část, kde každý řeší něco jiného se mi celkem táhla a zrovna linka Kazi mě až tolik nebavila. Vyvažovala to ta Jaseova, jeho putování mě zkrátka bavila mnohem víc. Trošičku mi neseděla ta jejich láska až za hrob. Protože kniha přímo navazuje na jedničku, takže ne moc veliký časový posun, ale tady jakoby jejich vztah udělá hrozně veliký skok a mě to moc nesedělo. Čistě s ohledem na vcelku krátkou dobu, co jsou spolu. Ale budiž, holt nejsem tak romantická duše. Je fajn, že to není roztahané na třetí díl, dva jsou tak akorát a hezky se to uzavřelo. Takhle je to celé čtivé, celkem akční a bavilo mě to.... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

Po přečtení předešlé série, která mě opravdu bavila, jsem se na tuhle vážně těšila. I námět zněl dobře. Ze začátku jsem ale měla trošku problém se začíst. A po části, kdy spolu Jase a Kazi putují a která mě vážně bavila a díky které jsem se o čtení ponořila, jsem ve čtení zase sklouzla k lehké nudě. Zkrátka trošku jako na houpačce a místy mi připadalo, že se vlastně nic moc neděje. Vztah Kazi a Jase se mi líbil, působil jemně, ale zároveň mi přišlo, že se vlastně moc neposunuli a až nějak moc rychle přešli k velikým citům. A asi bych i ubrala na postavách. Některé mi tam přišly úplně zbytečné. Ale celkově se mi líbí styl autorky a rozhodně si přečtu další díl. Snad obsahuje méně chyb. Je vážně ostuda, kolik hrubek a překlepů nakladatelství v knihách poslední dobou klidně nechávají.... celý text

Zmije a křídla noci 2024, Carissa Broadbent

Po knížce jsem sáhla ze zvědavosti a protože jsem na ni často narážela v recenzích. Ale kromě toho, že to má být upířina, jsem vlastně neměla žádné informace a tudíž žádné očekávání. Čekala jsem jen svižnou fantasy. A tu jsem dostala. Vhodit lidskou dívku vychovanou upíry mezi jiné krvelačné, aby bojovala v aréně, kde hrozí hlavně smrt, to je vcelku lákavý a zajímavý námět. Při čtení jsem byla zvědavá, jak to autorka uchopí a jak si se vším Oraya poradí. Líbila se mi i hierarchie a přišlo mi to poměrně dobře vymyšlené, celá ta záležitost klanů, dědiců a nenávisti mezi sebou. Charaktery mi připadaly dobře napsané a Oraya se mi jako hrdinka líbila. Měla svoje slabiny, což ji dělalo o to lidštější a nebyla to jen Mary sue, které se podaří hned vše, na co sáhne. I když pár takových momentů tam bylo, ale to je vcelku očekávatelné. Asi jako jak se bude vyvíjet její vztah se spojenci a hlavně pak s Raihnem. Ten mě samotný až tak neohromil, ale pořád byl vcelku vtipný a akční scény s ním mě vážně bavily. Třeba Vincent mi přišel propracovanější a jeho postava mě opravdu bavila. Ale jinak mě Oraya a Raihn docela bavili, i když se to samozřejmě nevyhnulo pár očekávatelným klišé. Konec a konečný vývoj situace jsem z části očekávala, z části mě to překvapilo. A tím líp, protože už mám podobných knih načtených tolik, že mám někdy pocit, že mě nemůže už nic překvapit. Ale tenhle obrat se mi líbil a jsem celkem zvědavá na pokračování.... celý text

Magické střípky 2002, Andrzej Sapkowski

Mám knihy a styl psaní od Sapkowskiho ráda, ale tohle mi vůbec nesedlo. Začátek knihy byl plný jmen a textu, který se mi akorát neustále pletl, ale pořád to bylo ještě docela zajímavé. Ale v další části knihy mě z žádný z příběhů vůbec nepohltil a vlastně ani nebavil. Když se člověk ponořil do skvěle popsaných příběhů Zaklínače, tak tohle je pak velmi studená sprcha a zklamání.... celý text

Jsem ráda, že moje matka zemřela 2023, Jennette McCurdy

Tak nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Už ten samotný název je provokativní a zaujme a asi i proto jsem si ji přečíst chtěla. O seriálu ICarly jsem sice slyšela, ale o čem je nebo kdo v něm hraje jsem se nějak nezajímala. Zpověď herečky mě ale i přesto zajímala. Je to rozhodně podrobná a upřímná zpověď. Jennette se nebála popisovat i dost znepokojivé detaily a nepříjemné situace. A její matka byla jen další otřesná ženská, která si vlastní neúspěch reflektovala do dítěte a nutila ho tancovat, jak ona píská. A klidně ho i dotlačit do anorexie a psychicky ji týrat a citově ji neustále vydírat. Musí to být vážně něco, mít žaludek na to vynadat dceři do kurev a o dvě věty později si klidně říct o prachy na novou ledničku. Každé počínaní matky Jennette bylo otřesným příkladem špatného rodičovství. Ale co mi při čtení nešlo moc do hlavy bylo, jak moc se Jennette nechala svou matkou ovládat i dlouho po její smrti a nepřiznala si tu toxicitu, s kterou ji matka celé roky ovládala. V některých chvilkách mi to až připomnělo případ Gypsy Blanchardové, kterou matka toxickým přístupem v podstatě zmrzačila a ovládala každý aspekt jejího života, kvůli syndromu a chorobné touze po pozornosti. V případě Jennette to ale neskončilo vraždou a trvalo jí velice dlouho než si uvědomila, co jí její matka způsobila. Proto mi i moc nesedí název knihy. Nepřišlo mi totiž, že by se Jennette nějak po smrti matky ulevilo. Naopak se to s ní víc svezlo a matka jí pořád strašila v hlavě pokaždé, když si dala burger. A ani mi moc nesedělo to skákání v čase. Chvíli je Jennette dospělá, v další kapitole je jí šest. Nemám ráda, když autobiografie takhle skáčou, stávají se dost nepřehlednými. A zhruba od části, kdy její matka zemřela, jsem s ní tak trošku přestala sympatizovat, protože se jaksi změnil styl toho vyprávění a přišlo mi, že Jennette vlastně neví co chce. Na to, jak údajně nesnášela herectví a celé to šaškování pro fanoušky a kamery, si s touhle knihou teda moc nepomohla, protože byla mediálně vidět až dost. A ani mi pak už moc nesedl styl jejího psaní. S tím jsem celkově trošku bojovala už od začátku. Na obálce se dočtete něco o černé humoru. Asi mám jinou představu, jak by měl takový humor vypadat. To ale nic nemění na tom, že je to dost intimní a zajímavý příběh někoho, kdo se odmala objevoval před kamerami a nechal takhle lidi do toho světa nakouknout. Kdo ví, kolik dalších usměvavých hvězd, co se vřele kření na fanoušky a nadšeně mluví v show o tom, jak milují svou práci, mají ve skutečnosti podobné pocity.... celý text

Čtvrté křídlo 2024, Rebecca Yarros

Uniknout téhle knize bylo v posledních měsících skoro nereálné. Já ji prvně objevila už někdy před rokem, když vyšla v angličtině a začala na mě skákat ve videích od zahraniční čtenářek a já začala být zvědavá. A chtěla si ji přečíst. Ten hype kolem mě lehce odrazoval a říkala jsem si, že ty pochvalné a ochající recenze jsou až moc podezřele dobré a aby to nakonec nebyla jen placená reklama. Ale raději jsem to přestala číst s tím, že si názor udělám sama. A ten rozhodně špatný není. Jsem spokojená. Čekala jsem ya fantasy s draky a tu jsem dostala. Čekala jsem hate to love vztah a ten jsem dostala. Kniha se dobře a lehce čte, za dvě odpoledne jsem měla hotovo. Violet je vcelku sympatická (čehož jsem se bála, poslední dobou mi hrdinky podobného typu spíš lezou na nervy) Xaden mi teda nepřišel tak úchvatný, jak ho na netu hodně fanynek vykresluje (podobu s Rhysem teda nevidím), ale už jsem taky jiná věková kategorie a možná proto z něj nepadám na zadek. Ale bavil mě a stejně tak jejich kočkování. Kupodivu mě i docela bavil i výcvik a vše kolem. Možná je to místy zbytečně ostré a kadeti padají jak mouchy, ale zase nikdo nemůže očekávat, že svět, kde se bojuje a létá na dracích, bude připomínat školu v přírodě. A draci jsou tu celkově veliké plus. Celý ten koncept a svět dračích jezdců mě opravdu bavil, bylo to zase něco trošku jiného a fakt, že s draky mohou i komunikovat tomu dodává jistou atmosféru a i humor. Samozřejmě je to v mnohém předvídatelné. U některých situací čtenář už tak nějak tuší a až na pár situací jsem vcelku dokázala odhadnout, co se asi v další scéně stane nebo co bude něčeho příčinou. Ale nijak mi to nevadilo, napsat u takové literatury brutální a nečekaný plot twist je už snad zázrak. Co mi trošku nesedělo a už to tu i padlo, tak byly ty sexuální scény. Sice jich tu nebylo přehršel (naštěstí) ale o nějakém sexuálním napětí se tu toho nakecá až moc a obecně ti dva u sexu až moc mluví. Ne, vážně. Asi jsem divná, ale kdo má potřebu u sexu pořád takhle žvanit? Neříkám být ticho, jako ryba, ale ti dva toho víc nakecají než... no, budiž. Na frázi "Udělej se pro mě" a ty klasické popisky každého pohybu už jsem taky napříč všemi knihami lehce alergická, ale to jedno protočení očí mě ještě tak moc neotrávilo. Celkově vzato, až na pár klasických klišé, mě to opravdu bavilo. Neměla jsem přehnaná očekávání a byla jsem mile překvapená, jak dobře se mi to četlo. reklamu to má sice trošku přehnaně vyhnanou, ale pořád je kniha akční, místy vtipná a má spoustu sympatických postav. Jsem spokojená a protože mám druhý díl v angličtině, možná se do něj rovnou pustím.... celý text