Thalin komentáře u knih

S každou další knihou, kterou od Freidy přečtu, mi přijde, že to sklouzává do průměru a marně hledám sympatickou postavu. Sidney mi přišla mimořádně naivní a většinu jejich rozhodnutí jsem opravdu nechápala. Od začátku jsem čekala nějaký zvrat, protože u Freidy nikdy není vrahem ten, u koho to čekáte. Ale tady mi rozuzlení vůbec nesedlo a ten konec taky ne. Zkrátka mi tu chyběl nějaký pocit satisfakce. Jsem lehce zklamaná. Nevím, jestli se budu pouštět ještě do dalších knih.

Na tuhle knihu všude člověk vidí jen chválu a tak jsem si říkala, že to přeci jen taky zkusím. Docela jsem tu ale bojovala. Už od začátku je tam silný prvek misogynie, vzteku a brutality. A já si postupně během čtení jen kladka otázku proč? Trauma, degenerace nebo prostě jen odraz výchovy? Odpověď jsem jaksi nezískala, nepochopila. Možná jen potřeba to vyšroubovat a nic víc. Trošku mi vadilo to skákání v kapitolách, ne vždy bylo hned jasné o jakou časovou linku se jedná a chvilkama jsem se špatně orientovala. O vývoji postav ani nemluvím. Možná kdyby v knize víc přímých situací a přímé řeči. Ale celé vyprávění je víceméně útržkové a skokové. Chvilkami mě to vážně drželo, jindy ubíjelo. Sice to příběh dávkuje postupně, což čtenáře celkem drží, ale taky mi z mnoha situací tam bylo prostě ouzko. Jako ženě tuplem. Vcelku vzato zajímavý nápad, ale zpracování mi vůbec nesedlo. Konstantní depka na papíře a navíc mi to místy až moc připomínalo Mornštajnovou.

Zaujal mě námět a prostředí s řeckou mytologií a proto jsem po knize sáhla. Ze začátku jsem se moc nevyznala v té kombinaci moderního světa, sparťanů a božstva. Ale pak už to tak podstatné nebylo.
První půlka knihy mě opravdu bavila. I když to zažilo to klasické únavné klišé, kdy naprostá chudinka, co žila celý život v chudobě a na ulici, je dost silná na to, aby se vyrovnala trénovaným jedincům a přežila takovou zátěž, jakou měla v kruciblu. To mi prostě nesedělo a je to nejméně reálná část, i když není Alexis stoprocentní člověk. Sama Alexis byla vcelku vtipná, pohotová a poměrně fajn hlavní postava. Spolu s Nyx byly fajn dvojka.
Ale bohužel byla jediná. Žádná další postava mi tu nebyla sympatická a všechny mužské postavy byly vlastně zmetci a neuvěřitelně toxičtí parchanti. Hlavně Charon a Augustus a zvraty ke konci knihy mi je zhnusily ještě víc a vlastně i celé to čtení. Zhruba posledních padesát stran mě to vážně nebavilo a celá ta brutální toxicita toho konce se mi vůbec nelíbila. Logika tu taky dostává celkem na zadek a bohužel je to místy fakt podivný miš maš různých arénových a přeživších příběhů, které už známe.
A hodně věcí je tu taky přehnaných. Drsný a žárlivý chlap se dá napsat i poutavě. Tady byli všichni prostě jen vražední a drsní, protože se Alexis náhodou někdo dotknul a najednou po ní všichni touží. Což mi tam prostě nesedělo a z mužských postav to dělalo jen primitivní pitomce. Druhý díl si možná ze zajímavosti přečtu. Ale spíš abych se dozvěděla, jestli aspoň jednoho z nich Alexis zabije, protože mě fakt štvali.

Normálně mě příběhy s podobnou tématikou baví. Ale tady to pojetí bylo tak divně uchopené, že jsem se opravdu nudila. Víc jak polovinu knihy jsem přemýšlela, o čem vlastně příběh má být. Tuna flashbacků, které byly jen vycpávka a nesympatické postavy.

Čekala jsem slibovaný dark academia příběh, ale to se jaksi nekonalo. Začátek byl hrozně nezáživný, až jsem to málem odložila. Effy není moc sympatická a ta romance mi tam přišla spíš na sílu vtlačená, protože mi k sobě absolutně nešli. Přišlo mi, že ani sama autorka pořádně neví, co za příběh chce psát. Celé mi to přišlo podivně poslepované a moc to nefungovalo.

Od autorky jsem četla už předešlé knihy a minimálně má fantazii a originální nápady. Což už se u podobných knih moc nevidí. Prostředí Věštkyň a celá záležitost okolo Omenů je zajímavá a neotřelá. Ale stejně jako spoustu dalších, mě to prostě nedokázalo nějak vtáhnout. U Jednoho temného okna mi taky chvíli trvalo se do příběhu dostat, ale tady se mi to vůbec nepovedlo. Začátek ještě ušel, ale jak postupně putovali, přišlo mi to zkrátka takové mdlé. Romantická linka mi tam neseděla a přišlo mi, že když autorka neví co s dějem, tak tam šoupne útok\souboj se skřety. Nějak mi to nesedlo a finální obrat s královým plánem se mi bohužel vůbec nelíbil. Zrovna tenhle zvrat se poslední dobou objevuje často a už mě nudí. I dialogy mi někdy přišly zvláštní a neustálé "Bartoloměji" mi už ke konci vcelku lezlo krkem. Zkrátka takový průměr s vcelku originálním nápadem, ale utahaným dějem. Na další díl mě to nenavnadilo.

Předchozí díl mě hodně zklamal a vlastně jsem ani neměla moc chuť se pouštět do tohohle, ale půjčila jsem si obě knihy zároveň a tak jsem si nakonec řekla, že to zkusím.
A rozhodně nastalo zlepšení. Ubylo všudypřítomné sexuální hýření, které v předchozím díle vyplňovalo většinu myšlenek, dialogů i děje a konečně se tu taky něco dělo. I hlavní postavy mi přišly mnohem zajímavější a bavily mě. Jejich neustálé kočování sice spadá do trošku ohraného klišé u loveXenemy vztahů, ale ani mi to tolik nevadilo. Od pekelného prince bych sice čekala trošku víc, ale zase mi to vynahrazovala Andrea, která mi přišla charakterově zajímavější. Konec mi sice přišel vcelku uspěchaný, ale jinak mě to docela bavilo.

Na závěrečný díl série jsem byla docela zvědavá. A taky jsem doufala ve zlepšení, oproti Cress, která mě zase tolik nebavila. To sice nastalo, ale zhruba od půlky knihy mi to přišlo celé trošku cyklické a zdlouhavé. Prostředí měsíce mě moc nebavilo, neustálé putování sem a tam taky ne a s každým dalším zajetím nějaké postavy u mě klesalo to napětí a celá ta revoluce mi přišla hrozně natahovaná.
Samotná Winter, která je tu referencí na Sněhurku, mě vůbec neoslovila. U každé z dívčích postav se mi líbilo, jak autorka předělala její charakter i příběh tak, aby to nějak zapadalo do pohádky, kterou měla referovat. Ale Winter mi vážně nesedla. Na můj vkus byla šílená tak nějak divně. Navíc se to kolem ní zase až tak netočilo, protože se tam motaly všechny ostatní postavy a jejich linky. Moje sympatie si zkrátka nezískala a byla mi tak nějak jedno.
Nejvíc mě zajímala Cinder a jak celý ten konflikt s Levanou dopadne. Místy mi to ale už přišlo vážně trošku moc natahované. Ale jinak je to čtivé a i když se konec dal tak nějak předpokládat, pořád mě to vcelku bavilo a bylo to fajn zakončení.

Nechala jsem se zlákat doporučením a pozitivními ohlasy. Bohužel, jak už tu padlo, děj je tu těžce na úkor neustálého sexuálního tření. V podstatě jde o fantasy porno s nějakým dějem na okraji, aby se neřeklo. A i to málo z děje mi nepřišlo dobře vykreslené. Kolikrát mi i rozhovory přišly totálně mimo a zmatené. Ten svět se dal mnohem lépe propracovat, stejně tak charaktery. Ale neustálé narážky a sex jsou holt pro tyhle knihy důležitější. Mám půjčený i druhý díl, ale moc se mi do něj nechce.

Tak tohle mi ale vůbec nesedlo. Zaujala mě anotace, ale už po několika stranách mi bylo jasné, že to nebude pro mě. Nesedl mi styl, ani překlad. Mě naopak české ekvivalenty jmen vadily a působily na mě rušivě a tak nějak neuvěřitelně, vzhledem k prostředí příběhu. Stejně tak způsob, jak postavy mluvily. Na jednu stranu je to drsná ukázka toho, jak mohly dopadnout holky z chudých oblastí, na stranu druhou jsem s nimi často nemohla soucítit. Růžena a její chování mi vůbec nesedlo a vlastně mi tam nebyla sympatická jediná postava a od půlky jsem začala přeskakovat.

Na knihu jsem byla zvědavá a asi jsem měla trošku moc vysoká očekávání. Je to zkrátka napsané trošku šablonovitě, i když se to tak zprvu netváří. Ale postupně mi došlo, že ty postavy jsou přesně takové, jako tuny jim podobné v takových situacích a příbězích.
Samotný lov mě nijak extra nebavil a přišlo mi, že to celé tak nějak plyne bez větších problémů a plot twistů. Asi mi tam chybělo něco víc. A upřímně, docela mě rozčilovala ta krkolomná jména a názvy bytostí. Ten svět mě ze začátku lehce mátl a ještě jsem netušila, jak ta jména správně číst a moje mysl si na nich lámala "jazyk". To mě trošku iritovalo.

Za začátku mě to opravdu bavilo. Dianina ráznost i její povaha mi přišla osvěžující. Nebyla to žádná chudinka, co nedávno objevila svou sílu, ale v tom, co dělala, uměla chodit už stovky let. I když to nedělala z nějakého nadšení a měla svoje důvody.
Liam mi ze začátku moc nesedl a vlastně mě nudil. Jeho minulost mi přišla jen jako nástroj k jeho melancholii a zlým snům, aby se měl jak s Dianou sblížit. Což jim trvalo. Hrozně dlouho. Mě nevadí slow burn a už vůbec mi nevadí absence erotiky. Toho je teď všude plno a je to pořád na jedno brdo. Ale to neustálé putování bylo hrozně zdlouhavé. Stejně tak skoky do snů a do minulosti. To mě fakt nebavilo. U Liama se mi nakonec zalíbilo, že měl hlubší osobnost a nemyslel jen rozkrokem. I když na klasického alfa samce přepnul hned v erotické scéně. Ten tam byl ten inteligentní a zádumčivý muž. No nic, protočila jsem oči a šlo se dál.
Co mi ale vůbec nesedělo, byla jeho údajná božskost. V čem vlastně spočívala? Přeprat ho evidentně dokázal kde kdo a obávaný Samkiel ničitel světů působil často spíš jako druhořadý voják. Omílalo se to tam pořád dokola, jak je vražedný, ale já si nelítostného zabijáka teda představuju jinak. Bavil mě ten svět, působilo to celkem neotřele, i když se to taky nevyhnulo mnoha klišé. I tak mě další díl zajímá.

Pratchett asi nebude úplně pro mě. Nemohla jsem se začíst a vlastně mě to zase moc nebavilo. Chtěla jsem začít číst jeho knihy a byla mi doporučena Noční hlídka s tím, že je vlastně jedno, s jakou knihu začnu, ale že tohle je dobrý start. Nevím, jestli bych neměla zkusit jinou, ale já měla pořád pocit, že mi něco uniká.

Už při čtení knih o manželkách Jindřicha osmého jsem si říkala, jestli Alison napíše i knihu přímo o něm a byla jsem zvědavá, když opravdu vyšla. Autorka má skvělý cit pro to, sepsat celý životní příběh takových postav do románů, které se příjemně a snadno čtou.
Bohužel jsem při čtení téhle knihy měla z Jindřicha stejný pocit, jako jsem měla často už u knih o manželkách. Že je to tak trošku impulzivní ňouma, místy vyloženě dětina, který se snadno nechá oblbnout kdejakou sukní a chová se potom, jako pitomec a věří každému bludu, který mu někdo nakecá. A tady bohužel nebyl jiný. Trošku mě taky zklamalo, že víc jak půlka knihy je věnovaná jeho dospívání a následně manželství s Kateřinou a intrikám s Annou, která nikdy nebyla má favoritka (spíš naopak). Zbytek jeho života tu byl trošku smrsknutý, oproti tomu, kolik času bylo věnováno jeho prvním dvě manželstvím. Přišlo mi to trošku nevyvážené. Že byl vcelku marnivý se asi dá čekat, ale tady mě tím rozčiloval víc než kdejaká ženská.
A možná jsem doufala, že se tu dozvím i něco víc, ale většina informací už byla zkrátka vyčerpaná v předešlých knihách a tak se tu opakují. Ale jinak je to skvěle sepsaný historický román a rozhodně jsem ráda, že jsem si ho přečetla a doplnila si tak celou sérii.

Od autorky je to zatím třetí kniha, do které jsem se pustila, ale pořád u mě vede Dcera zimy. Tohle je rozhodně fajn čtení. Příjemná a dobře napsaná oddechovka, ale místy se mi děj trošku vlekl a to hlavně v průběhu putování Navem. Ale jinak se mi líbilo celé to vykreslení světa. Autorka píše chytlavě, jen jsem se do toho nedokázala tak ponořit. Zkrátka mi to po Dceři zimy nepřijde tak výrazné. Ale zase se mi to líbilo o něco víc než Vlákna magie.

Kniha mě zaujala v knihovně hlavně obálkou. Od autorky jsem četla jednu knihu a nějak extra mě nebavila a byla jsem trošku skeptická, aby to nebylo podobné. A bohužel bylo. Mělo to celé zajímavý nápad, ale zpracování mě vůbec nechytilo. Ze začátku jsem měla problém se začíst. Zlepšilo se to, když se Ren a Suno setkali, ale po chvíli to opět sjelo zpátky. Zkrátka to není ten typ knihy, co by mě pohltil a já se nemohla odtrhnout. Naopak, knihu jsem pořád odkládala. Taky mi přišlo nedostatečné to vykreslení světa. Když už si vymyslím svět s fantasy prvky, nebylo by na škodu to pořádně rozvést. Tohle mi prostě přišlo nedostatečné. Zkrátka jsem se nudila.

U Spalující rivality jsem neměla jsem moc veliká očekávání, spíš jsem po ní sáhla z nudy a tak jsem byla mile překvapená a moc mě to bavilo. U pokračování jsem kvůli tomu měla už nějaká vyšší očekávání. A to byl asi ten problém. Jsem vcelku zklamaná. Začátek je milý, srdečný, plný lásky. Ale hrozně rozvleklý, až vyloženě nudný. Skoro nic se tam nestane. Nic podstatného nebo zajímavého.
Pak se to trošku posune, když se Ilja začne víc starat o svou psychiku, ale pořád jsem se nějak zvlášť nebavila. Vlastně to pro mě vzalo nějaký ráz až asi na posledních sto stranách. V Rivalitě se mi líbil hlavně Shane a Ilju jsem považovala, sorry not sorry, za debila. Tady se mi to lehce otočilo a Iljovo chování a myšlenkové pochody mi byly mnohem sympatičtější.
Ty neustálé dohady, jestli vyjít na světlo nebo ne se mi zdály dost cyklické a celkově se to hodně točilo na místě. Ten posun bych zkrátka uvítala mnohem dřív a ne až skoro ke konci. Pořád je to čtivé, ale už v naprostém průměru, ať už jde o žánr nebo příběh. A nevím, jak to bude v překladu, četla jsem v originále, ale za mě by se klidně mohlo trošku šetřit se slovíčkem fuck. Podle mě se tu nadávalo zbytečně moc.

Na to, jak j knížka útlá, mapuje poměrně rozsáhle čarodějnické procesy na Jesenicku. Hlavně o obětech se toho čtenář dozví poměrně hodně. V jiných knihách jsem se obvykle dočetla spíše jen techniky mučení a výpovědi. Ale tady je opravdu velká spousta konkrétních jmen obviněných lidí. Zaujalo mě hlavně, jak dlouho někdy vyšetřování trvalo a kolik vlastně stálo. I když pocházím ze Šumperska, tak jsem netušila, že v okolí bylo tehdy obviněných tolik lidí. Jen se procesy se Zlatých hor a okolí holt nezpopularizovaly tolik. Je to poměrně čtivé. I když konkrétní jména si z knihy pamatovat nebudu, bylo jich prostě moc. Ale něco nového jsem se dozvěděla, takže to rozhodně účel splnilo.

Neklidný hrob je rozhodně ponurý, šedivý a jde z něj cítit ta tíživá atmosféra té doby. Stejně tak téma mi přišlo zajímavé a vcelku neotřelé. Každá z postav byla něčím zajímavá, i když takový Anselm si dal docela na čas než se u něj projevil trošku hlubší charakter. To Ada se svou prořízlou pusou mě bavila hned z kraje. S ničím a nikým se nepárala a to mě bavilo víc. Jen středová část se mi lehce táhla. Na můj vkus trvalo trošku dlouho než se děj pohnul do zajímavější roviny. Ale ke konci to pak do sebe všechno hezky zapadlo. Celé to bylo dík prostředí hrobařů a nekromancie lehce morbidní a ponuré a fungovalo to. Stejně tak jazykově je to dobře napsané. Po knize jsem sáhla náhodou v knihovně a zklamaná určitě nejsem.

Předchozí díl mě docela bavil, ale tohle byl veliký sešup dolů. I když je díl plný akce a nečte se to špatně, je to pořád to samé dokola. Bitky, aréna, útěky, lapení, mlácení, mučení, sex, mlácení, sex a opakovat. Celé by se to dalo osekat a nacpat do tří dílů, ale autorka se rozhodla z toho postupně udělat krvavou verzi roztahané telenovely.
Brex a Warwick jsou zřejmě nezničitelní erotomani. Jinak si nedokážu vysvětlit, že Brex zdupou čtyři dozorci do krychle, ale na sex má energie dost. Warwick je dobitý tak, že je sotva poznat, ale jediný na co myslí, je kuřba od Brex. U každé takové narážky a scény jsem začala protáčet oči a přeskakovat je. Je tam kupa násilí, protkaná sexuálními scénami a narážkami, které tam ale často působí hrozně našroubovaně. Jo, rozhodně tam není prostor pro romantiku, ale ani pro tolik sexu. V podstatě se tam nic jiného, kromě bitek a souložení nebo mluvení o něm, neděje. Brex chce každý chlap buď ojet nebo zabít a z obávaného válečníka je pejsek na vodítku. Mohla z toho být super série, ale je to tak natahaté a děj tak cyklický, že to úplně ztratilo šťávu. Jestli si přečtu další díl? Možná, ale nebude to tak, že bych se na něj těšila. Nejspíš na jeho vydání docela zapomenu, dokud ho neuvidím v knihovně, jako tenhle díl.