Thalin
komentáře u knih
Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny
Josef Bernard Prokop
O Marii jsem přečetla už mnoho knih a většina byla čistě faktická. Možná proto mi tady nesedl ten styl. I když spíš to bylo tím, jak byla kniha napsaná. Místy mě opravdu nebavila. Autor se často opakoval a některé pasáže byly zbytečně rozvleklé, jiné události zase utekly jako voda a byly zmíněné jednou dvěma větami. Vzhledem k množství knih, co jsem už o její postavě a vládě přečetla, jsem se nedozvěděla nic nového, což by mi tak nevadilo, kdyby byla kniha aspoň poutavě napsaná. Ale většinu čtení mě spíš nudila a styl komunikace a popisků mi místy přišel zvláštní. Taková záchytka pro mě byl vztah Josefa s jeho první ženou a její vztah k jeho sestře, což mě vždy zajímalo, ale to je jen krátká část knihy, která to už nezachránila.
Gallant
V. E. Schwab (p)
Knihu jsem si půjčila v knihovně náhodou, když jsem sahala po jiné od této autorky. Gallant mě zaujal obálkou, ořízkou i anotací. Ale čekala jsem něco jiného. Nesedl mi tu styl, jakým je kniha psaná, ani použitý čas. Ty časté krátké věty na mě působily sekavě a ani Olivie mi zrovna moc nesedla. Má to svou pochmurnou atmosféru, ale příběh mě vůbec nepohltil. Ale minimálně je kniha hezky graficky zpracovaná. Dějově už je to bohužel jinde, což je škoda, ten příběh by se dal určitě rozvinout lépe.
Červený trpaslík – Omnibus
Rob Grant
Seriál je moje srdcovka a na tenhle komplet jsem si brousila zuby dlouho. A jsem rozhodně spokojená. Člověk se tu dozví něco víc ze zákulisí na lodi i života členů posádky a nijak mi tu nevadí ani ten styl, ani jazyk. Přeci jen, takový Lister je hovádko z dělnické třídy, takže u něj snad nikdo nečeká vytříbený slovník, ani chování. Pro fanoušky seriály je to rozhodně super záležitost.
Katova dcera a černý mnich
Oliver Pötzsch
První díl mě bavil, takže jsem se samozřejmě brzo pustila do druhého. V jedničce mě ke konci trošku zklamalo to odhalení, které mi přišlo takové nijaké, ale tady to už bylo o kapku lepší. I když mi čtení trvalo o něco déle než u prvního dílu, tak jsem se vážně bavila a pustím se určitě do dalšího.
Brána pekel
Leigh Bardugo
Bardugo a její styl mám docela ráda, ale tahle série mi nějak nesedla. U prvního dílu jsem se docela nudila, hrozně mi vadilo to skákání v čase a přišlo mi, že se většinu děje vlastně nic moc neděje.
Ale doufala jsem, že dvojka už třeba bude jiná, už budu znát postavy a nebudu zmatená, jak lesní včelka, jako jsem byla značnou část první poloviny první knihy.
Ale nestalo se. Celý ten svět je sice jiný, propracovaný a Alex není žádný ořezávátko, ale přišlo mi, že je většina knihy jen těžká vata. Buď se nic moc nedělo a nebo jsem přesně věděla, co se stane. Nutilo mě to pak přeskakovat a chytilo mě to spíš až ke konci. Ta knížka je tak minimálně o dvě stě stran delší než by musela. Takže za mě docela veliké zklamání.
Král
J. R. Ward (p)
I když mi některé věci a linky moc neseděly, tak jsem sérii sjela takřka celou. A občas si to zopakuju, ale právě při opakovaném čtení vidím víc věcí, co mě tak neberou, jako když jsem to četla prvně.
Vytoužený milenec
J. R. Ward (p)
Sice menší změna, když se to točí kolem chlapů, ale ta šablona je vlastně podobná. Blay nikdy můj favorit nebyl, takže mi jejich love story nikdy moc k srdci nepřirostla.
Znovuzrozený milenec
J. R. Ward (p)
Tahle série je tak trošku na houpačce. Skvělé osudy střídají ty méně dobré, až takřka o ničem a stejně tak hlavní páry, kolem kterých se to točí. Tohr a jeho osud mě bavil celou dobu, ale jeho vztah s Nijakou (strašný označení) mě moc neoslovil. A hodně věcí a popisků se napříč sérií dost opakuje.
Milenka pout zbavená
J. R. Ward (p)
Musím se přiznat, že zrovna tenhle příběh točící se kolem Payne mě nikdy až tak nebavil. Vlastně mi její osud byl tak trošku jedno. Ale to nijak nemění mou oblibu v téhle sérii a jednou za čas si ji ráda přečtu znovu.
Milenec jen můj
J. R. Ward (p)
Celá tahle série má opravdu veliké plus v čtivosti, protože jinak by asi bylo vcelku ubíjejí, vzhledem k délce knih. John je zajímavý charakter a stejně tak vývoj jeho vztahu s Xhex. Sice mi někdy přišlo, že se k Johnovi tak úplně nehodí, ale to je asi jen můj pocit. Co mě už lehce začíná nudit jsou ty popisky sexuálních scén, přijde mi to čím dál víc na jedno brdo.
Pomstěný milenec
J. R. Ward (p)
I když se každá kniha víc soustředí na jednoho bratra nebo někoho okolo bratrstva, tak je to pořád dost komplexní příběh. Rehv a celý jeho příběh mě bavil, je to zase něco trošku jiného.
Vyvolený milenec
J. R. Ward (p)
S každým přibývajícím dílem se přidávají postavy i linky a já si nejsem jistá, jestli je to úplně k dobru. Celé je to docela pestré, ale někdy taky trošku zbytečně zdlouhavé. A Phury tu na mě bohužel působil trošku jako bačkora.
Nespoutaný milenec
J. R. Ward (p)
V je fajn bratr a celá ta situace kolem něj mě vždycky bavila. S Jane jsou sice zajímavý pár, ale samotná Jane mi nikdy až tak docela nesedla. Jinak to tu jede víceméně v podobných kolejích ty love story, co jsem si tak všimla. Až na ten konec, ale taky mi připadá, že tady to prostě autorka chtěla nějak ukoulet na dobrou stranu a tak to aspoň udělala takhle, což mi moc nesedlo.
Nalezený milenec
J. R. Ward (p)
Tenhle díl mi nikdy moc k srdci nepřirostl. Butch je docela fajn, ale z celé party bratrstva a všech kolem mi vždycky seděl nejméně. Takový ten typická drsňák, kterého definuje hlavně ta nálepka drsňáka. Marissa se sice z té otravné fňukny trošku vyloupla a vzchopila se, ale taky mě nikdy moc nebavila a to ani když jsem sérii četla znovu.
Duna
Frank Herbert
Dunu jsem měla v plánu dlouho. Vlastně ještě než vyšel první film, ale dokopala jsem se k jejímu čtení teprve nedávno.
A musím říct, že ze začátku jsem měla opravdu problém se začíst. Čtenář je vhozen do světa plného jmen, kast a názvů, kterým nerozumí a musí se v nich postupně zorientovat. I proto jsem knihu měla hrozně dlouho rozečtenou, protože jsem ji při prvním čtení odložila asi po padesáti stránkách, jak mě to nebavilo a skoro ničemu jsem nerozuměla. Taky mi přišlo, že mám guláš v postavách a to na chuti číst dál moc nepřidávalo.
Ale nakonec jsem se kousla a četla dál a postupně mi to začalo zapadat do sebe, Paul mi byl sympatičtější a přestávala jsem být zmatená. Ale i tak to na mě mělo trošku pomalý, místy až kolíbavý spád a lehce jsem se nudila. Musím uznat, že je tu vše skvěle vymyšleno a dík filmu si dokážu vše mnohem lépe představit, ale nejsem si jistá, že mě to chytlo natolik, abych se pustila do pokračování.
Devátý spolek
Leigh Bardugo
Devátý spolek mě docela překvapil. Čekala jsem něco jiného než jsou ostatní knihy od téhle autorky (které jsem četla) ale až tak odlišnou četbu ne a to ani podle anotace. Je to dospělejší, surovější a už rozhodně určeno starším čtenářům.
Ale ze začátku jsem měla opravdu problém se začíst. Knížka vás vhodí do děje a nějak se musíte zorientovat a já byla ze začátku vážně docela zmatená co se děje a proč. Do první stovky stran jsem zkrátka lehce nechápala.
Pak se to sice zlepšilo, ale nechytlo mě to tolik, jak jsem očekávala. Asi jsem taky nečekala takovou zápletku a to skákání v čase mi taky trošku vadilo. Alex je fajn hlavní hrdinka, není to žádná uťáplá školačka, ale moc mi to zkrátka nevyvážilo ten děj. A taky by se nic nestalo, a knize by to jen prospělo, kdyby měla tak o sto stran méně. Je to celkem zbytečně natáhnuté. Ale protože mám zároveň půjčený druhý díl a celkem mě zajímá vývoj událostí, tak se do něj pustím. Třeba mě chytne víc.
Květ železného stromu
Laurie Forest
Z prvního dílu jsem si na zadek zrovna nesedla, ale docela mě zajímalo pokračování. Na to, že jsem první knihu četla jen pár týdnů zpátky, mi docela trvalo se tady zorientovat. Hlavně kvůli té spoustě postav.
Je jich tu prostě zbytečně moc. Co mi dalšího nesedlo, bylo časté natahování událostí, zkrátka mě to čtení místy docela nudilo. Kdyby to alespoň vyvážily postavy, ale nestalo se. Elloren je hrozně ufňukaná, dětinská a hrozně naivní. Připadala mi, jako holka z kláštera, kterou najednou vypustili do světa. A z toho jejího "Ach svatý prastarý" pomalu na každé druhé stránce, jsem v půlce knihy lezla po zdech.
Autorka si sice vymyslela dost podrobný svět a složitý kastovní systém, ale nic se nemá přehánět. Už v první knize mi přišlo, že se jen řeší fantasy rasismus a náboženství, všichni se mezi sebou nesnáší a řídí se výnosy.
Ale tady to bylo ještě mnohem víc. Vždyť by takovým světem jen neustále zmítaly války, tam spolu nikdo nevychází a všechny rasy se mezi sebou nesnáší a plivou na sebe a běda, jak se někteří na sebe jen podívají. Přišlo mi to lehce ubíjející, nic se nemá přehánět.
O to méně mi sedí (a to už v první knize) že by někdo takhle rozdílné rasy a národy nechal studovat na jedné škole, nedává to smysl.
Já normálně čtu YA ráda a mám ráda propracované světy, ale tohle mi nesedlo. Další díl už číst nebudu.
Zlodějská přísaha
Mary E. Pearson
Do druhého dílu jsem se pustila hned po prvním a okamžitě jsem se začetla. Vlastně mnohem víc než do jedničky. Ale pak se to trošku zlomilo a ta středová část, kde každý řeší něco jiného se mi celkem táhla a zrovna linka Kazi mě až tolik nebavila. Vyvažovala to ta Jaseova, jeho putování mě zkrátka bavila mnohem víc. Trošičku mi neseděla ta jejich láska až za hrob. Protože kniha přímo navazuje na jedničku, takže ne moc veliký časový posun, ale tady jakoby jejich vztah udělá hrozně veliký skok a mě to moc nesedělo. Čistě s ohledem na vcelku krátkou dobu, co jsou spolu. Ale budiž, holt nejsem tak romantická duše. Je fajn, že to není roztahané na třetí díl, dva jsou tak akorát a hezky se to uzavřelo. Takhle je to celé čtivé, celkem akční a bavilo mě to.
Zrádné srdce
Mary E. Pearson
Z celé trilogie mě tenhle díl bavil nejméně. Přišlo mi, že se tu toho moc namluví. Jak tu padlo, tak se mi taky lehce motala ta politika a klidně bych trošku z té historie a žvanění oželela.
Autorka je machr na zdlouhavé a místy vážně zbytečné popisky. Ale minimálně se mi líbí styl, jakým píše.
Postavy jsou pořád sympatické a bavily mne. Víc mi tu ale sedl Kaden než Raf. U něj mi jeho vztah s Liou připadal, jako by vzešel odnikud, zkrátka takový lehce strojený a moc jsem jim to prostě nevěřila.
Falešný polibek
Mary E. Pearson
Po téhle knize jsem sáhla jako po odpočinkové knize a myslím, že jsem se naprosto trefila. Tohle není epické fantasy plné bojů, intrik nebo politikaření, ani žhavá romance. Což mi vůbec nevadilo. Je pravda, že místy se děj docela táhne. Ale hlavní postavy mě opravdu bavily, na svůj věk byly vcelku vyzrálé a neštvaly mě, jako mnoho jiných postav v tomhle věku. I styl psaní mě obecně bavil. Zase to bylo něco trošku jiného, i když se to vlastně žánrově nebo obsahově až tak nevymyká od jiných knih tohoto typu.