Psychiatr

Mám ráda detektivky, kde se zkoumá motivace a psychologie postav. Proto jsem se na tuto knihu těšila. Bohužel mě hodně zklamala. Samotné profilování a popis jeho začátků mě bavily. Nejvíc mi ale vadilo umělé zvyšování napětí. Autor záměrně protahuje dobu, kdy jsou hlavnímu hrdinovi sděleny podobnosti nebo vysvětleno chování či plány dalších postav, zatímco ostatní o nich už ví (a které mnohdy i sami tušíte), aby tím čtenáře podnítil k dalšímu čtení. Takže i když je hlavní hrdina přizván k vyšetřování vraždy na základě jeho znalostí podsvětí a jeho nuancí, k čemuž předpokládám potřebuje i určitou dávku dedukce a všímavosti, většinu děje se spíš jen diví a nechápe.
Kniha se rovněž snaží svést na vlně "čím brutálnější a šokující vražda, tím větší zájem", která mě minula.
Popisy starých částí New Yorku spolu s informacemi o stavbách, které se tehdy v New Yorku stavěly či měly stavět, ocení lidé, kteří v New Yorku byli nebo žijí, ale za mne tam byly zbytečné.
Neupírám autorovi práci, kterou si dal s rešeršemi. Celkově pro mě byly ale zajímavé hlavně věcné informace, které se pojily s prostředním, ve kterém vyrůstal pachatel, než například tehdejší fungování New Yorku, jeho podsvětí a na to navazujícího byznysu, které mi přišly, že měly jen pohoršit čtenáře. Což mi přijde škoda, protože určitě tohle téma zajímavé je.
Na druhou stranu jako téměř dokonalý tam byl vykreslen Theodore Roosevel. Ačkoliv jeho smýšlení a činy opravdu předčily dobu, nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že je v knize vykreslen jako modla bez sebemenších chyb a strachu.
Bohužel, kniha mne nenadchla kvůli stylu psaní, v sérii tedy pokračovat nebudu, ale možná že seriálové pojetí bude pro mě lepší.

Tuhle knihu jsem četl kdysi na střední. Ačkoli jsem si nevybavoval přesný průběh, vím, že jsem stránky hltal a příběh ve mně zanechal řadu silných pocitů. Zrovna jsem vybíral něco "lehčího" na čtení, a tak bylo nasnadě připomenout si, oč v knize šlo a čím mě tehdy Psychiatr uhranul. Velmi rychle vyšlo nejen to, že žádnou knihu nečtete dvakrát.

Román zasazený do historického New Yorku na sklonku 19. století je skvělé prostředí, kdy Spojené státy byly skutečnou džunglí v rozpuku; v ledasčem překonává evropské metropole. A ta atmosféra mě hodně bavila a nadále baví. Vzhledem k tomu, že Carr přípravné studium nepodcenil a výsledky umně vmísil do příběhu vyprávěného Johnem Moorem, mimoděk si dohledávám informace o zmíněných osobnostech, budovách, institucích, kriminalistických technikách (zmínka o daktyloskopii v plenkách mě pobavila). V tomhle směru je kniha vtahující jako Brownovy romány a knihu to dělá něčím víc než "jednoduchým" thrillerem, který sám o sobě nebývá literárním skvostem. Vytříbený literární jazyk ostatně nebývá primárním účelem takového druhu knih.

Jestli jsem na něco nebyl připraven, tak to byly samotné vraždy. Nedovedu si vzpomenout, jak na mě působily, když mi bylo "náct", za to můžu říct, že teď se mnou solidně otřásly. Sériový vrah není žádným překvapením. Ovšem brutální vraždy páchané na dětských prostitutech, to je docela silná káva. Oběti, jejichž existenci valná část společnosti zkouší přehlížet. Vůbec se v násilí na dětech Carr slušně "vyřádil". Nijak zvráceným způsobem. O to děsivějším, že čtenář si je dobře vědom, že to je něco, co skutečně existovalo a existuje dodnes.

A tak Carr, byť literárně občas pokulhává, nabídl skutečně thrillerový hon na sériového vraha, jehož čtenář - až podivně - dovede politovat. Při tom, že je kniha prošpikovaná mnohými narážkami a zmínkami o vývoji New Yorku na sklonku 19. století a vhledů do psychologie, nabízí docela slušný zážitek.

11.12.2025

Audiokniha.
Výborná historická detektívka odohrávajúca sa v r. 1896 v New Yorku.
Neoficiálny vyšetrovací tím vedie svojrázny psychiater Laszlo Kreizler pod záštitou prezidenta policajného zboru (a budúceho prezidenta) Theodora Roosevelta.
A vyšetrovatelia bojujú na viacerých frontoch. Nielen s vraždiacim maniakom, ktorý si za svoj cieľ vyhliadol chlapcov - prostitútov. Ale aj so skostnateným a skorumpovaným policajným zborom, ktorý odmieta Rooseveltovu reformu polície.
Príbeh je uveriteľný, logicky vystavaný.
Mňa osobne popritom veľmi bavili historické popisy New Yorku, jeho štvrtí, života spoločenských vrstiev. No, nechcela by som v tom čase žiť vo Five Points...
Záver trošku prekombinovaný, dvaja vyšetrovatelia idú na vlastnú päsť dopadnúť vraha, ach jaj. Ale odpúšťam im to v záujme vedy:).
Celkovo môžem knihu (aj audio) vrelo doporučiť.

Většina Američanů nikdy nepovažovala dětství za zvláštní fázi lidského vývoje, zcela odlišnou od dospělosti a podřízenou svým vlastním pravidlům a zákonům. Obecně se na děti nahlíželo a dosud nahlíží jako na malé dospělé a zákony platné roku 1896 stanovovaly, že pokud chtějí, aby jejich životy propadly neřesti, je to jejich osobní věc – a jejich starost.

„No, nebyly to… dámy!“
Při tom slově Sara vstala, jednu ruku si opřela o bok a druhou odněkud ze záhybů svých šatů vylovila derringer. „Ráda bych vás všechny varovala,“ řekla ostrým hlasem, „že další člověk, který v tomto kontextu a v mé přítomnosti použije slovo ‚dáma‘, bude srát ze zcela nového a umele vyrobeného otvoru ve vlastních vnitřnostech.“ Schovala zbraň a opět se posadila.
V místnosti bylo dobře půl minuty ticho jako v hrobě a potom Kreizler tiše promluvil: „Chtěl jste něco říct o těch zmínkách o sračkách, že, Moore?“

Sara seběhla po schodech dolů za mnou, a když se mi podívala do obličeje, úsměv se jí z tváře vytratil. „Johne?“ oslovila mě. „Jsi bledý jako křída.“ Znehybněla a pak mě popadla za paži. „Tys tam nahoře něco našel, viď? Co to bylo?“
„Jib,“ odpověděl jsem a otřel si ještě jednou obličej kapesníkem.
Sara se zmateně zamračila. „Jib? Ten kocour? O čem to pro všechno na světě mluvíš?“
„Povím ti to takhle,“ začal jsem, vzal ji pod paží a zamířil zpět k Broadwayi. „Navzdory tomu, co říká paní Piedmontová, kočky jen tak nemizí.“

Historický thriller, který vám dost připomene hon na Jacka Rozparovače. Jen se odehrává v New Yorku. Každopádně brutalita s jakou se vraždy odehrávájí si s Jackem rozhodně nezadá. Já obecně historické thrillery nebo detektivky většinou nevyhledávám. Ale Psychiatr už mi doma ležel opravdu dlouho. Poslouchal jsem jako audioknihu a musím říct, že jsem si poslech užil.

Solidní thriller "o honbě na amerického Jacka Rozparovače" s ohranou zápletkou i průběhem, jehož největší klad i největší chyba se vážou k zasazení do New Yorku na počátku dvacátého století. Záporem je „moderní“ myšlení, přístup i společenské smýšlení vyšetřovacího týmu (jedna výstřední pokroková postava by se snesla, ale celý tým?), to odpovídá spíše roku napsání a nikoli roku, kdy se to odehrává. Což bije do očí o to více, že kladem naopak je pečlivá autorova rešerše a tak dobu vykresluje věrně, naturalisticky i nepřikrášleně. Pokud jste viděli seriál The Knick, tak je to stejné období, stejný styl (myšleno co se vykreslení doby týče) i stejné místo.

Jinak co o tom napsat; nadstandardní spotřební žánrovka v atraktivním prostředí, s dobrým tempem vyprávění a se sympatickými hrdiny. Ano, je sice vidět že autor hojně četl Holmese i Hannibala a ne, nijak zásadně inspirace slovutnějšími díly nevadí, jelikož to umí náležitě (jakkoli ne zapamatovatelně) p(r)odat.

Na to, že mám vášeň pre čo najhrubšie romány, ma tento príbeh počtom strán a opisov skoro zadlávil.
Príbeh je stavaný na klasickej dvojici Sherlock Holmes – Dr. Watson (tuto sa volajú Dr. Kreizler a John Moore), do toho máme feministku, černocha, Židov, šialeného „Jacka Rozparovača“, budúceho prezidenta, politické konšpirácie, vykorisťovanie chudákov, vedecký pokrok… Všetko, čo by si človek mohol priať a čakať. A možno v tom bol problém. Akoby som príbeh už niekde čítala, akoby sa 100 iných kníh remeselne zlialo v jednu a nemalo to konca-kraja.

Druhá polovina 19. století. Zločinci vraždí bez zábran a bez velkého zametání stop. Kriminologie je teprve v plenkách. Caleb Carr sepsal brutální, a přece zvláštním způsobem poklidný, ale zajímavý thriller. Hlavní slovo v něm totiž nemají policisté (mimochodem zkorumpovaní až běda), ale podivná skupinka sesbíraných, do vyřešení kriminálního případu vražd zaujatých či zainteresovaných osob. Hlavním vypravěčem je kriminální reportér John Moore, není to ale jeho postava, která v týmu hraje prim. Carr na scénu přivádí slavného a současně zneuznávaného psychiatra Laszla Kreizlera a asistentku kriminálního komisaře Saru. A protože jsme v roce 1896, nepřekvapí averze tehdejší společnosti jak k tzv. pseudovědě psychiatrii, tak k ženám v jiných pozicích než strážkyně rodinného krbu. A Sara si vede vskutku výborně. V příběhu pak zásadní roli ve funkci komisaře sehraje ještě jedna později velmi známá osobnost, a to Theodor Roosevelt, kterému v té době nebylo ještě ani 30 let. TR tehdy zásadním způsobem reformoval policejní sbor a byl podporovatelem inovací a moderních postupů. Ke slovu se nemenším dílem dostává i kriminální podsvětí, kterému pšenka jen kvete.

Ač mrtvolami autor nešetří, děj románu plyne velmi pozvolna i vzhledem k množství dohadů a metodologickým pokusům, přemítání, zkoumání a přesvědčování... 500 stran pak pocitově docela slušně nabobtná ;-). Když se ale člověk do příběhu ponoří, nemůže se nenechat do děje nevtáhnout. Skupinka zapálených vyšetřovatelů je přitom nucena pracovat takřka v ilegalitě, navíc užívá postupy a metody tehdy na okraji zájmu, či téměř odporu odborné veřejnosti, jako např. daktyloskopie nebo grafologie. Také jsme svědky počátků vytváření typologie vrahů na základě dedukovaných osobnostních, sociálních, rodinných, profesních nebo zájmových faktorů. Vzhledem k retrospektivnímu přístupu k vyprávění a objasnění případu vražd malých prostitutů autor v zásadě vyloučil pokračování. K mému překvapení však autor doktora Kreizlera přivádí zpět po virtuálních 22 letech v Andělu temnoty. S Carrem se proto určitě neloučím. Zaujala totiž rovněž brilantní směsice faktů a fikce.

Jako historický román funguje Psychiatr výtečně, přesně v módu detailů, jakými oplývají podobná díla Dana Simmonse. Horší už je to se zápletkou, které na těch pět set stran prostě dech nestačí. Navíc je značně pofidérní, založená na motivu počátků profilování sériového vraha, což je tematika, která mě obecně příliš nebere ani v moderních thrillerech. Tady sice různé teorie svou funkci plní a vše je pragmaticky podloženo, pořád se to však pohybuje v mezích fabulace, která se skutečným vyšetřováním příliš společného nemá. Zas mi ale vyhovovala zápletka, která není postavena na šokujících zvratech a neskáče z postavy na postavu, aby vytvořila umělý zmatek.
Co jsem si každopádně užíval, byla ta popisnější stránka románu, protože navodit dobovou atmosféru umí Caleb Carr náramně. Chvílemi má člověk pocit skutečné autenticity, když namísto nechutných detailů autor staví vyprávění do roviny běžného jednání, které člověk považuje za bezmyšlenkovité a zasazuje jej do kulis starých přes sto let.

Kniha mě příliš nezaujala, děj se vlekl a byl zdlouhavý. Nicméně jsem zabojovala a knihu dočetla.

Ke knize mě přivedl seriál, který mě opravdu bavil a tak mě samozřejmě zajímala předloha a její odlišnosti, když jsem zjistila, že existuje.
Rozhodně jde o propracovaný román a bavilo mě ho číst. Seriál se předlohy v mnohém dost drží, takže bylo snadné si všechno představit. Doba, kdy se děj knihy odehrává, tomu všemu navíc dodává tu správnou a tíživou atmosféru. Hlavně pokud šlo o osudy chudých a lidí živicích se na ulici, nejčastěji vlastním tělem. Být v té době dítětem rozhodně nebylo snadné a o to horší to bylo, když se dotyčný narodil do chudých poměrů.
Jediné, co mi trošku vadilo, byly místy trošku zdlouhavé popisky. Kolikrát je tam situace a rozhovor jen popsán, místo toho, aby se přímo odehrál a i popisky některých postav nebo míst mi přišly lehce utahané. Ale jinak jde rozhodně o kvalitní a propracovaný detektivní román. Navíc mám tuhle éru hrozně ráda a tím snadněji jsem se do knihy ponořila.

Tohle napsat muselo dát práci. Děkuji za ni. Nezapomenu.

Tak toto je opravdu klenot, mrzí mě, že mi tak dlouho kniha unikala. Opravdu smekám před autorem, přípravy na knihu musely být opravdu náročné, takové knihy už se dnes téměř nepíšou. Kniha není pro čtenáře, kteří dávají přednost rychlým, moderním thrillerům a detektivkám, ale je to literatura, která vás poučí, zabaví, dovzdělá a čas s ní strávený bude po všech stránkách obohacující. Rozhodně doporučuji a těším se na druhý díl. PS: Viděla jsem dva díly filmového zpracování a i to vypadá jako velmi zdařilé.

Poslouchala jsem jako audioknihu.
Nedokázala jsem se zaposlouchat, musela jsem se opakovaně vracet. Bylo to zdlouhavé, děj se vlekl. Ale přitom jsem ji nedokázala nedoposlouchat, protože postavy byly vykresleny zajímavě, v podstatě jsem byla zvědavá, ale... Nebyla to detektivka, ale jen popis toho, jak se před více než sto lety postupovalo při chytání sériového vraha.

Na knihu musí být opravdu ta správná "nálada" a hlavně čas. Nejdříve jsem se nemohla začíst, ale po přečtení i druhého dílu mohu jen doporučit.

Začátek byl pro mě trochu náročný, opravdu silný popis všeho a všech, ale na konec úžasné čtení, děj napínavý, čtenář se dokáže vcítit do děje. Velmi povedená kniha

Mistrně sepsaný příběh o vývoji kriminalistiky 19. století v Americe. Ukazuje vývoj a počátky psychiatrie. Příběh popisuje chování a jednání masového vraha, který jedná na základě špatných podnětů z dětství. Skvělé čtení, i když mne překvapilo, že už tehdy existovala dětská prostituce.

Tak zaprvé: Ne, nebylo to vleklé, nudné ani nezáživné a každá věta měla své opodstatnění. Pokud si tu někdo stěžuje, že 500 stran je na knihu příliš, tak si může místo toho jít třeba zahrát Farmu... nikdo vám (snad) nedržel bouchačku u hlavy, abyste to dočetli.
K románu samotnému: Carrovi se podařilo velice přesně zachytit cestu sériového vraha způsobem, jaký obecně uznávají i současní odborníci - on však svůj román publikoval již v roce 1994. Dnes je široce přijímáno, že varovné známky lze skutečně vidět už v útlém dětství. Osobně jsem dřív vždycky argumentovala, že "spousta lidí byla v dětství týraná a zneužívaná a vyrostli z nich normální dospělí..." Nicméně co obráceně? Pokud se v tom začnete hrabat (a true crime je v současnosti koníčkem mnoha lidí), zjistíte, že naopak jen těžko byste hledali psychopatického násilníka a vraha(dosaďte si své oblíbené jméno), který v dětství poškozen NEBYL. Tak co z toho vyplývá, přátelé...
Že zlo plodí zlo?
Tak to každopádně.

Perfektní napínavé a zábavné počtení, jdu na seriál.

Kromě níže zmíněných postřehů v komentářích ostatních čtenářů musím vyzdvihnout neuvěřitelný objem práce, jenž musel autor vynaložit na rešerši, aby mohl Psychiatra zdárně napsat.

Když odstoupím od historických podkladů, dobových reálií, znalosti zárodků kriminologie 19. století apod., tak mne zejména nepřestává fascinovat hloubka, do níž se autor ponořil co se týče dobové psychologie (a můj údiv narůstá, pokud autor v tomto odvětví nemá formální vzdělání).

Opravdu klobouk dolů, je velmi málo spisovatelů, kteří se zabývají psychologickými myšlenkami z dřívějších dob a jsou schopni vytvořit tak vybroušený (psycho)analytický proces sestavování profilu vraha, včetně jeho raných let a případných motivů ukrytých v jeho hrůzných činech. A ještě to všechno zaobalit či otisknout do charakteru doby...

Po dlouhé době jsem si přečetla román, jehož inteligence se vyrovná snad jen černotě, kterou odhaluje. A ta je vpravdě temná.

Poslouchala jsem jako audioknihu (velmi dobře čtenou, mimochodem) a zpočátku jsem měla opravdu problém se do příběhu ponořit, vyloženě jsem se nudila, postavy se mi pletly. Pak se ale něco zlomilo a já se nemohla odtrhnout. Jde o skvělou klasickou detektivku. Někdy trochu víc popisnou a upovídanou, než by bylo třeba, ale tak nějak to k tomu patřilo a já se s tím časem smířila.