Kdyby ze světa zmizely kočky

Přiznám se, že jsem vůbec nečetl anotaci a po knize sáhnul čistě na základě neotřelého názvu a zajímavé obálky. Nu, řekněme, že podobný kaleidoskop nezřídka zcela protichůdných emocí jsem nečekal. Kdyby ze světa zmizely všechny kočky je kniha proklatě smutná, depresivní, beznadějná a nepříjemná, ale zároveň taky, aniž by se to vylučovalo, veselá, nadějeplná i povznášející. Autor tu předestírá celou řadu myšlenek o životě, smrti, vztazích, rodině, povaze i lidských bytostech jako takových. Nejsou to ale myšlenky nijak přelomové ani provokativní. Kawamura spíš jen balí do slov to, co všichni tak nějak tušíme, známe a o čem přemýšlíme. Alespoň občas, poněvadž jen málokdy podle toho žijeme. Každopádně oceňuju svěží styl i sebekontrolu autora, který se nenechal zlákat k většímu rozepisování. Rozsah novely námětu dokonale sedí a s každou další stránkou už by to neobyčejné kouzlo začalo vyprchávat. Takže díky, nicméně příště si dám zase něco, u čeho nebudu mít celou dobu chuť se rozbrečet jako hlavní hrdina. Ze všeho nejdřív se ale půjdu pomazlit s kočkou. Jeden nikdy neví.

Asi jsem podle popisu čekala od knihy trochu víc. Jednak trochu víc filosofie, a také trochu víc toho, co sliboval název, co by se stalo, kdyby ze světa zmizely kočky. V knize sice bylo pár zajímavých myšlenek, ale nic, co by nebylo řečeno už mnohokrát někde jinde. Také mám pocit, že když by se vymazaly opakující se pasáže, tak je kniha tak třetinová. Námět byl sice zajímavý, ale přišlo mi to takové ploché. Takže mezi knihy, které bych si potřebovala přečíst znovu, ji asi nezařadím. Knihu jsem četla v angličtině a nejprve jsem se bála, že nebudu rozumět, nakonec ale byl jazyk jednoduchý.

(SPOILER) Anotace mi přišla zajímavá, samotný příbeh nikoli. Působilo to na mě dost ploše. Vlastně jsem ani nepochopila ten konec. Nejvíc se mi líbil pan Zelí. Trochu nerozumím té japonské fascinaci smrti. To je několikáta kniha od japonského autora, kterou jsem četla a pokaždé konci smrtí a rozjímáním o ni. Mám doma další knížky od jap.autorů a tak nějak mám pocit, že se tam zase bude umírat...

Dávám vysoké hodnocení, protože mě kniha zasáhla. Přiznám se, že jsem skoro celou druhou půli obrečela. Ke konci vše dává smysl. Tolik řečeno na tak malém rozsahu.

Hodně zajímavá jednohubka. Příběh hrdinu stavý do originální situace (alespoň z mého pohledu). Zobrazení ďábla je velice zajímavé, ale tak úplně mi nesedlo to jak komunikoval. Trochu mě na konci zklamalo, že nám autor vysvětloval "co tím chtěl básník říci". Myslím, že by bylo zajímavější nechat čtenáři větší prostor na interpretaci a dát jen pár náznaků. Z japonských autorů jsem až doposud znal pouze Murakamiho. Asi jsem očekávál něco podobného. Absurdita postav na mě tady však ne vždy úplně fungovala. Asi jsem očekával něco více mysteriózního. Navzdory tématu se kniha dost často snaží situaci odlehčit humorem (sarkasmem). Na druhou stranu je to autorova prvotina.
Shrnuto oodtrženo. Nápad dost zajímavý. Jen to provedení by mohlo být lepší.

Jeden obyčejný člověk a jeho obyčejný život (v japonském stylu). Až vědomí blízké smrti ho donutí projít a zrekapitulovat svůj dosavadní život. Uzavře smlouvu s Ďáblem a každý den díky tomu zmizí ze světa jedna věc. Jak je dána věc důležitá pro svět i pro jednoho člověka? Zajímavá kniha k zamyšlení.

(SPOILER) Kniha na pohled s jednoduchým poselstvím, a sice, co je v životě důležité. Mohou si ji přečíst jak -náctiletí čtenáři, tak senioři, a každému přinese nějaký jiný kousek poznání. Těm mladším možná ten základní poznatek, že žádný člověk nemůže mít v životě všechno, ale také, že i když nás v životě čekají bolestné ztráty, osud nám vždy připraví lék i na tu největší bolest... Musíme se však umět dívat kolem sebe nejen očima, ale i srdcem. Starší čtenář už má patrně mnohé ztráty za sebou - a také ví, že vzdát se něčeho může být až ďábelsky těžké. Přitom ve starším věku ztráty přibývají, často nechtěné, neplánované, ale smířit se s nimi musíme. Lidé, kteří již nejsou mezi námi, anebo s nimiž jsme se vzájemně odcizili, činnosti, které nás naplňovaly, ale už na ně nejsme dost zdraví a silní, požitky, které jsme si dopřávali, ale najednou na ně nemáme dost peněz...

Unikátní na této knize je, že životním rádcem je vedle šeptajícího ďábla kocour, kterého hlavní hrdina zdědil po zemřelé matce. A je to právě kocour jménem Zelí, který nijak nenaléhá, ale díky němuž nakonec hlavní hrdina najde svoji cestu.

"Když chceš něco získat, musíš o něco přijít."

Tahle kniha na mě zapůsobila mnohem tišeji, než jsem čekala, a právě v tom je její síla. Nejde o žádné velké drama, ale o nenápadné, postupné ohlížení se za vlastním životem ve chvíli, kdy už není kam utíkat. Nápad s mizením věcí působí zprvu skoro lehkovážně, ale velmi rychle se mění v citlivou sondu do vztahů, vzpomínek a nevyřčených lítostí. Vše je napsáno úsporně, bez patosu, s typickou japonskou jemností, která nechává emoce doznívat mezi řádky. Kocour Zelí dodává příběhu lidskost a teplo, zatímco přítomnost Ďábla funguje spíš jako zrcadlo než hrozba. Je to krátké čtení, ale s dlouhým dozvukem - kniha, která vás přiměje přemýšlet, co by zůstalo, kdyby se svět začal pomalu vytrácet.

Kniha byla povedená četla se lehce a rychle. Hodně na zamyšlení o svém životě a smrti.
Doporučuji

Kniha na mě dýchala trochu filozoficky, není to jen prosté zamýšlení o "co by kdyby", ale hrdina i vzpomíná na to, co pro něj objekt k vymazání představoval, koho s ním má spojené... užila jsem si to, a od té doby přemýšlím, na který film bych se podívala jako poslední...

Útlá kniha o důležitých věcech v životě...dýchá nostalgií i nadějí, radostí i zármutkem. Na mě působila smutně.

Při čtení této poměrně útlé knížky vás napadne otázka, co je na světě nejdůležitější a co naopak můžeme postrádat. Odpověď musí v sobě hledat každý sám.
- Žij svůj život naplno a nikdy nezapomínej na věci, které jsou na tobě nejkrásnější.

Podle názvu knihy jsem čekala spíš humorný příběh. Nakonec mě ale překvapilo, jak citlivě je napsaná. Nahlédnutí do japonské kultury a vztahů mě bavilo. Možná jsem nepostihla hloubku příběhu, ale na filmovou verzi bych se ráda podívala. Pasáže s panem Zelím byly velmi působivé a zanechaly ve mně příjemný dojem.

Zajímavé zamyšlení nad tím, co je v životě důležité. Kniha byla krátká, ale skutečně člověka donutí trochu se zamyslet a zrekapitulovat si své priority. A život bez koček bych nechtěla :-)

Kdyby ze světa zmizeli kočky je krátká, ale silná kniha, která se čte téměř sama – měla jsem ji přečtenou za chvilku. Vypráví o muži, který se dozví, že mu zbývá jen pár dní života, a uzavře zvláštní dohodu: za každou věc, která ze světa zmizí, dostane jeden den navíc.

Kniha nutí k zamyšlení nad tím, co je v životě opravdu důležité, a konec je velmi dojemný. Celkově krásné, rychlé čtení, které ve mně zanechalo silný dojem.

Nádherná knížka, která se čte úplně sama. Hltala jsem stránku za stránkou plná očekávání, jak to dopadne. Jen to není čtení do autobusu, bulela jsem od začátku, až do konce.

Jakožto milovník koček jsem si knihu musela pořídit a nelitovala jsem. Příběh krátký, nutí občas k zamyšlení, konec dojemný, což jsem popravdě lehce tušila, ale vše splnilo očekávání. Dost možná si jí přečtu znova, docela se mi zavrtala v srdíčku.

Další kousek z Japonska:) Letos dodržuji, co jsem si slíbil, jen teď nevím, zda jsem to nepřehnal. Tohle by si měl člověk dávkovat. Každopádně se mi příběh moc líbil. Takové zamyšlení na několika stránkách. O životě na konci...