TerkaM komentáře u knih

"Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!" Nu dobrá.
Takhle knížka byla vážně zvláštní. Byla na jednu stranu hrozně jednoduchá, tím myslím kratkými kapitolami, krátkými větami, naproti tomu pro mě bylo hrozně náročné se do ní začíst tak, že bych na ni celou dobu, kdy jsem ji zrovna nečetla, musela myslet.

I právě proto musím hodnotit třemi hvězdičkami. Kromě toho ono tajemství, lež, o níž se v knize mluví, zase takovým boomem nebyla, nic převratného, přesto musím uznat, že to bylo dobře vymyšlené. Až na pár drobností, které se však vážou ke konci, takže je tu zcela pochopitelně nemohu zmínit.

2 08.04.2016

Tohle je neskutečně krásná knížka odehrávající se v Paříži, která je mým nejoblíbenějším městem. Přímo kouzelný příběh se sympatickou zápletkou. Tušila jsem, že za tím bude ta jedna osoba, ale o její skutečné zainteresovanosti jsem si mohla nechat jenom zdát. V každém případě je to moc krásný příběh o jednom majiteli starého artového kina, jeho lásce k ženě, která do onoho kina chodí a neblahého zasažení ruky osudu. Recenze již brzy v záložkách. :)

3 06.04.2016

Tohle byl okouzlující příběh z pera pokračovatelky příběhu Jane Austenové o rodině Darcyových. Je mě tedy malinko mrzelo, že se tam o Elizabeth a panu Darcym pouze mluvilo a oni si místo účasti v ději raději trajdali někde po světě. Nicméně nejspíš chápu, z jakého důvodu se v této knize neobjevily pouze přímo, jen zmiňuji, že mi to bylo mírně líto, takže jakési odsuzování autorky za to nejsou absolutně na místě.

Byla to moc pěkná kniha - jen osud Napiera mi na můj vkus připadal poněkud slabý a odbytý na to, kolik si toho s ním Alethea za tu krátkou dobu vytrpěla. Čekala jsem (a doufala) v nějakou pořádnou rvačku, do níž se zaplete a přiznávám, že jsem i tušila, co se mu stane, přesto musím říct, že bych mu to ještě trochu opepřila.

V každém případě to byl moc sympatický příběh. Alethea Darcyová byla opravdu celý Fitzwilliam Darcy, její otec a co se týče Tita, i u něj jsem dokázala najít jakési prvky zpodobňující pana Darcyho - například to, že se do Alethey zamiloval první stejně jako tomu bylo u pana Darcyho a Elizabeth.

Jsem neskutečně ráda, že jsem zase mohla prožít další příběh Darcyových, protože kdyby mělo zůstat jen u Pýchy a předsudku, nepřežila bych to. Už se těším na další příběh od této autorky či od od jiné, píšící na ten způsob, jelikož Pýchu a předsudek jsem si dočista zamilovala. :)

05.04.2016

Neskutečně krásná kniha. :) Snad každá by chtěla poznat toho svého pana Darcyho - a teď se k nim konečně řadím i já, jelikož on byl prostě skvělý a dokonale se k sobě hodili. Když jsem knihu zrovna nečetla, doopravdy jsem přemýšlela, co se stane dál a celkově mě hrozně chytla a já se už nemůžu dočkat, až se vrhnu na Rozum a cit. :) Styl psaní Jane Austenové je obdivuhodný, a i když jsem se ze začátku ztrácela, musím říct, že to bylo spíš neschopností zvyknout si na poněkud zastaralejší styl psaní.

7 31.03.2016

Neříkám, že to byla nějaká úplně příšerná kniha, ale... vlastně ano. Podle mého názoru by všechno bylo v pořádku, kdyby zůstala na Wattpadu a autorka pak pokračovala s jinou sérií v psaní. Styl psaní se mi tedy zdá v pořádku, do čtení proniknete ani nevíte jak, přesto mě to neoslovilo natolik, abych zvládla knihu přečíst celou. A přísahám, že jsem tohle udělala poprvé a naposledy.

Na druhou stranu, přečetla jsem relativně důležité pasáže, a ty, nad nimiž jsem pouze protáčela oči, přeskakovala. Fakt nemám ve zvyku tohle dělat a vlastně se docela stydím, že jsem to nezvládla - zasloužila bych za to přečíst druhý díl! :D K tomu se ale určitě nechystám. Nečekal na mne uzavřený konec, ale upřímně je mi to docela jedno, jelikož si dokážu dost dobře odvodit, co se stane a hrozně mě mrzí, že jsem do téhle knihy nakonec šla, přestože jsem to zarytě odmítala.

Pokud vás kniha láká, dobře, jděte do ní. Já už se jí s dovolením do budoucna vyhnu, tohle nebylo čtení pro mě. I když musím říct, že jsem se u ní hned několikrát rozbrečela. Nepopírám, že se to někomu může líbit, ale za mě mi dvě hvězdičky přijdou optimální a plně vynahrazují fakt, jak jsem se během čtení zachovala.

4 29.03.2016

Když jsem knihu začala číst, ani přesně nevím, co jsem od ní očekávala a asi bych se k ní nebýt filmu, na který se chci podívat, nedostala. Nějak si nejsem vědoma toho, že by se o knize hodně mluvilo, z toho důvodu jsem do ní šla s čistou hlavou nezkaženou nějakými spoilery, které by mi požitek ze čtení kazily. Vlastně jsem toho o knize nevěděla o nic víc, než hlásala anotace na přebalu knihy a musím uznat, že z té jsem nebyla o nic moudřejší. Nicméně, jsem ráda, že jsem u knihy vydržela i přes jakýsi, pro mě, celkem zdlouhavý začátek. Jak je mým dobrým zvykem, u knihy jsem se i ke konci takřka rozbrečela, ale nemůžu za to, že mi takové situace přímo vhání slzy do očí...

Podtrženo sečteno, je to velmi kvalitně napsaná kniha, o níž se hrozně špatně píše, protože vám nechci prozradit klíčové momenty, které se například staly v druhé polovině příběhu. Přestože mi jednou na konci zabylo natolik líto, že jsem měla slzy na krajíčku, nemohu říct, že bych z knihy byla maximálně unešená a něco jí zkrátka chybělo. Něco málo, o čem by se mi mohlo třeba i zdát... proto tedy ty čtyři hvězdičky.

23.03.2016

Jissis, to bylo boží. Fakt že jo. Nerada používám tohle slovní spojení, ale tady se to vyloženě hodí. 7 dní mě skoro až neuvěřitelně bavilo - až mě štve, že jsem do včerejška nepřečetla za den ani sto stránek, dočetla bych to pak jistě dřív. V každém případě to byla neskutečně čtivá kniha a já se při jejím čtení výborně bavila. Tohle je ten thriller, díky němuž jsem si Mobu zamilovala!

A už vůbec nevadí, že se jedná o třetí díl a já předchozí nečetla, netrvalo mi nijak dlouho, než jsem se začetla, spíše jsem místo čtení prokrastinovala, což je čistě moje chyba. Já tuhle knihu rozhodně doporučuji všem milovníkům kvalitních thrillerů a sama se už nemůžu dočkat, až se pustím do předcházejících dílů, které tu mám půjčené z knihovny. Je to super kniha! Paráda. :) A mám nové oblíbené slovo! Afrikánské - Jissis! :)

1 18.03.2016

Tohle se nedalo dočíst. Jako, myslím si, že by kniha teoreticky někoho zaujmout mohla, ale soudě podle reakcí, které jsem se dočetla ať už zde nebo na Databázi knih, moc pozitivně to lidé nehodnotí. Já knihu pro jistotu ani nedočetla, jelikož jsem mezitím začala číst Jiskru v popelu, čehož jsem se nemohla dočkat, no, a pak jsem se samozřejmě do knihy už nedokázala začíst - ne že by to předtím šlo zrovna snadno.

Zkrátka, příběh bývalého nájemného zabijáka mě skoro zabil. Přesto, pokud takové špionážní knihy máte rádi, asi je to relativně dobrá volba. Jen má kniha podle všeho jakýsi neexistující konec. Nicméně, abych knihu jen nehanila, uznávám, že za to, že jsem se do knihy nemohla začíst, mohl pravděpodobně i fakt, že se jedná o pátý díl série o Johnu Miltonovi a tohle byla první kniha, co jsem o něm četla, tím pádem by to leccos vysvětlovalo.

13.03.2016

Původně jsem od této knihy nic neočekávala - možná to, že se zasměji, že u čtení nebudu sedět jako socha a jen znuděně otáčet stránky, což se mi nakonec povedlo a já jsem nadšená. První novela o hlavním hrdinovi s přezdívkou Kuře mě příliš neoslovila, ale když jsem ji dočetla a začala číst o vysokoškolákovi Borisovi, četla jsem prakticky jako uhranutá. Jeho příběh z období normalizace mě bavil stonásobně víc, soucítila jsem s ním, s jeho problémy... a přála jsem mu, aby se na něj konečně usmálo štěstí.

Byl to příběh o tom, jak se normálnímu člověku může postavit do cesty absurdní systém a lidé, kteří v něm hledají jakýsi únik od vlastní méněcennosti. Ke konci jsem měla chvilkami nutkání se rozbrečet, což se nakonec nestalo, přesto kdybych to nezmínila, patrně bych si připadala, že něco zamlčuji. Přestože Borisův příběh skončil otevřeně, asi si každý dokážeme představit, jak by pokračoval dál, takže v tomhle nevidím žádnou vadu.

Mně se kniha opravdu líbila a jistě se k ní někdy zase vrátím. Pokud máte rádi příběhy z tohoto období, jsem si jistá, že vás kniha zaujme právě svou čtivostí a tím, že je srozumitelná.

3 13.03.2016

Abych pravdu řekla, původně jsem po takovém konci měla chuť dát o jednu hvězdičku méně a potrestat tak autorku, že budu muset na další díl čekat jak dlouho (a třeba jí tu jednu hvězdičku po vydání dát), ale když jsem dočetla, necítila jsem vůči tomu závěru žádnou zášť a víceméně jsem s ním byla spokojená. Přestože nebyl tak úplně uzavřený! Páni, to se mi vážně dlouho nestalo. Většinou nadávám, když kniha skončí takhle, ale dneska ne. Fakt jsem se toho zakončení hrozně bála, jelikož jsem věděla, že od toho se bude odvíjet celé mé hodnocení.

A jak můžete vidět už jen podle počtu hvězdiček, které jsem knize dala, opravdu se mi líbila. Četla se jedním dechem. Navzdory tomu, že má bezmála čtyři sta stran jsem ji přečetla za necelé tři dny - a to se řadím spíš k pomalejším (i když ne tak úplně) čtenářům. Epická fantasy. Přesně takhle bych knihu ohodnotila, kdybych k ní měla říct jen dvě slova.

Na zadní straně obálky je přirovnání k Hunger Games, Harry Potterovi a svou brutalitou ke Hře o trůny. Já s takovým názorem souhlasím - opravdu mi v určitých chvílích právě Hunger Games připomínala, a přestože jsem celého Harryho ještě nepřečetla, jsem si jistá, že stejné kouzlo ho s Jiskrou v popelu pojí. Hra o trůny je brutálnější, předpokládám, ale určité její prvky tam byly.

Příběh sirotka Laii a vojáka Eliase byl v rámci možností předvídatelný, vlastně mi ani nepřipadal nijak náročný, ale líbilo se mi, jak to všechno bylo propojené a dávalo to smysl. Jak si autorka pohrála s příběhem vyprávěným hned ze dvou pohledů, dvou pohlaví... Sabaa Tahir definitivně umí psát a já jsem ráda, že jsem se ke knize v knihovně tak brzo dostala a rozhodně si ji plánuji i zakoupit. Tenhle skvost v mé knihovně rozhodně nesmí chybět.

Pokud máte rádi Hunger Games, knihu vám doporučuji. Zaručeně si její čtení užijete. Sice mě mírně iritoval milostný trojúhelník, ale pokud jste ho překousli v HG, zvládnete to i tady, tím jsem si jistá. Hlavní hrdinka nepůsobí jako naivní slepice, ale je rozhodnutá zachránit svého bratra a to je pro ni nejdůležitější. Všechno ostatní už je jakýsi bonus. Tím spíš je jí jedno, jak toho docílí. Hlavně že bude se svým bratrem.

Celé to prostředí, v němž se kniha odehrávala, bylo fascinující podobiznou Římské říše a já jsem si jistá, že si o ní autorka musela leccos nastudovat - přesto působí originálně. Nemám pocit, že by cokoli v příběhu bylo uměle vytvořené a dokonale jsem autorce všechno věřila. Bylo to tak autentické. Tak moc mě to vtáhlo do děje a já si jsem jistá, že si knihu přečtu znovu - minimálně v době, kdy v Česku vyjde druhý díl. Nechci si zkazit požitek ze čtení mou špatnou angličtinou.

Na závěr si snad jen dovolím dodat krátký citát z textu: "Kde je život, tam je naděje."

11 08.03.2016

Po pravdě? Nemám tušení, co si o této knize myslet. Po dočtení se cítím hrozně rozporuplně, a i když se mi kniha líbila, nedokážu vypsat jakési nadšení, že jsem se dozvěděla, kdo je vrah. Hlavně také proto, že jsem si to určitým způsobem celou dobu myslela - teda, domnívala jsem se, že to bude někdo z téhle strany barikády, pokud to tak mohu říct.

To, jak komisař Van Veeteren přišel na rozhřešení případu bylo obzvlášť chytré - to, jak si to tak dokázal spojit. Když měla proběhnout zatýkací akce, musela jsem se vrátit o pár stránek dál, abych si osvěžila jakési indicie k dopadnutí vraha. Nakonec musím přisvědčit, že v tomhle ohledu to bylo inteligentní, i když se tedy nedokážu zbavit dojmu, že to byla prostá náhoda a žádné "Náhody neexistují," mne od toho neodradí či jak jinak bych to řekla.

Kniha se mi líbila, skvěle se četla, přesto se nedokážu zbavit dojmu, že jsem něco ze čtenářské nepozornosti vynechala a časem bych si knihu třeba přečetla znovu. I když si asi nejdřív přečtu předcházející díly, jelikož právě ta rozporuplnost může pocházet odtud. Tuším, že kdybych knihy přečetla popořadě, každý kousíček by do sebe zapadl jako puzzle. :)

2 03.03.2016

Wow. To bylo něco. Ani na chviličku se mi kniha neznelíbila, přestože byla tak neskutečně předvídatelná, patetická, naivní... četla jsem se zatajeným dechem, otáčela stránku za stránku a najednou jsem zjistila, že jsem na konci. Hlavní hrdinka Bianca byla tak neskutečně cynická a feministická, až mi byla sympatická. Co se týče Wesleyho Rushe, nemám k němu co dodat. Naprosto skvělý kluk, který měl odvahu a změnil se k lepšímu. Kousek před koncem jsem brečela a já už se tomu, abych pravdu řekla, ani nedivím.

Mohla bych knihu ohodnotit jinak, než plným počtem hvězd? Zvlášť, když jsem knihu začala číst včera večer a dneska ji dočetla? Zvlášť kvůli tomu, že jsem se naprosto zamilovala do Wesleyho? Někdo by mohl říct, že jsem na young adultovky už stará, ale já si to nemyslím - copak může být člověk starý na lásku? (Kór když tu opravdovou ještě neprožil?)

Kniha mě vážně uhranula a až trochu našetřím, zajisté si ji koupím, jelikož už teď vím, že jsem ji rozhodně nečetla naposledy. Rozplakala mě, ale dokázala mi vykouzlit i úsměv na tváři - a to se stalo mnohem častěji. Takže, děkuji Wesley, děkuji Bianco, za skvěle využitý čas. Neustále jsem na knihu musela myslet a měla jsem nutkání číst i za chůze (přece jen je kniha docela malá a na čtení při chůzi ideální), jen kdyby nepršelo. Díky, Kody Keplingerová. :)

(A teď se jdu vrhnout na nějaký pořádný thriller nebo z těch románků zblázním.)

6 29.02.2016

Z poloviny se mi tahle kniha doopravdy líbila, bohužel mi pasáže z pohledu Cassie připadaly neuvěřitelně nudné a nezáživné a pořádně se u ní něco začalo dít ke konci - s tím souvisí to, že se prvních sto stránek neuvěřitelně vleklo a já si pohrávala s myšlenkou, že knihu odložím a vrátím ji do knihovny nedočtenou. Nicméně, vydržela jsem a jsem za to ráda. Navíc si teď můžu připsat do to-read listu další díly trilogie. Kolikrát jsem se už zmínila, že nesnáším, když je kniha na části? :D

Vždyž tahle by šla tak perfektně ukončit - Evan by zemřel, Cassie by si chvilku poplakala a utěšoval ji Ben, pak by se nějak dali dohromady, no nebylo by to ideální? :D Bena jsem si oblíbila, naproti tomu Evanovi jsem z nějakého důvodu nepřišla na chuť a působil na mne falešně a proč si to nepřiznat, no, bylo mi proti srsti mu věřit. Ale možná to bude i proto, že Benovi jsem se také mohla podívat do hlavy, jelikož byl příběh čas od času psán z jeho pohledu. A pak Cassiin mladší bratr Sammy byl neskutečně skvělý, zároveň byl dle mého názoru takový vyspělejší než normální pětileté dítě, ale oblíbila jsem si ho. Docela by mě zajímalo, kdo je Eso zač a dokonce mám jeden tip, i když nejspíš nebude úplně správný.

V každém případě byla kniha v rámci možností i poutavá, ale tři hvězdičky jsou maximum, co jsem jí schopna dát. Nebyl to žádný zázrak, většinu věcí jsem nějakým způsobem předvídala. Pokud jste ale nečetli tolik dystopických knih (anebo knih obecně), tahle kniha by se vám mohla líbit. Ale četlo se to jednoduše a skvěle, nic náročného od toho nečekejte. :)

2 28.02.2016

Absolutně mě nenapadá, co bych ke knize řekla. Nějakou výtku, kterou bych zničila to, jak moc se mi líbila. Četla se rychle, svižně, ani jsem se nenadála a už jsem byla uprostřed - přesto jsem se snažila samu sebe brzdit, abych ji nepřečetla tak rychle, což se vlastně nakonec povedlo. Nejlepší na tom všem bylo, že i když jsem za den přečetla jen kousek, další den jsem na nic z toho nezapomněla, nemusela jsem se vracet. To mi dovolovalo dát si chvilku pauzu, jelikož jsem věděla, že mi z hlavy nic neuteče.

Setkala jsem se zde s pasážemi psanými z pohledu (vždy v er formě) Rachel a Nicka, takového hlavního páru celé knihy. Nebo Astrid a Michaela. No, a vlastně celé jejich rodiny, do níž jsem se docela zamotala a nevěděla jsem, kdo s kým a kdo má koho - tohle mi vynahradil skvělý rodokmen sepsaný ke konci knihy. Přičemž nejraději jsem právě měla ráda pasáže, kdy byla buď Rachel nebo Nick. Nebo Nickova matka Eleanor, kterou synův vztah s Rachel trápil. Záleželo mu na něm a byla schopná pro něho cokoliv udělat, to však nemění nic na tom, že to byla proradná mrcha.

Možná bych vůči této knize přece jen něco měla. Vadí mi poznámky pod čarou, ale víc než ony mi vadí, když jsou vzadu v knize vysvětlivky určitých slovních spojení psaní v jiném jazyce. Konkrétně tohle bych dala jako poznámku pod čarou. Kolikrát mě v knize vyrušily i překlepy, kterých bylo opravdu škoda. Zkrátka se jednalo o útok takzvaných tiskařských šotků, jímž Omega bohužel docela trpí...

Navzdory tomu se mi ale kniha líbila. Jak jsem řekla, velmi dobře se četla a musím říct, že jsem strašně prožívala ty intriky vůči Rachel, jednou jsem se - ač jsem to absolutně nečekala - při čtení rozbrečela. Zkrátka jsem fanoušek Rachel a Nicka. Většinu času jsem se ale u knihy výborně bavila a jejího čtení nelituji. Právě naopak. Už se těším, až si knihu přečtu zase. :)

24.02.2016

Řekněme, že se to dobře četlo. Bavilo mě to. Během jednoho dne zhruba za dvě hodiny jsem přelouskala padesát stránek a ani jsem nevěděla, jak k tomu došlo. Přesto, nebylo to nic extra. Připadalo mi, že se občas autor vychloubá a to mě obzvlášť iritovalo. Dávám tomu čtyři hvězdičky. Bylo to fajn čtení a uvědomila jsem si díky tomu, že jsem možná s vydáním e-knihy Kletby osudu neudělala zase takovou chybu. Neúspěchem k úspěchu. Ale bude to chtít ještě hodně krve, potu a dřiny.

18.02.2016

Stále nedokážu uvěřit tomu, že to skončilo tak, jak to skončilo... byl to neskutečně procítěný a dojemný příběh jedné lásky, která by někomu mohla připadat nereálná, ale je to román, tak o co jde? Jsem po dočtení plná dojmů, zároveň jsem úplně prázdná. Byl to velmi krásný příběh. Navíc, snad ani u Měděného jezdce jsem nebrečela tak moc a těžko bych zmínila nějakou další knihu, která mě tak strašně vzala za srdce a zlomila ho na tisíc kousíčků.

Možná mi přijde už trochu klišoidní, že se jakékoliv hlavní hrdince, když ztratí práci a záhy si najde novou, obrátí celý svět vzhůru nohama. Také mi to ze začátku připomínalo Nebezpečnou lásku od Kateřiny Petrusové, pak je to něco jiného.

Fíha. Docházejí mi slova, která bych ke knize řekla. Byla dokonalá, to rozhodně. Doopravdy čtivá. Ubrečená. Kromě toho v ní člověk najde i pasáže, kde se zasměje. Vlastně jsem si při jejím čtení uchovávala jakousi malou naději, že se všechno podaří, jak si přeji. Ach jo, je tak hrozně těžké o té knize psát bez toho, abych něco důležitého neprozradila, čímž bych někomu mohla zkazit požitek ze čtení, který jsem prožívala já.

Na závěr tedy - doporučuji. Bezesporu doporučuji. Zvlášť pokud rádi rozmýšlíte přesně o takových věcech, které jsou v knize popsány. Mé pocity po dočtení jsou čerstvé, zkrátka jsem se z nich musela nějakým způsobem vypsat, abych mohla jít spát (což netuším, jak půjde), v každém případě byla kniha skvěle napsaná, koncem mě autorka jednoznačně odrovnala, přesto se po tomto může řadit k mým oblíbeným autorům a už se těším na další její knihu, která na mne čeká - na Dívku, již jsi tu zanechal. :)

6 18.02.2016

Neskutečně milá bajka. Myslím, že od této chvíle už budu před každým pozřením lososa uvažovat nad tím, jakou mohl mít životní cestu, kdyby ho někdo nezabil. Jak by mohl doplout do cíle a tam zemřít přirozenou smrtí. Rozhodně jsem tuhle knihu nečetla naposledy, má skvělé filozofické otázky, které se hodí nejen na lososy. :)

4 14.02.2016

Velmi kvalitní česká detektivka, která napravila mé dosavadní mínění právě o českých detektivkách a dokázala mi, že Moba vydává i velmi čtivé české autory, nejen ty zahraniční. :)
Myslím, že jsem čtyři hvězdičky zvolila správně jakožto hodnocení knihy. :)

14.02.2016

Od téhle knížky jsem toho po pravdě moc neočekávala, o to víc však mohu říct, že mě překvapila - posledních padesát stránek jsem prostě jen hltala očima a nemohla se té knížky nabažit. Navíc jsem pořád (tajně) věřila, že by to Merekovi mohlo vyjít. Netlačil na Twyllu, kdežto Lief ano a neměla jsem z něho dobrý pocit. Co mě však iritovalo, bylo to, že Twylle chyběla jakási cílevědomost, neměla žádný sen, za kterým by šla - žádný VLASTNÍ sen. Byla jen královninou loutkou a všemu slepě věřila. Když se ale všechno vyvinulo, byla jsem za tu její změnu ráda.

Dost mi však kniha připomínala Selekci - až na hlavní hrdinku, která se nikoho nemohla dotknout a až na ten incest, ale spíše tím zaslíbením princi a tím, že dřív byla Twylla chudá. Epilog jsem dostatečně nepochopila a připadala jsem si, jako kdybych přeskočila minimálně pět stránek.

Navzdory tomu, co jsem si o knize myslela na začátku a s čím jsem také do knihy šla, se mi kniha líbila, ale jelikož jsem se rozhodla, že pět hvězdiček nebudu knihám rozdávat na potkání, čtyři jí musí stačit. Každopádně, já se těším na další díl a budu doufat, že to všechno nakonec skončí ve prospěch Mereka. :)

09.02.2016

Nezáleží na tom, v jakém věku knihu přečtete poprvé, i před jedenadvacátým rokem vás chytne za srdce a vy očekáváte dopis z Bradavic... :)