SuperFrankie komentáře u knih

'A v čem se zmýlili jiní alchymisté, ktěří hledali zlato a neuspěli?'
'Pořád hledali jenom zlato,' odpověděl jeho společník. 'Hledali poklad svého Osobního příběhu a nepřáli si ten Příběh prožít.'

Přijde mi, že hodně čtenářů Alchymistu nechápe. Spousta z vás bude hledět na literární kvality a příběh, a přitom o to v knížce vůbec nejde! Jde hlavně o myšlenku, že každý má osud ve svých rukou a je středobodem svého vlastního Vesmíru. Zkuste se do té myšlenky pohroužit a vstřebat jí. Pak se vám Alchymista začne líbit.

18 30.04.2014

Tahle kniha není tak skvělá jako Orwellovo veledílo 1984, to ne, ale je úplně unikátní. Ve světové literatůře nenaleznete žádný jiný titul, který se zabývá spodinou tak důkladně jako právě Na dně v Paříži a Londýně. George nás ve svých vzpomínkách protáhne nejnuznějšími čtvrti Paříže a životem tuláka v Anglii. Díky jeho vytříbenému stylu a velmi povednému překladu se při čtění cítite, jako kdybyste koukali Orwellovi přes rameno, když pracoval jako umývač nádobí, nebo se toulal. Tohle vám žádná jiná knížka nenabídne.

Veliká škoda, že od roku 1996 ji u nás nikdo nevydal a tak je strašně těžké ji sehnat i v knihovnách. Já si svůj výtisk musel vypůjčit až z Vrchlabí, tak jsem ho oskenoval a dal na ulož.to. Tady je link, aby si knížku mohli užít i méně šťastní fanoušci božského George:
http://uloz.to/xn6T494M/george-orwell-na-dne-v-parizi-a-londyne-pdf

15 11.05.2014

Úplně vidím Hraběte, jak se vratkým tanečním krokem vrací z hospody přes celou Prahu domů a prochází Libní, Karlínem a dalšími méně známými částmi Prahy. Dorazí domů, stěží si otevře dveře, sedne si za stůl, odsune nespočet prázdných flašek a začne psát básně.
Každá báseň má v sobě obrovskou energii a je neuvěřitelně krásná.


Infekce

Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje

14 23.11.2014

Já nevím, ale na mě to působí jako kdybych vzal velkou kupu hodně levných motivačních citátů a sešil je do knihy.
Autor omýlá pořád to stejné dokola a v jednu chvíli sem měl dokonce chuť vzít Kindle a hodit ho o zeď. Taková to byla nuda. Jak může tohle někomu něco dát?

Pokud si chcete přečíst o síle člověka jako jednotlivci doporučuju knížku Muž, který sázel stromy. Jedná se o daleko kvalitnější literaturu, než je tahle pseudonáboženská sračka.

Jsou tři skupiny lidí:

První je skupina lidí, kteří sedí v neděli večer u televize a vymývají si mozek žvástami z televize, v pondělí ráno nastoupí do práce a tak to jde minutu po minutě až do jejich smrti.

Druhá skupina je sorta lidí, která točí filmy, píše knížky a v pátek večer nad půllitrem s kamarády v žižkovsém baru vykládá o tom, že dokážou změnit svět, rozbít civilizaci a pokusí se žit jinak. Všichni jejich jména znají, ale ví, že žijí úplně obyčejný živůtek jako ti první.

A pak je tady třetí skupina lidí. To jsou lidé, které většina z nás nezná, ale víte, že existují. Je to váš bratr, který se o letních prázdninách vydal s batůžkem do Ameriky a od té doby jste ho nikdy neviděli. Ti nepotřebují psát o tom, že změní svůj život, protože opravdu žijí jinak.

Jsou tři skupiny lidí, do které se zařadíš ty?

11 13.04.2014

Nejsmutnější knížka, kterou jsem kdy četl, ale moc krásná. Při čtení si každý uvědomí jak je pro něj vlastní rodina důležitá.

11 16.08.2013

‚‘Bravo, Marigolde, jako obvykle přesná trefa. Politika, to je za téhle situace něco pro mě. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo, říkal jsem si, že čistější bude organizování prostituce a investování do veřejných domů. S politiky jsem už sjednával kšefty a dost jsem jich poznal. Přesvědčil jsem se, že s kurvami je lepší pořízení, poněvadž kurvy mají alespoň nějaké zásady a nějakou čest, Na druhou stranu se z hampejzu nedá tak dobře vládnout jako z radnice. A vládnout by se mi docela chtělo, když ne světu, tak aspoň okresu. Staré přísloví říká: když je nemůžeš porazit, tak se k nim přidej…‘‘

Gerald je zpátky a v nejlepší formě! I po čtrnácti letech neztratil zaklínač nic na svém šmrncu a naopak je možná ještě lepší. Humor je ještě břitčí, čaroději jsou ještě větší kurvy a Gerald má ještě větší smůlu a aby získal zpátky své meče, musí se zase chtě nechtě zaplést do všemožných problémů.

Opravdu nemám knížce co vytknout. Grafické zpracování je skvělé, citát ke každé kapitole je příhodně zvolený a ilustrace jsou skvělé, jen mě trošku mrzí, že knížka se dá sehnat jen jako paperback. Příběh je fantastický a po pár prvních kapitolách se začne větvit jako šílený a přitom nic neztratí na své přehlednosti. Jen doufám, že nebudeme muset čekat na další díl zase takovou dobu!

10 20.11.2014

''Mám veliký strach, kamaráde, Mám, konečně. Protože by to takhle mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, dokud to nezahodím. ''

Úpřímně soucítím s Holly, že nedokáže v dnešním světě najít jistotu a pomyslný domov. Občas mám stejný pocit, protože ve světě světě, kde jsou základní hodnotou peníze a ctižádost namísto přátelství a rodiny se domov a jistota hledá těžko. Doufám, že Holly svoji snídani u Tiffanyho nakonec našla, ať už v Africe, nebo jinde, stejně jako její milovaný kocour a doufám, že ji jednou najdu i já.

10 13.09.2014

''Bdím. Musím bdít.
Už dnes láska a smrt křižují se ve mně,
noc lásky a smrti žíhá jasně a temně
mých dvacet let, těch dvacet zlatoploutvých
ryb.
A letmý dotek tvých úst je věčný slib.
Musím bdít.''

Hrubín v sobě snoubí motivy smrti, života, lásky, žárlivosti a utrpení. Přesně takový je život. Koktejl hořskosladkých pocitů, který si vypijeme až do dna.

9 21.04.2015

Josefův citát: "Co je psáno, je neměnné, a mínění jsou často jen výrazem zoufalství nad tím." je nejlepším hodnocením celé knihy. Stejně jako Proces je celé Kafkovo dílo nedokončené, a proto není možné ho v celé šíří pochopit a zanalyzovat. Každý v něm spatří něco jinýno. Já osobně jsem v Procesu spatřoval boj K. proti společnosti a jejímu tlaku, kterému nakonec podlehne. Ale co bych hlavně ocenil, je Kafkova schopnost vyvolat v čtenáři různé emoce. Při historce s úředníkem, který házel advokáty ze schodů jsem se smál, při obhajování K. jsem byl zmaten a při rozhovoru s vězeňským kaplanem mě mrazilo v zádech.
Franz zase dokázal, že je génius.

8 06.03.2014

Nebylo omluvy, která by se neskládala z neomluvitelného: nebylo odpuštění žháři, který se zároveň projevil jako opilec - dokonce takový opilec, že mu povinnosti vůči hostitelům a ostatním hostům, a dokonce vyhlídka na komorní koncert nebyly ničím proti svodům alkoholu.

Dole ve skříni stály prázdné láhve od piva, představující jeho jediný bezpečný způsob ukládání peněz.

Musíte brát v potaz, že před 60 lety byl anglický humor ještě sušší, než je teď, ale to nic nemění na tom, že se můžete při čtení Lucky Jima skvěle pobavit a říct si, že nejste sám, kdo musí kolem sebe snášet nabubřelé idioty, bez kterých se neobejdete. Takový lidé byli, jsou a budou, ale naštěstí jsou na světě také lidé jako Jim, kteří jim dokáží pěkně zavařit.

7 19.07.2014

'Přehrávala jsem si nejrůznější scénáře, jak to NKVD vrátím, jak Sověty rozdrtím, jestli někdy dostanu příležitost. Dostala jsem ji. Mohla jsem se mu vysmát, házet po něm dřevo, plivnout mu do tváře. Ten člověk po mně házel odpadky a ponižoval mě. Přece jsem ho nenáviděla, ne? Měla jsem se obrátit a odejít. Mělo mi z toho být dobře. Ale nebylo. Zvuk jeho pláče mě fyzicky bolel. Co to se mnou je?'

Musím bez okolků přiznat, že to je dobrá knížka a hlavní pozitivum vidím v tom, že se věnuje málo rozebírané oblasti Stalinových zločinů v pobaltských státech, ale to je tak všechno. Příběh mi přijde takový plytký, na knížku z lágru až moc lehce stravitelný a hlavně krátký. Ideální ingredience pro čtenáře, kteří zvládnou maximálně 10 knížek ročně, ale mě to rozhodně neuspokojí. Většinu knížky prožijeme s Vilkasovými v Altaji, ale cestu přes půlku Ruska, až za polární kruh a následnou zimu autorka zfoukla za necelých 100 stránek. Nemluvě o epilogu, který nám nevysvětlí skoro nic. Co se stalo s Joanou? Kdy a jak se Lina zase shledala s Andriusem? To jsou otázky, které mě opravdu zajímaly, ale v knížce na ně odpověď nedostanu a to je trestuhodné. Musím říct, že pokud chcete knížku z vězení, tak radši vezměte do ruky Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Tohle je podle mě slabší odvar.

6 11.08.2014

Karel Čapek, kolega zahradník-amatér, dokázal na 152 stránkách mistrně popsat jeden rok ze života nás zahradnických nadšenců od nervózního postávání za oknem se strachem o naši zahrádu v lednu, až po poslední rozkvetlou astru v říjnu. Doporučuju přečíst všem, kterým taktéž učaroval svět zelených rostlinek, sazeniček, nebo kaktusů a teď konec řečí, mám na okně pořád pár sazeniček, které potřebují do půdy!

6 20.06.2014

Kua Kefka! Ěšťě jenda promněna a uďlám sváma krádkej Proces!

6 17.05.2014

Nejsmutnější na tom všem je, že ze slova intelektuál se opravdu začíná stávat nadávka.

Kdo by řekl, že příběh o farmě se může zvrhnout skoro až v horor. Hlavně osud Boxera mi naháněl husí kůži.

6 11.03.2013

Kniha je právem považována za největší literární dílo 20. století.

6 11.03.2013

''Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matu svou,
v vlasť svou jedinou i v dědictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.''

Musím se přiznat, že mě Máj opět moc nenadchl. Nacionální romantismus je naší specialitou a Máj je už tak zprofanovaný, že si ho asi nedokážu pořádně užít. Nejvíce se mi líbilo první intermezzo se zpěvem duchů. Možná to bude tím, že moderní člověk už docela ztratil kontakt s přírodou, nevím, možná to jednou pochopím lépe.

5 22.04.2015

''Milovati ženu není lepší než topiti krysy!''

Nadčasová kniha. Postava Krysaře si mě naprosto získala a zkaženost malého hanzovního města ze stránek knihy přímo prosakuje. Motiv zhrzené lásky, biblické narážky na pastýře lidí, Sodomu a Gomoru, mistrné postrkování figurek příběhu ve stylu šachového velmistra, to všechno zvládl Dyk vměstnat do tak tenké knížky. Smekám.

5 21.04.2015

''Myslel jsem, že existujeme jenom my. A že jenom teď!''

Autorka sama v doslovu říká, že žádný jediný správný výklad konce není a každý čtenář v něm najde něco jiného. Já v tom všem vidím fakt, že komunismus nemůže fungovat. Ano, je to sice knížka pro děti, takový dětský Orwell, ale ten svět je ještě víc regulovaný než Winstonův svět v 1984. Zatlačení pocitů, barev, hudby, výklad snů, to je tak šílené, že pokud by to všechno bylo zabalené do hávu knížky pro dospělé, leckterý zatvrzelý komunista by se roztřásl až do morku kostí a od své celoživotní víry ustoupil.

Celý příběh je skvěle čtivý, podaný s lehkostí autorce vlastní a hlavní hrdina má určité chyby a je ovlivňen prostředím, což se mi strašně líbí. Doufám, že vyjdou v češině i další autorčiny knížky, abych si je mohl přečíst. Za mě jednoznačných 5/5 a doporučení všem, kteří mají rádi dystopii.

5 31.07.2014