Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7889/mid_blues-pro-blaznivou-holku-XZd-7889.png
5
1017
1017
Sbírka jediného významnějšího českého představitele tzv. Beat generation. Soubor všech jeho básní, z nichž některé se dočkaly zhudebnění (zejména Vladimírem Mišíkem).
Přidat komentář
Klasika a jedním slovem: PARÁDA! Samozřejmě v čele s Variací na renezanční téma, ale nádherných básní je tam mnoho.
Hrabě je rozhodně zcela jiný rozměr českého básnictví. Neříkám, že přímo můj šálek, ale rozhodně je to kafe, o kterém víme, že je kvalitní a jede.
Jeden z nejvýznamnějších českých beatníků, který dokázal vyjádřit složité pocity jednoduchými, ale přitom výstižnými slovy. Jeho verše jsou univerzální a nadčasové. Nedivím se, že díky tomu oslovují čtenáře až do dnešních dní, bez ohledu na věk nebo životní zkušenosti.
Mezi mé nejmilejší patří Variace na renesanční téma, Infekce, Jednou, Báseň skoro jako vánoční pohlednice, Déšť, Hlava dívky, Noční obraz... Velké díky Vláďovi Mišíkovi za to, že některé z nich zhudebnil.
Knihu "Blues" jsem náhodou objevila v knihobudce.
Věděla jsem o ní díky Databázi knih, protože moji oblíbenci tu o ní napsali pěkné komentáře, tak jsem z jejího objevení měla velkou radost a hned se do ní pustila.
Je to moc pěkné čtení, moc pěkná poezie, která se mi moc líbila.
..., DĚVKA VERÓNSKÁ
Ta nahá děvka táhla na provázku
mršinu světa z tesilovejch bájí
a starej slaďák zpívala si sladce
že ještě dneska budem spolu v ráji
I roztrhl jsem dopis na rozchodnou
a z trochy listů pokroucené mlhy
(která je natí noci hnědé dusné)
jsem ubalil pár cigaret
a ty jsme kouřili tak lačně
jak jen to šlo
v tichu které se lesklo
na jejích ňadrech zhublých milováním
tam na refýži
před příjezdem rána
Autorova poezie evokuje Prahu 60. let, nalezneme zde také milostné verše. Výrazným rysem je antiautoritářství (nedůvěra ke všemu oficiálnímu). Hrabě se svými verši stal zrcadlem doby, a to se všemi rozpory, symboly a fetiši. Je vnímán jako typ „prokletého“ básníka, který za každých okolností touží žít naplno a vzpírá se jakémukoliv útlaku či kulturní nebo politické manipulaci. Některé Hrabětovy texty byly zhudebněny V. Mišíkem.
Je smutné, že autor zemřel v mladém věku. Básně vyšly až po jeho smrti.
Některé básně se mi líbily více, jiné méně.
Četl jsem vydání z roku 1990 od Československého spisovatele. V závěru knihy se nachází EDIČNÍ POZNÁMKA, ve které jsou uvedeny všechny básně a informace o jejich vzniku. Dále je uvedena kapitola malá chvíle tak akorát na jeden tulipán / životopisné kalendárium a OSUDY DÍLA VÁCLAVA HRABĚTE PO SMRTI.
V knize nalezneme také černobílé fotografie.
VARIACE NA RENEDANČNÍ TÉMA
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
zavřete dveře na petlice!
zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla
Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána
Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest
Knížku jsem četla v rámci našeho dvouměsíčního čtení s #knizniklubzvk a musím uznat, že mě mile překvapila.
----------------------
Co se poezie týče, jsem v tomto směru poměrně nezkušená. Četla jsem tři anglické poezie a toto byla moje první v češtině. První polovina knihy mě hrozně bavila. Stránky mi utíkaly pod rukama, i když musím dodat, že trošku pomaleji než obvykle. Druhá část mě naopak moc nebavila. Přišla mi rozhodně slabší a méně jsem jí rozuměla. I přes to na mě ta první půlka udělala takový dojem, že jsem nižší hodnocení zkrátka dát nemohla.
----------------------
Co mi kniha přinesla? Zjistila jsem, že do poezie se prostě musíte ponořit. Musíte si dát svůj čas a nespěchat na slova. Když totiž čtete báseň stejně rychle jako úryvek fantasy knihy, nic moc si z ní neodnesete.
----------------------
Shrnuto podtrženo:
- Čte se pomaleji
- První část je geniální
- Druhá část MEH
Když mi bylo náct, teta mi půjčila štos papírů, na kterých byly strojopisně napsané verše Václava Hraběte. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a vracela je nerada. Po revoluci jsem si koupila už hezky vydanou knihu Blues: Blues pro bláznivou holku. Když bylo synovi náct, půjčil si ji a už nevrátil, zůstala na jeho nočním stolku. A protože je syn tak trochu bibliofil, koupil si letos nejnovější vydání této knihy. A tu jsem si teď od něj půjčila a s chutí jsem se zase ponořila do syrových a zároveň teskných i líbivých veršů. Možná teď kniha zůstane na mém nočním stolku...
Žil příliš rychle a odešel příliš brzy...
"Bude to jako dnes (Anebo jako loni)
Kdekdo se usměje zamává za rekruty
Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní
Čas není zlý Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný"
Znovu po letech. Znovu uchvácení naprosté. Namlsaná americkými beatniky, které jsem četla cca v 18 letech, jsem hledala někoho v české literatuře. Našla jsem,abych posléze hořce zaplakala, že stihnul tak málo a víc už nepřidá. Čas od času se vracím a pořád to bolí.
Citace: "POTOM a teď a POTOM." Paravan slov... umožní vytvořit vnitřní pokoj, místo a čas pro pohodu, důvěru. Básník se něžně dotýká srdce , rozechvění prochází celým tělem, zasáhne i ...
Verše se mi moc líbí. Letos by autor slavil 83. narozeniny. Vrásky by prozrazovaly bohatou pouť a houšť prožitků, ale srdce by tlouklo mládím ,v rytmu zázračných okamžiků , které tu stále a nedočkavě čekají na vnímavého - každého z nás...
Sbírku doporučuji, k mání v bazaru, skvělý dárek.
Přečteno: 1425,hodnoceno : 918 /91%, komentáře: 145, nejvíce palců: sgjoli 87.
Sama moc poezii nečtu ale tuto knihu jsem přečetla jedním dechem, i když se jednalo o knihu z povinné četby. Knihu Blues pro bláznivou holku mohu doporučit všem milovníkům zbytečně nekomplikované poezie všedního dne. Básně budete mít přečtené hned a nebudete se zbytečně ztrácet v řetězcích dlouhých a komplikovaných metafor.
___
Václav Hrabě píše o každodenních obyčejných okamžicích, o lásce a prostě o životě. Někomu se témata jeho básní mohou zdát obyčejná a ohraná, ale třeba si básně od tohoto méně známého klasika oblíbíte stejně jako já. Já osobně mohu doporučit.
Úžasná poezie českého beatnika škoda že odešel tak brzo. Básně jsou velmi často použity jako texty nejčastěji zpěvákem Vladimírem misikem
Nejde se nezamilovat. Neskutečně čisté a opravdové. Na nic si nehraje, od nikoho nic nečeká a nic nepotřebuje. Občas mi to připadá až jako nějaké drzé nakukování do soukromí jednoho velmi talentovaného mladíka. Škoda, že s námi nevydržel dýl. Nepochybně jsme byli jeho odchodem nevědomky ochuzeni o mnoho skvělých počinů, jak už literárních, tak muzikálních.
Jedním slovem dokonalost. Melancholie, nešťastná láska, smrt. Atmosféra sychravého počasí. Vřele doporučuji.
Tak tohle jsou opravdové literární perly! Václav Hrabě, zde dokázal napsal něco mimořádného... O lásce, naději, bolesti, samotě, víře...
I dnes dosti nadčasová a melancholická tvorba, která za přečtení rozhodně stojí.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Poezie balancující na ostří kýče. Originální a překvapivé obrazy probleskují mezi nánosy básnických klišé (milenci, ženské vlasy, labutě, západy slunce, cigarety, déšť, křídlovka, múza…). A pak je tu ne vždy povedený a často samoúčelný rým (např. báseň Jam session mě vyloženě tahala za uši). Upřímně, vlastně je to už poměrně daleko za hranou kýče, jen mám ostych to tak na plnou hubu propálit, vzhledem ke kanoničnosti autora.
Zároveň je z některých básní patrné, že to Hrabě dokáže i jinak, jen většinou nechce. Možná mi uniká hudební pozadí jeho poezie, možná je v tom jen autorská lenost. A možná je to naprosto cílená stylizace (taková popkulturní poezie). Básně, které měly i druhý plán (namátkou Kroky v noci), se mi pak četly těžko a nedokázal jsem se na ně soustředit, kvůli té cukrové pachuti všude kolem.
Kolem 3/5 knihy (asi tak ve chvíli, kdy jsem zvažoval, zda číst dál) se ale patos vytrácí a úroveň básní jde nahoru. A v poslední pětině se do autorovy poetiky vkrádá břitkost (cynismus, mluvený jazyk včetně vulgarit, symbolem lásky jsou najednou vedle sebe „růže z tanečních a kondomy z Tuzexu“, a dokonce se objeví jakoby sebereflexivní glosy o „kýčařském soumraku“ nebo „patetickém umírání“). Ale především básně houstnou významově, slovo získává na váze a čtení se tak zpomaluje. A texty jsou silnější a silnější, až v úplném závěru dozrávají v něco úchvatného.
Čtení celého výboru je tak (u vědomí autorova osudu) velmi silný zážitek.
Pozn. pro mne: při opakovaném čtení začít cca kolem s. 90 (vydání v Labyrintu z r. 95).