Proces

kniha od:


Koupit

V den svých třicátých narozenin se prokurista velké banky Josef K. probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky, s přezíravostí okolí... To vše v něm vzbudí sice nejasný, ale nutkavý pocit vlastní viny. Kdo jej soudí a proč? ptá se čtenář společně s protagonistou románu a přesto - nebo snad právě proto - že tato otázka zůstává až do poslední stránky bez odpovědi, je Kafkův Proces jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86115/big_proces-zqg-86115.jpg 4.11953
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Der Process, 1925


více info...
Nahrávám...

Komentáře (258)

Kniha Proces

Fenrir
22. ledna

Podivně napsaný zápis hořečnatého snu, který nikdy nebyl určen k tomu, aby ho někdo četl. Takový je můj dojem z celého Kafkova Procesu. Myslím, že chápu pointu, tedy poukázání na nesmyslnost bytí a absurditu hledání vyššího smyslu života, kterýžto se nám, křivě obviněným, zkrátka děje a žádná vyšší autorita, žádný řád, spravedlnost ani smysl v něm není. Všichni si projdeme svým životním procesem, na jehož konci nás čeká odporně obřadní akt smrti.
To je sice všechno moc zajímavé ale pro čtenáře se taková četba může stát utrpením. Ve formě povídky na pár stránek by šlo o mrazivý psychothriller, který by stál za přečtení ale v této podobě několikasetstránkového románu (k tomu plného škrtů a nedokončených kapitol) šlo pro mě o velkou ztrátu času. Ani tu hutnou atmosféru jsem si neužil, kvůli těm desítkám úmorně unylých odstavců popisujících rozhovory K. s všelijakými karikaturami z jeho okolí. K čemu je dobré číst takovou knihu, kromě rozšíření si literárních obzorů? Podle mě k ničemu. Jsem rád, že vím o čem je řeč a že si v budoucnu vychutnám různé asociace v jiné tvorbě ale jinak mě knížka, narozdíl od Proměny, nijak neoslovila a nemám žádný důvod se k ní kdykoli vracet.

Doubravka1975
18. ledna

Posloucháno audio a bavilo mě to víc než Zámek. Totální beznaděj, chaos a nespravedlnost. Opět nadčasové dílo


meluzena
14. ledna

Brrr! Skvěle vystižená obludnost celého systému vedení Procesů. Nikdo nic neví, nic se nelze dozvědět a člověk může jen čekat (a děsit se), co se s ním bude dít.
Možná by to Kafka ještě dopiloval, kdyby to byl stihl, nicméně i tak je Proces knížkou, z které běhá mráz po zádech i po sto letech (a říkám si, že Orwellovo 1984 není svou hlavní myšlenkou zas o tolik mrazivější).

sabina5156
26.12.2022

Já mám tohle dílo tolik ráda. Nejen pro jeho bezprostřednost vůči čtenáři, okamžitou otevřenost a precizní vystavění postupného psychologického rozkladu Josefa K., ale také a především pro styl, jakým je kniha napsaná a pro způsob, jakým je popsáno prostředí. Jakoby vše bylo zcela normální, i dnes, ráno vstanete ve vaší útulné a prostorné ložnici, půjdete se nasnídat, zavoláte rodičům, vysprchujete se...cokoli, co Vás běžně po ránu napadne, aby následně něco opatrně, plíživě a nenápadně zažehlo jiskru konce Vašeho života. Nevíte to, nevíte, že právě teď někdo škrtnul sirkou, ale máte tušení...ten nepříjemný pocit nepatřičnosti, který se ve Vás uhnízdí a pomalu, po celou dobu Vám pomalu zabírá místo ve Vašem dosud klidném nitru. Samozřejmě, že má kniha odrážet neschopnost jedince postavit s za svůj život a za své rozhodnutí. Jeho odpovědnost přechází do rukou někoho, kdo mu ani není znám. Jeho chyby náhle nejsou posuzovány pouze dle jeho vlastního konání ale i na základě přičinění druhých, které on sám není schopen přímo ovlivnit. "Proces" vřele doporučuji, kniha má rychlé tempo, zbytečně neutíká více směry a postupně graduje, což je zajímavé jak v případě samotného řízení, tak v případě psychologického rozkladu Josefa K. Franz Kavka tuto knihu napsal v roce 1914, narodil se a vyrůstal v Rakousko-Uhersku, kde v roce 1925 také zemřel. Kniha může mít několik pozadí událostí, které příběhu můžeme přisuzovat. Jednoznačným a nejjednodušším je určitě byrokracie a spletitost soudního řízení.

smazenaryba
11.11.2022

Kafkova obludná karikatúra síce trpí svojou roztrieštenosťou a nedokončenosťou, no tá vízia a rôzne scény a momenty sú tak evokatívne a bizarné, že to ani nevadí. Dalo by sa povedať, že nejaký záver, či naplnenie ani nie sú dôležité, dôležité je len stupňujúce sa vyobrazenie absurdnej logiky autorovho sveta. Ale Zámok mám ešte o kus radšej, azda kôli tomu, že je predsa len dejovo ucelenejší.

Vesmich
06.11.2022

Tak ono stačí si zkusit třeba vyběhávat zasíťování pozemku na všech Úřadech, získávat razítka, neustále o svůj Proces pečovat, najímat advokáty, vypovídat advokáty, shánět přímluvce v podobě nejobskurnějších figurek a celá ta pakárna ožívá i 100 let po té, co to Franz napsal.

SirChico
28.10.2022

Druhá četba:
Tak jsem si dal opáčko Procesu ve formě audioknihy od Českého Rozhlasu. A musím zvednout hodnocení o další hvězdu. Všechno co jsem psal předtím platí, ale čím víc se propadám do toho příběhu, tím více mám otázek. Proč K. hledá pomoc pouze u žen? Proč se více nebrání, co když je doopravdy vinen? Je to určitě alegorie na bezmocnost člověka před neprůhlednou byrokracií, ale je tam toho mnohem víc.

Já jsem si z toho teď vytáhnul trochu paranoidní teorii, ale myslím že jde o předchůdce Mužů v Černém, ne té komedie, ale originálních Man in Black (MIB). Všude kde se MIB vyskytli docházelo k podivným událostem. Nechovali se zrovna jako lidé, prokazovali se falešnými průkazy, a zastrašovali svědky. Co když K. byl zrovna pod vlivem takových MIB? Nikdo se mu ničím neprokázal, soudní sině byly magicky na všech půdách a nakonec ho unesli a zabili bez toho aby byl svědkem rozsudku. Taky ženy u kterých hledal pomoc se chovali trochu podivně. Nějaká roztodivná Lenny (Lenka, dle překladu) mu šplhala po klíně, jako by byla trpaslík a měla podivnou blány mezi prsty. Co se mě týče, jasný důkaz nadpřirozena.

Berte tenhle rant trochu s nadsázkou, každý si u Kafky najde něco trochu jiného. A proto je taky Kafka tak skvělej.
----------------------------------------------------------------
První četba:
Proces je hodně unikátní kniha. Je typicky Kafkovsky snová a absurdní. Protože kniha není úplně dokončená místy působí jako spíše souhrn absurdních scén, kde se hlavní hrdina více a více propadá do neskutečnosti a neuchopitelnosti režimu. Už od začátku není moc jasné co se vlastně děje. Hlavní hrdina K. je z něčeho obviněn a teď se ta jeho věc má řešit. Čím více se o tu svoji věc zajímavá tím více postrádá jakéhokoliv schopnosti fungovat a soustřeďuje se výhradně jenom na proces. A jaký proces to vlastně je – soudní kanceláře se nacházejí v půdě chudinských domů (kde si místní k tomu suší prádlo – nemůžou jim to přece zakázat), obvinění musí skoro bydlet u advokátů (kdyby se je náhodou zavolal aby projednal tu jejich věc) a vynesení rozsudku se podobá chladnokrevné, zločinné popravě.

Proces je taková mnohovrstevná cibule a každý čtenář si odnese něco trochu jiného – dle toho jak hluboko se zakousne. A moc chutné sousto to teda není, je to velmi depresivní dílo kde zmar a naschvál zastiňuje jakékoliv světlo na konci tunelu.

Pro mě osobně je to dílo a zbytečnosti boje s soudní byrokracií. Jakmile se jí jednou dostane do spáru nezbývá se mu než jenom modlit, protože kdykoliv bude hrát hru podle jejich pravidel tak prohraje.

Jo a ještě jednu zprávu jsem si z toho odnes – proboha nepouštějte Josefa K. k žádným ženským. Jakmile nějakou objeví hned se na sebe lepí, chce ji unášet a bít se pro její čest. Ignoruje snad jenom křivonohé a hrbaté.

mirektrubak
25.10.2022

„‚Jak si představuješ konec?‘ ptal se duchovní. ‚Dříve jsem myslíval, že to jistě skončí dobře,‘ řekl K., ‚teď o tom někdy sám pochybuji. Nevím, jak to skončí. Víš to ty?‘ ‚Ne,‘ řekl duchovní, ‚ale obávám se, že to skončí špatně. Mají za to, že jsi vinen. Tvůj proces snad ani nepůjde od podřízené soudní stolice výš. Aspoň prozatím mají tvou vinu za prokázanou.‘ ‚Ale já nejsem vinen,‘ řekl K., ‚je to omyl. Jak může člověk vůbec být vinen. Jsme zde přece všichni lidé, jeden jako druhý.‘ ‚To je pravda,‘ řekl duchovní, ‚ale tak obvykle mluví viníci.‘“

Ta nepřehlédnutelná podobnost soudní anabáze Josefa K. a bezohledné odlidštěnosti komunistické režimu je něco, z čeho běhá mráz po zádech. Tak přesně popsat to, co se zatím v realitě zdánlivě ani neklube, to si muselo vyžadovat výjimečnou citlivost pro spodní prameny ve společnosti, nebo snad dokonce nějaký impuls z ne-pozemských inspiračních sfér? Nebo jak jinak mohl Kafka popsat, co ještě nemohl zažívat?!
Ale! Zároveň mám pocit, jako by nás právě tahle paralela při čtení svazovala! Alespoň to tak cítím při vzpomínání na má předchozí čtení Procesu: zaměřil jsem se na boj Josefa proti procesní mašinérii a vnímal ji normalizační optikou jako střet nevinného jedince se zvůlí všemocné a všudypřítomné politické moci. Takové čtení je jistě možné a jistě obohacuje, jen se mi, po mém právě skončeném dalším setkání s románem, zdálo zbytečně redukující.

Při svém aktuálním čtení (přesněji: poslechu na vlnách Vltavy) jsem se nepokoušel Kafku dešifrovat, hledat vysvětlení různých jinotajů a alegorií. Stejně by to nemělo smysl. A nejspíš by ani taková snaha nebyla v souladu s autorským záměrem – Kafka nebyl hloupý a musel si být vědom, že čtenář nebude rozumět „logickému“ významu jednotlivých scén, takže pokud jednotlivé situace „nechápeme“, není to ani chyba naše (že nejsme dost chytří, abychom to rozklíčovali) ani autora (že nebyl dost literárně zručný, aby to bylo vysvětlitelné). Naše neporozumění není chybou komunikace, naše neporozumění a náš neklid je autorský záměr, řekl bych.

A tak jsem se při poslechu soustředil na Josefa, na jeho pocity a reakce. A co jsem subjektivně viděl? Podobně jako u Zámku jsem viděl člověka nedostatečně zakotveného v sobě, který vlastně na soud neustále doráží a krouží kolem něj jako můra kolem plamene, protože si je někde v sobě vědom své nedostatečnosti a svých provinění, které ovšem v sobě není sám schopen dobře ohledat a pojmenovat a tím pádem ani léčit – a když není sám v sobě ukotven, potřebuje vnější autoritu, aby mu řekla, kdo vlastně je. Od ní se pravdu nedozví, a snad i ví, že nedozví, ale stejně si nemůže pomoct. Že je to zneklidňující, skličující a bezútěšné, je jasné – nemůže to být jiné. („‚Ne,‘ řekl duchovní, ‚není třeba, abychom pokládali všechno za pravdivé, je jen třeba, abychom to pokládali za nutné.‘ ‚Bezútěšné mínění,‘ řekl K. ‚Lež se nastoluje jako světový řád.‘“)

Nejsilněji a nejvíc znepokojivě na mě působilo – stejně jako u Zámku, ale zde ještě silněji! - téma absence soukromí. A to nejen vnějšího, kdy mu cizí lidi stojí přímo u postele při probuzení, ale i vnitřního prostoru, který Josef vlastně nemá: různí lidé, které viděl třeba poprvé v životě, o něm vědí věci, které on sám za vynaložení ohromného úsilí bezúspěšně zkouší zjistit!! Vyvolávalo to ve mně značnou úzkost, téměř hmatatelnou. Zároveň se tím Kafka ovšem opět trefuje do citlivého bodu společnosti (mám teď na mysli stírání soukromého a veřejného v našem virtuálním prostoru) daleko za hranicemi světa, ve kterém žil!

„‚Patřím k soudu,‘ řekl duchovní. ‚Proč bych něco od tebe chtěl. Soud od tebe nechce nic. Přijme tě, když přijdeš, a propustí tě, když odcházíš.“

1 ...