Proces

kniha od:


Koupit

V den svých třicátých narozenin se prokurista velké banky Josef K. probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky, s přezíravostí okolí... To vše v něm vzbudí sice nejasný, ale nutkavý pocit vlastní viny. Kdo jej soudí a proč? ptá se čtenář společně s protagonistou románu a přesto - nebo snad právě proto - že tato otázka zůstává až do poslední stránky bez odpovědi, je Kafkův Proces jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86115/proces-zqg-86115.jpg 4.11630
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Orig. název

Der Process, 1925

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (212)

Kniha Proces

Přidat komentář
patrik0816
09. září

Na Procesu, ale i Kafkovi obecně je krásné to, že je to vlastně hrozná slátanina, která ani v surrealistickém měřítku neobstojí.

Přesto v tom je ale něco, proč lidi pokládají díla tohoto očividně psychicky narušeného jedince adorují do nebes. A já se jim ani nedivím. Jako Kafka, tedy asi spíše Josef K. (ale dá se to dobře aplikovat taky na Proměnu a Řehoře), se totiž cítí velká spousta lidí, jen si zvykli to vydržet a moc nepeskovat.

A oni to většinou vydrží, protože zase tak psychicky narušení jako Kafka nejsou, ale stejně... Úzkostmi se to v dnešním světě jenom hemží a byrokracie to jenom podporuje. Vždycky, když přijdu na úřad, ale i když musím něco řešit v práce, škole, ale i třeba u lékaře a něco se zadrhne, nejde podle plánu nebo mám někde dlouho čekat, umírá v těch šedivých, studených chodbách kousek mně. Vždycky si totiž uvědomuji, jak je můj život až moc řízen velkým a všemocným systémem.

Myslím, že není náhodou, že tohle anti-byrokratické dílo napsal Kafka zrovna z Prahy. My totiž u nás máme skoro až zvláštní zálibu v byrokracii, ponižování se navzájem, udávání se, posuzování, ponižování, poměřování pozic atd. Dokonce ještě více než je to v Evropě obvyklé. V takové ČÍně to třeba zvedli na úplně jiný level, ale o tom zas někdy jindy.

Myslím, že je to zdůrazňováno v souvislosti s Procesem až příliš málo na to, jak je to zřejmé, proto ještě jednou zdůrazním klíčovou větu mé krátké recenze: Proces je ANTI-BYROKRATICKÉ DÍLO. Myslím, že Kafka je skutečným bojovníkem za svobodu lidské duše. Je sice pravda, že systém musí nějak fungovat, ale všeho moc škodí a o byrokracii, které je schopna pár razítky rozhodovat o našem životě, zmařit lidské sny a ve výsledku i životy, to platí dvojnásob.

Na závěr jeden citát z písničky Tata Bojs, který podle mě ve dvou řádcích totálně vystihuje to, o čem Proces je. Bratři Neuwerthové hrají kromě Tata Bojs také v kapele Kafka Band, který hraje a zpívá jen písně inspirované Kafkou, a tak si myslím, že tahle geniální kafkovská věta z jejich písně "Filmařská" nezní kafkovsky čirou náhodou:

„Občas mám pocit, že nežiji.
Ve své vlastní režii.“

ladyxx
01. července

První dílo, které jsem od Kafky přečetla, a naprosto mě zdeprimovalo. Josef K. je souzen za neznámé provinění v procesu, který nakonec pohltí celý jeho život a naprosto ho semele. Situace, které jsou v knize popisovány jako naprosto běžné a normální, byly na nejvyšším stupni absurdity. Přirovnala bych to k surrealismu v umění, úplně mimo realitu. Stručně řečeno, velice zvláštní dílo. Děj nemá typickou formu úvod-zápletka-závěr, prostě plyne bez jakékoliv gradace, až je zničehonic konec. Význam díla si každý vyloží jinak, pro mě je příběh ekvivalent lidského života - reakce na nečekané události, boj proti něčemu, pocity zoufalství střídající se s pocity "jako ve snu".


hanak_v_exilu
09. června

Osobně mám raději Zámek, který absurditu světa a setrvačnost byrokratické mašinérie vyjádřil ještě trefněji. Proces je ovšem údernější a především výrazně kratší, takže si získal větší oblibu. Pokud ho chcete pochopit, nestačí si ho přečíst, ale musíte si něco odžít. Já jsem obě knihy plně docenil poté, co jsem dva a půl roku pracoval pro Českou poštu. Nemusíte ale zacházet do extrémů, každý korporát postačí.

jerrik
08. června

Zaujaly mne komentáře velkého počtu mladých lidí, zejména děvčat, která Proces přečetla v rámci povinné četby. Trpěly při tom jako zvíře a absolutně nepochopily o čem to je. Mám za to, že mladý člověk tenhle román pochopit nemůže. Při čtení Procesu jsem rovněž trpěl jako zvíře, ale vzhledem ke svému seniorskému věku jsem Proces pochopil. Je v něm popsán svět, ve kterém žijí všechny generace od nepaměti. Ačkoli nemám dostatečný rozhled, abych mohl uvést příklad, jsem přesvědčen, že ve světové literatuře je víc knih, které se vyrovnávají s jevy popsanými v Procesu méně složitě a zejména méně depresivně. Proces byl napsán duševně nemocným člověkem a hrozí nebezpečí, že jeho dílo uvrhne do duševní nemoci mnoho dalších, méně odolných čtenářů.

Khamul1
05. června

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. Jde zároveň o jednu z nejvýznamnějších knih 20. století.

Blueovercover
14. května

Tohle je ta správná literatura! Žádná lehká na přečtení, a přesto, nebo snad i proto je tak výjimečně naladěná.

Set123
11. května

Komentář k Procesu píši s jistým časovým odstupem od přečtení a zjišťuji, že u této knihy to není takový problém, jaký jsem očekával. Je vidět, že kniha ve mně nějakou tu stopu zanechala.

Jedná se o skvělé dílo, ve kterém se autorovi podařilo s nepříjemnou dokonalostí vykreslit tísnivou atmosféru, které se kolem procesu Josefa K. a oné doby vůbec, vznáší. Je podivné, jak se panu Kafkovi daří čtenáře deprimovat a frustrovat, přes to, že tento sedí doma v pohodlném křesle.

Ohromný problém (osobního, vnitřního charakteru), který s Kafkou mám, je jeho schopnost iracionalizace postav a jejich chování. Takové postavy, bez logického odůvodnění jejich činnosti, jsou na každé straně a mě z toho bolí hlava. Taktéž je pro mě občas utrpením pan Josef. K., se svým agresivně afektovaným chováním a pro mě nepříjemnou nestálostí.

Myšlenky knihy jsou různé a spletité, dá se nad nimi dlouze dumat a polemizovat, považuji však za naprosto zbytečné a hloupé (budu-li tak smělý), snažení se o pochopení toho, co se svým dílem autor snažil říct. To není podstatou beletrie vůbec a dívat se takto na Kafkovo dílo, je vysloveně barbarské. Člověk má uvažovat nad tím, co dílo říká jemu, ne nad tím, co autor chtěl dílem říci. Navíc u této knihy, která nabízí tolik interpretací (plus mínus přesně tolik., kolik si najde čtenářů), to kazí požitek.

Další věcí, která mě fascinuje, je srovnávání Procesu s moderním světem. Byrokracie je kolem nás samozřejmě ohromující – a znechucující – množství, ale opravdu je validní srovnání soudního jednání, či vztahu stát – občan v současné době oproti době, ve které se Proces odehrává? Ne. Osobně si myslím, že dnešní svět se lidem natolik poddal, že jakákoliv paranoia (říká člověk velice paranoidní) z tohoto díla je naprosto zbytečná.

Konec knihy, kde se odhaluje zakončení procesu, nedozvíme se však - stejně jako Josef K. -, proč byl vlastně souzen, je pro mě vrcholem depresivnosti. Z nějakého důvodu se mi však zdál být i podivně krásný, melancholický a vlastně až uklidňující. Byl to opravdu konec, konec osvobozující.

Dovolím si zakončit lehce z kontextu vytrženou citací z Ortenových Elegií:
"... a řekl zvolna: Počítám tu něco.
A nevím proč a nevím ani kterak.
Ale já musím. Slyšíš? Musíš také!"

Lenka.Vílka
01. května

Mám ráda příběhy za příběhy. A taky mám ráda příběhy za čtenou knihou. Chápete, to co většina lidí odsuzuje a říká "to není komentář". No, nasr$@t, to je můj komentář. A pokud se vám nelíbí, tak ho nečtete. Nebo si napište svůj. Karty na stole. Ok. Tak jdeme na to :)

Kafka byl na mém listu dlouho. Spolu s ním tam byly ještě Lovecraft a Poe. A já na tom (řekla bych docela) poctivě dělám (ale karanténa mi brání půjčování knih, jak bylo v plánu, z knihovny). Jenže já nejdřív chtěla číst jinou knihu. Chtěla jsem si přečíst Černou ozvěnu. Ale znáte tu poučku. "Člověk míní, Lenka.Vílka mění." Jop, jop, nejdřív jsem viděla adaptaci. Kde mě tedy hodně zaujalo theme. Hlavně to, co v něm hrálo. (Už se dostáváme na konec.) Takže jsem si to na našla. A právě video k tomu songu je...(Vážně mi stále věříte, že se dostanu na konec toho příběhu? Muha haha!) ...poskládané z filmové adaptace Procesu z roku 1962 (vydání Academia 2008). Tohle propojení mě totiž moc baví. Jinak bych se třeba nedostala nikdy ke knize Žltá tapeta, což je povídka, která je silnou inspiraci k textu i videu mé oblíbené zpěvačky. Takže jestli tohle není náhoda (na osud nevěřím), tak už nevím, jak to jinak nazvat. (Chápeme, že tohle je konec příběhu?) Takže poslední den, než nám zavřeli knihovny, jsem si domů přinesla Proces.

Četla jsem Proces v komiksové adaptaci, takže základní děj znám. A tam problém nemám. Ale číst celou knihu, bylo...náročné. Jo, na některé dialogy jsem se musela vyloženě soustředit, protože jsou jednolité, neoddělené odrážkou. (Už je to nějaká doba, co jsem četla starší knihu. Ale tak od 50 stránky to už bylo úplně v pohodě.)

Co jsem si z knihy odnesla? Pocit zmaru, flustrace a mírného nasrá...štvání. K. neví, za co ho soudí a jeho následné chování, paranoia a myšlenky jsou strašně dobře popsaný a napsaný. A taky, že kdo mlčí, možná na tom nebude tak špatně jako ten, kdo nemlčí. No, jak z této situace ven...? Jako v knize nebo to lze i jinak?

Musela jsem číst a číst, prostě nešlo přestat. Jak jsem si zvykla na styl, kterým autor píše, nešlo to zastavit.

Nadčasová kniha, kterou dobou tisknout do té než přestanou tisknout knihy. Nikdy nevíte, třeba budou zpátky časy, kdy bude lepší mlčet. Tak tomu nikdo nepomáhejte.

1 ...

Doporučujeme

Měsíční prach
Měsíční prach
Šaman
Šaman
Ohnivý anděl
Ohnivý anděl
Smolný rok
Smolný rok