slunicko1958 komentáře u knih

Moudré pohádky, které si rádi přečtou i dospělí. A nádherná čeština. Pan Werich se s ní doslova mazlí.

30 29.12.2017

Nudné. Jak nepřitáhnout mladé ke čtení? Vnutit jim jako povinnou četbu Babičku.

Já jsem asi nějaká divná. Všichni knihu vychvalují, mně bylo nevolno. Hluboce si vážím práce Lékařů bez hranic, obdivuji jejich odvahu, odbornost a lidskost. Ale knížku už číst nechci. Ne proto, jak je napsaná, ale proto, že je tak syrová, až to na moji nervovou soustavu není.

10 27.12.2017

Příjemná detektivka.

10 27.12.2017

Hluboce smekám před českým překladem Antonína Přidala. Kniha vás rozveselí, doporučuji k přečtení.

27 27.12.2017

Šifra se mi líbila víc. Andělé jsou na můj vkus překombinovaní, ale to je třeba mýlka. Jako čtení na dovolenou skvělé.

16 27.12.2017

Nelíbilo se mi to. Sice jsem knížku přečetla, ale hodnotím ji jako nejslabší ze série. Panu Brownovi asi došla "pára".

12 27.12.2017

Knihu (vydání z roku 2003) jsem přímo "zhltla". Okamžitě jsem ji začala číst znovu, abych si děj lépe vychutnala.
Byla jsem varována, že knihu mám číst až o dovolené, protože se od ní nedá odejít. Byla to pravda. Jen mě zdržovalo, že jsem odcházela k počítači, abych si prohlédla v knize zmiňovaná umělecká díla.

26 27.12.2017

První kniha od tohoto autora, kterou jsem četla, a rozhodně nejlepší. Jeho knížky jsem už přestala číst, ani jedna z těch následujících nedosáhla na kvalitu Sběratele kostí. Prostě nasadil laťku vysoko.

19 22.12.2017

Nedá se hodnotit jinak než kladně. Je to opravdu výjimečná kniha o výjimečném hrdinství Čechů. A tato věta mě úplně rozklepala: "Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy. Jsme Češi."
P.S. Nemáte pocit, že jsme Češi, jen když se hraje hokejové mistrovství?

42 22.12.2017

Nádhera. Čtu a přemýšlím. Často se k ní vracím. Doporučuji mladým a těší mě, že chápou...

21 22.12.2017

Mám ráda vyprávění RF a na tuto knížku nedám dopustit. Je to pohlazení po duši.
Nezapomenu na povídání o pejscích a jejich páníčcích. NEMÁM RÁD PSY!

13 22.12.2017

Byla jsem "rozdováděná" ze Řbitova zviřátek a chtěla jsem ještě...
Nevím proč, ale nebylo to ono. Řbitov mě bavil víc. Když byla v ostatních příspěvcích řeč o filmu, ten jsem uviděla až nedávno. Nad knížkou jsem si tu hlavní postavu představovala úplně jinak, Nicholson byl starý a jako magor vypadal už od začátku filmu...

16 22.12.2017

Děkuji své kadeřnici za originální doporučení knihy. Všimla jsem si jejího oparu a ona mi vysvětlila, že to je z leknutí. Ležela na pohovce, četla tuto knížku a z opěradla na ni skočil její kocour. Prý myslela, že umře... Probudilo to moji zvědavost a knihu jsem si přečetla také. I když horory nejsou můj šálek čaje, zde nelituji a doporučuji. Na opary netrpím, ale vyděšená jsem byla. A pořádně.

31 22.12.2017

Kniha je plná moudrých myšlenek a názorů. Hlavními postavami jsou děti Jem a Čipera a jejich otec, advokát Atikus Finch, který u soudu hájí černocha, křivě obviněného ze znásilnění. Sice jsem si připadala jako žák v čtenářské dílně, ale zapsala jsem si krátkou ukázku ze závěrečného projevu Atikuse. Něco mně to připomíná, ale už není rok 1935...

„Ještě něco, pánové, než skončím. Thomas Jefferson kdysi řekl, že všichni lidé jsou stvoření sobě rovni. V naší době, léta páně devatenáct set třicet pět, projevuje se u jistých lidí sklon užívat tohoto výroku bez ohledu na souvislost, považovat jej za všelék. Nejabsurdnější případ, který mě napadá, je ten, že lidé, kteří řídí veřejné školství, nechávají postupovat do vyšších ročníků pilné žáky zároveň s těmi hloupými a línými – jelikož jsou všichni lidé stvořeni sobě rovni, řeknou vám vzdělavatelé s vážnou tváří, proto prý děti, které zůstanou pozadu, trpí hroznými pocity méněcennosti. Víme, že všichni nejsou stvořeni sobě rovni v tom smyslu, jak by nám chtěli někteří namluvit – někteří mají větší možnosti, protože se už s nimi narodili, někteří vydělávají víc než druzí, některé dámy pečou lepší dorty než druhé – někteří lidé se rodí s nadáním daleko přesahujícím běžné schopnosti většiny ostatních.
Ale v jednom ohledu jsou v této zemi všichni lidé stvořeni sobě rovni – existuje jedno lidské zřízení, jež staví chudáka naroveň Rockefellerovi, hloupého naroveň Einsteinovi a nevědomce naroveň kterémukoli univerzitnímu profesorovi. Toto zřízení, pánové, je soud. ...“

35 22.12.2017

To bylo odporné. Byla to první kniha tohoto autora, koupila jsem si ji ze zvědavosti. Chyba. Člověk by neměl být příliš zvědavý. Pan spisovatel si s velkou chutí užíval popisy nechutných vražd, já se utvrdila v přesvědčení, že knížku D. Dána už nikdy. Detektivky mám ráda, ale inteligentní. Tato skončí v popelnici.

Poutavý příběh, doporučuji. Nejzajímavější byla vyprávění Minky a Josefa. To jsem tajila dech a stránky knížky přímo hltala.

17 15.12.2017

Mně se nechtělo věřit, že děj románu se odehrává v 2. polovině 20. století. Takové poměry snad byly v době války Severu a Jihu.
Knížku jsem přečetla docela rychle, nevím, co dodat. Kniha se opravdu povedla!

25 13.12.2017

Malá knížečka objemem, obsahem obrovská. Je o smyslu života. O vytrvalosti, vůli a ochotě udělat pro ostatní něco dobrého.

33 13.12.2017

Přečetla jsem, byl to zážitek. Přiznávám se, že jsem nikdy jsem o potopení lodi WG neslyšela. Ale oni Rusové mají ještě hodně hříchů, o kterých se neví nebo nemluví...
V podvědomí uvažuji, jestli se mi víc líbila tato nebo V šedých tónech. Nějak se mi nedaří tento "problém" vyřešit, obě jsou povedené, smutné i optimistické. Doporučuji.

20 13.12.2017