Sirius komentáře u knih

Od Pavla Bareše jsem kdysi dávno zkoušel číst první Kronos... ale ten mě odradil svojí tloušťkou a vlastně i tématem, protože mi přišlo, že superhrdinové fakt můžou být jenom v komiksu a ne v beletrii... no a pak na mě na Kosmasu začala blikat obálky Mety. Nedbal jsem popisků ohledně superhdinů, tohle mi šíleně moc evokovalo noir... a pak jsem navíc všude slyšel jak je ta knížka super. Což mě odrazovalo, protože obvykle mám zkušenost s tím, že je to spíš pěknej marketingovej průjem... no a víte co? V případě Mety tomu fakt není. Protože Meta je fakt ale fakt bomba. Za kterou by se nemuseli stydět ani takový klasici jako King nebo Hitchcock. Když si totiž odmyslíte téma superlidí, dostanete ponurej brutální thriller s tématem stalkingu, kterej vyplouvá pozvolna na povrch. A kde je téma superschopností důležitou třešničkou na dortu - když si uvědomíte jak děsivou schopnost vlastně hlavní padouch má k dispozici. Jenže vedle parádního nápadu ta knížka vyniká tím, jak je napsaná. Bareš skáče z jedný roviny do druhý, hraje si se sledem scén a s časem a všechno mixuje tak brilantně, až z toho místy dostáváte závrať. Nemluvě o bourání stěny mezi čtenářem a hlavní hrdinkou, kterou zvládl vylíčit naprosto perfektně. Stejně jako prostředí vysokoškoláků, který naplno jedou v popkultuře - když znáte filmy, komiksy, muziku, budete fakt na vrcholu literárního blaha. Ovšem tím, co mě na týhle knížce fascinuje nejvíc je to, že Bareš téma stalkingu zpracoval parádně a neotřele... a koncem celej příběh fakt dotáhl do naprosto skvělýho noiru, kde hlavní hrdinka postupně sundává masky a ukazuje, kdo vlastně je. Smekám.

9 28.06.2020

vždycky, když tu vyjde drsná škola, je to událost. A Staré dluhy událostí do velké míry jsou. Je tu všechno, co má drsná škola mít. Detektiva buldoka, co si rád přihne, do všeho strká nos... ale naštěstí má spoustu schopných kámošů, který vám utkví nějak v paměti. U Jacka Irishe je podmanivý i to, že to není klasickej detektiv s kanclem... o zločin spíš tak nějak zakopne. Čímž příjemně navazuje na Kena Bruena a Lawrence Blocka. Je tu úžasná atmosféra, koňský závody (zdravíme fandy Dicka Francise) a spousta černýho humoru. Ale taky ne úplně zajímavá zápletka, takže někdy v půlce knihy jsem si uvědomil, že je až moc dlouhá... a že mě ten hlavní příběh moc nebaví. Jako kdyby si Temple na prvotinu ukousl moc velký sousto, ostatně televizní adaptace se s tímhle dokázala poprat zcela elegantně. Starý dluhy nejsou velkou peckou, ale díky dobrýmu řemeslu, jsou čtivou knihou, která si svojí šanci zaslouží... a potěší fanoušky všech zmíněných autorů, protože Temple jim ani drsný škole rozhodně ostudu nedělá. Naopak. Navazuje se vší ctí. Snad se dočkáme i zbytku týhle série.

9 22.06.2020

kdyby se spolu u psacího stroje sešli Frank Miller a bratři Grimmové vytvořili by spolu... Vlka. Tenhle román otevírá sérii Grimm City, což je takovej slepenec skládající se z noiru a pohádkových motivů (ovšem dost drsných). Není to nic světobornýho či převratnýho. Ale jako oddechová jízda na sobotní odpoledne to je naprostá paráda. Prostředí je libózní, postavy takový civilní - prakticky tu žádná z nich netáhne a líbil se mi hlavně ten svět. O konečný pointě nemluvě. Kdyby se Cwiek vykašlal na fantasy motivy mohl z toho být ještě lepší noir než v tomhle provedení. Ale na každej pád proti gustu žádnej dyšputát... a Danglárova obálka je teda fakt mňamka.

2 06.06.2020

Takhle knížka je, jako kdyby se tu potkali Tom Hanks, Tom Cruise, Clint Eastwood a Rachel Weisz. A Kevin Bacon. Nezbytný opatření jsou čtivý, postavy civilní, někdy až trochu moc. Což je škoda, protože to narušuje ten tah na branku a snahu pádit jako pendolino. Ale na druhou stranu ta civilnost a soukromí se ukážou dost důležitý. A je fajn, že v rámci možností se Antonín Mazač vyhnul snad všem klišé a nenabízí hrdiny klasickýho střihu, na který narazíme dneska v každý detektivce. Jen ten vztah jsem si k nim za celou dobu nedokázal úplně vybudovat... Pokud bych knihu k něčemu měl přirovnat, pak k dominu. Mazač do toho drncne a začne to jet a pointa následuje pointu. A to vlastně až do úplnýho konce. A za tohle před ním smekám pomyslný klobouk, protože se mu daří ty pointy odšpuntovat ve správnej okamžik a všechny fungujou. Kdyby byla kniha o sto stran kratší, tak bych si ji asi užil víc... ale i tak je tohle vážně povedená věc.

2 30.05.2020

no jako wow. Severský detektivky mě nikdy moc netáhly a četl jsem akorát Milénium a pár dílů Harryho Hollea... ale Ahnhem asi bude můj kámoš. Celá knížka má neuvěřitelný tempo, krátký úderný věty a ještě kratší a údernější kapitoly. A je fakt fuk, že to jede na tři dějový linky (z nichž teda jedna mi přišla naprosto zbytečná). Je to jako koukat na seriál. Ostatně je vidět, že s tímhle médiem má Ahnhem svý zkušenosti a člověku při čtení letí před očima filmový záběry. Všechny postavy jsou sympatický a to včetně hlavního hrdiny, kterej není překvapivě ani superman ani alkoholik, ale naprosto normální chlap, kterýmu se tak trochu rozpadá rodina. A neví, jak ji má udržet pořádně pohromadě. Kapitola sama pro sebe jsou pak nechutný scény s mučením a řezáním těly, za to by se nemusel stydět žádnej hororovej mistr. Ovšem to, co tuhle detektivku vykopává do stratosféry a proč chci číst další případy Fabiána Riska, je celková pointa, která je prostě bombová. A vlastně i naprosto lidská. Když pominu skutečnost, že ta knížka by potřebovala o čtvrtinu prostříhat, tak jsem spokojenej. Co spokojenej... jsem nadšenej.

5 24.05.2020

mega testesteronová jízda. Je to vlastně takovej mix Vetřelců a Postradatelných (během čtení není problém si představit v rolích borce starých akčních fláků). Hustá hororová atmosféra vylidněný pouštní planety by se dala krájet... a pak dojde na akci. Na velkou akční vybíjenou, po který to jede až do finále. Což někde v půlce trochu štve, protože tý akce je prostě moc a knížka tak naskočí do určitý rutiny. V tomhle ohledu byl třeba Kopřivův Asfalt o dost lepší - ten měl ostatně i lepší a dost propracovanější postavy, v Mariňácích to pro mě byla prakticky paleta postaviček na orloji, který se mi do hlavy moc nezapsaly. A to je ten důvod, proč mi vždycky hrdinové Miroslava Žambocha budou bližší než ti od Roberta Fabiana. Nicméně chápu, proč tahle knížka byla před 20 lety (spolu s Vládci) kultovní, ten způsob, jakým navazuje na starý akční filmový klasiky, kde hráli Sly a Arnold, je úžasnej. Užil jsem si to, ale na větvi z toho nejsem. Nicméně Straky se s tímhle deset let starým vydáním fakt vymazlily - ilustrace od Jana Doležálka jsou perfektní a pevná vazba a přebal jsou fakt luxus.

5 23.05.2020

Richard K. Morgen to do čtenáře pere od první stránky. Je to obrovskej gejzír nápadů, futuristickýho světa, kde lidi neumírají ale přechází do novejch pouzder, v nichž žijou dál. Místy šílený. Místy dost akční, okořeněný erotikou. A na tom všem stojí stará dobrá detektivka drsný školy pořádně opepřená noirem zasazená do vysoký společnosti. A dost to připomíná naše mistry - Žambocha a Kopřivu. Jenže někde v půlce autorovi zapomněli říct, že by to měl mířit k finále... takže to vycpal spoustou vaty. Co začalo jako parádná sci-fi nářez se pak propadlo do místy hodně šedivý nudy. Byť se zajímavým rozzuzlením Ale na seriál jsem pořád zvědavej.

3 11.05.2020

po Mainstreamu jsem se vnitřně zařekl, že do dalšího hororu od Miroslava Pecha už fakt nepůjdu, protože mě to tenkrát tak rozsekalo, že jsem knížku schoval v knihovně někam úplně dozadu. Jenže zvědavost je zvědavost a mě to nedalo a došlo i na Dítě tmy. A musím říct, že kdybych autora nepotkal osobně, myslel bych si, že je to takový nevinně vyhlížející chlápek v brejlích, co ve sklepě zavírá a mučí lidi. Ale on je to vlastně ve skutečnosti sympatickej týpek s nepoddajnýma vlasama, co by asi ani mouše neublížil. Doufám. Dítě tmy není psaný tak agresivně a nátlakově. Netlačí vás ke zdi jako jeho starší hororovej brácha... ale dost vám naruší psychiku a obtiskne se do vás jako těžkooděncova bota. Napsaný je to stejně dobře možná ještě o fous líp než Mainstream. Pech perfektně jede na vlně devadesátek - jsou tu odkazy na filmy, knížky, muziku... a v hlavní roli tu jsou děti. Což ale nejsou otravný figurky, ale kvalitně napsaný puboši, který rozhodně nejsou žádný neviňátka a kterým se neděje nic moc hezkýho. A jejich psychologie je zvládnutá na jedničku. Takže vlastně něco, s čím se každej den setkáte v běžným životě. Na 200 stránkách jsou perfektně popsaný vztahy mezi nima a je sympatický, že kde King potřebuje milion stran, tam si Pech vystačí s takovým hubeňourem. A v těch správných momentech funguje pocit strachu i krev cáká v přesným načasování. Je to asi jako číst Ketchuma a koukat na Carpenterův Halloween. Takže ne, českej horor není mrtvej. Je živej a má svýho nekorunovanýho krále.

11 09.05.2020

k týhle knížce mě nalákala hlavně obálka a samotná knížka pak nezklamala. Naopak. Je to naprostá PECKA, kterou byste neměli nechat knihkupcům v regálech. Říše je v sobě ukrývá dva příběh z alternativní historie, kde byste nechtěli žít ani omylem. Zachycuje svět, kde náckové vládu vyhráli, stali se pány světa a svoje pařáty dál nemilosrdně zatínali do lidí, kteří se jim nelíbily. Něco by o tom mohli vyprávět Alexandr, Martin a Klára. Jedna rodina, která je kolektivním hrdinou týhle knížky. A samozřejmě to nemá úplně lehký. Na tý knížce je vidět, že Bureš je asi fandou Star Wars - napřed sledujeme osudy syna a jeho mámy v příběh nazvaným Říše - což na mě působilo jako takový X-Meni ze středověku. Svět za Zdí, kde se tenhle příběh odehrává, je zdecimovanej, o fénu a vysavači ani deskách tu nikdy neslyšeli a vrcholem technologie je klika a vědro na vodu. A tím vším se prohání Alexandr, kluk, kterej se zajímá o holky, což ho dostane do tak velký šlamastiky, že se o něj brzy přetahuje gestapo a Navy Seals...má totiž docela speciální schopnosti. To co během týhle novely proběhne je naprostá paráda, protože z obyčejnýho nadeníka se na konci stává totální bad guy, kterýho fakt nechcete vytočit. Druhá novela nazvaná Zeď je žánrově zase někde jinde - příběhem o tom jak chce muž ochránit svoji rodinu a udělá proto úplně všechno. Ale naprosto. A čím víc se o to snažím tím víc se smyčka kolem něj utahuje. A všechno je do hajzlu. Naprostýho. Žánrově bych to zařadil někam k noiru s hodně drsnou a hořkou příchutí. Místy to sice drhlo, ale konec to naprosto vynahradil.
Jak už jsem ale předeslal, Říše je naprostá pecka. Bureš se s tím nemaže, jeho příběhy mají drsnou a surovou atmosféru, náckové jsou náckové - zlý hnusný bestie, která se s váma nechtějí kamarádit. Hrdinové jsou správně sympatický a fikční svět dost zajímavý. Roman Bureš se pro mě tímhle stává autorem, který ho budu sledovat a na jehož každou knížku se budu s nadšením těšit.

8 08.05.2020

k týhle knížce mě přilákala obálka a pak téma alternativní historie. A ve výsledku se z toho vyklubala docela šílenej mix, kde setkávají Hanebný pancharti/Tucet špinavců s Underworldem a kupou brakových hororů. Takže tu teče krev, hodně se tu střílí a o nějakou useknutou končetinu taky není nouze. Autorka má fajn styl, chemie mezi členy komanda tu funguje a zvrat na konci docela překvapí. Prostě oddechovka je to docela povedená. Jen by to mohlo být tak o padesát stránek kratší, ve druhý polovině jsem si totiž říkal, že kdyby to byla ve výsledku povídka, bylo by to možná pro příběh lepší... ale Brunhoferová to ukočírovala docela v pohodě. Jen u scény, kdy chce kněz zpovídat vlkodlaka, jsem nevěděl, jestli brečet anebo se smát nad takovou hovadinou... každopádně jako oddechovka na víkend je to fajn.

3 26.01.2020

Wow wow wow... ale vezměme to popořádku. Tahle knížka trochu mate anotací, podle který jsem ji pokládal za román. Jenže když jsem nakoukl dovnitř, zjistil jsem, že je to spíš sbírka povídek... která je ovšem napsaná naprosto precizně. Jako fakt. Bomba. A obrovská. Najednou mi bylo zase náct a já poprvý četl Conana. A Geralta... Sice je to první knížka, ale Merglová ukazuje, že má naprosto skvělej a vybroušenej styl, na první stránce nahodí udici a prostě nepustí. a vy chcete číst a číst. A číst. Napsala fantasy ve stylu meč a magie jak řemen, ze kterýho se určitě v literárním nebi radujou Howard s Gemmellem, protože dostali v Michaele Merglový skvělou nástupkyni. Pomáhá k tom nejen ten styl, ale taky dvojka hrdinů, která to celý táhne. Na jedný straně mrzoutskej ale čestnej horal (když v poslední povídce pronesl větu: "Všechny je pobijeme" věřil jsem mu to) a na druhý straně bard, co má dost šikovnej jazyk. A taky velkej talent na maléry, což vede k řadě docela velkejch trablů. Ostatně díky tomu se dá dohromady se svým společníkem. A trochu to trably končí...a oba hrdinové mají svoje démony minulosti. A co musím vyzdvihnout je úžasný propojení drsných příběhů a jakési... možná snad pohádkovosti. Prostě slast. Jestli se vám líbí autoři jako Gemmell, Howard, Červenák, Žamboch, Sapkowski, byla by velká škoda minout v knihkupectví Píseň oceli. Jakmile tahle autorka rozehraje strunu loutny a začne vyprávět u ohně svůj příběh, nechcete, aby skončila. Od Michaely Merglový chci určitě číst všechno, co napíše. A nejlíp s touhle dvojkou hrdinů

6 25.01.2020

Noc a mlha - tahle knížka vyšla někdy před rokem... a já kolem ní chodil tak dlouho, až jsem se k ní dostal až letos. Co k tomu napsat? Určitě to, že je to jedna z nejlepších věcí, který se mi dostaly v posledních několika měsících do rukou. Že Tomáš Bandžuch umí psát, to předvedl už kdysi dávno, když jsem četl jeho Noc nekromantů a pak celý sborník Ve službách republiky, což byla věc dobrá, ale tak špalkovitá, že to úplně nedopadlo podle mých představ. Což se ale nedá říct o Noci a mlze, která na "republiku" navazuje. Ta se sice tváří jako román, ale Tomáš Bandžuch v sobě nezapře to, že je povídkář - celá knížka je vlastně maskovaný sborník povídek, které ale drží naprosto perfektně pohromadě a šlapou od začátku do konce. O prologu už jsem psal, to je naprosto skvělej hororovej koncert a s každou další stránkou je to lepší a lepší. Někdy v půlce dojde ke zpomalení tempa, nikoliv však k vatové výplni aby knížka nabyla. Naopak. Všechno tu má svoje místo. A všechno to míří k naprosto skvělýmu finále. Líbí se mi práce s postavami, přepínání na různý úhly - všechny postavy mají svoje místo a svoji roli a to včetně hlavního hrdiny, což si pamatuju, že mě tenkrát dost točilo. Tady je to vybalancovaný naprosto perfektně. Co musím rozhodně ocenit je kombinace fantasy s historií, tady se prostě ukazuje, že Bandžuch je nejenom spisovatel, ale i historik a prostě tuhle svoji znalost dokáže prodat naprosto skvěle. A líbila se mi i povedená detektivní linka... Noc a mlha je prostě naprostá pecka, nad kterou moje čtenářský srdce plesá. Pokud máte rádi detektivky od Viléma Křížka a seriál Babylon Berlin, u tohohle budete skákat nadšením do stropu. Já rozhodně skákal. Tomáš Bandžuch se tímhle pro mě stal autorem, od kterýho si chci přečíst všechny romány, co napíše. Jeden z top titulů minulýho roku.

5 12.01.2020

ke čtení týhle knížky mě dovedla zvědavost. A taky nadšený ovace. Jak už je u Hostu zvykem, grafika je super a překlad taky, co taky jinýho čekat od Milana Žáčka. Další, co se mi na tom líbí, je výchozí bod, kterým jsou pohádky zmixované s fantasy a když si k tomu přidáte inspiraci slovanským prostředním, pak je to paráda. A ono to celý působí dost osvěžujícím dojmem. Hlavně prvních 200 stran, kdy si budují vztahy a celý to trochu připomíná Krásku a zvíře... jen lehce poupravenou. Kdy si hrdinka sem tam na něco ztěžuje a její "domácí" jí nadává do hloupých hus. Ale v určité míře se to dá. Nemluvě o tom, že za hlavního padoucha je tu les (o kůrovci tu (naštěstí) nikdy neslyšeli, zkrátka a dobře je fajn, že Noviková na to jde trochu jinak. Jenže pak se stane to co asi u každý fantasy za posledních x let. Noviková stejně jako celá řada jejich kolegů se utrhne ze řetězu a rozhodne se, že napíše trilogii nacpanou do jedný knížky, takže přijde cukrová vata a knížka nabobtná. Naštěstí to není bobtnání do velikosti Anny Kareniny, ale i tak je to šílený. A přitom stačilo napsat krátkou napínavou knížku

2 06.01.2020

na tohle se dá říct jen TY VOLE! Už dlouho jsem nečetl nic tak nádherně nakreslenýho, melancholickýho a emotivního. Je tu všechno - rozbitá rodina, sourozenci, co se vzájemně dostávají ze dna, dojemnej příběh, jeden dealer drog proti jednomu bývalýmu hokejistovi, co se rád pere, skvělá atmosféra i dobře vykreslený prostředí. Do tohohle se nedá nezamilovat. Je to takovej mix Skalpů, špetka Jacka Londona a moderní kriminálky. Hodně se mi u toho vybavily věci jak Ketchemův Red, Baronnův Krev je můj chleba nebo Chladný den pro vraždu od Dany Stabenow. Jeff Lemire je velkej frajer. Pro mě nejlepší kniha roku 2019. Už dloooouho jsem nečetl něco tak dobrýho.

8 04.01.2020

novej Kopřiva konečně dorazil. Sice mu to trvalo 4 roky, ale je tu. A rovnou netypicky v pokračování poslední knížky. Stejně jako Rychlopalba (a vlastně jakákoliv Kopřivova kniha) je i tahle napsaná dobře, čtivě a návykově. A typicky v Kopřivově stylu. Popisy Prahy, vnitřní pochody (stále bezejmenného hrdiny) jsou skvělý (ostatně popisy celkově jsou skvělý) a finále je naprosto precizně vystavěný. A hrdina se žene ještě do většího bahna než minule. A zase dělá pár nehezkých věcí - trochu jsem měl problém s celou zápletkou žehlení vlastního maléru (ale to je úhel čtenářskýho pohledu). Na každej pád je to oddechovka jako vyšitá, jen je fajn si k tomu oživit děj prvního dílu.

6 06.12.2019

spolu s Chladným dnem pro vraždu asi nejlepší věc, jakou jsem v poslední době četl. Kritika Findera přirovnává k Lee Childovi, mně ale bavil víc - je tu drsnej a sympatickej hrdina, ruskej všehoschopnej zabiják a svět korporací a peněz, kterej mě nebavil jako jedinej. Celý je to to takovej mix bondovky a drsný školy (bez klasickýho vyšetřování vraždy). Můj over the top to zatím není (ale třeba časem), každopádně oddechovka napsaná s grácií a skvělým švihem je to ale jako vyšitá a pokud nemáte co číst, pak naprostá volba.

6 06.12.2019

Co o ní říct? Předně to, že má famózní obálku, která vypovídá o obsahu. A celkově grafické zpracování knihy je sympatické. Ještě důležitější je ale skutečnost, že v originále vyšla už v roce 1992... což je na ní vidět, protože je to příjemnej old school, který dost připomene detektivní klasiky. Dana Stabenow už v první detektivce ukázala, že má talent a nebojí se ho použít. Takže nahodí první větu a vy skončíte až u tý poslední. A příjemně si to užijete. Prostředí Aljašky je neokoukaný (pokud jste neujížděli na Bílým tesákovi) a Kate Shugaková si v ničem nezadá se slavnými kolegy - je drsná, nekompromisní (stejně jako její prostředí - pokud máte rádi Aaronovy Skalpy, tohle se vám bude líbit, ačkoliv tu na hnus reality není kladenej tak obrovskej důraz), ale zároveň má silný smysl pro spravedlnost a je sympatická. Na druhou stranu Dana Stabenow nepotřebuje tisíce stránek na zápletku a vymotání se z ní, což je věc, která jde naprosto proti dnešnímu proudu žánru a jeho představitelů (Galbraith, Nesbo, Kepler, Weaver). Je to jako jít řezat rohlík - rychlé a s ničím se nemazající. Prostě stará škola, která si svoji pozornost zaslouží plným právem. Zároveň je otázka, jak tenhle hubeňour zabere v řadě dnešních bichlí, kde se k vrahovi propracováváte stovky stránek. Ale tohle za to stojí. Nemluvě o silný pointě.

9 12.11.2019

Batman, potažmo Joker, jede. A Batman pro mě je nejoblíbenější superhrdina. Tak jsem se rozhodl dát si tenhle trip, z kterýho by se motala hlava i Ladislavu Ziburovi. V Evropě spolu musí Batman a Joker spolupracovat, protože jsou oba nakažený smrtonosným virem. Což je fajn premisa a něco, co tady (asi) ještě nebylo. Celý to začíná naprosto skvostně, Batman je tu v noirovým odstínu, je za detektiva a borce, co chrání svoje město. Prostě super. A pak se to během chvíle přehodí do roviny viru a jeho nutnýho řešení. Co mi tu chybělo byla časová tíseň - autoři v tomhle moc nekladli důraz a místo týdne (což byl klíčovej termín) by se to mohlo odehrávat třeba měsíc a bylo by to asi fuk. Naopak bylo fajn, že měli trochu nastudovanou evropskou historii, ale Jokerův vtip na některý události v Praze mi přišly spíš trapný... ale budiž. Co se musí nechat, je skvělá kresba. Ta je psychedelická a hlavně část v Paříži je teda velkej výmaz na šišku. Houbičky, barvičky. Pak se to přecvakne a je konec. Pointa nic moc. Stejně jako loutkař, který do toho hrdinu a jeho nemesis namočil. Celkově je teda Evropa slabší průměr, kterej neurazí a asi ani nenadchne.

5 06.11.2019

šíleně ukecaná nuda. A navíc příšerně dlouhá. Sucho bylo perfektní a parádně pracovalo se dvěma časovým rovinami, které se točily kolem hlavního hrdiny. Tady autorka zkusila podobný trik, jen druhá linka časově stará několik málo dnů je prostě nudná. Popisuje den po dni výšlap party na team buildingu, co se tam dělo a jak se to všechno podělalo. Je fajn vidět provedení zločinu a následující odkrytí toho všeho... ale cesta k tomu všemu je dlouhá, trnitá a nudná. A hlavně tím zabijí jakýkoliv pátrání. Takže hrdina akorát chodí od účastnice k účastnici a vykecává se. Být to o půlku dlouhý, bylo by to skvělý. Takhle jsem se do žádný knížky nemusel už hodně dlouho nutit. Sílu přírody jsem si po Suchu chtěl přečíst. Teď mě tohle přání docela mrzí...

1 14.09.2019

1793: Vlk a dráb - ty brďo, to byla jízda. Obrovská jízda. Ze začátku jsem si musel zvykat na přítomnej čas vyprávění, ale když jsem si zvykl, tak to fakt stálo za to. Je tu Špinavej zablešenej Stockholm jedoucí po hraně makabróznosti, která jako kdyby vypadla z filmu, kterej spolu natočili Scorsese a Fincher. Je tu jedna zohavená mrtvola a do toho dva pátrači - intelektuál/filozof umírající na souchotiny a jednorukej drsňák a absolvent válečný vřavy, jehož nejlepší kámoška je láhev režný. Temná atmosféra, drsná káznice, puch, smrt na každým rohu. Jeden vyšinutej magor. Silná pointa. Naprosto úžasná dobová atmosféra. Těch 400 stran jsem smlsnul jako malinu. Niklas Natt och Dag se mi tímhle dost zapsal pod kůži a doufám, že to není jeho první (a zároveň poslední) knížka vydaná u nás. Doufám, že do pár let koupí práva na seriál Netflix nebo HBO. A doufám, že Scorsese, Fincher, případně Fukunaga mají volno v diáři.

12 01.09.2019