Sirius Online Sirius komentáře u knih

☰ menu

Ovál Ovál Jiří Homola

vždycky mám radost, když se na detektivkářské scéně objeví nový jméno a hlavně takový, který to může někam dotáhnout. A tak po loňské Tereze Bartošové (Vodník) letos přichází Jiří Homola, vyznavači dobré krimi by měli našpicovat uši už jen kvůli tomu, že tenhle debut vydává Kniha Zlín (Jo Nesbo). Homola už od první chvíle ukazuje, že bude potřeba s ním počítat i v dalších letech. Jeho znalost prostředí běžců a všeho co souvisí se sportem je vytěžená až do krajnosti a odráží na každé straně. Jeho hrdina Lenz má všechny předpoklady, aby se tu rozjela nová série. Není to alkáč, ale trochu zahýbá ženě a kolem téhle jeho závislosti je vystavěna skoro jedna polovina knížky (kdyby si ji autor odpustil, mohla by mít knížka větší tah na branku a taky by mohla být o půlku kratší), je to chlápek co jede na výkon a je schopný ve dvě hodiny ráno bombardovat svědka, takže všechno je v pořádku. Kromě běhu Homola těží skvěle znalost prostředí Kladna a zápletka s rituální vraždou je dost zajímavá. O závěrečném twistu nemluvě. Tuhle knížku jsem si navzdory rýpnutím užil a doufám, že další detektivka na sebe nenechá dlouho čekat.

17.03.2024 4 z 5


Stát se moudrým mužem Stát se moudrým mužem Richard Rohr

Kompas, který je dobré vytáhnout, když se chlap ztrácí. Rohr je génius a máme štěstí, že má tak tvořivého ducha. Snad toho ještě napíše spoustu.

05.07.2023 5 z 5


Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) J. R. R. Tolkien

knížka, kterou budu číst příští školní rok s dětmi ve čtenářské dílně a kvůli které jsem vlastně ten kroužek i zakládal (myšlenka číst Hobita mě láká už tak tři roky). Ani si nepamatuju, kdy jsem Hobita četl naposledy, ale někde v paměti jsem ho měl zafixovaného především jako pohádku, kterou samozřejmě je, ale zároveň je tam něco navíc (což jsem viděl díky rozečtené sekundární literatuře - Sloužím tajnému ohni od Pavla Hoška např.). Hobit je vedle pohádky především cesta k vnitní proměně od páprdy s nohama v teple k dobrodruhovi s čistým srdcem vyznávajícího správné hodnoty. Tolkien jakoby vybízí k pohybu, k akci, dravosti a odchodu z civilizace do přírody, kterou na jednu stranu obdivuje skrze elfy - sám Bilbo se označuje za mouchu se žihadlem během komunikace se Šmakem), na druhou stranu skrz obyvatelé Temného hvozdu ukazuje, jak je nebezpečná. A zároveň ukazuje, kam civilizace zastoupena trpaslíky (jejich výtvory a touhou po bohatství, která zaslepuje a kazí vztahy) dokáže člověka zavést na špatnou cestu. PS. všimli jste si někdy, že v té knize není ani jednou použito slovo Středozemě?

05.07.2023 5 z 5


Chlapec v pruhovaném pyžamu Chlapec v pruhovaném pyžamu John Boyne

další rest dětský literatury dohnán a stejně jako u dalších knížek s touhle tématikou bych i Chlapce dal na seznam povinné četby pro děti. Musím smeknout před Boynem, protože ten nápad kdy čtenář s hlavní hrdinou postupně odhaluje (pomocí hry a průzkumu) tajemství a hnus Aušicu je geniální, takže je to jak šité pro seznámení se s tématikou holokoustu. Jediné, co mi na tom vadilo bylo to epizodické pojetí příběhu bez výraznějšího dějového oblouku. O to silnější je ale pointa, která vás udeří rovnou mezi oči.

01.07.2023 5 z 5


Strašidlo minulosti Strašidlo minulosti Jaroslav Velinský

Jak poznáte kvalitní dílo? Tak, že v souboji s časem obstojí na výbornou a když ho vezmete do ruky po 16 letech u příležitosti dalších vydání, tak je to jako kdyby vyšlo včera. A Strašidlo minulosti takovým dílem vskutku je. Kdyby žil Jaroslav Velinský dneska, byl by za hvězdu český detektivky na hraně thrilleru a noiru (který píše Martin Goffa nebo Štěpán Kopříva), na kterou by se na veletrzích stály dlouhý fronty a televize by se přetahovaly o právo na natočení Oty Finka... žel Jaroslav Velinský se narodil do blbý doby, naštěstí pro nás ale po sobě ze svého díla zanechal dost, takže je se na co těšit... Na téhle knížce je sympatické několik věcí. 1) práce s jazykem (slang, hlášky), která v člověku okamžitě vyvolá vzpomínky na drsnou školu Raymonda Chandlera, které se Velinský díky svému umu na maximální možnou míru přibližuje. 2) na to je pak navázaná práce s atmosférou začáku 60. let Československa, kterou Velinský znal jak svý boty, stejně jako myšlení lidí, to vše autor bere a rámuje to tvaru páně Chandlera 3) uchopení žánru jako takové, potažmo jeho hrdiny. Ota Fink není žádný soukromý detektiv ani policajt, ale obyčejný chlápek, co pracuje jako soustružník, žije u svých rodičů, jezdí na kole... má tedy zhruba stejnou výchozí funkci jako čtenáři/čtenářky - obyčejný člověk, který se stává "Supermanem" "Jamesem Bondem", (zažívá dobrodružství, hraje hru na hrdinu, což je naprosto bombózní nápad), zde doslova, protože v rámci vyšetřování Fink na sebe bere identitu jiných lidí (ať už těch, s nimiž se během vyšetřování setká nebo si říká Vodsloň), jakož to takový svádí ženy, navazuje s nimi kontakt, aby se posunul v případu dál Do téhle hry pak Velinský zapojuje vedle osamělého pistolníka další atributy typické pro žánr: křivdy minulosti (sociálního ražení), femme fatale (zde vlastně spouštěč celého vyšetřování), ale taky prvky politického thrilleru (zde zastoupené vysokým komunistickým kádrem). A nesmím zapomenout pointu, která mě zvedla ze židle a knížku tak odpálila někam do stratosféry v jejím hodnocení. Za mě jediná detektivka, kterou si letos musíte přibalit do batohu na dovolenou. PS. ta vizuální stránka je úžasná. Jaromír 99 se vyřádil

17.06.2023


Železné srdce Železné srdce Martin Sládek

Železné srdce - Martin Sládek patří mezi nejzajímavější současné tvůrce fantasy u nás. Jeho dva roky stará Hladová smečka byla fajn dobrodružná vikingská fantasy v duchu Howarda a Gemmella, takže na Železné srdce jsem se dost třásl. A nezačíná to vůbec špatně - Sládek rozjede parádní politický thriller s detektivní příměsí /takže něco, co teď píše Juraj Červenák/, jeho bouchač Harald musí najít vyslance a zabránit tak válce. Má to super hrdinu (netradičně pojatého), atmosféru, vybroušený dialogy. A prvních 150 stran sviští naprosto zběsilým tempem, takže otáčíte jednu stránku za druhou. Jenže pak se knížka začne rozevírat jako nůžky, táhne se to a autor ke své škodě žongluje s mnoha míčky najednou.

31.05.2023 3 z 5


Poklady pod sněhem Poklady pod sněhem Patricia St. John

Vzdělávačka v dětské literatuře pokračuje, tohle mi před pár měsící doporučila kamarádka u kafe a říkal jsem si proč ne. No dost jsem na to od začátku koukal - začne to rodinnou tragédií a hned se to přehodí do další, aby se dvě hlavní postavy totálně nesnášely. V hlavě vám bzučí alarm: tohle je fakt pro děti? No, je. Autorka totiž namodeluje výchozí situaci, od který pak vykračuje k uvěmování si vlastních chyb (lump se napravuje a jinak hodná holka mu v rámci odplaty vyvádí zlé věci, aby se taky napravila), k jejich nápravě a snaze nějakým způsobem na sobě pracovat. Za mě jedna z nejsilnějších věcí (nejen dětských), co jsem v životě přečetl. Ta atmosféra švýcarskýho venkova je silná stejně jako příběh, který se může komukoliv stát kdekoliv.

10.04.2023 5 z 5


Smrt v temnotách Smrt v temnotách J. R. Ellis

Něco takového mi na českém trhu chybělo. Stará poctivá anglická detektivka z Anglie s parádní atmosférou. Přesně to jsem v téhle knize dostal a je fajn vidět, že někdo dokáže napsat detektivku bez hromady mrtvol a litrů krve a spousty brutality. To + ten způsob provedení ve stylu záhady zamčeného pokoje je to nejlepší, co tahle knížka nabízí. Na knížce je ale vidět, že Ellis se tu teprve rozjížděl - dlouhé kapitoly místy dost brzdí gradaci a trochu mi vadila snaha zabírat děj z více úhlů, tady bych ocenil více střídmosti. Snad příště. A snad příště bude chemie mezi trojkou vyšetřovatelů o něco lepší - přišlo mi, že Carter a Sam tu jsou hlavně kvůli budoucímu románku, který je ve vzduchu. Rozhodně to není špatná knížka, ale z těch zahraničních sérií, co má MP v portfóliu (Reaker, Shugaková), Vraždy v Yorkshiru tahají nejkratší sirku co s týká kvality. Uvidíme, co další díly, taková série opravdu na českém trhu chybí.

04.03.2023 3 z 5


Stopa blesku Stopa blesku Rebecca Roanhorse

letošek se snažím pojmout v rámci dohánění(?) nebo poznávání žánrových věcí, které za posledních pár let vyšly. Snažím se v tom zaměřovat i na menší nakladatelství. Jako je třeba Gnóm, který u nás vydává famózního Barrona. A co Rebeca Roanhorse? No museli jsme si s touhle indiánskou autorkou (fakt nekecám) budovat docela vztah, ale po konci si myslím, že se nám to docela podařilo. Začátek je někde mezi Zaklínačem a Nočním klubem - zabíjení nestvůr, zajímavé pojatá mytologie. Pak začne představování postav - ona málomluvná holka z brokovnicí, nožem a dalším arzenálem. On léčitel, co se snaží raději domluvit než střílet. A do toho zajímavě pojatý svět, kde lidi nebyli ohleduplní k přírodě, což dospělo ke katastrofě a vypustění spousty ošklivých nestvůr. A do toho zajímavé pojatá mytologie pojatá na indiána. Asi tak do poloviny mě to bavilo, pak mě začala trochu štvát ta průhlená videoherní kopírka - někam přijít, udělat něco, dostat se dál. Ta knížka má asi tři sta stran, ale kdyby se tam tak stovka vyhodila, tak se vůbec nic neděje...no a pak se to zase obrátí k dobrýmu, všechno do sebe zapadne, včetně toho motivu manipulace s druhým člověkem. Takže jo, není to dokonalé, Becca nepíše jako Barron, ale na druhou stranu je to knížka, která neurazí.

29.01.2023 3 z 5


Tleskač Tleskač David Jan Žák

Jan Tleskač, každý člověk o něm četl nebo o něm alespoň slyšel. Aby taky ne, když po jeho tajemství a jeho ježkovi v kleci pátraly Rychlé šípy v Záhadě hlavolamu. A teď po nějakých +/- 90 letech od první zmíňky v románu se tahle postava vrací zpátky v nové knížce a já na ní byl hodně zvědavý z několik důvodů. 1) baví mě veškerá ta mytologie kolem Stínadel, Vontů, ježka atd. Foglar vytvořil a myslím si, že dětská dobrodružka na něco podobnýho ještě stále čeká 2) dětské dobrodružné literatury pro kluky je na českém trhu jako šafránu, takže každá taková záležitost je vždycky událost a zvlášť, když se jedná o návrat do tak známého světa, jakými Stínadla beze sporu jsou. A na Davidovi Janu Žákovi je vidět, že tohle univerzum miluje, ta láska čiší vlastně z každé stránky. Naštěstí pro nás k tomu přistoupil s velkou pokorou a respektem, první půlka knížky je tak hlavně velkej fanouškovskej servis - procházka po známých lokacích z Foglarovy trilogie, známé postavy, které známe z útržků, kdo tohle miluje, bude vrnět blahem. Zároveň s tím ale Žákovi lehce drhne příběh, který se rozjede vážně až ve druhé polovině knížky. Do té doby je to hlavně procházka po lokacích a příbuzenské vztahy nejrůznějších postav - nechci spoilerovat, protože bych nerad narušoval čtenářský zážitek. Druhá půlka knížky už je něco, co je primárně dobrodružka s mysteriózní atmosférou Stínadel a příměsí detektivky, který ale chybí nosnější cíl hledání, možná je to tím, že mi je už třicet, ale to vzrušení po pátrání ježkovi tu prostě nebylo, ale samozřejmě ten konce funguje naprosto parádně a všechno do sebe dobře zapadá. Trochu jsem měl problém taky s hlavním hrdinou, nebyl špatně napsanej, ale jeho parťáci prostě fungovali líp, ale je čistě můj problém. Tleskač by každopádně neměl chybět v knihovně, četba stojí za to a myslím si, že je to skvělá spojnice mezi generacemi dědů/otců a jejich synů/vnuků. Prostě dobrodružná jízda a fajn návrat do Stínadel. Jo a za tu atmosféru předválečný Prahy klobouk fakt dolů.

06.11.2022 4 z 5


Potmě jsme se viděli lépe Potmě jsme se viděli lépe Monika Zgustová

tak na tomhle jsem si zgustnul. Buď stárnu nebo je to podzimem nebo nevím, ale... podobný druh knih moc nečtu. Vlastně jsem to rozečet z jediného důvodu, líbila se mi obálka a téma emigrace a trochu mě ta knížka napália (podobně jako nedávno Sepetysová), o emigraci a síle komunistický pěsti to je, ale vlastně jen tak okrajově, byť pro příběh důležitě, protože právě komunistická diktatura zamíchá kartami života hlavní hrdinky Mileny, kterou i s bratrem rodiče odvezou na západ, aby mohli začít znovu. Což děti nechápou a chtějí zpátky do Prahy... ne, není to knížka pro děti, není tu dětský vypravěč. Vypravěčem je právě Milena, která zpomíná na svůj život podobně jako Forrest Gump. Je to krásná, chytrá, vzdělaná, ale opuštěná ženská, která na skoro 200 stránkách vypráví, co se jí v životě událo. A není toho málo. A není to všechno pěkné. Není to tlachání, není to zamilované, ale je to ze života a místy velmi silné, hlavně v posledním dějství, kdy dojde k mezigenerační výmění názorů - právě o tom ta knížka je - o výpovědi dvou generací, matky a dcery, o přístupu k životu a plnění a nenaplnění životních snů a stání ve stínu životního partnera. Monika Zgustová napsala nádhernou knížku, kterou je radost číst a na kterou jse se vždycky těšil.

23.10.2022 5 z 5


Kronika volného pádu Kronika volného pádu Martin Goffa

už je to hezká řádka měsíců a knih, co jsem od Martina Goffy nic nečet, možná to asi bude tím, že jeho novinářská série si mě nezískala tak jako ta policejní. Nicméně tohle mě lákalo tou obálkou, ačkoliv jsem si o tom nic nelustroval. Prostě jsem do toho šel (to už je ostatně druhá knížka tenhle týden, kdy jsem to tak udělal). A nelituju. Goffa tentokrát nenapsal detektivku, nenapsal ani klasický thriller... napsal, něco co bych napsal jako kroniku let 2019/2020. Ano, napsal knížku o covidový době, hodně hustou knížku, kterou bych poslal bývalému premiérovi z Čapího hnízda a všem, kteří ho chtějí volit znovu, aby si vzpomněli na to, co se tu dělo a jak to ten chlap nezvádl. Možná nikdy v životě jsem se do žádný knížky tak moc nevcítil jako do týhle, je to prostě něco, co jsem zažil na vlastní kůž. Byť ne doslova. Je to taková připomínka toho, na co by nemělo zapomenout. Velmi hořká připomínka. A o čem to je? O tom, že máte svoje sny, všechno zalitý sluncem a pak se všechno rozpadne z minuty na minutu. A vám nezbyde nic jinýho než udělat radikální řez.

23.10.2022 5 z 5


Vlčí štěstí Vlčí štěstí Paolo Cognetti

Tenhle týden jsem na Aktuálně narazil na recenzi Aleše Palána, která měla v záhlaví vlka. To mě upoutalo a tak jsem rozkliknul... pan Palán v ní psal o knize Vlčí štěstí od Cognettiho a cosi mi, navzdory tomu, že beletrii nečtu, napovídalo, abych to zkusil... a musím dodat, že Paolo Cognetti mě dostal. Příjemně. To, na co jiní autoři potřebují 400 stran, on zvládl na 150. Je to příběh o úniku z okovů civilizace, návrat k přírodě, k lesům, stromům, horám. Příběh o lásce, hledání sebe sama, ale i domova a místa v řádu světa, což může být třeba vaření pro turisty a dělníky v lese. Jsem nadšený a Cognetti získal dalšího fanouška do svých řad.

08.10.2022 5 z 5


Tři bábiny kobyly Tři bábiny kobyly Věra Mertlíková

Věře Mertlíkové před pár dny vyšla novinka Čas růže, já se ale letos oklikou vrátil k její prvotině Tři bábiny kobyly. A jsem za to rád, protože tenhle pět let starý debut je naprosto DOKONALÝ. Vlastě to řadím mezi nejlepší žánrovky posledních let (spolu s Barešovou Metou, Písněm meče od Merglové a Prokletím pro všechny od Paytoka) a dalo mi to zase impuls si občas něco žánrového přečíst. Z časových důvodů se teď dlouhodobě snažím vyhýbat špalkům, co mají pět set stran, ale tady jsem se těšil, až si k tomu večer sednu a ponořím se do tohohle dobrodružství... a že je to fakt dobrodružství parádní. Mladík Nik je tak trošku Hloupý Honza, který pro slávu a lásku vyrazí z Konstantinopole do neznáma... na Velkou Moravu, aby si z legendami opředeného Babího dvora odvezl nejlepší koně na závody na hippodromu. Na cestu má dva parťáky - kupce Jaška, což je chlápek kříženej s Merlinem a Gandalem (kouzlit neumí, ale je to liška podšitá) a Bojana, jednoho z týmu Aragorn/Conan. Ale zároveň jsou všichni svý a skvělí společníci. Tihle tři spolu cestují, bojují, utíkají, pracují světem, kde se střetává nastupující křesťanský střet s pohanským a maďarské šípy létají až nebezpečně rychle, což je doba, kdy akorát umře kníže Václav, jak autorka během příběhu prozradí. A o dobrodružství tu není nouze. Výhodou a zároveň nevýhodou téhle knížky je to, že to není klasický román, ale pevně pospojované povídkové bloky, které možná v polovině (tj. po cestě na Babí dvůr) příjdou už trochu monotematické a podle jedné šablony, avšak... knížka to ve svojí druhé polovině bohatě vynahrazuje a oddělá vás pointou a mytologií, kterou Mertlíková použila. Takže za mě velký JO.Tři bábiny kobyly - Věře Mertlíkové před pár dny vyšla novinka Čas růže, já se ale letos oklikou vrátil k její prvotině Tři bábiny kobyly. A jsem za to rád, protože tenhle pět let starý debut je naprosto DOKONALÝ. Vlastě to řadím mezi nejlepší žánrovky posledních let (spolu s Barešovou Metou, Písněm meče od Merglové a Prokletím pro všechny od Paytoka) a dalo mi to zase impuls si občas něco žánrového přečíst. Z časových důvodů se teď dlouhodobě snažím vyhýbat špalkům, co mají pět set stran, ale tady jsem se těšil, až si k tomu večer sednu a ponořím se do tohohle dobrodružství... a že je to fakt dobrodružství parádní. Mladík Nik je tak trošku Hloupý Honza, který pro slávu a lásku vyrazí z Konstantinopole do neznáma... na Velkou Moravu, aby si z legendami opředeného Babího dvora odvezl nejlepší koně na závody na hippodromu. Na cestu má dva parťáky - kupce Jaška, což je chlápek kříženej s Merlinem a Gandalem (kouzlit neumí, ale je to liška podšitá) a Bojana, jednoho z týmu Aragorn/Conan. Ale zároveň jsou všichni svý a skvělí společníci. Tihle tři spolu cestují, bojují, utíkají, pracují světem, kde se střetává nastupující křesťanský střet s pohanským a maďarské šípy létají až nebezpečně rychle, což je doba, kdy akorát umře kníže Václav, jak autorka během příběhu prozradí. A o dobrodružství tu není nouze. Výhodou a zároveň nevýhodou téhle knížky je to, že to není klasický román, ale pevně pospojované povídkové bloky, které možná v polovině (tj. po cestě na Babí dvůr) příjdou už trochu monotematické a podle jedné šablony, avšak... knížka to ve svojí druhé polovině bohatě vynahrazuje a oddělá vás pointou a mytologií, kterou Mertlíková použila. Takže za mě velký JO.

08.10.2022 5 z 5


Smrt na kůru Smrt na kůru Dalibor Vácha

letošek má čtecí. Knížek už jsem od ledna několik přečetl a kromě novýho Šlika mě žádná knížka tak moc neodbourala jako Smrt na kůru od Dalibora Váchy. Že to bude dobrý jsem tušil, protože loňský Tři králové byli fantastický, ale tohle mě odzbrojilo. Knížky z druhý světový moc nečtu, narozdíl od filmů, mě to tolik nebere, ale Vácha je určitě autor, který když z tohohle období něco napíše, tak si to přečtu. Takže loni to byli Tři králové, letos Gabčík s Kubišem, což je pro nás Čechy vlastně takový superhrdinský mýtus, něco jako Superman, Captain America. Důkaz toho, že nehážeme flintu do žita a nejdeme na pivo, když je nejhůř. Což je věc, která by se v současný době měla připomínat, my to frajerství a kopání lumpů do zadnic v genech máme, což Vácha dodává v doslovu... ale Gabčík s Kubišem dorazí až později... Vácha na vyprávění tohohle příběhu jde trošku jinak. Vypráví ho z pohledu velitele Opálky, který působí jako tmel pro parašutysty a... Karla Čurdy, protože každý příběh potřebuje svýho zlosyna... jehož dobré úmysly mu vydláždily cestu do pekla a na černou listinu historie. Když Vácha rozestaví šachovnici, popíše emoce obou protagonistů, ukáže, že v Protektorátu jsou nejen podržtašky Němců, ale i hodní lidi, kteří dokážou táhnout za jeden provaz a bojovat za dobrou věc. A pak se jde na věc. Atentát je popsanej úžasně, stejně jako finále v kostele, kterýmu předchází strach, váhání nad tím co udělat.. Je tu všechno co má velký příběh mít - přátelství, zradu, emoce, atmosféru. Tohle je jedna z těch knih, co by se měla v současné době číst, aby lidi věděli, jaký to tenkrát bylo a aby v tom našli inspiraci pro to, aby táhli za jeden provaz a bojovali za správnou věc.

09.07.2022 5 z 5


Neklidné pobřeží Neklidné pobřeží Chris Ould

v Mystery Pressu mají čuch na dobrý autory a Chris Ould rozhodně dobrý autor je. Když nám venku řádí podzim, rozhodl jsem se, že zkusím něco severského. Vybral jsem si rok staré Neklidné pobřeží, které je stejné a zároveň jiné než současné detektivky. Jasně, je tu vražda, komplikovaný rodinný vztahy i temná rodinná tajemství, za která by se nestyděla ani Agatha Christie a dva hrdinové, kteří jsou rozdílní a kteří se ve výsledku potřebují. To v čem je tahle detektivka jiná, je skutečnost, že případ se tu řeší až na druhé koleji. Na té první Jan Reyna řeší svou minulost, otce a nevlastní bratry. A celé to jede na takové klidnější vlně, aby ke konci Ould sešlápl pedál až k podlaze a naservíroval divočejší finále, několik zvratů a dobrý motiv vedoucí ke zločinu.

31.10.2021 5 z 5


Hraničář Hraničář Vladimír Šlechta

pár týdnů dozadu jsem od Šlechty četl Krvavý pohraničí, který je pro mě top. Ovšem Hraničář ho slušně zašlapává do země. Zase je tu drsnej a nekompromisní svět pohraničí, hrdinové, kteří balancují mezi větším a menším zlem, kteří se v něm snaží přežít. A co je hlavní kupa dobrodružství navrch. Co se mi ale líbilo možná ještě o kousek víc, jsou pointy, hlavně u textů Dětská dýka a Zvykové právo. A tou špinavou, skoro až noirovou atmosférou mi to dost připomíná Sapkowskiho a Abercrombieho. Za mě naprosto skvělý čtení a určitě jedna z nejlepších knížek, co se mi letos dostaly do ruky.

08.08.2021 5 z 5


Prokletí pro všechny Prokletí pro všechny Martin Paytok

V Epoše mají dobrou ruku na talentovaný autory. Merglová, Bureš, jejichž věci patří k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních letech četl. A teď přichází Martin Paytok. Což není jméno úplně neznámé, protože má za sebou několik povídek (z nichž jsem žádnou nečetl). Obálka slibovala kombo Richarda Starka a Donalda E. Westlakea. A to skutečně dorazilo... jen tady si ke stolu sedl ještě Jiří Kulhánek... ano, Paytok kráčí přesně v té nejlepší tradici těhle tří autorů (a asi by se neztratil ani ve světě Kladiva na čaroděje, kam už přispěl kdysi povídkou). A kráčí v ní naprosto sebejistě. Prokletí pro všechny je příběhem drsného zloděje Linka, který sem tam něco ukradne. A teď rozehrává krádež magického artefaktu. A samozřejmě to nevyjde tak, jak by mělo. Rozehrává se tak drsná hra v nejlepším duchu akční školy, kde autor rozehrává kombo splatterpunku a noiru... a tahle kombinace mu vychází naprosto parádně. Hrdina, akce, spousty mrtvých i nemrtvých, hlášek a popkulturních odkazů. A do toho Paytok jede dvě paraelní linky, který mezi sebou přeskakujou jako splašený. Což pro někoho asi bude geniální a zajímavé, ale já se v tom místy ztrácel a spíš než tenhle criss cross bych upřednostnil klasický lineární vyprávění. Což ale nemění nic na faktu, že tahle knížka je taková malá bomba a ke klasikům jako Žamboch, Kulhánek nebo Kopřiva by se mohlo časem přidat nový jméno. Paytok na to fakt má

26.06.2021 5 z 5


Taranitový triptych Taranitový triptych Leonard Medek

bylo nebylo, kdysi jsem pro Straky na vrbě připravoval antologii steampunku a jedním z autorů, kterýho jsem oslovil byl i Leonard Medek. Pan Medek text skutečně dodělal, ale kvůli rozsahu se v knize nakonec objevila povídka zcela jiná... ale pan Medek text na disku ležet nenechal... naopak, připsal mu ještě další dva sourozence. A tak minulý rok do knihkupectví vtrhla tahle knížka, která rozhodně ostudu neudělá. Vizuálně je naprosto parádní, o vnitřních ilustracích nemluvě. A co se týče textu- Leonard Medek nezapře, že je mistr svýho oboru. Ba co víc, mistr dobrodružný literatury. Miluje autory jako Howard, Verne, Christie, Poe, milujete rodokapsy a bondovky? A navíc spoustu parních technologií? Tak tady jste na správný adrese. Taranitový triptych nabízí tři novely, všechny tři spojuje parádní svět, postavy a hlavně něco, co nazývám chameleoní efekt. Leonard Medek během těch 400 stran třikrát převlíkne kabát. Čtyřikrát změní vypravěče /v závěrečné povídce dokonce za pochodu mění vypravěčský pohled/ A třikrát vám ukáže, že napsat pulp se dá s elegancí a pokaždý jinak. A hlavně dobře. První novela jest variací na Agathu Christie - čistokrevná detektivka ve vlaku se zajímavou pointou. Dvojka je něco, kde by se neztratili Howard s Vernem, dobrodružka jak vyšitá. Bohužel mě sedla nejmíň. Ale závěr a korzety napravují reputaci. Elegantní kombo špionážky a detektivky, kde by se zase tetelili blahem Fleming a Poe. Jestli vám chybí poctivá dobrodružná literatura, tak tohle je trefa do černýho. Jen ta anotace je bohužel nešťastná. Láká na Jamese Bonda v parním stylu. Hrdina zmiňovaný v anotaci se tu sice objevuje, ale hraje vždycky tak druhý a někdy i pátý housle. Ale jinak spokojenost velká. Snad bude někdy nějaká dvojka...

29.05.2021 5 z 5


Výjezdovka Výjezdovka David Urban

k tomuhle mě dost nalákala obálka, pomyslný slogan skutečná kriminálka na obálce a samozřejmě obálka knížky, která je luxusní. Nutno dodat, že výsledek je takový rozpačitý. Na Davidovi Urbanovi je vidět, že je kriminalista. Všechno je reálné, víte, jak to funguje na místě činu, jak policajti, myslí a uvažují a jeho Eda Braun by mohl být z fleku hrdina nějaké dlouhé série jako je Goffův Miko Syrový nebo Kopřivův bezejmenný policajt. A je vidět, že Urban psát umí a má nápady... jenom je neumí úplně dost dobře prodat. Všechny tyhle příběhy (až na jeden) začínají prakticky stejně - děj sledujeme prostřednictvích drbanů či obětí (všechny moc dobře napsaný), něco se stane a k slovu přichází výjezdovka. Urban navodí skvělou atmosféru a všechny věci kolem vyšetřování, jenže to prakticky pokaždé zabije koncem. Někdy to dopadne dobře (dva případy) a jindy nemastně/neslaně, skoro až parodicky. Chápu, že Urban je chlápek s policejní praxi, vychází z praxe (většinou asi svojí), ale na papíře by to možná chtělo si rozmyslet, jestli je policajt nebo autor. Je jasné, že v reálu to tak asi všechno je... ale... v době Keplera, Weavera to bude mít asi těžké. Je jasný, že autor nechce šokovat brutálníma scénama a je fajn, že to všechno nestaví kolem vraždy, což je asi nejklasičtější motiv v detektivce... ale české publikum je zmlasaný a asi to bude mít těžký, jestli nezmění přístup a nebude trochu víc fabulovat. Výjezdovka vítězí stylem a znalostí prostředí, ale už ne bohužel příběhem, který je pro mě dost důležitý. Zkrátka a dobře nedokáže spojit tak dobře do řemeslo se znalostí policejní procedurálky, jako to umí Goffa, který je realistický a umí nabídnout čtenářsky atraktivní příběh. Urban prý pracuje na románu, tak nebudu úplně házet flintu do žita. Tak nějak doufám, že ucelenější forma mu půjde líp než povídky. Tak uvidíme.

01.05.2021 3 z 5