Tleskač

26.11.2023

Líbilo se mi to, ale kromě toho,že tu bylo pár známých míst a jmen, jsem měla pocit, že čtu docela jinou knihu než byly ty Foglarovi. Ale byla to pěkná knížka.

21.08.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Pokud tu někdo čte mé poslední komentáře, musí nutně nabýt dojmu, že jsem dogmatik a odpůrce nekanonických děl navazujících na Foglara. Chtěla bych proto předně říct, že nejsem takový škarohlíd, jak by se mohlo zdát. Ba naopak, každý následnický počin vítám a jsem za něj ráda. Jen má očekávání jsou vysoká a nároky taktéž!

Knihu jsem dočetla před chvílí a smutně přiznávám, že ve mně nezanechala žádný pořádný dojem. Jak by řekl můj muž: Škoda. Mohlo to bejt dobrý Prostředí sirotčince mohlo být vykresleno mnohem tísnivěji, kromě mytí latrín ve mně nevyvolalo žádnou pořádnou emoci. V knize padne mnoho klučičích jmen, ale s výjimkou ústřední trojice se čtenář nedozví, co s nimi bylo dál. (A u Jana, Komoura i Vonta to ví celou dobu, pokud četl předlohu.) U komparsu by to nevadilo, ale u padouchů bych to čekala - co bylo dál se Zbyškem, jak byl potrestán Správce, kam se poděl Hrbáč a zda došlo k Talafousově nápravě. Vont je sice nadšen Janovým původem, ale za celou knihu se nedozvíme Tleskačovo pravé jméno, natož aby byl využit pro sjednocení Stínadel, jak si Vont maloval. Všichni kluci jsou chudí, ale sociální prvek stojí úplně stranou a autor s ním pořádně nepracuje. Sirotčinec je zprvu líčen jako vězení a líheň šikany, přesto v určitém momentu mají hrdinové tolik volnosti, aby se potulovali po Stínadlech. V těch navštíví známá místa v podobě Svatyně Uctívačů ginga či kostela svatého Jakuba, což jsem nepovažovala za Easteregg, ale přišlo mi to spíše na sílu.

Žák na rozdíl od JF zasazuje děj svého příběhu do konkrétní doby. Proč? Proč zrovna na počátku 20. století do sirotčince přibylo tolik sirotků? Fungovaly by c. a k. ústavy pro osiřelé děti tak, jak je spravoval Správce? O klášter jakého řádu původně šlo a proč klášter opustil? Atmosféru předválečné Prahy jsem si dosazovala spíše sama kvůli dataci z nejrůznějších narážek (např. jméno židovského obchodníka), autor s ní záměrně nijak nepracoval a viditelná nebyla. Postavy, nejvíc patrné to bylo u Berta Komoura, mluvily spíše jako naši současníci. Což, jak píše mirek69, současníkům asi vadit nebude, ale mně, coby osobě rochňající si v autenticitě se to nelíbilo. I jména dvou hlavních stínadelských "mafiánů" mi neseděla, ačkoli uznávám, že po krátkém výzkumu jsem zjistila, že slovo ksicht bylo v té době známo a běžně se užívalo. S ohledem na dějinné i místopisné zasazení, chyběl mi v sirotčinci i nějaký německy hovořící hoch nebo větší důraz na sociální prvek. Kolik tehdy stálo pořízení fotografie? Mohl by Jan mít celé rodinné album? Závěrečný zápis je datován do roku 1917, kdy by zřejmě i hoši ze Stínadel řešili spíše válečnou situaci, ale to je jen moje domněnka. Chtěla bych vědět, jestli autor dějinné reálie promýšlel a něco si o nich zjišťoval, nebo jestli jen letopočet plácnul, aby to chronologicky sedělo k (dějově) pozdějším Rychlým šípům.

Před pořízením knihy jsem si četla zdejší komentáře a měla obavy z využití známých jmen: Jan Tleskač, Robert Komour, Vojtěch Vont. Kupodivu, autorovo uchopení věci mne nakonec vůbec nepohoršilo, ani skutečnost, že z dotyčných udělal vrstevníky. Zázemí i osobní historie chlapců mohly být rozpracovány víc. Pokud se ale na knihu dívám očima Foglarovky (což je, uznávám, divné slovo, nemohu se však zvát Foglarovcem a nestydím se za to, že jsem žena), nejzásadnější výtku mám k autorství vynálezu létacího kola. Není to sice poprvé, co se setkávám s myšlenkou, že by autorem Tleskačova kola NEBYL Jan Tleskač, ale stále ji považuji na neslýchanou. Kudličkův vynález měl být navíc tajný, přesto o něm hlavnímu hrdinovi řekl Hrbáč. A v neposlední řadě - nebyl Tajemný Em mistrem zámečníkem? Autor z Tleskače udělal učně u truhláře Souhlasím s mnoha výtkami v komentářích od Isew i beníčka.

Líbil se mi odstavec, kdy chlapci nahlížení do stínadelských kronik:

Prosíme, dejte nám svolení, ať váš můžeme rozevřít a číst, rozkryjte všechna tajemství, ať vidíme, co je skryto mezi řádky, jaká poselství? Dejte nám dar zasvěcení. Prosíme! Nechceme jen bezcílně bloumat a plout po povrchu slov a vět, chceme se ponořit až na dno, do hlubin dávných příběhů, chceme se poučit, chceme vědět.

Mám to úplně stejně. A právě proto Žákova Tleskače nezavrhuji. Jaroslav Foglar byl geniální v tom, že některé věci nechal zcela bez odpovědí, takže mohou dráždit obrazotvornost čtenářů i případných pokračovatelů, kteří o svých představách třeba napíšou knihu. Žákova představa se neslučuje s tou mojí, věřím ale, že svoje čtenáře si najde.

06.06.2023

Stínadla jsou skvělý svět a je sem možno různě vstupovat. tohle nebylo vůbec špatný, ale zase to neblo žádné veledílo. Je to psané současným stylem, což asi některé zaryté Foglarovce nepotěší. Mě to ale moc nevadilo. Pro milovníky Stínadel je to určitě nutnost.

29.04.2023

Bylo super zase číst o Stínadlech a vrátit se do dětských let, ale na Foglara to nemá.

23.01.2023

Výborně napsaný a napínavý příběh, který rozvíjí (a nenarušuje!) tu část stínadelské historie, kterou Jaroslav Foglar naznačil či ponechal na fantazii čtenářů. Líbí se mi i nástin historie stínadelských kluků před vznikem Vontské organizace, rovněž se mi líbily (před)příběhy Roberta Komoura a Vojtěcha Vonta. Tleskače doporučuji všem čtenářům, kteří chtějí znovu číst ve stínadelské kronice.

14.01.2023

Dobře napsaná kniha.Obálka a oráky se taky povedly.

19.12.2022

Souhlasím, že je to pro děti dosti náročné čtení, spíše mládež či dospělci. Každopádně ucházející pojetí Stínadel, hutná atmosféra, zajímavé, čtivé. Radost jsem měl z hlavních postav, hlavně z Vojtěcha Vonta, ten mi byl velmi sympatický coby osobnost, již z původní Foglarovy trilogie. Trošku mě rušilo při čtení to, že jsem již znal předem tragický osud Jana Tleskače i Berta Komoura, ovšem za to autor pochopitelně nemůže. I když to, že z Komoura udělal sirotka, bylo vzhledem k původnímu dílu poněkud zvláštní. Kniha je samozřejmě napsaná úplně jiným stylem, než psal Jestřáb, spíše bych ji stylově přirovnal ke knize Princ a chuďas, nicméně jsem rád za výlet formou této knihy do Foglarova světa. Ilustrace vcelku povedené, mnohem lepší než třeba v knize Zkáza Jezerní kotliny. Howgh.

17.12.2022

Ačkoliv je kniha dobře napsaná,je zbytečně dlouhá, překombinovaná a složitá.
Někdy jsem se ztrácel v ději a pořádně nevěděl kde se ty kluci pohybujou...
NedoKÁžu odhadnout jestli tu knihu děti vůbec poberou.
ŠKODA, je to promarněná šance...

13.12.2022

(SPOILER) Tak tohle se opravdu hodně nepovedlo. Příběh nemá s Folarovými Stínadly kromě pár jmen a míst společného vůbec nic. Atmosféra Stínadel, tak jak ji vykreslil Foglar, tady absolutně schází.
A Tleskač? Ten zakřiknutý kluk, který u Foglara byl samotářem, o nikoho než o svou práci se nezajímal a jehož jediným trochu blízkým člověkem byl kostelník od Svatého Jakuba, je najednou ve středu dění? A jeho původ? To už je opravdu hodně, ale hodně přitažené za vlasy.
Stínadla ve Foglarově světě sjednotil až Vojtěch Vont. Byla to uzavřená čtvrť. Každý se tam bál. V této knize to tak nebylo. Ve Stínadlech bylo mnoho různých skupin, ale jedna velká organizace ne. Proto u Foglara byla první kronikou až ta s Vojtěchem Vontem, který založil Vontskou organizaci. V této knize se tvrdí, že před Votěchem Vontem byly minimálně dva „Velcí Stínové“. Ano, Stínové. Proč, když už se pojmenovali po své čtvrti, což má svou logiku, by se přejmenovávali po Vontovi?
Pokud by tento příběh neparazitoval na tak skvělých knížkách, tak bych dala hvězdiček víc, ale takhle ne. Nelíbil se mi ani styl psaní. Víc než Stínadla mi to připomínalo atmosféru Prašiny.
Autor v rozhovoru říká, že při psaní Tleskače měl pocit, že mu Foglar seděl za krkem. Tak po přečtení této knihy musím konstatovat, že nevím co nebo kdo tam seděl, ale Foglar to určitě nebyl.
Shodou okolností jsem před pár měsíci četla knihu Poslední tajemství Jana T od Jaroslava Velinského. https://www.databazeknih.cz/knihy/stinadelska-trilogie-posledni-tajemstvi-jana-t-26964 Pokud máte rádi Stínadla a chcete se dozvědět o tom, jak to mohlo být s Janem Tleskačem, tak sáhněte po této knize, která je důstojným pokračováním Stínadelské trilogie a vysvětluje původ Jana Tleskače, který není přitažený za vlasy a ctí Foglarův svět.

23.11.2022

Výborná kniha!
Skvěle napsaná, báječně vymyšlená a k tomu nádherně ilustrovaná Renatou Wilfing!

18.11.2022

Tleskač je naprosto skvělá kniha! Výstižně ji popsal ve svém komentáři Sirius, takže bych se opakoval. Co se týče "beníčka" a jeho "odpadu", tak ten zřejmě četl nějakou úplně jinou knihu! S větší pokorou než David Žák by k tomuto tématu nikdo jiný nepřistoupil, což je jasně patrné jak z jeho tvorby, tak z mnoha vyjádření ohledně jeho vztahu k Jestřábovi. Těm dalším výtkám už vůbec nerozumím, jsou takříkajíc "úplně mimo"! Aby se v románu mluvilo tehdejší mluvou je naprostý nesmysl, vždyť i samotné Foglarovi knihy se slohově upravují aby byly přístupnější dnešním čtenářům! Nazvat kamarádské gesto rozdělení pomeranče "bizarní situací" mi už vůbec hlava nebere! Jistě, nemusí mne kniha zaujmout, ale popravit ji "odpadem" je opravdu mimózní! "Tleskač" je čtivá a napínavá kniha, která výtečně doplňuje foglarovské universum a radost z ní budou mít jak děti, tak dospělý, jako já!

Autor rozhodně nepřistoupil k tématu Stínadel a světa Jaroslava Foglara s pokorou. Ze stylu počátečních kapitol je zřejmé, že se mu nepsalo lehce. Následně začal prefabrikovat motivy Foglarovy stínadelské trilogie, ať už ukrytých kronik, stromu gingo, létacího kola apod. Knize schází nápad a pro Foglara tak typické napětí a postupné odhalování minulosti. Přestože autor zasadil osud a dětství Jana Tleskače do doby počátku dvacátého století, dětským hrdinou dal do úst řeč mládež dvacátého prvního století, což působí značně rušivě, protože tento způsob řeči nebyl tehdejší mládeži vlastní. Pokud by si autor prostudoval historii sirotčinců za doby monarchie, zjistil by, že sirotčince nevypadaly jako vězení, jak se částečně líčí. Ve vztahu k Foglarovi je značně nepochopitelné, proč autor lokalizuje Stínadla do Prahy, když ani Foglar je nijak z jím opakovaně osvětlených důvodů územně nevymezil. Stejně tak zanášení náboženských otázek a víry do osudů hrdinů nebylo Foglarovi vůbec vlastní. Vztah mezi Komourem a Tleskačem je vylíčen vůbec zvláštně, neustálé oslovování „ušáku“ působí spíše výsměšně a nesvědčí o jejich rovnocenném kamarádském vztahu. Foglarovi hrdinové by se k užití fyzických zvláštností jedince při kamarádském oslovování neuchýlili. Problematické jsou také autorem aplikované vulgarismy (s. 179, 184), ty by se u Foglara rozhodně neobjevily. Výchovná složka v knížce není vůbec obsažena. S postavami není možné se ztotožnit, jejich charaktery jsou jen mlhavě naznačeny. Nejbizarnější situací je oloupání a rozdělení pomeranče mezi hlavní hrdiny na přilepšenou, neboť pro běžného občana byly tehdy pomeranče takřka nedostupné. S ohledem na zpracování jinak lákavého tématu Jana Tleskače by bylo žádoucí, aby se ho ujal také jiný autor, který by téma uchopil lépe a promyšleně s pochopením a úctou k Foglarovi, protože současné zpracování nepovažuji za dobré.

Foglara jsem četla poprvé teprve loni a četla jsem ho bez dechu. Absolutně.
Takže nejsem znalec prostředí, abych mohla srovnávat. Tleskač se mi líbil, jenom to nebylo tak bezdeché čtení, jako Rychlé šípy.
Nevím proč, jsem si myslela, že se jedná o komiks. Asi mě zmátla obálka.

06.11.2022

Jan Tleskač, každý člověk o něm četl nebo o něm alespoň slyšel. Aby taky ne, když po jeho tajemství a jeho ježkovi v kleci pátraly Rychlé šípy v Záhadě hlavolamu. A teď po nějakých +/- 90 letech od první zmíňky v románu se tahle postava vrací zpátky v nové knížce a já na ní byl hodně zvědavý z několik důvodů. 1) baví mě veškerá ta mytologie kolem Stínadel, Vontů, ježka atd. Foglar vytvořil a myslím si, že dětská dobrodružka na něco podobnýho ještě stále čeká 2) dětské dobrodružné literatury pro kluky je na českém trhu jako šafránu, takže každá taková záležitost je vždycky událost a zvlášť, když se jedná o návrat do tak známého světa, jakými Stínadla beze sporu jsou. A na Davidovi Janu Žákovi je vidět, že tohle univerzum miluje, ta láska čiší vlastně z každé stránky. Naštěstí pro nás k tomu přistoupil s velkou pokorou a respektem, první půlka knížky je tak hlavně velkej fanouškovskej servis - procházka po známých lokacích z Foglarovy trilogie, známé postavy, které známe z útržků, kdo tohle miluje, bude vrnět blahem. Zároveň s tím ale Žákovi lehce drhne příběh, který se rozjede vážně až ve druhé polovině knížky. Do té doby je to hlavně procházka po lokacích a příbuzenské vztahy nejrůznějších postav - nechci spoilerovat, protože bych nerad narušoval čtenářský zážitek. Druhá půlka knížky už je něco, co je primárně dobrodružka s mysteriózní atmosférou Stínadel a příměsí detektivky, který ale chybí nosnější cíl hledání, možná je to tím, že mi je už třicet, ale to vzrušení po pátrání ježkovi tu prostě nebylo, ale samozřejmě ten konce funguje naprosto parádně a všechno do sebe dobře zapadá. Trochu jsem měl problém taky s hlavním hrdinou, nebyl špatně napsanej, ale jeho parťáci prostě fungovali líp, ale je čistě můj problém. Tleskač by každopádně neměl chybět v knihovně, četba stojí za to a myslím si, že je to skvělá spojnice mezi generacemi dědů/otců a jejich synů/vnuků. Prostě dobrodružná jízda a fajn návrat do Stínadel. Jo a za tu atmosféru předválečný Prahy klobouk fakt dolů.