Sirius komentáře u knih

Martinovi Goffovi teď vyšly dvě knížky s odstupem pár dnů. Prst na spoušti a Přiznat vinu. Já (možná podpořený velkou porcí zvědavosti) jsem sáhl po druhé jmenované. Zajímalo mě totiž, jak autor zvládne přechod k úplné novém hrdinovi, trochu jinému prostředí a univerzu (ačkoliv třeba v některé z dalších knih vykoukne Miko Syrový). Co se musí nechat především - Martin Goffa se od první knížky fakt vypracoval a jeho věci je radost číst. To jak píše je vážně skvělý. Je to dynamický, duchaplný a vůbec ne blbý. Takže to přečtete za pár hodin. A skvěle si při tom dáchnete. První půlka týhle knížky je takový retro (prostě rok 1996) a je taková svěží - jako dobrý víno za horkýho dne. Je z toho cítit to, že to vypraví mladej kluk, novinářský ucho, který začíná v první práci po škole. Je to poskok, co se vypracuje, když narazí na případ vraždy. Ne, není to Miko Syrový, ale Vráz má něco do sebe. A jestli budou časem další jeho příběhy, tak si je rád přečtu. Ačkoliv mě na to možná trochu štvalo, že Goffa přeskakuje z různých vypravěčských úhlů a nezůstává u jedný osoby.. A pak už je to takový hodně pocitový - Goffa zachycuje myšlenky jednotlivých postav...dělá to prostě a zároveň strašně silně. Je to taková antická tragédie v moderním hávu. Hodně smutná a melancholická. A všechno to spěje k šíleně mrazivý pointě. Takže z toho je ve výsledku jedna z nejsilnějších věcí, který Martin Goffa zatím napsal. Ale Štvanice a Vykoupení zatím vedou.

10 04.05.2019

Kruh se uzavřel i pro mě. Sice to trvalo trochu dýl, než jsem čekal, ale mám přečteno. Ze Ztraceného mám hodně smíšené pocity. Na jednu stranu je tu všechno, co mám na Weaverových románech rád - vývoj hlavního hrdiny. Odhodlanost hrábnout si na dno. Trochu jiný prostředí než minule. Postupně dávkovaný napětí. A konec, co vás natáhne jak kšandy. Ale když máte "načteno" víte, jak tohle vlastně dopadne. A pak střídání vypravěčských perspektiv mezi Heallym a Rakerem, takže ta knížka působí trochu jako Jekyll a Hyde. A je to super. Na druhou stranu mě trochu mrzelo, že je tu podobný schéma jako u Údolí mrtvých - vyšinutej vrah a jeho tajná laboratoř. Ztracený mě bavil. Ale bavil mě asi ze všech Rakerových případů nejmíň. Teda spolu se Zlomeným srdcem. Tak uvidíme, co přinese Muž bez minulosti.

2 01.05.2019

knížka kterou asi v knihkupectvi přehlédnete kvůli docela nevýrazný obálce... což by byla škoda. První kapitola je taková nemastná neslaná ale když se tahle knížečka rozjede tak je to fakt jízda. Je to žánrová paleta - trochu fantasy trochu detektivka a trochu horor. Je to jako kdyby se spojila temná atmosféra Stínadel Stanger Things a románů Stephena Kinga. Trojlístek hrdinů proti partě šikanistů co se nebojí vůbec ničeho a zatím vším něco co ještě neznamená jen tušíme. Je to napínavý je to strašidelný. Jsem nadšenej.

2 14.04.2019

loňský Sirény mě dostaly. Tak jsem byl zvědavý na Škleb. Vrací se hrdina, na paty se mu zase lepí problémy sice jinýho kalibru, ale lepí. Pořád je to drsné, noirové. A stylisticky naprosto vybroušená nádhera. Ačkoliv hrdina tentokrát moc nebruslí nad propastí (ale chtít to od každýho dílu asi úplně nemůžeme) Jen to samozřejmě autor nemusel tolik nafouknout a zaplavit celou řadou případů. Míň je někdy fakt víc. Obsahově mi prostě Sirény přišly lepší. Na druhou stranu každej poctivej noir je velká vzácnost. Ale jestli Knoxovi ještě u nás někdy něco vyjde, rád si to přečtu.

5 11.04.2019

po magorech vraždících lékárníky dorazilo něco horšího. Mor. Pořád je to neuvěřitelně čtivý, Kevin Sands ví, jak do toho pořádně šlapat a Christopher neztratil nic ze svého rošťáctví. Bohužel se ale na můj vkus nechal autor moc unýst - je to tlustější než jednička a už mi to nepřišlo tak moc zábavný a osvěžující. Spíš místy prosakuje nuda. Naštěstí to ale zachraňuje finále a odhalení pachatelů bylo taky povedený. Snad trojka přenese jazýček vah na stranu kladnějšího hodnocení.

3 17.02.2019

Vzplanutí - jsou knížky, kvůli kterým na chvíli nechám ležet klávesnici a vlastní psaní. Vzplanutí byla jedna z nich. Tři roky stará Polednice Jiřího Březiny mě dostala na kolena a já byl zvědavej, co bude dál. A teď je to tady. Líbí se mi, že Vzplanutí na to jde jinak - s vraždou pomocí ohně se zase tak nesetkávám a tady to bylo dost dobře uchopený. Navíc bylo vidět, kolik si dal Jirka Březina práci s přípravou a bylo vidět, že tématu rozumí dost dobře. Pak jsem se bál, jak zvládne exodus hlavního hrdiny do Prahy - přišlo mi, že je dost navázanej na jih republiky a vesničky... ale povedlo se to. Praha je v jeho ulicích drsný a nepříjemný místo, především teda ta periferie, v níž se příběh odehrává. Pokud se mi na Polednice něco líbilo, byla to sonda do nitra do postav, ukazování sociálních problémů. A to je i ve Vzplanutí. A je to zase dost silný. Tak silný, že se to člověku dostane pod kůži. Jirka Březina je vlastně takovej kronikář, potažmo rozkrývač zločinů, co ležej v prachu. Zločinů v minulosti. Je to téma, který mají společný všechny jeho čtyři knížky. V Polednici a Vzplanutí to bylo zatím nejsilnější. Což je možná trochu slabina i týhle knížky, ale to kvůli spoilerům rozvádět nebudu. I tak jsem nadšenej, protože ta knížka má dobrý řemeslo, žádný hluchý místa a čte se skvěle. Jestli o víkendu, nemáte co číst, zkuste Vzplanutí. Tomáš Volf je skvělej společník a snad se zase brzo vrátí.

15 08.02.2019

U týhle knížky jsem na to šel pomaleji a rozložil jsem si ji na tři soboty, abych si ji užil. A stálo to za to. Prvních sto stran, které jsou intro kdy hrdinka jede noční směnu, jsem doslova zhltnul. A pak už jsem to jen přidával. Connelly nabízí všechno, co mají jeho předchozí knihy a co čtenáři milují. Především je to skvělý řemeslo, schopnost vystihnout atmosféru LA. Lehkost s jakou líčí policejní práci. A samozřejmě parádní mikropříběhy, který skládají konečnou mozaiku. Je mi jasný, že pro hodně lidí tohle bude nezvyk, protože tu není Harry. I pro mě to byl a je nezvyk. Ale Renéé Ballardová je fajn kámoška do nepohody, která je dost paličatá a taky si umí jít dost za svým. Mám sice větší výtku k uzavření jedný z dějových linek, protože to najednou působilo dost nuceně. Možná i trochu pitomě. Na druhou stranu ten zvrat, který pak Connelly předvedl těsně ke konci byl vážně bombovej. Takže jestli máte už všechny zásoby přečtený a hledáte parádní detektivku, jděte s Renée sloužit noční. Nebudete se nudit.

12 26.01.2019

co k tomu napsat. Napsané je to poutavě, samotný nápad se skříňkou je hodně dobrej... ale příběhově je to docela průměr. Ale graficky to vypadá celkem dobře, to zase jo. Jsem rád, že jsem před týdnem dal přednost Klubu vrahů.

4 13.01.2019

Nakonec jsem si vybral Klub vrahů, protože od poslední knížky od Pavla Renčína uplynulo už hodně vody a já byl zvědavý, s čím přišel tentokrát. Měl jsem trochu obavy, protože Vězněná je ve mě nějak zakořeněná pořád a název knížky nesliboval absolutně nic příjemnýho... jenže... jenže... název tak trochu kecá ;) Pavel Renčín má totiž jednu úžasnou vlastnost - umí překvapit. A to hodně. Jasně, pořád je tu velká dávka melancholie a z každý stránky je vidět jeho obrovská láska k Praze (to jak se doslova mazlí s každou větou, aby ji popsal je něco úžasnýho). Taky je tu pár brutálních scén, finále je nervy drásající ale jinak je to příběh s velkým srdcem, kterej je tak strašně netypickej... a navíc vyznává lásku knihám. Vsuvky z Malýho prince během epilogu to tak moc umocňujou... příběh Adama a Diany se vám dostane pod kůži... tuhle knížku prostě není úplně snadný škatulkovat. Musí se číst. Díky za ni.

Mám rád knihy od Kena Bruena. A pořád tak nějak doufám, že se k nám zase jednou vrátí... a tak jsem zatím rád, když narazím na knížku, která je psaná alespoň v podobným duchu. A zatímco minulý rok mě dostaly Sirény, letos je to Druhá dívka. Její hrdina je ten samej případ jako Jack Taylor - jede v drogách, chlastu, jeho život balancuje na okraji propasti. Nemluvě o tom, že Swinsonův styl má švih, jde až na dřeň a je prostě takovej bruenovskej. Jinak ale na to Swinson jde z úplně opačný strany než Bruen. Ostatně v sobě nezapře bývalýho policajta (a jeho přístup je úplně jinej než Paula Finche a Kena Bruena). Frank Marr, Swinsonův hrdina, vyšetřuje případ, noří se do bahna, ale zase moc nefilozofuje. A zábava je to obrovská, jen by to chtělo tak o sto stran zkrátit. To by to bylo naprosto dokonalý. Hrozně moc doufám, že Marr bude v češtině pokračovat, tohohle autora bude totiž byla škoda.

3 08.12.2018

Můj první Punisher v životě a hned taková pecka. Tohle je brutální, nahláškovaný a zábavný. Ostrý a přímočarý jak kudla. A taky trochu (spíš hodně) krvavý. Aaron se zkrátka nezapře. Pokud vaše srdíčko baží po nějaký akční nekomplikovaný akční vypalovačce, je tohle správná adresa. Kingpin je skvěle napsanej manipulátor. Castle stárne. A Dillonova kresba zneklidňující. Doufám, že to tu vyjde celý.

2 02.12.2018

Paula Finche jsem zatím obcházel velkým obloukem. Ale teprve jeho nová kniha Mrtvý muž přichází mě nahlodala k přečtení (na zásluze je teda hlavně obálka). Moje hodnocení od prvních do posledních stran dost lítalo. Začalo to jako fajn brak, přesunulo se to k něčemu, co by neuspělo asi ani v literární soutěži začínajících spisovatelů. Stylově mi to do prvních sto stran přišlo strašně pitomý, chytání grázlíků bylo úplně zbytečný a akorát to knize přidalo na váze. Ale nakonec to skončilo jako fajn brak s příměsí slasheru a thrilleru, kterej se přesunul do divočiny. Finch je sice bejvalej novinář a policajt, ale jemu nejde ani o zachycení společenských problémů ani rozervanýho nitra hlavního hrdiny. Spíš připomíná malýho kluka v těle dospělýho. Chce se prostě bavit na papíře. A když na tohle přistoupíte, budete se bavit taky.

3 01.12.2018

Maso. Takhle knížka je maso. Začíná to jako pátrání po ztracený holce, a než se člověk naděje, tak je najednou na scéně magor (Weaver je je prostě umí), co unáší a rád operuje a různě upravuje ženy. S Davidem Rakerem už jsem toho zažil hodně, ale tohle je prostě jeho nejlepší případ. Kam se na tohle hrabe Harry Hole... navíc je tu úžasná atmosféra pošmourný Anglie, vybudovaná mytologie kolem sériovýho vraha. A pak to předfinále a samotný finále je hrozně moc strašidelný. Pro mě jedna z nejlepších knížek roku a Weaverova nejlepší knížka. Pro mě společně s Connellym nejlepší detektivkář, co u nás vychází.

9 24.11.2018

Abercrombie tenkrát na vlně literatury pro mládež, což neznamená, že to musí být nutně špatný. Půl krále obsahuje velkou dávku ironie, cynismu a štiplavosti a je patřičně drsnej. Svět se s ničím nemaže. Příběh není ani tolik zamotanej a když budete chtít, můžete to po týhle knize zabalit... v průběhu četby jsem ale přistihl, že mě ale čtení baví míň a míň (při čemž ze začátku jsem z knihy byl nadšený) a pak mi došlo, že mi tam chyběly výraznější postavy. Hlavní hrdina Jarvi se sice snaží, ale Logan byl prostě Logan. O Glocktovi nemluvě (ačkoliv Jarvi se mu dost blíží). Půl krále i přesto ale není vůbec špatnej a jako dárek k blížícím se vánocům je to fajn záležitost... a už jsem zmínil, že to má fajn zvrat téměř na konci?

5 06.11.2018

naprosta sleha od ktery se neodtrhnete. Martin Goffa jest pro me nejlepším detektivkarem soucasnosti. A ten konec - ty vole! Do podzimniho necasu cteni jak delany

8 03.11.2018

Tahle knížka od prvních stránek přetéká úžasnou atmosférou - parta dětí, malé město, prázdniny... celé to připomíná to nejlepší od Kinga. Jenže se tu nepobíhá klaun, ale řeší se tu několik let stará vražda. Hlavní hrdina je sympaťák, řeší svoje osobní problémy a minulost (ve druhé dějové lince). Autorka dokáže skvěle vtáhnout a v hlavě mi pořád běhalo, jak moc chci pokračovat ve čtení... a vlastně jsem zjistil, že mě bavil ten příběh z dětství a že ty kapitoly z budoucnosti / přítomnosti mě tolik nebraly... bohužel, co Tudorová skvěle rozehrála na začátku, to se jí ke konci rozpadlo pod rukama. Jako takový retro o prázdninách, dětství a zločinu by to bylo dost super. Napětí je tu málo, pátrání je tu spíš, aby se neřeklo a působí dost nezáživně. Škoda tý překombinovanosti...

7 27.10.2018

Zkusil jsem to, protože jsem chtěl zase něco s draky. A nebylo to vůbec špatný. Svět je zajímavej, hrdinové jsou fajn a s násilím se to teda nemaže. Není to žádná vysoká literatura, ale fajn oddechovka teda jo. Jen je škoda tý hnusný obálky, která to teda fakt zabijí a hádám, že o to zavadí pohledem tak možná jeden čtenář ze sta...

2 15.09.2018

Druhá Josefína je stejně jako ta první milá vtipná pohodová. Naprosto ideální čtení k dvojce červenýho nebo horkýmu kafi či čaji. Žádný deprese a kvantum mordů. Ale za to spoustu pohody a humoru. Tak zase za rok...

5 03.09.2018

tahle Fabianova knížka na přečtení v mojí knihovně čekala jedenáct let. To aby bylo vidět, že knížky v mojí sbírce to nemaj moc lehký. Nutno říct, že Hvězda je takovej chameleon. Jednička působí jako spojení noiru a sci-fi z daleký budoucnosti, v hlavní roli je tu chlápek s vojenským výcvikem, vymazanou pamětí, co si rád přihne a za prachy vyřeší kdejakej problém. Je tu spousta akce, kulisy jsou zajímavý a detektivní linka taky celkem šlape... ale někdy v půlce jsem se přistihl, že je to moc rozvleklý... a pak přijde druhá část. Která je ještě rozvleklejší, Fabian přesedlá ze sci-fi detektivní akce na svoji military, akce střídá akci (ale nebavilo mě to tak jako u jiných autorů) a je to možná ještě rozvleklejší než jednička a vlastně jsem se do čtení musel hrozně nutit. A ve výsledku mi vlastně bylo fuk, když hrdina odhalí kým vlastně je. Prostě to na mě nikterak nepůsobilo... ve výsledku to nebylo úplně blbý a hlavně první půlka byla fajn, a kdyby se autor nerozepsal, tak to možná bylo lepší. Hádám, že po tomhle se k Mariňákům dostanu tak v roce 2030

10.07.2018

tahle Fabianova knížka na přečtení v mojí knihovně čekala jedenáct let. To aby bylo vidět, že knížky v mojí sbírce to nemaj moc lehký. Nutno říct, že Hvězda je takovej chameleon. Jednička působí jako spojení noiru a sci-fi z daleký budoucnosti, v hlavní roli je tu chlápek s vojenským výcvikem, vymazanou pamětí, co si rád přihne a za prachy vyřeší kdejakej problém. Je tu spousta akce, kulisy jsou zajímavý a detektivní linka taky celkem šlape... ale někdy v půlce jsem se přistihl, že je to moc rozvleklý... a pak přijde druhá část. Která je ještě rozvleklejší, Fabian přesedlá ze sci-fi detektivní akce na svoji military, akce střídá akci (ale nebavilo mě to tak jako u jiných autorů) a je to možná ještě rozvleklejší než jednička a vlastně jsem se do čtení musel hrozně nutit. A ve výsledku mi vlastně bylo fuk, když hrdina odhalí kým vlastně je. Prostě to na mě nikterak nepůsobilo... ve výsledku to nebylo úplně blbý a hlavně první půlka byla fajn, a kdyby se autor nerozepsal, tak to možná bylo lepší. Hádám, že po tomhle se k Mariňákům dostanu tak v roce 2030

1 10.07.2018