Sirius komentáře u knih

Totální bomba. Drsný, surový, temný a místy dost dojemný. A jdoucí až na samou dřeň. (Zatím) nejlepší věc, jakou jsem letos četl. A ta obálka je fakt špica

7 06.07.2017

docela jsem se toho bál, protože Bone Tomahawk mě nebral. Ale obavy nebyly opravdu na místě. Zahler od první stránky přepne do brutálního tempa a nesleví z něj do poslední stránky - byť by si knížka zasloužila o něco kratší rozsah. Špinavý kšefty jsou návykové a nedokážete přestat číst (což se mi stalo naposledy u Sucha) a Zahler se mazlí s každou větou. S brutalitou se nešetří, stejně jako s mrazivou atmosférou. Hlášky lítají na všechny strany a všechno je nasáknutý velkou dávkou cynismu a černýho humoru, který autorovi po barelech nalíval nejspíš sám Tarantino, který se mi během čtení vybavoval nejčastěji. Oba hlavní protagonisti (nepíšu hrdinové, protože o ty tu člověk fakt nezakopne) jsou pak úplně normální chlápci a čtenář si asi nejvíc oblíbí Bettingera. Určitě jedna z těch top knih, které tu letos vyšly... a pokud chcete kvalitní krimi thriller, tak jste tu správně. Jako letní zábavný čtení ke studenýmu pivu (nebo whisky) a po dobrým jídle je to to pravý ořechový.

8 01.07.2017

Tim Weaver je pro mě srdcovej autor od chvíle, kdy mu tady vyšel román Bez slitování. A ani tentokrát si to u mě nepokazil. Němé oběti jsou zase o něco drsnější a temnější než předchozí knížka - řekl bych, že skoro až noirový. Nemluvě o tom, že Raker si tentokrát sáhne fakt na dno. A celý je to detektivka asi tak z 20% a zbytek tentokrát ovládla thrillerová složka, což nevadí. Stejně tak nevadí, že knížka má lehce přes 500 stran - ani na okamžik totiž neztratí na rychlosti a čtivosti a nebudí pocit vaty, který jsem měl třeba u Žízně. Co mi ale vadilo, byl tentokrát dějový twist, který autor použil dvakrát u dvou různých postav, to jsem si vzpomněl na pořekadlo o opakovaném vtipu. Nicméně čekání na Zlomené srdce bude hodně dlouhé. A mimochodem, kdyby jednou točili seriál nebo film, tak bych si přál, aby Tom Hardy hrál Colma Healyho. PS: zajímalo by mě, kam Weaver chodí na ty magory. Je snad vytahuje z almary.

8 25.06.2017

Po Diamantové holubici druhá letošní detektivka, která se odehrává v Austrálii. A řekl bych, že je ještě lepší. Sucho má skvělé postavy, silného hlavního hrdinu, který bydlí v pokoji nad barem (sympatický barman je samozřejmostí). Parádně pracuje a atmosférou malého města, kde si všichni vidí do talíře. Samozřejmě nechybí jedno temné tajemství z minulosti, lehké poukazování na sociální problémy. Harperová se tímhle kousek zapisuje mezi moje oblíbený spisovatele a čekání na druhý Falkův případ bude hodně dlouhý. Spolu s antologii Povídky z Manhattanu zatím nejlepší letošní kniha

7 08.05.2017

Z fantastiky jsem zvyklý na všechno možný, ale takovou blbost jsem teda ještě nikdy do ruky nedostal. Autor se pokouší o Akta X z metra a do toho míchá mytologii, kterou snad vytěžil líp Herkules, protože v našem prostředí působí jak pěst na oko. Stylisticky otřesná záležitost, o práci s postavami a napětím nemluvě. Jako povídka by to možná obstálo v první dvacítce v literární soutěži, ale jako román na 350 je to přestřelený.

Detektivka, co se čte sama (ostatně jsem to dal během dvou dnů) a je to příjemná oddechovka, která plave proti současnému proudu temných depresáren z mrazivýho severu. A je tam hrdinka, co tak trochu zakopne o mrtvolu a jelikož je zvědavá, tak si nemůže dát pokoj, dokud nedopadne pachatele.

6 13.04.2017

po všech severských detektivkách je tahle knížka jako zjevení, protože se odehrává v Austrálii. Hyland zvládl její atmosféru (hlavně tu odvrácenou stranu) vylíčit naprosto parádně a v tomhle prostředí by asi nechtěl žít nikdo. Naštěstí si ale stvořil dostatečně silnou a tvrdou hrdinku, která má dost odžito a s ničím se nemaže. Je to ten druh detektiva, co se tak trochu motá neschopný policii do práce a přitom se stará o vlastní bytí, protože pátračství není jejím chlebem. Největší problém románu je tak její první půlka, kdy autor představuje prostředí, postavy a pomalu startuje pátrání, který se rozjede pořádně až zhruba od 150 strany, kdy to začne fakt příjemně svištět.

1 11.04.2017

porušil jsem svoje předsevzetí nerozečítat fantasy série. A nelituju. Příslib krve jsou naprostá pecka - žádná fantasy mě už tak dlouho nefascinovala. Jsou tu hrdinové, se kterýma se člověk může ztotožnit, je tu svět, kde se autor inspiroval (tuším) francouzskou revolucí, takže žádní elfové, trpaslíci atd, ale spousta mušket, pistolí, střelnýho prachu. Nějaký intriky. Brian McClellan se sice nemazlí s větami jako Abercrombie nebo Martin (dokonce není tak cynický), ale rozhodně mě během v tomhle 500 stránkovým kolosu nenudil ani jednou.

4 09.04.2017

Obvykle rozměr knihy neřeším, ale tady je vyloženě škoda, že nebyl použitý větší. Uvnitř jsou totiž reprodukce obrazů od Edwarda Hopppera a takhle prostě nepůsobí tak výrazně. A co se samotnýho obsahu týká - hodně autorů k zadání asi přistoupila tak, že si vybrala jeden obraz a zkusila si popsat, co se na plátně vlastně děje. Což znamená, že ve většině případů z toho vylezly řemeslně zvládnutý pocitovky a taky několik lechtivějších epizod. Naštěstí ale dorazí i plnokrovný příběhy - tady naprosto exceluje Lansdale se svým Promítačem. Fakt nechápu, že tady ten spisovatel není vydávaný ve velkým. A hned za ním je Michael Connelly s dalším "případem" Harryho Bosche, ale taky Jonathan Santlofer, od kterého bych si ještě v budoucnu něco rád přečetl.

3 04.04.2017

Jak už to u antologií bývá, ne všechno mi sedlo. Naštěstí tohle je ale ten případ, kdy převažují ty lepší povídky a těch slabších je minimum. Texty mají šťávu, úžasnou atmosféru a s ničím se nepářou... a co se mi obzvlášť líbilo - spousta z nich se odehrává v minulosti a to je teprve žraso. A taky jsem objevil spoustu nových autorů, tak doufám, že někteří z nich to na českém trhu dotáhnou dál než k povídce. Mimochodem, za tu grafickou úpravu fakt smekám.

2 19.03.2017

Už "Bez slitování" bylo super. Ale Není cesty zpět je alespoň tak o dvě třídy lepší. Weaverův styl je strašně návykovej, zápletka pořádně zašmodrchaná, zvraty pořádně protřepaný. A hlavně Raker je dědic drsný školy jak víno.

5 03.02.2017

uf. Nesbo je další z těch autorů, co asi trpí syndromem když další knížka, tak o něco tlustší než ta předchozí. A bohužel nudnější. Tahle knížka by si určitě zasloužila zkrátit tak o polovinu stránek. A co mě na tom strašně štvalo, byla skutečnost, že jsem jako čtenář byl díky vypravěčský kameře vždycky o krok před hrdinou. Zvrat s pachatelem bylo hrozný wtf, takový jsem snad ještě nikdy nepotkal. Co to ale zachránilo bylo alespoň svěžejší finále.

31.01.2017

Connellyho Přeběhlík je prostě parádní. Bosch sice už není policajt, ale jeho poslání neskončilo ani ho neopustila jeho buldočí nátura. Takže tu máme další zajímavý případ, trochu slabší padouchy a trochu slabší finále... ale vezmi to čert. Protože Connelly pořád píše skvěle.

3 28.01.2017

Ze všeho nejdřív velká poklona nakladatelství Mystery Press​ za to, že Páté srdce vyslalo do světa v takhle úžasné grafické úpravě. Grafické úpravě neskládám hold často, ale tentokrát prostě musím. Už jen kvůli ní doporučuju mít doma knihu ve fyzické podobě a ne jen v ebooku (ostatně já sám knihu uložím vedle Kvítku karmínového a bílého). Další poklona pak patří překladatelce Alžbětě Lexové za to, jak se s tím popasovala. Podle mě to zvládla parádně. No a samozřejmě obrovská poklona Danu Simmonsovi. Protože Simmons je prostě bedna. Simmons se nespokojil jen s tím, aby napsal "jen dalšího Sherlocka". Simmons na to šel z jiné strany a rozhodl se propojit fikci s historickými událostmi (podobně jako to udělala i Lyndsay Faye u Prachu a stínu). Páté srdce v sobě propojuje detektivku, potažmo špionážní thriller a něco, co bych nazval studií/rozborem/ dobrodružství Sherlocka Holmese z pera A. C. Doyla/doktora Watsona (tady potěší četné odkazy na Doylovy příběhy a nedivil bych se, kdyby čtenář po dočtení Pátého srdce oprašoval Doylovy příběhy). A je samozřejmě otázka, která z těch dvou složek čtenáře uspokojí víc, případně jestli bude u obou stejný tah na branku. Ovšem tenhle román má ještě třetí složku a tou je perfektní znalost reálií (a Shakespeara), díky které má celý román naprosto úžasnou atmosféru. Každopádně by to mohlo být o čtvrtinu kratší, aby byla dynamika lepší.

2 06.11.2016

Letecký bitvy, letci, špionáž, starosvětskost, "návrat do doby" kdy čest a přátelství nebyla jen slova, spousta postav, který si člověk oblíbí, a zajímavej svět, kterej si určitě zaslouží další knížky. Můžu jedině doporučit všem, kteří mají rádi alternativní dějiny, letadýlka, ale i dobrý příběhy

1 18.06.2016

kniha u který jsem sice nepil whisky po půlitrech ani nekouřil cigára jak divej, abych si dotvořil atmosféru. Ale i tak jsem si knihu dokázal užít. Samozřejmě ne všechno mi sedlo, ale i tak převažují kladné pocity. Mezi topku u mě patří určitě Deset karátů olova, Čekání na Rustyho, Muž, který si vybral ďábla, Mrtvola nekopala. Naprostý vrchol? Rozhodně Vypůjčený zločin - příběh o tom, že přiznat se ke zločinu je sice někdy fajn nápad, ale když se proti vám obrátí osud, tak vás přiznání může dostat do pěkných problémů. Woolrich byl prostě génius.
Jinak oceňuju taky to členění textů do sloupců (čímž je zachován ten časopisecký look), medailonky a bonusové texty. Na druhý straně je škoda, že pro řadu autorů v antologii je tohle zároveň česká premiéra i darniéra. Bylo by prima, kdyby někteří z autorů ještě někdy "mluvili česky"

1 13.06.2016

kniha, jejíž největší slabinou a nevýhodou je, že se jedná teprve o první díl. Takže se jedná vlastně o rozjezd. Jinak se ale pod tou parádní obálkou ukrývá fantasy, která by vám neměla chybět v knihovně anebo minimálně na vašem nočním stolku. Je tu zajímavý svět, zajímavá magie, ale taky dost nepěkný věci. A konec je takový lehce depresivní. A není to jen kvůli tomu, že nevíte, co se bude dít dál.

4 12.06.2016

Hrdina buldok zbavený alkoholových a kuřáckých zlozvyků, jdoucí v tradici drsný školy, propracovaný vedlejší postavy, anglická atmosféra, napětí a akční scény a především pointy, který berou dech. S Bez slitováním přišel na českej trh naprosto skvělej autor - Tim Weaver.

2 22.05.2016

Ano, stále je dobře napsané a Havran je stále sympaťák. A ne že by mě nebavily obě dějový linky - samozřejmě je to jiné a samozřejmě i tentokrát zvládl Krefeld napsat dobře dalšího magora. Ale u Vyšinutých mě to bavilo víc... nemluvě o tom, že sem se hodí pořekadlo: opakovaný vtip už není vtipem. Podruhé jsem ještě tu šablonu: víc se budeme věnovat druhé lince a hlavní hrdina se občas objeví, aby to celý vyřešil, zvládl. Ale potřetí... už bych si rád přečetl díl o tom, jak Havran vyšetřuje, shromažďuje stopy a pak to na konci celý rozkousknul tak, že se k tomu dobabral sbíráním zrníček... když autor vypráskne takřka všechno v paraelní druhý dějový lince tak to nemá zkrátka takovej tah na branku, jak bych si u týhle literatury představoval.

07.04.2016

Jet: Zrada se zatraceně povedla. Má čtivý příběh, skvělou hrdinku a věřte mi, že po konci, který Blake připravil, budete třetí díl vyhlížet hodně netrpělivě. Za sebe můžu říct, že mám po dlouhé době nového oblíbeného autora a novou oblíbenou sérii. Myslím, že to mluví za všechno. Více zde: http://strucovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=497274

23.03.2016