Sirius komentáře u knih

tak tohle bylo temný. A dost drsný. A má to hrdinu ze starý školy, co se s ničím nemaže. Příběh je sice klasickej, ale to nemění nic na skutečnost, že se to celý dobře čte. Alan Parks je řízek.

3 03.07.2018

Connelly to nakopl hned od začátku. Podvod při vyšetřování zločinu, dvojnásobná vražda...má to tentokrát snad ještě větší rychlost než Odvrácená strana konce. Největší tempo nastalo asi při infiltraci do skupiny kšeftařů s práškama. A čim víc se to ale blížilo k cíli, tím ale tempo polevovalo, takže zhruba posledních sto stran je taková výplň - byť soudní síň je efektivní. Nejsilnější moment knihy ale pro mě nastal, když si Harry po delší době vyslechl záznamy telefonních hovorů. Tentokrát dojde i na akční scény (letadlo) a konec dává tušit, že asi v dalších dílech nastane několik změn.

3 27.05.2018

Goffova Štvanice mě před rokem uhranula. A jeho nejnovější knížka je ještě lepší. Vykoupení má jednoduchej, ale neméně drsnější příběh, úžasnou zapadákovskou atmosféru, hlavní hrdina tak trochu popijí všechno, co teče ale i přes to je pořád chlap, co chce hlavně odhalit pravdu. I za cenu toho, že dostane jednu do zubů. Navíc je to celý psaný nádhernou češtinou a kapitoly jsou tak krátký, že děj sviští opravdu rychle. Asi nejlepší věc, co jsem zatím letos četl.

6 14.05.2018

Asi stárnu... přečetl jsem svoji první romanťárnu v životě. Panský dům mě lákal dlouho tou obálkou a pak taky nástřelem synopse. Tak jsem se rozhodl, že taky nakouknu za jeho bránu... a nebylo to vůbec špatný. Má to fajn dobovou atmosféru, rebelskou hlavní hrdinku, která je tak trochu Popelka. A taky spousta vedlejších postav, který vám nějakým způsobem utkví v paměti. Samozřejmě nechybí odhalování dávnýho tajemství. Je to prostě taková knížka, která určitým způsobem hladí na duši, hezky se čte a je jako dělaná ke dvěma deci červenýho. Teď jsem dost zvědavej na druhej díl, který vyšel minulý týden

6 12.05.2018

prokousat se k téhle knížce mi trvalo asi osm let. A teď jsem ji dal asi za 14 dnů. V tomhle špalíku se vrací na scénu Bakly, hrdina románu Bez slitování a je to vlastně sbírka s jeho dalšími pěti příběhy.
Pasák - je to taková jednohubka z dob, kdy Bakly sháněl ještě pořád prachy. Má to takovou tmavou bahnitou atmosféru a příjemně to upomíná právě na Bez slitování.
Do temnoty - popravdě se to mělo jmenovat asi spíš Jatka v podzemí. Baklymu tak trochu nevyšel jeden kšeft, je naštvanej, utíká. A cestu z podzemí /mimochodem, tohle prostředí má asi Mirek Žamboch rád, když mu pak zasvětil i samostatnej román/ si musí prosekat vším, co má po ruce. Je to vlastně takovej literární Útok na věžák.
Hon za Rudou hvězdou - první ze dvou půlrománů v týhle sbírce. Atmosférou a tak trochu tématem to připomíná Na ostřích čepelí. Bakly a parta vojáků utíkají do pouště s nebezpečným artefaktem. Jednoznačně je to nejsilnější text v knížce. Je to strašně temný (nápad se speciálními vojáky parádní). Má to úžasnej drajv, skvělý akční scény i atmosféru. Horko pouště cítíte každým pórem.
Do morku kostí - druhý půlromán. Noir temnej jak dehet. Opium, války gangů, skvělý kombo drsný školy a drsný fantasy. Jako kdyby se u jedný klávesnice sešli Abercrombie a Hammett. Bohužel ke konci to solidně drhlo.
Zabiják čarodějů - asi nejslabší věc. Vyvražďovací jednohubka, která by v tý knížce ani být nemusela.
Docela bordel jsem měl v reáliích světa, kde jsem se krapet neorientoval a nechápal jsem některý souvislosti. Na druhý
straně jsem se bavil, kniha je dobrá a pokud letošní román s Baklym bude na stejný úrovni, mohla by to být paráda.

4 08.05.2018

je to první Weaverův román, ale už tady ukazuje, že mu to šlo. Na prvních stránkách vás kopne do očí ta obrovská melancholie, šeď a smutek nad ztrátou milovaný ženy... kterou hrdina neléčí alkoholem, ale prací/pátráním po lidech. Jop, Weaverův hrdina je plastickej, lidskej a netváří se jako všeho schopnej geroj, čímž je mi sympatičtější než třeba Hole. A Weaver ukazuje, že ta hrdinova motivace pro práci je prostá a zároveň úžasná. Pak jsou to ty krátký vygradovaný kapitoly, který seká jak Baťa cvičky... a pak něco, co nazývám lavina - od takřka něčeho malýho to celý přerůstá v něco obrovskýho. Bohužel někde v půlce sklouzl Weaver k motivům jak z nějakýho špatnýho brakovýho thrilleru. Každopádně závěrečnej zvrat se mu povedl

2 05.05.2018

detektiv až prehnaně velkej drsňák zavislej na cigarách, depkoidní atmosféra severu, vztahový propletence připomínající místy zmotaný klubka nití. Ale četlo se to parádně ne že ne a po dlouhý době zase knížka co mě fakt bavila.

27.04.2018

mám z toho lepší pocit než z loňský Žízně. Taky se mi to líp četlo. Je to temný, prohnilý a drsný. Místy až zbytečně moc. Jako kdyby se Nesbo snažil psát noir, ale ono to prostě pro tu rádoby všudypřítomnou temnotu prostě moc nefunguje. Místy jsem si říkal, co si o tom mám myslet. Místy mi to přišlo hodně vtipný. Více místy to pro mě bylo natahovaný jak žvejčka - copak toho autora nemůže někdo klepnout přes prsty a říct mu, že by se mohlo něco v zájmu četby vyhodit. Některý vedlejší postavy jsou celkem ok. No a hlavní hrdina je deb... no nebyl mi moc sympatickej. Ale jako výplach mozku to je fajn. A taky se mi líbila ta česká obálka.

1 15.04.2018

v poslední době mám problém cokoliv přečíst. A Jepici jsem dokonce rozečítal dvakrát. Čekal jsem detektivku thriller a dostal jsem fantasmagorický béčko, kde jsou náckové pokusy na lidech tajný sekty a trochu drsnější právník.. A nečetlo se to blbě. Jen musíte přistoupit na pravidla hry. Kdyby tu telní tekutiny barvily stěny bylo to skoro střílečkový béčko

2 08.04.2018

jak už je u Weavera dobrým zvykem, tak i tenhle Rakerův případ se čte jedním dechem. A má to zase zajímavý prostředí - točí se to kolem starých filmů, což je fakt lahoda. Jenže někde v polovině jsem si uvědomil, že to místy působí fakt nezáživně a místo, aby krátil, tak stránky přidává a natahuje to jak žvejkačku. Zbytečně. No a pak tu jsou zvraty - tentokrát jsem měl pocit, jako kdyby se Weaver snažil vyrazit dech co nejvíc. Pořád je to sice žánrová špička, ale Němé oběti byly přeci jen o něco lepší.

3 10.02.2018

Po dlouhý době jsem si zase něco přečetl. Smrt má vůni v inkoustu v knihkupectvích rozhodně nepřehlídnete díky skvělý grafický úpravě (která je u Mystery Pressu zase tradičně skvělá). A pokud jste ji tam přehlíželi doposud, tak příště doporučuju minimálně prohlídnout. A nejlíp rovnou odnést ke kase. Tohle je detektivka starýho ražení, která nejvíc připomene Sherlocka Holmese - trochu výstřední detektiv a jeho oběma nohama na zemi stojící parťák. Místo Británie Rakousko-Uhersko, který má ale před první světovou válkou taky svoje velký kouzlo. A samozřejmě zločin ve vyšších patrech společnosti. Netopí se to v depresích ani brutalitě, takže můžete bez obav kupovat i starším ročníkům. A pokud budou další díly, tak si je určitě přečtu.

4 30.12.2017

obvykle sloganům moc nevěřím... ale Lee Child nekecá. Sirény jsou noir ostrej jak břitva. A navíc hustej a lepkavej jak dehet. Knox má naprosto vybroušenej styl ohlodanej až na samotnou dřeň - žádný slovo tu není navíc. A krátký kapitoly dodávají knize na potřebný dynamice a švihu. A Manchester (respektive jeho temná strana) na stránkách žije a nezadá si do drsnosti s jinými metropolemi. A taky mi tu sedl hrdina, ten zhruba tak půlku knihy frčí na speedu a Jamesonovi a pak se pořádně opře do vyšetřování. Tahle detektivka by letos neměla chybět pod stromečkem. A doufám, že o Knoxovi na našem trhu neslyšíme naposledy. Byla by to fakt škoda

3 04.11.2017

další ze současných krimi/thrillerů, který trpí tím samým problémem jako všechny dnešní současné krimi/thrillery - je to prostě moc dlouhý. Rád bych si zase jednou přečetl něco, co bude mít tak 250 stran max, ale to odbočuju. Hadrový panák je debut. A jako debut to rozhodně není blbý. Je to místy mrazivé, taky mě to bavilo číst (byť krácení by fakt nebylo na škodu) a má to pár sympatických postav, z nichž mě ten hlavní, který navazuje na tradici samotářských detektivů z rozrytou duší překvapivě bavil nejmíň, protože mi zkrátka už od začátku přišel jako násilnický hovado než jako ušlechtilý rytíř. A s počtem mrtvol byla klika, že se to odehrávalo v Londýně - takhle se alespoň město nezměnilo v totální osadu zombíků. Jo a taky to má dost zajímavej zvrat, potažmo závěr. Ne tak silnej jako má třeba Lehane nebo Flynnová, ale autorovi nelze upřít snahu, že se na to snažil jít trochu jinak. A ačkoliv mě to ke konci už trochu nebavilo, tak mě závěr navnadil k tomu, abych si přečetl i pokračování.

3 29.10.2017

už to chtělo nějakýho irskýho spisovatele detektivek. Má to skvělou atmosféru a hodně to těží ze situace, která tam v roce 1981 panovala a solidně to připomíná peklo. A do toho se řeší několik vražd. McKinty je hodně dost cynickej (ne tak cynickej jako třeba Zahler nepoužívá tak černej humor) ale i tak si neodpouští ironický glosy, který vypouští ústy svýho hrdiny - což je typickej buldok, co se zakousne a nepustí. A do toho pije, poslouchá desky a randí s patoložkou. Mrazivá hlubina sice trpí současným neduhem - o něco víc stránek než by potřebovala, ale i tak je to hodně dobrý čtení a jsem zvědavej na dvojku.

9 22.10.2017

Connelly patří k těm autorům, který bych mohl číst pořád. Takže vždycky když tu vyjde nějaká jeho kniha, tak jde všechno na druhou kolej a já prostě musím číst. A Odvrácená strana konce nezklamala. Od první stránky jsem se tetelil blahem, protože to strašně moc evokuje Chandlera (pracháč si najme soukromý očko, onoho posledního čestnýho rytíře, aby mu někoho našel) a z týhle lajny nevybočí ani ve chvíli, kdy do toho kápne trochu policejní procedurálky a druhý případ. Má to sice přes 400 stran, ale nechybí tomu spád a tah na bránu. A to i přes fakt, že tam nejsou žádný velký akční scény. Je dost fajn, že oproti jiným knížkám je to zase něco jinýho - hrabání se v minulosti a pátrání po dědici. A obejde se to bez vraždy. Téměř. A nejlepší je na tom samozřejmě Harry Bosch. Ve svým věku už by mohl sedět doma, luštit křížovky a užívat si důchodu. Místo toho dobrovolničí jako policajt a dělá soukromýho detektiva. A je pořád křižákem na svojí misi. Snad jen tak neodejde.

8 24.09.2017

Muž, který hledal svůj stín (prostě Milenium pět) - natahovaný jak žvejka se zápletkou (jak z pulpovýho románu a navíc nezajímavou), která by vystačila na krátkou povídku. Napsaný bez většího švihu a s postavami, který mě na rozdíl od prvních tří dílů už nezajímaly.

6 09.09.2017

hrdinka/sociopatka se závislostí na šachu, doutnících, která bydlí v bordelu a ve chvílích volna kouká na péčko. Má to fajn atmosféru, zmagořenýho vraha co rád připéká lidi v peci... vedou se tu rozhovory o dobru a zlu, ale podobně jako u Kdo jinému jámu kopá se tu plave proti proudu severských depresí. Jako oddechovka na letní večer je to super.

1 30.07.2017

Naprosto poctivá braková zábava, která si na nic nehraje a která jede jak Niagarský vodopády, takže těch 400 stran tohohle velkýho formátu dáte klidně za jedno volný odpoledne. A to jsem si myslel, že mě tyhle akční vypalovačky už nikdy brát nebudou. Ale jsem rád, že mě letos Drescher a Fuchs přesvědčili o opaku. Stylisticky to s další a další kapitolou roste a roste, ačkoliv mě Drescher neuhranul jako Kulhánek nebo Kopřiva. To nejvíc fascinující na Lovcově odkazu ale je svět - na něm je vidět, jak moc si s ním autor vyhrál a možná bude někomu připomínat dort pejska a kočičky, ale mě prostě sedl. Je to hlavní devíza románu, což se ale nedá říct o hrdinovi - Prokop je sice fajn, ale za celou tu dobu jsem si k němu nedokázal vybudovat vztah jako před lety k Tobiášovi v Nočním klubu. Což ale naopak neplatí pro Richarda Svátka (pokud znáte Tovaryše a Jednoho z devíti, tak do tohohle určitě jděte, protože ty knížky jsou propojený - já naopak v brzký budoucnosti budu dohánět vzdělání). A když už jsem nakousl to prostředí - fascinující je Drescherovo skoro až noirové pojetí Ostravy a bylo by fajn si někdy v budoucnu střihl nějakou mimožánrovku z tohohle města. Každopádně do druhýho dílu půjdu. Jo a dokonce tu narazíte i na řezníka z Bruntálu. PS. Obálka je jeden velkej omyl. Škoda, že Fantom Print nenavázal na Leonardo s obálkami Lubomíra Kupčíka. Takhle to bude každej pes jiná ves.

2 29.07.2017

Štvanice se mi líbila sice o trochu víc, ale to nic nemění nic na tom, že Dítě v mlze je neskutečná pecka. Skvěle napsaný a především hodně silný text, který má hloubku a kopu emocí. Jeden z těch případů, kdy člověk není schopnej odsoudit pachatele, protože pro svoje chování má motivaci. Zatraceně silnou motivaci. Martin Goffa je dle mýho autor, kterej unese srovnání se zahraničními mistry pera.

4 23.07.2017

Těšil jsem se na to a ve výsledku jsem docela zklamaný. Moore prý navazuje na Poea a Chandlera. Prvního načtenýho nemám (takže nevím), ale druhýho jsem si tam fakt nevšiml. Anebo jsem byl při čtení slepej. Atmosféra je solidní, tempo vyprávění taky, hlavnímu hrdinovi jsem ze začátku slušně zobal z ruky... jenže asi po sto stránkách jsem se přistihl, že mě nezajímá ani on ani ostatní postavy a že to vlastně čtu z donucení, abych zjistil, v čem je zakopaný pes. A z donucení jsem knížku nedočítal už hezky dlouho.

2 23.07.2017