Sirius
přečtené 344
Stín železné opony
2024,
Petr Hugo Šlik
Petr Hugo Šlik je pro mě nejlepší pokračovatel Jaroslava Foglara. Jeho série o Klárovu měla trochu smůlu, že začala vycházet ve stejném období jako Prašina, ale myslím si, že nezapadla (s ohledem na to, že jenom jednička měla několik nových vydání). A doufám, že nezapadne ani Stín železné opony, což je po Ztraceném na Nevděku druhý Šlikův sólo dobrodružný román. A možná by se dalo říct, že jednou nohou i nakročený k vážnější próze. Stejně jako v předchozích knížkách i tady, Šlik propojuje dobrodružnou detektivku s historií, tentokrát si vybral téma, které je v naší kolektivní paměti ještě živé, nelehké a určitě s ohledem na současnou situaci i neoblíbené, ale je o to víc potřeba o něm mluvit a poučovat o něm mladou generaci. Tím tématem je přecházení přes železnou oponu, což je v současné době díky věcem jako Bratři nebo Návrat krále Šumavy hodně probírané /ač by na něj možná někteří chtěli zapomenout/ ale dělo se tak a nedá se to odpárat. Petr Hugo Šlik kolem tématu vystavěl napínavý detektivní příběh, v němž se patnáctiletý kluk Matěj snaží vypátrat, co se stalo s autorem starého dopisu, který se mu náhodou podařilo objevit během prázdnin ve Slavonicích u babičky a dědy... Šlik na 180 stránkách rozjíždí naprosto parádní detektivní příběh, s nímž by se neztratil ani v detektivce pro dospělé. Jazykově je to vybroušený /brilantní ich forma a hovorový jazyk/ psychologie postav (nad tím vžitím se do dětských hrdinů žasnu vždycky) atmosféra místa, kde se kombinuje "džunglovistost" přírody a města. A jako třešnička na dortu leitmotiv, který vám cvakne v samotném finále, díky posledním vyloženým kartám na stůl. Tohle nemiňte, byla by to škoda.... celý text
Srdcovka
2023,
Štěpánka Jislová
spolu s Barešovou Metou nejlepší věc, která vypovídá o současný český generaci, o problémech, který ji nějakým způsobem tíží - o problematickým navazování vztahů, nepochopení dvěma předchozími generacemi, o tom, že být jiný (tj. kreslíte si barbary, hrajete larp a koukáte na Lotra nebo Xenu, nemáte holku/kluka) ještě neznamená, že jste debil a musí vás vylučovat z kolektivu, protože když se vám to stane, může vás to poznamenat na celej život. Je to dílo o potřebě rodičovský lásky a zájmu rodičů, o nutnosti toho, aby vás chápali... ten komiks je absolutně geniální, nebojí se ničeho a nikoho a řeší dost závažný témata. Jislová se odpíchne od zcela "jedoduchýho problému" jsem sama, nemám kluka, jsem divná? až k něčemu, co vám zamotá hlavu a klade vám to neustále spoustu tabuizovaných otázek, který má společnost tendenci zadupávat do země, protože jsou zkrátka nepříjemný. Už dlouho mě nic takhle nedostalo do kolen. Přečtěte si. Jestli je budoucnost českýho komiksu v arteterapieutických komiksech, tak rozhodně beru.... celý text
Kosti, pasti, slepice
2024,
Jeffery Russell
Černá slepice sezóny a překvapení v jednom? Ano, tak přesně tím tahle knížka je. Vykoukal jsem si ji kvůli tý anotaci a dokoukal ji pak kvůli tý totálně praštěný obálce, která naprosto odpovídá. Samozřejmě mohl to být průser, ale není. Russell není Tolkien ani jiný žánrový mistr a ani se o to nesnaží. Chtěl napsat šílenou fantasy jízdu s trapaslíky, nekromantem, jednou prácičkou ve stylu D&D a tohle mu tedy vyšlo na výbornou. Naprosto pecková oddychovka, kterou smslnete jak malinu. Snad se sérii podaří se u nás uchytit a budou další díly... celý text
Láska, smrt a všechno zlý
2024,
Martin Paytok
Obrovská pochvala za vizuální úpravu a ilustrace, to už se dneska úplně moc nevidí. Bohužel ale je to do očí bijící, protože tohle je grafikou dvouvaječný dvojče Života válečníka, což mi osobně vadilo. .. na knihu jsem se těšil, protože Prokletí pro všechny považuju za jednu z nejvydařenějších prvotin posledních let, takovou esenci zlodějský krimi a fantastiky, kde to šlapalo jako hodinky. A dopředu říkám, že Martina Paytoka obdivuju za to, že se rozhodl zkusit to tentokrát jinak a nezůstat v pohodlnosti jednich galoší. Žel než vypukne nočním dobrodružství v domě, musí to přejít přes seznamovák s rodinou a ten obnáší psychologii, vcítění se do postav a dialogy takříkajíc z běžného života a bohužel v tom jako čtenář vidím velký kámen úrazu, protože tohle Paytokova silná stránka není. Zatím. Všechno to prostě šustilo papírem... a ona tomu dost podtrhává nohy i ta vábnička slibující mix Del Tora a Agathy Christie... Del Toro by jaksi byl... ale ta Agatha asi někde zůstala spát. Christie stojí na psychologii postav a na práci s postavama... a to tady prostě není. Paytokovi to prostě nejde a přijde mi, že si tímhle ukousl moc velkej kus chleba. Knížka ve výsledku vyznívá jako něco jinýho, jako mix hororu Tima Burtona a jednoho z dílů Kladiva na čaroděje - v rámci téhle šablony je to pak OK. Druhá půlka knihy už pak je zábavná jízda se sem tam vtipem, která dobře odsýpá a sviští ke konci, jen by mohla být o něco kratší, aby to svištění bylo ještě svižnější.... celý text
Ovál
2024,
Jiří Homola
vždycky mám radost, když se na detektivkářské scéně objeví nový jméno a hlavně takový, který to může někam dotáhnout. A tak po loňské Tereze Bartošové (Vodník) letos přichází Jiří Homola, vyznavači dobré krimi by měli našpicovat uši už jen kvůli tomu, že tenhle debut vydává Kniha Zlín (Jo Nesbo). Homola už od první chvíle ukazuje, že bude potřeba s ním počítat i v dalších letech. Jeho znalost prostředí běžců a všeho co souvisí se sportem je vytěžená až do krajnosti a odráží na každé straně. Jeho hrdina Lenz má všechny předpoklady, aby se tu rozjela nová série. Není to alkáč, ale trochu zahýbá ženě a kolem téhle jeho závislosti je vystavěna skoro jedna polovina knížky (kdyby si ji autor odpustil, mohla by mít knížka větší tah na branku a taky by mohla být o půlku kratší), je to chlápek co jede na výkon a je schopný ve dvě hodiny ráno bombardovat svědka, takže všechno je v pořádku. Kromě běhu Homola těží skvěle znalost prostředí Kladna a zápletka s rituální vraždou je dost zajímavá. O závěrečném twistu nemluvě. Tuhle knížku jsem si navzdory rýpnutím užil a doufám, že další detektivka na sebe nenechá dlouho čekat.... celý text
