Sirius
přečtené 345
Poklady pod sněhem
2006,
Patricia St. John
Vzdělávačka v dětské literatuře pokračuje, tohle mi před pár měsící doporučila kamarádka u kafe a říkal jsem si proč ne. No dost jsem na to od začátku koukal - začne to rodinnou tragédií a hned se to přehodí do další, aby se dvě hlavní postavy totálně nesnášely. V hlavě vám bzučí alarm: tohle je fakt pro děti? No, je. Autorka totiž namodeluje výchozí situaci, od který pak vykračuje k uvěmování si vlastních chyb (lump se napravuje a jinak hodná holka mu v rámci odplaty vyvádí zlé věci, aby se taky napravila), k jejich nápravě a snaze nějakým způsobem na sobě pracovat. Za mě jedna z nejsilnějších věcí (nejen dětských), co jsem v životě přečetl. Ta atmosféra švýcarskýho venkova je silná stejně jako příběh, který se může komukoliv stát kdekoliv.... celý text
Smrt v temnotách
2023,
J. R. Ellis
Něco takového mi na českém trhu chybělo. Stará poctivá anglická detektivka z Anglie s parádní atmosférou. Přesně to jsem v téhle knize dostal a je fajn vidět, že někdo dokáže napsat detektivku bez hromady mrtvol a litrů krve a spousty brutality. To + ten způsob provedení ve stylu záhady zamčeného pokoje je to nejlepší, co tahle knížka nabízí. Na knížce je ale vidět, že Ellis se tu teprve rozjížděl - dlouhé kapitoly místy dost brzdí gradaci a trochu mi vadila snaha zabírat děj z více úhlů, tady bych ocenil více střídmosti. Snad příště. A snad příště bude chemie mezi trojkou vyšetřovatelů o něco lepší - přišlo mi, že Carter a Sam tu jsou hlavně kvůli budoucímu románku, který je ve vzduchu. Rozhodně to není špatná knížka, ale z těch zahraničních sérií, co má MP v portfóliu (Reaker, Shugaková), Vraždy v Yorkshiru tahají nejkratší sirku co s týká kvality. Uvidíme, co další díly, taková série opravdu na českém trhu chybí.... celý text
Stopa blesku
2021,
Rebecca Roanhorse
letošek se snažím pojmout v rámci dohánění(?) nebo poznávání žánrových věcí, které za posledních pár let vyšly. Snažím se v tom zaměřovat i na menší nakladatelství. Jako je třeba Gnóm, který u nás vydává famózního Barrona. A co Rebeca Roanhorse? No museli jsme si s touhle indiánskou autorkou (fakt nekecám) budovat docela vztah, ale po konci si myslím, že se nám to docela podařilo. Začátek je někde mezi Zaklínačem a Nočním klubem - zabíjení nestvůr, zajímavé pojatá mytologie. Pak začne představování postav - ona málomluvná holka z brokovnicí, nožem a dalším arzenálem. On léčitel, co se snaží raději domluvit než střílet. A do toho zajímavě pojatý svět, kde lidi nebyli ohleduplní k přírodě, což dospělo ke katastrofě a vypustění spousty ošklivých nestvůr. A do toho zajímavé pojatá mytologie pojatá na indiána. Asi tak do poloviny mě to bavilo, pak mě začala trochu štvát ta průhlená videoherní kopírka - někam přijít, udělat něco, dostat se dál. Ta knížka má asi tři sta stran, ale kdyby se tam tak stovka vyhodila, tak se vůbec nic neděje...no a pak se to zase obrátí k dobrýmu, všechno do sebe zapadne, včetně toho motivu manipulace s druhým člověkem. Takže jo, není to dokonalé, Becca nepíše jako Barron, ale na druhou stranu je to knížka, která neurazí.... celý text
