• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Předci: Svazek první - Jeff Lemire

Deset let poté, kdy obří roboti zvaní Ženci napadli devatero planet Spojené galaxie, se na opuštěném měsíci probouzí dětský android Tim 21 a vydává se na výprav... detail knihy

Populární knihy

/ všech 29 knih

Nové komentáře u knih Jeff Lemire

Předci: Svazek druhý

„Roboti s emocemi jsou tu s námi prakticky od vzniku slova robot. Přesto se mi to zde zpočátku zdálo lehce nepatřičné. Možná proto, že jinde jsme většinou zvyklí vnímat emoce u robotů jako něco vtipného. Tady jde ale o mnohem více. Tohle je Jeff Lemire, takže jde o skutečné emoce. Tohle je drama, ve kterém nejde o nic menšího než o střet uhlíkových a silikonových bytostí. O střet plný nenávisti a zášti. A na jeho pozadí se snaží malý nevinný robotický chlapec najít svého lidského bráchu. Příběh je poměrně zajímavě vystavěný. Nepracuje se spoustou nezodpovězených otázek, ale občas se odhalí něco, co celý příběh posune, a celý svět udělá o něco složitější a komplexnější. Je zde jediná velká otázka. Kdo jsou obří roboti, kteří zdecimovali populaci v celé galaxii a kdo je vyrobil. Velmi si cením toho, že všechny otázky byly průběžně zodpovězeny. Není to nekonečná sága, ale poměrně komplexní a uzavřený příběh. Je to akční sci-fi jízda s jasný rukopisem Jeffa Lemira. To znamená, že z vás v pravidelných intervalech vymáčkne emoce a případně i nějakou tu slzu. Myslím si, že to je přesně ten důvod, proč jeho příběhy máme tak rádi. Velmi výrazné je výtvarné zpracování tohoto komiksu. Stručně by se dalo říct, že je to vybarvené vodovkami. Popsat ale kresbu Dustina Nguyena nějak více není vůbec jednoduché. Než jsem si ty knihy koupil, tak jsem viděl jenom pár obrázků a okamžitě mi to spadlo do složky “chci, protože vodovky”. Pak mi ta kniha dlouho ležela v knihovně a já jsem se na tu kresbu těšil a možná si ji i idealizoval. Na začátku pak proto přišel trošku šok. Kresba není dokonalá ve smyslu preciznosti. Kresba je dělaná tužkou nebo pastelkou a tvoří ji jen tenká linka. Často je kresba jen částečná a zbytek je dodělaný barvami. Zpočátku jsem se možná příliš soustředil na detaily a někdy mi ta kresba přišla trošku odbytá. Tento pocit ale poměrně rychle odezněl. Stejně jako kresba, zpočátku místy působil nedokonale i koloring. Obdivuji u všech autorů, kteří pracují s barvami, jak umí pracovat s prázdnými plochami, které zůstávají bílé, a které tam musí být, aby celý obraz fungoval. Obdivuji to, jak to musí mít dopředu promyšlené a oni s tím přitom pracují zcela přirozeně. Tady je to tak, že nevíte, jestli všechny bílé plochy, nedotažení, nebo naopak přetažení, jsou záměrem anebo ledabylostí. Ale to nejdůležitější na Nguyenově kresbě a koloringu je to, že jako celek to vypadá naprosto úžasně já jsem si to užíval. U mě je to ještě umocněno tím, jak je v barevných plochách vidět struktura uměleckého papíru, což se mi hrozně líbí. P.S. Na začátku jsem zmínil vznik slova robot. Myslím že s R.U.R. se zde dají najít pěkné paralely a Jeff Lemire se Čapkem dost možná inspiroval. P.S.2 Knihu jsem četl v anglickém vydání, ale věřím, že Comics Centrum odvedlo dobrou práci a plný počet hvězdiček patří i českému vydání.“... celý text
— Norri

---

Předci: Svazek první

„Roboti s emocemi jsou tu s námi prakticky od vzniku slova robot. Přesto se mi to zde zpočátku zdálo lehce nepatřičné. Možná proto, že jinde jsme většinou zvyklí vnímat emoce u robotů jako něco vtipného. Tady jde ale o mnohem více. Tohle je Jeff Lemire, takže jde o skutečné emoce. Tohle je drama, ve kterém nejde o nic menšího než o střet uhlíkových a silikonových bytostí. O střet plný nenávisti a zášti. A na jeho pozadí se snaží malý nevinný robotický chlapec najít svého lidského bráchu. Příběh je poměrně zajímavě vystavěný. Nepracuje se spoustou nezodpovězených otázek, ale občas se odhalí něco, co celý příběh posune, a celý svět udělá o něco složitější a komplexnější. Je zde jediná velká otázka. Kdo jsou obří roboti, kteří zdecimovali populaci v celé galaxii a kdo je vyrobil. Velmi si cením toho, že všechny otázky byly průběžně zodpovězeny. Není to nekonečná sága, ale poměrně komplexní a uzavřený příběh. Je to akční sci-fi jízda s jasný rukopisem Jeffa Lemira. To znamená, že z vás v pravidelných intervalech vymáčkne emoce a případně i nějakou tu slzu. Myslím si, že to je přesně ten důvod, proč jeho příběhy máme tak rádi. Velmi výrazné je výtvarné zpracování tohoto komiksu. Stručně by se dalo říct, že je to vybarvené vodovkami. Popsat ale kresbu Dustina Nguyena nějak více není vůbec jednoduché. Než jsem si ty knihy koupil, tak jsem viděl jenom pár obrázků a okamžitě mi to spadlo do složky “chci, protože vodovky”. Pak mi ta kniha dlouho ležela v knihovně a já jsem se na tu kresbu těšil a možná si ji i idealizoval. Na začátku pak proto přišel trošku šok. Kresba není dokonalá ve smyslu preciznosti. Kresba je dělaná tužkou nebo pastelkou a tvoří ji jen tenká linka. Často je kresba jen částečná a zbytek je dodělaný barvami. Zpočátku jsem se možná příliš soustředil na detaily a někdy mi ta kresba přišla trošku odbytá. Tento pocit ale poměrně rychle odezněl. Stejně jako kresba, zpočátku místy působil nedokonale i koloring. Obdivuji u všech autorů, kteří pracují s barvami, jak umí pracovat s prázdnými plochami, které zůstávají bílé, a které tam musí být, aby celý obraz fungoval. Obdivuji to, jak to musí mít dopředu promyšlené a oni s tím přitom pracují zcela přirozeně. Tady je to tak, že nevíte, jestli všechny bílé plochy, nedotažení, nebo naopak přetažení, jsou záměrem anebo ledabylostí. Ale to nejdůležitější na Nguyenově kresbě a koloringu je to, že jako celek to vypadá naprosto úžasně já jsem si to užíval. U mě je to ještě umocněno tím, jak je v barevných plochách vidět struktura uměleckého papíru, což se mi hrozně líbí. P.S. Na začátku jsem zmínil vznik slova robot. Myslím že s R.U.R. se zde dají najít pěkné paralely a Jeff Lemire se Čapkem dost možná inspiroval. P.S.2 Knihu jsem četl v anglickém vydání, ale věřím, že Comics Centrum odvedlo dobrou práci a plný počet hvězdiček patří i českému vydání.“... celý text
— Norri

---

Mlsoun. Kniha třetí

„Tento komentář platí pro všechny tři díly!!! Když, jsem poprvé objevil scénáristu Jeffa Lemirea, tak jsem během pár stránek poznal, že tohle je má krevní skupina, a hned jsem si ho oblíbil. Lemire je hodně osobitý, originální a specifický scénárista, který je zaručeně svůj a umí tvořit nádherné a silné příběhy plné emocí. A to je případ i této komiksové řady Sweeth Tooth - Mlsoun. Lemire zde sice nevytvořil nic nového a originální, ale to nic nemění na tom, že jsou to luxusní příběhy, co umí chytnout za srdce. Největší síla této komiksové sérii je v tom, že je velmi lidská. Je to příběh o rodičovství, lásce, přátelství, odpuštění a lidskosti, i tam kde lidskost není. Hodně to připomíná The Last of Us - jenže komiks vznikl ještě před prvním dílem, takže o nějakém opisovaní nejde ani z jedné strany, protože jak jsem řekl ten základní příběh není nijak originální. Lemire si parádně vyhrál se všemi hlavními hrdiny a ten jejich vývoj je skvěle napsaný, prodaný, uvěřitelný a na konci neskutečně dojemný. Věřím, že pro spoustu z nás bude nejlepší postava Jepperd, jelikož na jeho příběhu je nejvíce znát ta bolest, láska, utrpení, vykoupení a nakonec i odpuštění. Gus je hlavní hrdina, ale Jepperd pro mě byl srdcem celého příběhu. A tady je znovu podobnost s The Last of Us, kde je taky Joel srdcem příběhu. Moc se mi líbilo jakým způsobem Lemire napsal celý vztah Jepperda a Guse. Od začátku až po poslední stránku, která to hezky uzavře. Komiks má krásnou kresbu od Lemira a Matta Kindta s Natem Powellem. Ta kresba se k příběhu moc hodí a dodává mu tu správnou atmosféru a umocňuje celkový zážitek ze čtení. Velkou pochvalu si zaslouží José Villarrubia za krásnou barevnou paletu, díky které jsou obrazy v komiksu ještě hezčí. Sweeth Tooth je opravdu moc hezká a povedená komiksová série, co umí chytnout za srdce a má velmi pěkný lidský příběh. I přestože nejsem úplně nadšený, tak s klidným a čistým srdcem tento komiks doporučuji, jelikož stojí za to.“... celý text
— hroubek

---

---

Mlsoun. Kniha druhá

„Tento komentář platí pro všechny tři díly!!! Když, jsem poprvé objevil scénáristu Jeffa Lemirea, tak jsem během pár stránek poznal, že tohle je má krevní skupina, a hned jsem si ho oblíbil. Lemire je hodně osobitý, originální a specifický scénárista, který je zaručeně svůj a umí tvořit nádherné a silné příběhy plné emocí. A to je případ i této komiksové řady Sweeth Tooth - Mlsoun. Lemire zde sice nevytvořil nic nového a originální, ale to nic nemění na tom, že jsou to luxusní příběhy, co umí chytnout za srdce. Největší síla této komiksové sérii je v tom, že je velmi lidská. Je to příběh o rodičovství, lásce, přátelství, odpuštění a lidskosti, i tam kde lidskost není. Hodně to připomíná The Last of Us - jenže komiks vznikl ještě před prvním dílem, takže o nějakém opisovaní nejde ani z jedné strany, protože jak jsem řekl ten základní příběh není nijak originální. Lemire si parádně vyhrál se všemi hlavními hrdiny a ten jejich vývoj je skvěle napsaný, prodaný, uvěřitelný a na konci neskutečně dojemný. Věřím, že pro spoustu z nás bude nejlepší postava Jepperd, jelikož na jeho příběhu je nejvíce znát ta bolest, láska, utrpení, vykoupení a nakonec i odpuštění. Gus je hlavní hrdina, ale Jepperd pro mě byl srdcem celého příběhu. A tady je znovu podobnost s The Last of Us, kde je taky Joel srdcem příběhu. Moc se mi líbilo jakým způsobem Lemire napsal celý vztah Jepperda a Guse. Od začátku až po poslední stránku, která to hezky uzavře. Komiks má krásnou kresbu od Lemira a Matta Kindta s Natem Powellem. Ta kresba se k příběhu moc hodí a dodává mu tu správnou atmosféru a umocňuje celkový zážitek ze čtení. Velkou pochvalu si zaslouží José Villarrubia za krásnou barevnou paletu, díky které jsou obrazy v komiksu ještě hezčí. Sweeth Tooth je opravdu moc hezká a povedená komiksová série, co umí chytnout za srdce a má velmi pěkný lidský příběh. I přestože nejsem úplně nadšený, tak s klidným a čistým srdcem tento komiks doporučuji, jelikož stojí za to.“... celý text
— hroubek

---

Mlsoun. Kniha první

„Tento komentář platí pro všechny tři díly!!! Když, jsem poprvé objevil scénáristu Jeffa Lemirea, tak jsem během pár stránek poznal, že tohle je má krevní skupina, a hned jsem si ho oblíbil. Lemire je hodně osobitý, originální a specifický scénárista, který je zaručeně svůj a umí tvořit nádherné a silné příběhy plné emocí. A to je případ i této komiksové řady Sweeth Tooth - Mlsoun. Lemire zde sice nevytvořil nic nového a originální, ale to nic nemění na tom, že jsou to luxusní příběhy, co umí chytnout za srdce. Největší síla této komiksové sérii je v tom, že je velmi lidská. Je to příběh o rodičovství, lásce, přátelství, odpuštění a lidskosti, i tam kde lidskost není. Hodně to připomíná The Last of Us - jenže komiks vznikl ještě před prvním dílem, takže o nějakém opisovaní nejde ani z jedné strany, protože jak jsem řekl ten základní příběh není nijak originální. Lemire si parádně vyhrál se všemi hlavními hrdiny a ten jejich vývoj je skvěle napsaný, prodaný, uvěřitelný a na konci neskutečně dojemný. Věřím, že pro spoustu z nás bude nejlepší postava Jepperd, jelikož na jeho příběhu je nejvíce znát ta bolest, láska, utrpení, vykoupení a nakonec i odpuštění. Gus je hlavní hrdina, ale Jepperd pro mě byl srdcem celého příběhu. A tady je znovu podobnost s The Last of Us, kde je taky Joel srdcem příběhu. Moc se mi líbilo jakým způsobem Lemire napsal celý vztah Jepperda a Guse. Od začátku až po poslední stránku, která to hezky uzavře. Komiks má krásnou kresbu od Lemira a Matta Kindta s Natem Powellem. Ta kresba se k příběhu moc hodí a dodává mu tu správnou atmosféru a umocňuje celkový zážitek ze čtení. Velkou pochvalu si zaslouží José Villarrubia za krásnou barevnou paletu, díky které jsou obrazy v komiksu ještě hezčí. Sweeth Tooth je opravdu moc hezká a povedená komiksová série, co umí chytnout za srdce a má velmi pěkný lidský příběh. I přestože nejsem úplně nadšený, tak s klidným a čistým srdcem tento komiks doporučuji, jelikož stojí za to.“... celý text
— hroubek