Jeff Lemire

kanadská, 1976

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Činžák - Jeff Lemire

Jeff Lemire a Andrea Sorrentino stvořili Mýtus Sadu kostí. Ten svět se podobá našemu, ale pod jeho prahem číhá temnota se svou sestrou nicotou. A tam… tam žijí ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 27 knih

Nové komentáře u autorových knih

Rváč

„Pěkný příběh rváče a jeho sestry Beth. Líbil se mi ten pocit zimy, chladu a sněhu. Povedené kresby a hezký konec.“
— janina66

---

Potápěč

„„Tam dole čeká tvoje budoucnost, je jen otázkou času, kdy na ní narazím.“ Čekal jsem mysteriozní příběh a taky jsem se tak napůl dočkal. Jenže při tom čekání jsem se chvilkama i nudil. Ty rodinné debaty, kdy si furt jen každý něco vyčítá, nebo to vyčítá svým drahým polovičkám . . . to mě vůbec nezajímalo. Bylo to jen nutné oddalování základu příběhu. Jacka mi bylo líto a skoro jsem mu i fandil, ať od své těhotné ženy uteče. V tom vyčítání byla skoro stejná jako jeho matka. A když do vás rejpaj dvě ženy, no nešli byste se raději potápět? Já jo. Jack naštěstí taky. Citát: Měl by sis najít nějakýho koníčka nebo tak něco. Bejt takhle hrr do práce není zdraví. Řeknu vám zlatá Matka alias USS Montgomery. Ta totiž byla stokrát lépe nakreslena. V tomto příběhu mě kresba až kolikrát totálně odrazovala. Jak jsem četl v některém spodnějším komentáři – je to skoro až mazanice. Postavy nevypadají dost reálně, i když se tak někdy chovají. Hodně jsem s tím bojoval. Pak to dokonal nedokonalý konec. Potapěč mě hodně zklamal. 40% Citát: My se tady bez tebe obejdeme.“... celý text
— Terva

---

Bludiště

„Bezesporu nejhorší komiks, jaký jsem kdy četl. Asi moje chyba, viděl jsem Lemire a řekl si, kupuji, aniž bych viděl z komiksu jedinou stránku či si přečetl anotaci. Bohužel komiks je buď pro absolutní masochisty, nebo lidi, kteří se vyrovnávají se ztrátou dítěte. I když ani pro ně ne, protože myslet si, že Lemire dokáže zázraky a po přečtení se s tím někdo dokáže vyrovnat, je naprostá naivita. Takže jen pro masochisty a tím já tedy rozhodně nejsem. Chci si života užívat s radostí a ne mít chmury. Po příchodu domů obejmu svoji dcerušku jako každý jiný den. A na tento komiks rychle zapomenout.“... celý text
— risha03

---

---

Vzdor osudu, část druhá

„Hodnocení beru za oba díly Vzdoru osudu. Protože to klidně mohl být jeden díl. Je to strašně natáhlé, na začátku druhé knihy jsou dvě kapitoly, které jsou úplně zbytečné a navíc opravdu hnusně nakreslené. Konec je dost utrpení, protože je dost očividný, ale stejně se odvíjí přes celou poslední kapitolu i když obsahově by se vešel tak na dvě strany. Obecně hlavní čtyři knihy této série se mohli vejít do dvou a mají hodně střídavou kvalitu. Skvělé nápady a momenty střídá totální vata. Většina samostatných knih z této série je výrazně lepší. (Doktor Andromeda, Sherlock Frankenstein, Plukovník Bizár ....)“... celý text
— MichaelPetr

---

Potápěč

„„Ostatní lidi vidí duchy v bílých prostěradlech, ale já znám skutečného ducha.“ Príjemný, jemne mystický príbeh so sympatickými postavami (skvele napísaný vzťah medzi manželom a tehotnou manželkou), ale koniec ma sklamal do takej miery, že musím ísť „len“ na 3*. Bol som fakt zvedavý, akým smerom to celé vypáli... a ono to napokon vypálilo tým najtriviálnejším. Dozvedel som sa to, čo už dávno viem: že každý máme niečo vo svojej minulosti, čo nás ako kovová guľa priviazaná k nohe sťahuje ku dnu a my sa tomu alebo poddáme a vzdáme to, alebo aspoň skúsime zabojovať a raz sa od traumy možno áno možno nie vyslobodíme. A ľudia z nášho okolia tiež. Na Lemireovi sa mi páči, že je v dobrom „ľudský“ a „obyčajný“, ale v tomto konkrétnom prípade som čakal viac. Určite sa na takú tému dalo vymyslieť niečo pútavejšie, emotívnejšie, strhujúcejšie a silnejšie. Hoc samozrejme viem, že paradoxne v živote to tak funguje, že niekedy sú najobyčajnejšie veci zároveň tými najkrásnejšími. Lemire operuje s témami univerzálnymi azda všade na svete, ako sú komplikované vzťahy s rodičmi, alebo osamelosť. Ale na môj vkus to proste bolo vo finále banálne. Vyzeralo to fakt temne, že sa to skončí smutne, ale zaujímavo a realisticky, no buď to tak aj Lemire napísal a nakoniec mu to zakázali, alebo to tak napísal a napokon sám vymäkol a siahol po klišé konci, pri ktorom som len krútil hlavou, pýtal som sa, či to myslí vážne a nebolo toho Boha, ktorý by mi odpovedal. Potešia bonusy, úvodné slovo od kontroverzného Damona Lindelofa (Nezvestní, Prometheus) a pekná čierno-biela kresba. Tá však, uznávam, nesadne každému, napr. 43-ročný chlapík vyzerá ako dedko po troch porážkach, ale OK, možno umelecký zámer – démon alkohol. Umeleckým zámerom však zrejme nie je výjav zo strany 164, kedy hrdina hovorí, že má toľko isto rokov, čo jeho otec keď zmizol a pritom má 33 a otec mal 43 (viď. novinový výstrižok).“... celý text
— Ivan Kučera

Žánry autora

Literatura světová Dobrodružné Horory Komiksy Povídky Romány

Štítky z knih

tajemství rodinné vztahy komiksy potápění, potápěči otcovství alkohol lední hokej superhrdinové existencialismus superschopnosti

Lemire je 33x v oblíbených.
Osobní web autora