Terva komentáře u knih

„Měl jsem vnuknutí.
Tajní kápové světa mi vyjevili,
že jsem víc sexy než Budha
a tvrdší než Ježíš.“
(Návrat ke kořenům)

Tento sedmý svazek příběhů Spidera Jerusalema má perfektní obal. Úvodní kresba je prostě boží. Spider jako Godzilla ničící Město. Ovšem úvodní trojčlánek nazvaný „Návrat ke kořenům“ zas nebyl tak zábavný, jak jsem očekával. Zato druhý příběh v tomto svazku je síla. „Kšeftík“ je o dětské prostituci. Spider Jerusalem na ulici. Smutný a dost šílený. Jenže taky takový nedodělaný. Tak že úvodní očekávání došlo ke zklamání.

Citát: Mám dvě ségry, osm bratrů a čtyři fotry. (Kšeftík)

Nejlepší článek nese název „Má to logiku“. Najdete zde tolik konspiračních teorií, že nemáte problém některým věřit a některé si ověřit. Například těch 23 létajících talířů, co má USA na Měsíci. U tohodle jsem měl mrazení a špatný pocity. Hlavně díky tomu, že už tady má Spider pocit, který ho děsí. A tím pocitem je fakt, že se bojí, že to už nestihne dodělat. Přeci jenom, ten jeho problém s krví už je dost silný. U posledního příběhu „Všechno, nebo nic“ jsem jen smutně kýval hlavou. Pro pravdu, kterou Jerusalem vysvětluje mizení domů a ulic, pro lež, kterou vysvětlil epicentrum požáru (více v komentáři u povídky) a pro smrt, kterou očekává.

Citát: Jak dobře své Město znáte? Máte nějakou představu, na čem vaše domy a ulice vůbec stojí? (Všechno, nebo nic)

Možná by vás mohlo zajímat, že svazek číslo sedm (7) měl být posledním svazkem článků od Spidera Jerusalema na téma Trasmetropolitan. Jenže po dobrém úspěchu u čtenářů se dvojice tvůrců Warren Ellis (scénář) a Darick Robertson (kresba) rozhodla ve vydávání článků Spidera Jerusalema pokračovat. Nakonec to dotáhly až na deset svazků.

Citát: Jsem Spider Jerusalem. Původně jsem se měl prý jmenovat Django Heraclitus Jerusalem. Ale přišel jsem na svět jako samá ruka samá noha a máma měla v tý době hodně špatný voči a tři různý neurologický potíže. Takže je ze mě Spider. (Má to logiku)

Komentáře k příběhům zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/transmetropolitan-transmetropolitan-7-vsechno-nebo-nic-151901

29 26.07.2024

„Vím, že se bojíte o muže,
kteří mají jistou
– ale zcela nezaslouženou –
pověst hrdinů vesmíru,
ale bez nich nezvítězíme.“

„Baník Pýčo!“

Když jsem na Světě knihy 2024 byl na přednášce Kristýny Sněgoňové a sledoval její debatu s Františkem Kotletou, který se přednášky vlastně nezúčastnil a stál jen mezi diváky, tušil jsem nějakou nekalotu. Paní spisovatelka se do svého kolegy dost pustila a dávala mu, jak se tak říká „kapky.“ Po přečtení Plamenů války jsem asi pochopil proč. Takto „nelidsky“, jak se pan Kotleta zachoval k jednomu členu Kraksny – no páni. Byl jsem překvapen, pohoršen a naštvaný.

Malá ochutnávka:
Ažin ocas se nakonec po chvíli ticha uklidnil. „Souhlasím s tím, že by ani kapitán Moravec ani poručík Vojcechovsky neměli velet žádné jednotce. Jsou nejlepší v tom, zařídit explozi planety v pár minutách, kdy si jdou koupit žvýkačky, ale velení pozemním operacím je něco úplně jiného. Vyžaduje to trpělivost, disciplínu, vojenské schopnosti a logiku. Nic z toho ani jeden nemají,“ řekla po chvíli.

Avšak příběh jako takový je jeden z těch lepších v této sérii. I když mne neopouští pocit, že oba spisovatelé improvizují během psaní a sem tam si udělají nějaký ten naschvál. Což je možná zdravé a inspirující, ale na druhou stranu se trochu bojím, aby netrpěl divák – čtenář. Protože v tomto příběhu je jedna věc, kterou bych nazval nepozorností ze strany pana Kotlety. Kapitán Bouchač si totiž v tomto příběhu asi třikrát zapálil poslední divak, co u sebe měl. Je to možná maličkost, ale mě to dost narušilo klid u čtení. Skoro jsem dostal záchvat štěkání jako Fifinka. Kolik těch „posledních“ divaků jako ještě v kapse má? „Řečí kapitána Moravce, Legie je buď v prdeli, nebo totální prdeli.“
60%

Citát: Když je člověk vesmírná celebrita, leccos mu projde.

30 26.07.2024

„Když
člověk
vyhrává,
nemění
taktiku.“

Když bych chtěl tuto knihu očíslovat, rozhodně by dostala číslo 1 v sérii Mark Stone: Kapitán služby pro dohled na primitivními planetami – napsáno Českým spisovatelem. Ano, tohle je první Mark Stone napsaný perem našeho spisovatele. Pokud pátráte po tom, kdo je Louis Richard, tak věřte, že to je Vlado Ríša. Jinak je tohle číslo 60 v klasické sérii vydávané u nás. A nutno dodat, že v této knize, v tomto příběhu opravdu už zase vystupuje Mark Stone a jeho robot Ray. A vlastně je to logické.

Malá ochutnávka:
Když Mark vyjížděl brzy ráno z hostince, musel dát přednost karavaně zajatců a otroků. Chvíli je sledoval, ale když viděl, že je odvádějí do chrámu, pokrčil rameny a vydal se k městské bráně. Bylo mu jasné, že se sem bude muset vrátit s Rayem, protože velká spotřeba otroků, obři nasazení do boje a onen přístroj využívající podprahových zvuků byly údaje, které musel vyšetřit už ze své pozice agenta Služby pro dohled nad primitivními planetami.

Ale pojďme k příběhu. Tohle je hravé, akční dobrodružství. Jsou zpět postavy jako je Peggy, sekretářka velitele SDPP generála Knova, zpět je Markova přítelkyně Elsa, i když jen okrajově. A zpět jsou i ty rozhovory Ray versus Mark. Je tu spousta bitev, lásky a napětí. Kdybych nevěděl, kdo je Louis Richard, klidně bych řekl, že tohle se tak podobá příběhům Jean-Pierre Garena, že to mohl napsat i on. Ale vlastně se to tady všechno přelamuje a krom dvou příběhů Stanice 46 (České pořadí 61) a Meč světla (České pořadí 67), už další dobrodružství budou psát jen naši spisovatelé. A pokud to pojmou jako zde Vlado Ríša, máme se na co těšit.

Citát: Nechť tvé cesty jsou vždy správné.

PS – Na základě této série jsem si dal Jean-Pierra Garena do oblíbených a napsal k němu i malý komentář:

https://www.databazeknih.cz/diskuze-o-autorovi/jean-pierre-goiran-3995

69 22.07.2024

„Váš objev může
zlikvidovat chudobu.
Ale těžko
změní povahu
rozumných bytostí.“

„Žal je nelogický.“

Tohle je těžký příběh. Kdybych neviděl nejdříve film, těžko bych pochopil alespoň částečně tento psaný příběh. Genesis je na mne moc složitý „experiment“ a vše co se v něm děje je těžko pochopitelné. Vlastně mě na rozdíl od filmu tohle moc nebavilo. Chtěl jsem nějakou sranda oddychovku a dostal jsem příběh plný složitých vzorců, bez špetky humoru a s podivným znovuzrozením.

Citát: Když si nepomůžeme, tak zde zemřeme.

61 22.07.2024

„Mnoho lidských bytostí
si nepamatuje své napojení
až do chvíle, kdy jejich mise
dosáhla správné úrovně,
které by byli schopni porozumět.“

Musel bych se opakovat a papouškovat můj komentář k první knize. A tak jsem se rozhodl, že to tentokrát zkrátí. Musel jsem si přečíst i druhou knihu v sekci Tři vlny dobrovolníků, abych si byl jist, že jsem to vše pochopil. A ujistil jsem se v tom, že jsem to nepochopil. Co jsem nepochopil? Nepochopil jsem jak dlouho budou ty „dobrovolníci“ vůbec čekat a hlavně na co budou čekat. Oni to vlastně taky neví. Kdyby je paní Dolores Cannon nezhypnotizovala, tak vlastně ani netuší, že jsou jacísi dobrovolníci a spasitelé lidstva. Všechno je to takové hodně nevěrohodné. Je to vlastně jen na bázi nějakých hypnotických rehabilitacích. Myšlenka je vlastně velmi dobrá – lákavá, ale skutek utek.

Citát: To mi bylo řečeno, tak že tomu věřím.

79 19.07.2024

„Tam dole
čeká tvoje
budoucnost,
je jen otázkou času,
kdy na ní narazím.“

Čekal jsem mysteriozní příběh a taky jsem se tak napůl dočkal. Jenže při tom čekání jsem se chvilkama i nudil. Ty rodinné debaty, kdy si furt jen každý něco vyčítá, nebo to vyčítá svým drahým polovičkám . . . to mě vůbec nezajímalo. Bylo to jen nutné oddalování základu příběhu. Jacka mi bylo líto a skoro jsem mu i fandil, ať od své těhotné ženy uteče. V tom vyčítání byla skoro stejná jako jeho matka. A když do vás rejpaj dvě ženy, no nešli byste se raději potápět? Já jo. Jack naštěstí taky.

Citát: Měl by sis najít nějakýho koníčka nebo tak něco. Bejt takhle hrr do práce není zdraví.

Řeknu vám zlatá Matka alias USS Montgomery. Ta totiž byla stokrát lépe nakreslena. V tomto příběhu mě kresba až kolikrát totálně odrazovala. Jak jsem četl v některém spodnějším komentáři – je to skoro až mazanice. Postavy nevypadají dost reálně, i když se tak někdy chovají. Hodně jsem s tím bojoval. Pak to dokonal nedokonalý konec. Potapěč mě hodně zklamal.
40%

Citát: My se tady bez tebe obejdeme.

76 19.07.2024

„You look like an angel
Walk like an angel
Talk like an angel
But I got wise
You´re the devil in disguise!“

Ačkoliv je tohle již třetí kniha v sérii Arkádie, (počítám i příběh Reparátor, který měl být v sérii číslem 2) jedná se vlastně o první samostatný příběh Dědka Čucháka a Kuby Nedomého. Všechno to začalo a končí Elvisem. Je to akční detektivka, která je však prošpikována mnoha technickýma vymoženostma, že jsem tomu zpočátku nerozuměl. Co jsem tak nějak vůbec nepobral bylo „zjevení“ likvidačního robota, později nazvaného Rónin. Jak se tam zmaterializoval, to je pro mne do teď, obrovská záhada. Ale když toto pominete a přijmete, dostanete celkem slušnou akční a napínavou jízdu.

Malá ochutnávka:
. . . Mantella chápal, kam tím mířím, a štvalo ho to, protože to byl kádrový policajt, který si na statutu veřejného činitele velmi zakládal.
„Tím chceš říct, že my ten zločin živíme, abychom nepřišli o kšeft.“
„Přesně to si myslím.“
„To je hnusná, zlovolně pomlouvačná myšlenka zrozená v mozku navyklém na zvrhlý způsob uvažování, která mě pobuřuje a plní znechucením,“ řekl Mantella. „Tím spíš, že je pravdivá.“

A jak je už zvykem u pana spisovatele, i zde nechal docela velký časový úsek bez jakéhokoliv komentáře. Jedná se konkrétně o tři a půl roku, které Nedomý strávil tak nějak mimo systém. Víc neprozradím ať nic neprozradím. Možná se to dozvíme v nějakém jiném příběhu. Všiml jsem si také jedné zajímavosti, zatím, co Dědek Čuchák ani jednou v tomto příběhu neřekl HU, vynahradil si to Kuba Nedomý. Vždycky reaguje na nějakou situaci slovy: „Vidět to Dědek Čuchák, řekl by to svoje HU“.

Citát: Lidé si nepřipouští ohrožení, ale někde v podvědomí to v nich doutná.

Co mne také zaujalo byl fakt, že ačkoliv se děj odehrává na Měsíci, je tu zmíněno jak Apollo 11, 12 a 14, ale nikde není zmíně ono legendárně utajené Apollo 18. Pokud netušíte, co na Měsíci ono legendární Apollo 18 našlo, doporučuji film Gonzala Lópéze-Gallega. Ale to je jen tak okrajově, protože ta Apolla jsou tu vlastně taky jen okrajově i když jsou kolem jejich přistání vybudovány kupole. . . HU. A ačkoliv mám k již přečteným příběhům v této sérii jisté pochybnosti, přesto se pustím do další knihy.

Citát: Krom toho, že jsi ožralý, jako čuně jsi také geniální.

92 17.07.2024

„Bez práce, bez bejváku,
bez přátel, bez naděje – co teď?
Někam si lehnem
a chcípnem?
(Někdy příště)

Po naprosto úžasném pátém díle nazvaném Osamělé město přichází Spider Jerusalem s dalším článkem. Respektive se čtyřmi články, s tím, že ten čtvrtý je rozdělen na tři sloupky. A hned ten první článek s názvem „Nikdo mě nemá rád“ je bizardně nadopovaný drogama. Inhalátor v rukách Jerusalema Spidera je doslova nebezpečnou záležitostí. Ne pro něj, ale pro ty, co čtou jeho články.

Malá ochutnávka:
„S oficiálním upozorněním, vytýkacími listy a písemným varováním jsme si vytřeli zadek. Takže jsme se rozhodli přistoupit k věci.“
Jen si poslužte, jenom si mě dobře prohlídněte, vy svině . . . všichni dobře víte, že je to jen otázka času, kdy starej Spider přijde na to, jak se do vás pustit, jen otázka času . . . . mám celý den ve svém luxusním apartmánu na to, abych vymyslel, jak vám ty životy úplně zkurvit . . .
(Muž na chodníku)

Vlastně všechny příběhy jsou pod drogama, hnusný vírou a špinavý sračkama z apokalyptickýho průjmovýho záchvatu. Něco jako rektální vulkám se Spider řítí městem do totálních průserů. Ale má plán. Ten se sice dozvíme až v dalším příběhu, ale i tak . . . já mu věřím. Chvilku mi bylo líto jeho asistentek Shanon a Yeleny, ale dva panáky a už jsem je chápal. Není to stoprocentní, ale 80% klasika.

Citát: Podle domovních senzorů máte ve svých ústech odjištěnou pistoli, pane Jerusaleme. (Nikdo mě nemá rád)

81 17.07.2024

„S panem Torkenem
se skutečně
nudit nebudeme.
Pořád se
něco děje.“

Jedna z těch posledních knih, které ještě stačil Jean-Pierre Garen před svou smrtí napsat. Jedná se o pokračování příběhu „Kříšťál poroby“. Zde konečně zjistíme kořeny otroka Torkena a hlavně to, kde ke svým schopnostem přišel. Příběh se odehrává samostatně a Mark Stone a Služba pro dohled nad primitivními planetami s tím nemají nic společného. Vlastně žádná pozemská služba s tím nemá nic společného. Je to jeden z těch příběhů, který se odehrává na nejmenované planetě a jde jen o osudy lidí na ní žijící. Klidně by to mohla být i planeta Země před tisící lety. Jedná se o dobrodružný příběh s napětím, bojem o život a hledáním sama sebe. Torken se snaží být věrný a oddaný a tím se mu daří stoupat na žebříčku nejen popularity, ale i v očích krále.

Malá ochutnávka:
Bylo dobojováno. Pak a Reko vyřídili zbytek spiklenců sice nerytířsky, zato velice účinně.
Torken si hřbetem ruky otřel čelo.
„Děkuji vám. Váš zásah mi přišel vhod. Jakým zázrakem jste se tady ocitli?“
„Obyčejný předtucha, pane Torkene,“ usmál se Pak.
„Často vytuším, když se děje něco nekalýho. A tihle se chovali tak nenápadně, až byli podezřelí.“

A ano, jsou tu i mimozemšťané. Díky nim se dá toto dobrodružství označit za sci-fi, ale není to takové to pravé sci-fi. Tak že jen souboje, smrt a láska. Chronologicky se dají oba příběhy Krev čarodějnice 1 a 2 zařadit kamkoliv. Klidně na první post v této sérii, jak to je vidět na Wikipedii, nebo jej zařadit na poslední post knih, (které napsal Jean-Pierre Garen) jak to je u nás, a s klidem jej můžete zařadit v podstatě kamkoliv mezi jakékoliv dobrodružství v této sérii. Je to prostě nezávazné dobrodružství, které svým obsahem neurčuje čas ve kterém se odehrává. Klidně bych mohl dát jen tři hvězdy, ale protože mám tyto příběhy rád, dávám 80%

Citát: Zrádce já rád nemám.

92 13.07.2024

„V Galaxii
existuje přece
mnoho planet,
na kterých se může
vždycky pobavit.“

Každý si teď říká, jak to? Kde se tady vzal tento příběh? Vysvětlení je vlastně složitě jednoduché. Astronef Merkur, který zde nese číslo 59, je vlastně druhou knihou, která u nás vyšla, hned po příběhu „V zelené pasti Rhulů“. Ve skutečnosti se v chronologickém řazení jedná o příběh, který nese číslo 35. Jednoduché, že? No a nakladatelství Ivo Železný se rozhodlo, že úspěšné příběhy bude vydávat znovu, ale v číslování příběhů budou pokračovat lineárně. A tak Astronef Merkur dostal ne číslo 2, ne číslo 35, ale rovnou 59. To aby v tom byl ještě větší zmatek. Dali příběhu novou obálku (musím přiznat, že původní obálka byla výstižnější a hezčí), nové číslo (59), avšak obsahově je to nezměněné v původním Českém vydání z roku 1992 od nakladatelství Najáda.

Citát: Padáme hladem a umíráme žízní. Přines nám džbán nejlepšího vína a připrav něco pořádnýho k jídlu.

Ve své podstatě se ani nejedná o úkol daný Markovi Službou, ale nýbrž o dobrodružství soukromé. Mark Stone se po suspendaci na tři měsíce, vydává na vlastní pěst do dalšího dobrodružství.
A vlastně po pravdě, je to jedno z nejlepších dobrodružství Marka Stonea, když byl kapitánem služby pro dohled na primitivními planetami. Když si přečtete můj původní komentář k tomuto příběhu, poznáte, že i já jsem měl tenkrát s obsahem celkem chaos. To proto, že příběhy u nás vycházeli chaoticky. Až dočtu poslední knihu od Jean-Pierre Garena s názvem „Stanice 46“ a s Českým číslováním 61, pokusím se vnést řád do chaosu a ke knize s číslem 61 vložím recenzi se správným řazením příběhů v této sérii.

PS – Nutno ještě dodat, že pokus o znovuvydávání úspěšných příběhů v této sérii, touto knihou úspěšně skončil. Po příběhu Astronef Merkur už naštěstí Ivo Železný další úspěšné, již vydané knihy nevydal. Hurá!

87 13.07.2024

„Ještě nikdo nikdy
v životě nepotkal
tak ukecanýho němýho,
jako je
Dědek Čuchák.“

Hu. Tahle kniha mi tedy dala zabrat. Já myslel, že to bude samostatný příběh ze světa nazvaném spisovatelem Ondřejem Neffem Arkádie, ale ono je to trošku jinak. Ona je tohle skoro až chronologie, která nás doprovází světem na Měsíci v délce trvání několik desítek let. Vlastně začínáme někdy v roce 2043 a konec příběhu nás zastihne někde kolem roku 2145 (2212) Máme tu tedy tři linie příběhu oddělené asi padesáti lety. Je to prostě taková rychlovka. Jakoby ani pan spisovatel naplánoval nějakou další knihu napsat. Pak se to však podařilo a dnes už je v této sérii osm knih. S tím, že například příběh Reparátor navazuje na tuto knihu, ale je už bez Jakuba Nedomého a Dědka Čucháka.

Citát: Podíval se na mě tak vážně, že já vážně pochopil, jak vážně to myslí.

Osobně se mi líbila první a druhá část v této knize. Příchod Jakuba Nedomého na Lunu, jeho práce a důvod proč na Měsíci zůstal. Druhá část, kdy se potkává s Dědkem Čuchákem je klasika. Třetí díl už je divný a to, co se z Dědka stalo je . . . Hu. Na to vše pak navazuje již zmíněný Reparátor. Ale naštěstí jsou tu velké časové skoky a tak se mezi tyto vešel například příběh Rock mého života. Na ten se chystám právě teď. Předpokládám, že další příběhy se budou odehrávat právě v těch časových kapsách, které tady jsou. Napůl jsme netušil do čeho jdu, byl jsem překvapen kvapíkem, který proběhl časově velmi rychle a jsem vlastně naštvaný, že vím, jak to celé dopadne, i když je k tomu napsáno dalších šest mezoknih.

Citát: Pravá starožitnost je taková, u který se nedokáže podvod.

Na konci knihy najdete „Doslov místo předmluvy (a naopak)“ Zde si můžete přečíst všechny základní časové údaje, tak jak jdou chronologicky za sebou. Jsou tu roky a události, které se v nich dějí. Jen poslední dva údaje napadl tiskařský šotek a změnil jedničky na nuly. Místo let 2125 a 2145 tu máme podivně vkloubené roky 2025 a 2045. Hu. Vlastním knihu vytisknutou v roce 2007 Mladou frontou. Jinak to byla paráda, lehce se to četlo a neodradilo mě to od dalších příběhů HU rá na ně.

Citát: Tak pojď, život není jenom rybaření. Je tu taky pivo.

108 11.07.2024

„Na náměstí bylo
teď tolik lidí,
že je ani nedokázal spočítat.
Po pravdě řečeno
počítat uměl pouze do deseti.“

Krev čarodějnice 1 Křišťál poroby je jedna z těch posledních knih, které Jean-Pierre Garen napsal. Je napsaná v roce 2001 a ve Francii nikdy nevyšla. Svým chronologickým uspořádáním ji můžeme v podstatě zařadit úplně kamkoli. Jsou zde sice mimozemšťané, ale celé se to odehrává na nejmenované planetě a vůbec do toho nezasahuje Zemská federace, ani žádná pozemská služba a už vůbec ne ta pro dohled nad primitivními planetami. A protože tu není ani žádný pozemšťan, klidně si můžete tento příběh zařadit na začátek nebo na konec časové osy.

Citát: Mrtvý hrdina bývá království zpravidla k ničemu.

Je to vlastně nezávislý příběh. Osobně jej zařadím na konec chronologie, ale před tu část knih, kterou napsali čeští spisovatelé. Ještě dočtu poslední dva příběhy (Krev čarodějnice 2 Zelený obláček a Stanici 46) a pak někam do recenze přidám seznam všech příběhů ze série Mark Stone kapitán pro dohled nad primitivními planetami, tak jak jdou chronologicky za sebou. Jinak je tento příběh opět spíše průměrem. Avšak je rozhodně lepší než Čarodějnice z bažin číslo 1. Tak že pro větší dobrodružnost a více milého sexu dávám čtyři bílé hvězdy na modrém podkladě.

Citát: Vstávej a jdi se umýt, páchneš chlapem.

93 11.07.2024

„My, kdo máme
Kinga rádi,
oceňujeme jeho snahy
víc než
jejich výsledek.“

„To nic, jestli to lidi chtějí, budu autor hororů.“

Hanse-Akeho Lilju znám již ze sbírky povídek „Osvícení v temnotě“. Povídky vydané k 20. výročí založení internetových stránek Lilja´s Library. Stránky jsou vlastně celé jen o Kingovo životě. A tuto knihu opět vydal tento švédský zakladatel a milovník veškerého Kongovo díla. Tato kniha je možná jedinečné dílo, které mám zesumarizuje veškerou životní činnost Stephena Kinga. Ano, tento spisovatel není jenom spisovatel. Je to scénárista, režisér, herec, muzikant, politik, otec i manžel.

Citát: Tabby tvrdí, že jsem si jí vzal kvůli jejímu psacímu stroji.*

Znalci Kingovo díla ale jistě mají přehled o jeho dalších aktivitách. O některých jsme se mohli dočíst v již vydaných knihách a článcích v novinách. Tady nám to Hans-Ake Lilja všechno krásně sjednotil a ještě k tomu přidal spousty zajímavostí. O některých jsem ani já nevěděl. Například:? Věděli jste, že se Stephen King pokoušel i o muzikál? To je snad jedna z mála informací, která se ke mně nikdy nedostala. Až teď. Napsal i knihu o baseballu s názvem Faithful: Two Diehard Boston Red Sox Fans Chronicle the Historic 2004 Season. To vím, protože jsem jí na eBay koupil za 450kč v anglickém originále. Tak že pro milovníky a obdivovatele tohoto hororového guru je kniha Stephen King: Nejen horor, pestrým přehledem jeho mimoknižních aktivit.

Citát: Copak si neuvědomujete, že telefony jsou nástrojem Ďábla?!

Navíc je tu celkem hezká úvodní strana. Obrázek na knize je boží. Jen škoda, že se druhá půlka neodvrácené strany Kingova obličeje spíše podobá Batmanovo protivníkovi zvaného Joker místo aby byla podobnost s Kingovo klaunem zvaným Pennywise. Proč to píšu? Když to viděla má dcera vykřikla: Jé Joker! Ale nebudeme jí to věřit, protože od Kinga ještě nikdy nic nepřečetla, ale Batmana má nakoukáno, až je mi z toho zle :-) Navíc tu je k mání i seznam Kingovo rolí nejen v jeho filmech. Myslím, že tohle fanoušek obzvlášť ocení. Kniha obsahuje i zajímavou předmluvu Johna Lindqista. Doporučuji všem Kingovo fanouškům, ale především těm, kteří si stále myslí, že King píše jen horory – což není vůbec pravda.

Citát: Vzpoura strojů se nám líbí proto, že je to snímek tak hrozný, že se stává neodolatelně zábavným.**

* Tabitha (Tabby) Kingová, manželka Stephena Kinga.

** Film Vzpoura strojů režíroval Stephen King v roce 1896, napsal si i scénář a zahrál si malé cameo muže u bankomatu.

99 08.07.2024

Citát: Pokud se vám zdá,
že jsem tentokrát
napsal komentář obráceně,
tak se probuďte,
kdoví, co se vám zdá!

POZOR!!!! Tento článek obsahuje samé citáty!!!!!!!

„Anglický spisovatel označil Ameriku za „kulturu obětí“. Dav, který jej pak ubil k smrti, jeho rodinu zahrnul žalobami za škody způsobené na svých pěstech a nehtech.“ (Odcházení)

Citát: Já osobně nenávidím politiku. Nejraději bych se na ní vysral. Ale co když nepudu k volbám a oni pak zvolí Pavla a ne Petra? (Terva)

„Jmenuju se Spider Jerusalem. Jsem nejmilovanější člověk ve Městě. Jsem novinář. Pro deník SLOVO píšu sloupky pod názvem NENÁVIDÍM TO TU. Protože to tu nenávidím. Nenávidím to tu a stejně tak nenávidím vás. A vy mě za to milujete. Tak se věci mají. A jestli máte problém s tím, jak se věci mají, tak vám ukopnu vršek hlavy a naseru vám do mozku. A vy mě za to budete milovat.“
„Díky Bohu, že mě máte!“ (21 dní ve městě)

Citát. Pokus si myslíte, že jsem moc sprostej, přejděte na můj článek k povídce 21 dní ve Městě. To se teprv poserete. (Terva)

Zrůdování. Je to umění spílání lidem. Umění přepadnout je otázkama, pronásledovat je otázkama, štvát je otázkama jak lovnou zvěř a dohnat je těma zasranejma otázkama až do penálu. Je to něco jako bejt fotograf, akorát že to zatím nesprovodilo ze světa žádnou princeznu. (Zrůdování)

Citát. Teda jako fakt jsem použil v závorce (NEPUBLIKOVAT) . . . ale v sekci „CITÁTY“ na profilu toho magora Ellise to na vás všechno klidně vybleju. (Terva)

Ahoj. Jsem Spider Jerusalem. Kouřím. Beru drogy. Chlastám. Meju se jednou za šest tejdnů. Masturbuju v jednom kuse a svý dýmající otrávený semeno mrskám z vokna dolů na vaše vlasy a pokrmy. Jsem prachatej a respektovanej sloupkař z jedněch z největších novin v metropoli. Žiju se dvěma překrásnejma ženskejma v nejdražší a nejvybranější komunitě ve Městě. Bejt parchant se vyplatí! (Osamělé město: První část ze tří)

Citát. Hele, tohle bylo fakt k posrání. Byl jsem napjatej jak lano přes ulici. Nejlepší články od Jerusalema Ellise. (Terva)

Až řeknu „Makejte jak svině a spáchejte útok na veřejnýho činitele několikrát po sobě“, tak makejte jak svině a spáchejte útok na veřejnýho činitele několikrát po sobě. (Osamělé město: Třetí část ze tří)

Citát: Všechno podstatné najdete v článcích „Části díla“ na straně 666. (Terva)

A nebo zmagořit, zamodřit a přejít:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/transmetropolitan-transmetropolitan-5-osamele-mesto-90299

83 08.07.2024

„Jednou se mi zdálo, že jsem umíral,
a v tom snu se má duše nečekaně vznesla.
Konejšivě se smála; dolů za mnou zpět.
A zdálo se mi, že jsem vzlét . . .
(Paul Simon 1973)

„Kdybych se ještě jednou narodil, tak bych . . .“

Fantastický fenomén znovuzrození není zas tak fantastický. Spousty příkladů, které zde pan Hartwig Hausdorf uvádí už jsem v mnohé beletrii četl. Ovšem jedno z nejstarších a zároveň nejtajuplnějších témat celého lidstva o návratu po smrti je neustále promíláno po celé generace lidí na této planetě. Osobně jsem toho názoru, že pokud se má někdo po své smrti vrátit, má to být člověk hodný, příjemný, mírumilovný a má se něčím významným přičinit do života naší planety. Nechápu, proč by se měl vracet třeba nějaký Pepík, který půl života strávil ve věznici Pankrác. Ano, takový tu příkladem není, ale je jich tu dost, co si to rozhodně nezaslouží. U některých jsem to chápal, jejich návrat by byl přínosem pro další životy, ale u některých jsem nechápal.

Malá ochutnávka:
Francouz Pierre Teilhard de Chardin žil v období 1881 až 1955, působil jako jezuitský kněz a vědec. Všechny jeho práce vycházejí z následující otázky: Je-li veškerá hmota mrtvá, odkud potom pochází vědomí? Hledat tudíž „duši“ hmoty. Předpokládal, že se na světě – případně ani v kosmu – nemůže nic stát, aniž by to v zárodku neexistovalo od samého počátku. Platí to údajně i pro život a vědomí. Na počátku existovala pouze „mrtvá“ hmota, a proto do ní, v nějaké formě, muselo být vloženo jakési vědomí.

A když už tak kritizuji, musím asi nejdříve napsat, že ačkoliv já osobně na reinkarnaci a posmrtný život naší duše skoro věřím, rozhodně nejsem hoden toho, abych se vrátil. (Tu možnost by měl mít třeba Arnold Schwarzenegger, když už jsme u toho vracení) A osobně jsem dal pokyn ke svému spálení po smrti, . . . to abych se už nevrátil. Rozhodně je to však tajuplné téma o kterém vlastně nikdy s jistotou můžeme tvrdit, že funguje. Možná tak u jedinců jako je třeba Dalajláma, protože to je jeho životní osud. Vím, že pro některé herce, tvůrce, malíře, duchovní postavy, umělce, vědce a další je nepříjemný osud smrti, a říkají si; a to všechno jenom proto, abychom se nakonec rozpadli v rakvi na prach?

Citát: Vědomí je nepřetržitě bdělé, jinak by část naší osobnosti zmizela ve věčné noci.

„Na tomto místě bych chtěl položit otázku, není-li fenomén znovuzrození, o který jde v dané knize především, něco jako /dar/ vesmírných návštěvníků našim předkům“ Pokud budeme přesvědčeni, že nás geneticky vytvořil nějaký mimozemšťan, proč nám dal omezení například využití malého procenta našeho mozku . . . a mohl nám dát i dar návratu? Tohle bylo snad nejzajímavější téma této knihy. Jinak je tu takových příkladů spousty, ale je to přinejmenším zajímavé počteníčko. Kdo si v tomto libuje, ten tu najde takových nezodpovězených otázek, že by to nepochopil ani kdyby se vrátil deset krát. No a nám ostatním zbývá jen uvěřit jedné filozofii, která tvrdí, že jsme se narodili jen proto abychom spěli ke smrti. Ona totiž nesmrtelnost s sebou nese dost nebezpečných skutečností. Ale to zas jindy.

Citát: Zvládne to planeta Země, když najednou osm až deset miliard lidí dostane příležitost dožít se pěti set a více let?

97 03.07.2024

„Jseš ještě mladá a časem
bys všechno pochopila sama.
Jenže mám strach,
že nikomu z nás už
moc času nezbejvá.“

V tomto svazku sledujeme tři linie příběhů. Nepřístupný New York ve kterém se asi děje něco zlého, další linii zabírá Liz Schermanová, která má problémy s žitím a v poslední linie je Fenix, díky které z příběhu odešel Abe. Tedy, on odešel, protože si to přáli tvůrci. A tak nám tu zbyl jen jakýsi plevel z Ú.P.V.O. a tvůrci se nám snaží vtěsnat do mozků, že je to dobrý tým a že nemusíme brečet, že tu není Helboy ani Abe – základní postavy celého děje. A ani Johann Kraus to nezachrání.

Citát: Hajzl jeden! Šest zásahů přímo do hlavy a ani to s ním nehnulo!

No, mě tento příběh, tedy trojpříběh, moc nedal. Nikde se nic nevyřešilo, dějově se to také o moc neposunulo a tak jediné, co mě v tom zaujalo, byl návrat Liz. Alespoň na této linie se konečně něco dělo. I když . . . Fenix zase sice provedla něco okázalého, ale nijak se to nevymyká předcházejícím příběhům, Prostě přijdu, provedu, udělám a zase odejdu. Furt to samé, příběh se nikam neposune. V první linii, ta o tom New Yorku, pokud jste nezapomněli, tam se toho také moc nestane.

Citát: Nikdo ho nemá rád, ale každý ho chce mít v týmu.

Vlastně kecám, nestane se vůbec nic, protože třetí linie, respektive ta základní linie ještě do New Yorku ani nevyrazila. Hlavně že Liz a Fenix už to mají vyřešené. Snad se to příště někam posune. Ale moc tomu nevěřím. Je tu moc dalších vedlejších postav a každá určitě bude mít problémy. Kdoví, kolik svazků bude muset být ještě napsáno a nakresleno, aby se to někam vůbec hnulo. Já jsem tedy už nějak dlouhodobě zklamaný z obyčejného příběhového průměru. Ani Skicář na konci knihy mi moc nepomohl. Akorát mi připomenul Abeho – kde hochu jsi . . .

Citát: Život je děsivý. Tenhle svět je enormně děsivý a budoucnost ta bude teprve děsivá!

82 03.07.2024

„Konec světa nastává každý den.
Pro miliony lidí
miliony různých způsobů.
Až přijde řada na tebe,
nebude čekat, až budeš připravena.“

Musím přiznat, že když jsem viděl přebal této knihy, nějak ve mně nevzbuzoval naději na dobrý příběh. Ano, nesuď podle oblečení je překvapivě opět pravdivé. Protože, když jsem pak knihu v Comics Centru držel v rukách a prohlížel si její kresby uvnitř, ihned jsem si jí koupil. A i teď pro rozbalení, očuchání a otevření v ní ještě listuji, než se pustím do obsahu. Kresba Jonase Scharfa je nádherná. Obálku totiž nekreslil on, nýbrž jakási Jenny Frisonová. Teď už jen zbývá posoudit obsah Cullena Bunna. Anotace totiž slibuje brutální příběh.

Citát: Nezradila jsem vás, ale osvobodila od falešných bohů.

Regan (Zrak) Jimmy (Chuť), Vanesa (Hmat), Manny (Sluch) a Cara (Čich). Byl jsem zvědav, jak se projevuje schopnost Chuti. A byl jsem pak nadšený, když jsem to poznal. Spolu v kombinaci s Čichem fakt k sežrání – mňamka. Dle mého je chuť nejnebezpečnější schopnost, ale další z týmu by se mnou nesouhlasili. Zarážela mně však jedna postava – Barret. Kdo nebo co je zač? Ovšem poznání mě pak krutě porazilo. Pak je tu ještě ta Chiméra . . . Karty jsou rozdány a hra Bohů může začít. Je to krvavé a nebezpečné. Kam se hrabou třeba takový Boys.

Malá ochutnávka:
REGAN: „Musíš si uvědomit, že když jsme sestoupili z hor, prakticky jsme netušili, kdo jsme. Neměli jsme naše schopnosti pod kontrolou.“
HANA: „Takže budeme dělat jako, že se vlastně nic nestalo a že bych ti měla odpustit?“
REGAN: „Ne. Nežádám tě o odpuštění, jen tě chci varovat. Teď už vědí, co jsou zač a co dokážou. Teď už mají pod kontrolou všechno.“

Během té šílené jízdy, kdy Reagan a Hana jsou pronásledováni vším možným je na čtenáře vyvíjen jistý tlak. Tlak pochopení a porozumění. Veškerá překvapení jsou uvolňována pomalu, ale cíleně. Během čtení pocítíte sílící šok z možných následků. Byl jsem v půlce celého svazku, který čítá dvanáct sešitů a celou dobu jsem měl mrazení. Hltal jsem stránku po stránce, obrázek za obrázkem. A to ještě mělo přijít to nejhorší. Myslel jsem že zešílím, když jsem získal schopnosti toho prvního mrtvého. A pak přišlo probuzení a pochopení. Fakt síla!!! Neopovažoval jsem se odvracet zrak.

Citát: Zlost ti nedává právo plivnout Bohu do očí. Když to uděláš, Bůh ti to vrátí.

Nějaké výhrady bych přece jen měl. Ale jsou malé a nechci naštvat Chiméru. Trochu mě mrzí, že pět smyslů, kteří jsou zobrazeni v příběhu třemi ženami a dvěma muži, nedostalo moc prostoru. Příběh mi připadal velmi krátký a ani jsem si ty smysli nestačil pořádně vychutnat a už bylo po jídle. A druhá věc je obálka. Na konci knihy najdete třicet (30!!) návrhů na obálky. Galerie obálek opravdu nabízí nádherné obrazy. Jen škoda, že byl vybrán právě ten, který byl vybrán. Určitě bych si vybral na obálku hezčí a přízračnější kresbu.

Citát: Na fňukání není čas. Teď je čas se naštvat. A najít další oběti.

90 01.07.2024

„Pouze
mrtví
nemluví
na
mučidlech.“

Druhá část tohoto příběhu o čarodějnici z bažin už je živější. Všechno se dalo do pohybu, tajemství jsou odtajněna, osudy jsou dány. Baron d´Escarlat už našel své místo, svůj osud a svůj původ. Ví, že přišel z hvězd a teď pátrá po svých rodičích. Cestou za pravdou potkává mimozemské bytosti a dokáže s nimi komunikovat. Příběh je akčnější a napínavější. Přibude i klasický sex za odměnu nebo jen tak z chtíče. Všechno se řítí do vrcholného finále. Tak se mi to líbí. A i když tu není Mark Stone, je to opět povedený příběh. První díl byl trošku klidnější a mravnější, ale tady už to zase všechno vře. Příběh má dvě linie a ty se ke konci sejdou.

Malá ochutnávka:
Druhý den měl Merchak už mnohem lepší náladu. Tělo ho už tolik nebolelo, ráno pěkně zmrskal otrokyni a potom se s ní pomiloval. A nyní připravoval další kotel kořínků.
Vešel velitel stráže a s ním tři muži, kteří se drželi za ruce.
„Hlídka je našla, jak bloudí lesem. Jsou slepí.
„A ta holka?“
„Jako kdyby se vypařila.“
„Byla to čarodějnice . . .,“ řekl jeden váhavě. „Hodila do ohně hrst prachu a ten vzplál a oslepil nás . . .“

81 01.07.2024

ABSOLUTNÍ
ubili se u Billy
ubili se u pily
upili se u Billy
upili se u pily.

„Blbá karma – jistá smrt“

Havlos – Paluška jednoduše HP je velmi jednoduchá knížka. Dalo by se říci, že to je knížečka hesel, mouder, slovních hříček a básní. Dá se přečíst i ve frontě u pokladny v Bille, než na vás dojde řada se zaplacením chlastu. Můžete jí však také číst donekonečna. Nečtěte jí u pily, ať nepřijdete o nohy. Mnoho hesel a přísloví vlastně můžete potřebovat celý život. Už například první rčení „Kdo nezapadá, ten nevychází“ je dost výstižné a dá se použít na mnoho životních situací a agitací.

Malá ochutnávka:
SVOBODA
Bezdomovec na lavce
smradem láká hlodavce
mohl by vstát a jít
podle norem žít
však on už se rozhodl
na systém se vybodl
se sebou samým dohoda
největší je svoboda

Je to hravé, veselé i smutné, je to deprimující a směšné, je to prostě povedeně dobré a mám rád brambory. Ano, je to i o bramborách. Nejlepší frajer je John BRambo. Je v tom i smutek:
Mami, svět je hrozně zlej. (postěžuje si brambora před nabídkou bramborových specialit) Jo, dostanete z toho chuť na americký brambor nebo kaši, . . . tu dělaj právě naši. Tak jo, to je konec, zazvonil zvonec. Doporučuji pro dobrou a ještě lepší náladu a pro hloupé delfíny a kostlivce v poutech.

Citát: Pank není mrkev!

99 28.06.2024

„Přišel čas
vybojovat další bitvu.
Rád bych věřil,
že na další čas
poslední . . .“

No vida, že to jde líp i když nemáme tolik stran v příběhu. Dokonce i to koupání hlavního hrdiny, které se mi v prvním příběhu zdálo až chronické, je tu podstatně omezeno. Pokračování příběhu Smrt je má tanečnice celkem volně pokračuje v této knize. Nečekal jsem více vysvětlujících skutečností. Nebylo to potřeba a navíc těch cca 280 stran dostatečně stačilo. Přibudou nové postavy, nová jména příšer, je tu víc akce, víc dobrodružství. Rozhodně se to četlo lépe než předchozí kniha.

Citát: Jen spi, příteli. Budeš potřebovat načerpat spoustu sil na to, co přijde pak.

90 28.06.2024