Potápěč

Nádherná pocta původní The Twilight Zone. Padne to již v předmluvě, ale kdo měl tu čest, nemůže to nevidět; ať již v odkazech či stylu i mysteriózní atmosféře. Perfektní práce s kresbou, kde skrze geniální "okénkování" Lemire navozuje sugestivně hypnotické propadání se do hlubin šílenství.

Mohlo to být o chlup kratší. A díky tomu ve výsledku i údernější. Ovšem až na úplný závěr, kterému by sednul nějaký ten podvratný prvek "co když přeci jen..." není moc co vytknout. Ano, v podstatě nemlich to samé jste již četli a viděli bezpočtukrát, ale Lemire je dostatečně svébytný, aby vám to nabídl v podobě natolik dobré a vypiplané, že se jen stěží najde někdo, kdo by mu onu "neoriginalitu námětu" s čistým srdcem mohl vyčítat.

Černobílý komiks s poměrně jednoduchou kresbou, ale ten příběh má hloubku! Jackie, potápěč - svářeč na ropné plošině, by se měl starat o svou ženu, které se blíží porod, místo toho ale opouští přítomnost a utíká do minulosti za svým tátou, který byl také potápěčem a jenž pod vodou i navěky zůstal. Musí si dát příčiny a důsledky do souvislostí a rozhodnout se, co je pro něj to nejdůležitější. Krásně melancholické, ponořil jsem se do knihy jako potápěč pod mořskou hladinu.

Jojo, tohle bylo moc dobré. Lemire umí dělat příběhy o ztracených duší. Příběh, byť jednoduchý, vás umí dostat nevšedním tématem, pro komiks velmi obtížně zpracovatelným. Ale on umí. Příběh o vyrovnání se s dětským traumatem, který se v hlavní postavě táhne po celý život...
Ten Mlsoun byl velmi pěkný easter egg, protože sérii s Gusem miluju.

Moc krásný komiks, který mi teď velmi silně rezonuje v hlavě. Scénárista Jeff Lemire vytvořil silný příběh, jenž si mnohem více užijete pokud máte něco odžitého, případně se připravujete na roli otce. Strašně moc se mi líbilo, jakým způsobem zde Lemire pracuje s příběhem, tempem, vyprávěním a i se samotnou myšlenkou a pointou příběhu. Ta pointa je rozpoznatelná už hezky dopředu, a i v samotném úvodu jí Damon Lindelof naznačí. A i přesto, že jsem jí čekal a odhadl jí, tak mě emocionálně dostala a zasáhla mě. A tady vidím největší sílu v Lemirově vyprávění a tvorbě. Moc dobře víte kam to asi bude směřovat, dojde vám pointa a i smysl celého příběhu, a i tak vás to sejme a dojme. Lemire je ve svých originálních projektech neskutečně skvělý vypravěč. Práce s vyprávěním je výborná a působivá. Nepotřebuje dialogy. Všechno dokáže říci minimalistickými panely, kde skoro nic není a my moc dobře víme, jak se postavy cítí, co se jim honí hlavou a celé to dokáže být silné a opravdové. Lemire má specifickou kresbu a tady u tohoto příběhu mi skvěle sedla. Ty výjevy z potápění jsou nádherné, ta osamělost sála z panelů, a metaforická rovina je skvěle prodaná. Lemire zde odvedl luxusní práci a pokud při čtení komiksu necháte proudit své emoce a myšlenky, tak budete hodně moc spokojený. Potápěč je luxusní autorský komiks s krásným a silným příběhem.

Ukázková práce s médiem. Rozdělení jedné ilustrace na několik panelů zvýrazňuje samotu i to, že mělký prostor se dokáže zdánlivě stát nepřekročitelným. Až postupně vzniká zoufalství, kde se člověk může utopit.
Působivé je právě i využití vody. Tím, že je nositelkou života, tím, že umí přinést smrt. Tím, že dokáže bezpečně ukolébat k spánku, tím, že pouští hrůzu nejen svou nekonečností.
Tahle nápaditost je jak v textu, tak v ilustracích. Souhra tajemna, záhad a stírání reality vydrží až do finále. Tam se ukáže, že nečekanost má různé podoby a že všednost zvládne být skutečně výjimečná.

Nedořešené psychické zátěže z dětství, hledání rovnováhy a životních priorit. Pro komiks obtížně zpracovatelná témata, pokud chcete zachovat určitou atraktivitu i pro mainstreamového čtenáře. Kresbou mu tedy Lemire naproti příliš nejde, ta je poměrně syrová, mně ale nepřekážela. Přitažlivost naopak zvyšuje mysteriózní linka, která doplňuje ten v podstatě obyčejný příběh, který dokáže oslovit každého, kdo ve svém životě řešil/řeší podobné "nedodělky" z minula. A takových je beztak asi většina. Takže mi z toho vychází komiks, který dokážou ocenit jak intelektuálněji zaměření labužníci, tak i řadový čtenář s otevřenou myslí a srdcem. Že mě osobně až tak emocionálně nezasáhnul, to může být způsobeno nejrůznějšími - i náhodnými - faktory a s jeho kvalitou to zase až tak nesouvisí.

„Tam dole
čeká tvoje
budoucnost,
je jen otázkou času,
kdy na ní narazím.“

Čekal jsem mysteriozní příběh a taky jsem se tak napůl dočkal. Jenže při tom čekání jsem se chvilkama i nudil. Ty rodinné debaty, kdy si furt jen každý něco vyčítá, nebo to vyčítá svým drahým polovičkám . . . to mě vůbec nezajímalo. Bylo to jen nutné oddalování základu příběhu. Jacka mi bylo líto a skoro jsem mu i fandil, ať od své těhotné ženy uteče. V tom vyčítání byla skoro stejná jako jeho matka. A když do vás rejpaj dvě ženy, no nešli byste se raději potápět? Já jo. Jack naštěstí taky.

Citát: Měl by sis najít nějakýho koníčka nebo tak něco. Bejt takhle hrr do práce není zdraví.

Řeknu vám zlatá Matka alias USS Montgomery. Ta totiž byla stokrát lépe nakreslena. V tomto příběhu mě kresba až kolikrát totálně odrazovala. Jak jsem četl v některém spodnějším komentáři – je to skoro až mazanice. Postavy nevypadají dost reálně, i když se tak někdy chovají. Hodně jsem s tím bojoval. Pak to dokonal nedokonalý konec. Potapěč mě hodně zklamal.
40%

Citát: My se tady bez tebe obejdeme.

„Ostatní lidi vidí duchy v bílých prostěradlech, ale já znám skutečného ducha.“ Príjemný, jemne mystický príbeh so sympatickými postavami (skvele napísaný vzťah medzi manželom a tehotnou manželkou), ale koniec ma sklamal do takej miery, že musím ísť „len“ na 3*. Bol som fakt zvedavý, akým smerom to celé vypáli... a ono to napokon vypálilo tým najtriviálnejším. Dozvedel som sa to, čo už dávno viem: že každý máme niečo vo svojej minulosti, čo nás ako kovová guľa priviazaná k nohe sťahuje ku dnu a my sa tomu alebo poddáme a vzdáme to, alebo aspoň skúsime zabojovať a raz sa od traumy možno áno možno nie vyslobodíme. A ľudia z nášho okolia tiež. Na Lemireovi sa mi páči, že je v dobrom „ľudský“ a „obyčajný“, ale v tomto konkrétnom prípade som čakal viac. Určite sa na takú tému dalo vymyslieť niečo pútavejšie, emotívnejšie, strhujúcejšie a silnejšie. Hoc samozrejme viem, že paradoxne v živote to tak funguje, že niekedy sú najobyčajnejšie veci zároveň tými najkrásnejšími. Lemire operuje s témami univerzálnymi azda všade na svete, ako sú komplikované vzťahy s rodičmi, alebo osamelosť. Ale na môj vkus to proste bolo vo finále banálne. Vyzeralo to fakt temne, že sa to skončí smutne, ale zaujímavo a realisticky, no buď to tak aj Lemire napísal a nakoniec mu to zakázali, alebo to tak napísal a napokon sám vymäkol a siahol po klišé konci, pri ktorom som len krútil hlavou, pýtal som sa, či to myslí vážne a nebolo toho Boha, ktorý by mi odpovedal. Potešia bonusy, úvodné slovo od kontroverzného Damona Lindelofa (Nezvestní, Prometheus) a pekná čierno-biela kresba. Tá však, uznávam, nesadne každému, napr. 43-ročný chlapík vyzerá ako dedko po troch porážkach, ale OK, možno umelecký zámer – démon alkohol. Umeleckým zámerom však zrejme nie je výjav zo strany 164, kedy hrdina hovorí, že má toľko isto rokov, čo jeho otec keď zmizol a pritom má 33 a otec mal 43 (viď. novinový výstrižok).

Potápěč je ďalšia zo skvelých ľudských príbehov Jeffa Lemirea, od ktorého som zatiaľ slabý príbeh nečítal. Je to riadna emocionálna a mysteriózna pecka, ktorá vás dostane. Fakt dobré, mal som na krajíčku a záver bol krásny. Jednoznačne odporúčam.

Bylo to kouzelné, lidské a smutné... ale stálo to za to. Myslím, že Christopher Nolan z toho mohl udělat docela solidní film.

Lemire je dobrej, mám ho rád, ale tohle bylo slabý. Nebylo to špatný, to ne. Ale představit si to jako povídku, četl jsem spoustu lepších. Vlastně i to jeho výtvarno už mě nebaví. Ať se nikdo na mě nezlobí, ale to už jsou čmáranice. Sice jsem si na jeho styl zvykl, ale tady se nedalo skoro na to dívat. Nejvíc mě iritovaly ujíždějící oči. Žena hrdiny, MLADÁ žena hrdiny, vypadala na šedesát, po přejetí kombajnem. Bonus skic, byl k smíchu. Ano, jde to ještě hůř. Patlání v minulosti s nějakým vnuceným pocitem uvědomnění. Nuda

Vlastně ani nevím, jak to Jeff Lemire dělá, ale nějakým způsobem dokáže zajistit, že si mě jeho hrdinové neodvratitelně omotají kolem prstu. I Potápěč to zvládl naprosto dokonale a já se do knihy ponořila tak, že jsem vůbec nevěděla o světě kolem, prostě jsem jen potřebovala vědět, jak to s Jackem a jeho tátou dopadne.
Na Lemirových postavách mi záleží, což se při vší úctě k mnoha autorům ne vždy daří zajistit i v rozsáhlých románech. Jemu ale stačí jen pár obrázků a vážně dobrá zápletka a má vás chyceného. Opět tu není žádný superhrdina a postavy jsou všechno jen ne jasně kladné a jasně záporné jsou to jednoduše lidé a řeší typicky lidské problémy, tedy převážně rodinu a vztahy.
Potápěče Jacka čeká důležitý okamžik života má se stát otcem. Jenže stačí jeden podivný zážitek s nadpřirozenými okolnostmi a najednou je důležitější jiný otec, tedy otec Jackův. Ale o toho už před mnoha lety přišel Jack se ponoří do vzpomínek, které plně ovládají jeho bytí a otázkou je, zda se dokáže vymanit z minulosti a zaměří se na to, co ho čeká v budoucnosti.
Zhltla jsem to během jednoho večera a moc doporučuji! Navíc se těším na další setkání s Jeffem Lemire a na doporučení Zdenky si určitě brzy přečtu i Bludiště.

Výborný mix psycho/fantasy a "ze života" komixu. Lemire fakt umí!

Lemire mě zas a stále utvrzuje, proč patří mezi současnou scenáristickou špičku komiksu. A co se týče jeho kresby, ta je originální a dobře zapamatovatelná. Jeho příběhy jsou vždy niterné, dojemné a tak nějak lidské. Myšlenka Potápěče je v lecčems podobná i komiksu Bludiště od stejnojmenného autora, a to že nejde žít minulostí, kterou už stejnak nezměníme, ale jde o to poučit se a posunout se dále a hledět vstříc světlejším zítřkům, protože i když v životě bezesporu přijdou těžké chvíle, tak bezesporu přijdou i ty šťastné.

Vlny se bouří a slunce rudě začlo plát,
čas zavřít oči a pro dnešek jít už spát.

Moře se vzdouvá a vítr burácí,
s tebou po boku však kuráž neztrácím.

Proudy nás unáší daleko od země,
bát se však netřeba, za ruku chyť se mě.

Komorní melancholické drama otevírající mnoho citlivých témat. O vztahu otce a syna, o pocitu samoty a odtržení od světa, reality, společnosti, o sebeobviňování, o zodpovědnosti a nesplněných slibech. Vše doplněno až neuvěřitelnou černobílou kresbou, která ždímá emoce každičkým tahem pera, tužky.

Potápěč Jack pracuje v moři, svařuje konstrukce ropné plošiny poblíž malého přístavního městečka v Kanadě. No, spíše zapadákova, kde zná každý každého a ten, kdo mohl, se odtud už raději dávno odstěhoval. To však není Jackův případ. Ten se naopak, podvědomě lákán svou nevyřešenou minulostí, vrátil. Při jedné z osamocených rutinních směn se dole v hlubinách něco probudí. Ne, nečekejte žádné hororové klišé. Není řeč o z temného dna k hladině stoupajícím dávno zapomenutém netvoru, ale o nevytěsněnými vzpomínkami a stresující životní situací probuzené příšeře přímo uvnitř Jackovy hlavy. Jeff Lemire je mistrem melancholické nálady jak v textu, tak v kresbě. Z jeho postav a lokalit, do nichž zasazuje děj, na čtenáře vane jako těžký dým samota, fyzické a psychické odtržení od společnosti. Dokáže také skvěle a z různých pohledů otevírat téma vztahu otce a syna. Možná je to tím, že je z nich Potápěč nejméně rozsáhlý, ale za mě příběh tentokrát držel pohromadě lépe než ve skvělém Rváčovi a Essex Country.

Moja podvedomá tendencia vyhýbať sa komiksom je len zbytočným predsudkom. Po Mausovi síce len moje druhé stretnutie s touto formu, ale nakoplo ma to vyhľadávať ich ešte viac. Melancholicky ladený silný príbeh, v ktorom sa oplatí zalistovať už len kvôli ilustráciam.

Tento komiks se odehrává převážně pod vodou a bylo to drama. Pátrání v minulosti, prolínání časových rovin i složitý vztah otce a syna, bohužel stejně tak i s partnerkou, která má co nevidět porodit jejich syna. Ponurou atmosféru podtrhovaly černobílé kresby s výrazným citem pro detail. Z očí čtete smutek, vrásky ze starostí i alkoholu, slzy úlevy i pochopení.

Kniha je doplněna vzpomínáním autora na Potápěče - na konci knihy najdete jeho první náčrty postav, první skicu zachycující potápěče Jacka pod vodou, vývoj podoby městečka, kde se příběh odehrává, vykreslený do nejmenšího detailu, rozvržení a náhledy stránek i plakáty…tohle vše pro mě byl zajímavý bonusový materiál.

Opět velice komorní příběh o pár postavách. Příběh o hledání sebe sama a svojí cesty v životě. A příběh velice dobře zpracovaný. Sám mám čerstvě malého syna, tak to pro mě byl možná ještě hlubší zážitek.