Potápěč

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Potápěč Jack je zvyklý na práci pod tlakem, sváří podmořské konstrukce a užívá si přitom samotu pod hladinou. S tlakem nadcházejícího rodičovství se tak dobře vypořádat neumí. Když se mu při jednom z ponorů zjeví nadpřirozený úkaz související s jeho otcem, začíná se mu vybavovat traumatické dětství a minulost čím dál víc splývá s přítomností. Dokáže se Jack vrátit ke své rodině, nebo se utopí v oceánu vzpomínek? Podobně jako v sáze Essex County vypráví Jeff Lemire osudový příběh o otcích a synech, o paměti a realitě. Tentokrát však rodinné drama propojuje s tradicí amerických mysteriózních seriálů ve stylu Zóny soumraku nebo Městečka Twin Peaks. Také proto si Potápěč vysloužil pověst jednoho z nejlepších komiksů uplynulé dekády....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464224/big_potapec-yoa-464224.jpg 4.560
Žánr:
Literatura světová, Komiksy

Vydáno: , Paseka
Originální název:

The Underwater Welder, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Potápěč

Šimon_
28. září

Velká nádhera. Lemire prostě umí tyhle citlivé osobní příběhy s melancholickou atmosférou, kterou dokonale podtrhuje jeho specifická kresba. Rozhodně se k Potápěči vrátím víckrát.

Medovnice
05. srpna

Zklamání. Hodně chatrný příběh roztažený na mnoha stranách a závěr to pohřbil úplně.


Zuzvil
04. srpna

Moje druhá komiksová kniha od autora a za mě opět dokonalost, příběh mě opět úplně pohltil a vtáhnul svým grafickým zpracováním. Vždycky si na začátku řeknu, že je škoda, že je to "jen" černobílé", ale nakonec jsem vždy nadmíru spokojená. Příběh je skvěle vystavěný a z knížky dýchá atmosféra, napětí i úzkost hlavního hrdiny. Příběh i autorova kresba je hluboká a velmi přesvědčivá. Za mě můžu vřele doporučit.

bosorka
27. července

Nelze jinak, opět za 5. Jeff Lemire si mě vážně získal. Jednotlivými tahy, které se zdají být vlastně strohé, dokáže vykreslit každé hnutí mysli, každý jednotlivý záchvěv. Jeho příběhy jsou vždy silné, Lemire jim dokáže vdechnout napětí a hloubku. I tentokrát bojuje hlavní hrdina s přízraky a nedořečeným z minulosti. Potřeba se s tím vyrovnat je silnější než snaha o snad pohodový současný život. Autor ho vede zákrutami bytí naléhavě, až by jeden popadal dech za něj. A doufá, že při ponoru mu zbyde dost sil i na vynoření se a pořádný nádech.

Sorrow
05. července

Jeff Lemire si mě naprosto podmanil svou ságou Essex County, kterou jsem četla loni. Doposud jsem se ještě nesetkala s povedenější grafickou podobou komiksu a co víc, autor ji umí skvěle nakombinovat s emočně vypjatým a výtečně vypointovaným příběhem. Podobně jako v Essex County je středobodem událostí muž nesoucí si v sobě nevyřešená traumata z dětství. Ani tady nechybí motivy střetu vzpomínek a reality, absence komunikace a neschopnosti odpoutat se od minulosti a jít dál. V Potápěči hraje významnou úlohu mysteriózní zážitek z mořských hlubin, díky kterému postupně spolu s hlavním hrdinou odhalujeme pokřivené události z jeho dětství. Lemire tentokráte šetří slovy ještě o poznání více než ve zmiňované sáze, o to pečlivěji lze ale „číst“ mezi jednotlivými panely. Jako neerudovaný člověk v oblasti kresby můžu jen hádat, jak to, že lze pomocí pár tahů štětce nebo fixy docílit takové hloubky prožitku, evidentně to však lze. Kromě toho stojí navíc Potápěč na mnoha vynikajících metaforách – „spravování konstrukcí, ale neschopnost spravit vlastní vztahy“, „práce s vysokým tlakem, ale neschopnost vypořádat se s tlakem nadcházejícího rodičovství“, „každodenní ponoření se do mořských hlubin spolu s prozkoumáváním vlastního nitra“. Autor nás v závěru nechá nahlédnout pod pokličku a ukazuje střípky z toho, jak dílo vznikalo – pro mě něco naprosto úchvatného a nepochopitelného. Potápěč je jedním z mých nejlepších letošních knižních zážitků, nenechte si ho utéct.

MARTh
23. června

Nesmírně silný příběh o vyrovnání se s minulostí a hledání sebe sama. Fascinuje mě, jak dokáže Jeff Lemire za pomoci mála slov a syrové, neokázalé, avšak svým způsobem dokonalé kresby vytvořit tu správnou atmosféru svého románu. I přes jistou jednoduchost kresby se ve tvářích hrdinů zračí jejich pocity, nálady, myšlenky.....za mě prostě lahůdka a těším se na další :-)

puml
03. května

Další propracovaná lahůdka od Jeffa Lemire. Kresba i příběh v dokonalé rovnováze. Nádherně to nakonec do sebe zapadne. Dějově je to trochu očekávaný průběh, ale to vůbec nevadí a vlastně je skvělé, že se Lemire u těch svých komiksových románů (jako jsou Essex County, Rváč, Plutona a Potápěč) drží více méně klasického civilního stylu vyprávění jen s občasnými náznaky určité fantastičnosti nebo spíš mysterióznosti. Doporučuji.

Lenka.Vílka
15. dubna

Můj vztah k autorovi je stále stejný. Zbožňuju ho. Vážně jo. Vždycky když mu má vyjít nová kniha, strašně se na ní těším. Rozbalim z krabice a koukám na ní. A přesně v tenhle moment se stane pokaždé to samé. Knihu odložim. Nejde o to, že jsem mešuge a tohle mi stačí k uspokojení ducha ani nemám syndrom neklidné platební karty na internetu. (A mešuge jsem úplně z jiného důvodu.) Ale Jeff Lemire se pro mě stal autorem, jehož další knihu se bojím otevřít, protože mám strach, že mě to zklame a příběh bude třeba jenom na 367%, protože u něj vždy čekám 636373%. Což je zároveň nesmysl. Aby mě zklamal? To se ještě nikdy nestalo :)

Ať už jde o úplně normální lidský osudy nebo vážně ujetou partu děcek. Nebo jde o superhrdiny, kteří v jeho podání fakt nejsou klasický...a přečíst si o něm, že je klasický pláštěnkář, mě minule málem shodilo ze židle, protože v jeho podání je i tohle dost jiný. Nesuď autora podle jeho knižního životopisu. Proč? Protože Lemire umí dobře zpracovat dvě základní věci. Emoce a motivace. Možná i to je důvod, proč těch pár jeho sešitů (mluvím o tom, co u nás zatím vyšlo) Ligy spravedlnosti řadím jako topku v rámci té série. Ale jak sám autor řekl...dobrá zkušenost, ale raději svoje věci...

V jeho knihách je vždycky něco, co mě vtáhne. Něco, co mě dostane. Něco, co akorát způsobí, že mám z další knihy strach. Něco, co ho staví o jeden level víš nad ostatní autory.

Jeff Lemire má totiž dar z vlastně obyčejného základu udělat něco speciálního. A jelikož je vydávaný současně více vydavateli, možná to u jeho jména v poličce nebudete mít designově nejpřívětivější, ale budete tam toho mít stále víc a víc.
(Já stále lobuju za Sweet Tooth. Dřív než dorazí adaptace. A pokud bude adaptace Černé palice, bude to na ach.)

A teď už konec obecné onanie, jdeme raději k té konkrétní. A to ke knize Potápěč. Snad se tam taky něco nestane, až mi ujedou emoce.

(Tohle všechno jsem napsala před čtením knihy. Další text vznikl během čtení a po dočtení.)

Je pravdou, že nevím, co sem napsat, protože to všechno z děje je v anotaci. A o co tam doopravdy běží, si čtenář musí projet ve své hlavě. Všechny vrstvy příběhu. Protože je to pravda. Pokud chcete mít budoucnost, musíte mít vyřešenou minulost, protože to ovlivňuje vaši přítomnost, na které závisí vaše budoucnost.

Další kniha, kam dál autor kus sám sebe a je to z toho cítit. Je to něco, na čem mu tehdy záleželo. Viz doba, kdy knihu napsal. Možná proto z těch málo slov (porovnání s beletrií) a vobrázků pro děti (divných typů je bohužel hodně) cítím víc emocí než ze všech těch bezcelerů. A je jedno, že tam dáte navíc kostku, bude to furt guláš bez chuti. Tohle je poctivý žrádlo!

Kresba je hodně zajímavá. A střídá se tam hodně autorových stylů a to mě baví. On je dobrej ve všem. Ať už jde o normální věci, nebo rozpíjení vodovek jako v EC, tady ale bez barev. V Potápěči je jenom černá a bílá. Taky mě bavily ty slova jako když vezmete do ruky myš a v malování se samy snažíte něco napsat. A dávalo to tam smysl! Jeff je hračička a o svá dítka se poctivě stará. Dává tedy smysl, že (proč) tohle dělá nejraději. Všechno sám sobě ;)

Co mě ale vyloženě nakrklo je absence látkové záložky :(

1