Tohle je takové divné, opět Švejkovský styl humoru a vlastně je celá povídka o ničem. Když to čtete máte někdy pocit, že byste se za takové dialogy i styděli. Tohle mi nesedlo. A ukončení, vyřešení příběhu samotného vlastně není vyřešení.
Citát: Já prostě nemůžu vyjít ze dveří, abych se posral hrůzou hned na prahu.
Jednoduchý případ i příběh. Detektiv Billy Coven vlastně ani nic neudělá a případ vyřeší, aniž by hnul prstem. Tedy, vlastně jen otevře dveře u auta. Celkem vtipná pointa tomu opět dodává Švejkovský humor.
Citát: Utečou nám závody genokrav. Neděle úplně zabitá.
Nejlepší příběh v této sbírce. Sice od počátku vůbec nechápete, o co tu ve skutečnosti jde, ale když pochopíte, oceníte i super pointu. V tomto příběhu se tak trochu formuje Covenův život. Vlastně zjistíte, že je to alkoholik a kuřák.
Citát: Jedny červený Lillesandky, jeden hořký stavenger a jeden izozapalovač.
„Jenom v Anglii
máš terminál
6C
za terminálem
6A.“
Tohle bylo o chlastu. Tedy, on ten chlast figuruje ve všech příbězích, ale bratři Amonové jej vynesli do slušných výšin, nebo spíš hrdel. Bylo to vtipné a částečně i zábavné. Jen ten občasný chaos nebo snad mé nepochopení, to kazilo. Po zavařenině je tohle druhý nejlepší příběh v této sbírce.
Citát: Poslyšte, říkám to nerad, ale dostal jsem dobrej nápad.
„Jsem detektiv, ne?
Mám licenci.
Mně může
každej policajt
políbit prdel.“
Lehce zmatené. Chvilku mě trvalo než jsem se zorientoval. Například scéna, kdy se nemůže dostat z jámy a následné skutečnosti – to jsem vůbec nepobíral. Těžký a nepřehledný příběh, který měl být možná až na samém konci této sbírky.
Citát: Život je krátkej, ale neštěstí ho prodlužuje.
Začalo to průměrným komiksem Murina Wolfa a končí to opět jen průměrným epilogem na stejné téma. Trochu se tu pan kreslíř snaží o Saudka, ale moc mu to nejde. Je to sice vtipné, ale jinak to nemá hloubku.
Tady budu citovat samotného pana „spisovatele“. „Klišé, klišé, samé klišé“ – ani smrt ho nestačí zakrýt. Zajímalo by mě, zda by pan King tuto povídku nějak ocenil. Mě se skoro zdálo, že sem ani nepatří. Ostatně, to bych mohl říci o více povídkách. Tahle alespoň voněla jasmínem.
Spisovatel, který vlastně není spisovatel. Nemá žádnou knihu na svém kontě a co se týče povídek – napsal jednu a to ještě pro tuto antologii. Jako jo, chvilku nechutný, chvilku nostalgie, ale musím přiznat, že myšlenkové pochody pana spisovatele, a teď nemyslím Kinga, jsem nechápal. Konec je možná šokující, ale mě spíš šokoval ten postup, kterým se sám dohnal k finální scéně. Víc propracování by tomu neuškodilo.
Milej pobíječimuch, potřebuju vymazat všechny komentáře, tak že budeš mít hodně práce. Tvůj milovaný pražák. To je vedle Vídně. TERVA.
Dvě knihy jsem od pana Doležala četl. A také dvě povídky – vše tak okolo 80% Snad bude dobrá i Miss Misantropie – říkal jsem si. Pojem mimozemšťané je v této antologii zaveden poprvé. Nikdo nemyslel na Kingovo mimozemské období. Pan Doležal je první. Jenže je v tom spíš více z X-Menů, než z mimozemšťanů. Navíc je to trochu zmatečné a zavádějící. A zbytečně dlouhé. Ale i tak nadprůměrná povídka.
Citát: Pokud má někdo navázat diplomatické styky, mělo by se jednat o někoho, koho by mohly mimozemské entity vnímat, jako sobě bližšího.
Pro ty, co se ptají:
Ne, nenapíšu žádný další komentář. Mám totiž zákaz komentáře psát.
PS: Česká ústava:
Článek 11 – Svoboda projevu a informací
Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.
Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována.
Databáze knih je sdělovací prostředek!
Slovo, respektive krásná ČESKÁ nadávka, nebo spíš reakce na špatnou situaci – DO PRDELE!!! je rozšiřování informace a myšlenky (STEJNĚ JAKO POSRAT). Je důležité si myšlenku uchovat (cituji Járu Cimrmana).
„Do prahy, do Podolí, do lékárny . . . DO PRDELE!!!!!“
(veřejně vysloveno na pódiu a odměněno potleskem!!!!!)
Bohužel jsem se tu již párkrát, zde na DK, setkal s cenzurou. Mé komentáře několikrát přepsal Pobíječmuch s přispěním zakladatele Dana. CITUJI ZPRÁVU OD POBÍJEČEMUCH:
„Ty si jako myslíš, že když jsi Terva, tak nemusíš dodržovat podmínky provozovatele? Jsi na velkém omylu.“
Porušují tu Českou ústavu. Výše uvedený Pobíječmuch je na mě vyloženě zaměřený. Díky jeho „agresivitě“, a možná i závisti, mě přestává bavit psát zde komentáře. Vždycky se snažím napsat komentář ve stylu spisovatele, od něhož jsem příběh četl. Spousta Českých spisovatelů používá ve své „beletrii“ sprostá slova. Ti zahraniční jsou cenzurování a je jim vnucováno „Do Prčic“, i když ani netuší, kde ty Prčice jsou. Do Prčic prosím zahrnou mezi vulgární sprostá slova, protože v cizím jazyce znamenají FUCK!! Tak že „do Prčic“ je to samé jako „do prdele.“ Do prdele je nejpoužívanější a nejoblíbenější sprosté ČESKÉ slovo. Kdybych chtěl citovat nadávky z knih pana Kotlety, všichni by se tu posraly od hlavy až k patě.
cituji Pobíječemuch:
„Jde o vulgární slova vcelku. Uživatelé si na to pravidelně stěžují.
Pravidla diskuze a komentářů: "Do diskuze nepatří obscénní a vulgární příspěvky. Přitom nezáleží na tom, zda jsou vulgarity výslovné, nebo jsou "vytečkovány", či je obscenita vyjádřena "opisem".
Nelze někomu dělat výjimku a druhému upravovat text.“
Tak že, narazil jsem tady na stovky vulgárních slov. Přečetl jsem okolo (200 000 komentářů – slovy – dvěstě tisíc přečtených komentářů!!!) Sprostých slov je tu nekonečně i vytečkovaných, Pobíječmuch je zaměřený pouze na mě, ostatní uživatelé mu asi lezou do prdele a tak přepisuje a cenzuruje jen mé komentáře. Silně mi totiž tento člověk, co tu dostal jistou moc, připomíná uživatele Doctorow z ČSFD. Ten mazal tisíce komentářů jen tak z legrace. Nakonec byl zakladatelem Martinem Pomothym vyhozen a vymazán. Pobíječmuch je něco podobného, jeho až nesmyslné zaměření na mou osobu mě bere další chutě na jakékoliv psaní.
Cenzury jsem si za komunistů užil až až, a tady to pokračuje. Vždycky se najde nějaká osoba, která si hraje na vůdce, dostane moc a pak jí zneužívá.
Asi 500 (pět stovek) uživatelů si mě dalo do kolonky „Oblíbení“, skoro ze stovkou uživatelů si zde píšu přes zprávy, ale nikdo nikdy mi nevyčetl, že používám sprostá slova v komentářích. Protože pochopili, že to je obsahem té dané knihy. Všichni to vzali jako mé image zprostředkované daným spisovatelem. Bohužel, existuje jistá skupina škarohlídů, prudičů a závistivců, kteří nedokáží napsat ani průměrný komentář ke knize a tak se zaměřují na jiné, úspěšnější (to jsem prostě musel napsat :-) :-) :-)) a snaží se jim to kazit.
Už jen ten název mě odrazoval. Opět jedno zhrzelé manželství. Už asi šestá povídka, na počest krále hororu, o rodině a jejích problémech. Navíc je tohle uplakané a zbytečně sprosté. Ani ty dialogy mi nešly.
„Toho dne pršelo a chlapec si šel hrát s papírovou lodičkou . . .“ Nostalgická vzpomínka? Celkem slušná povídka. Sice je tu moc opisování a lehce jednoduchý děj, ale jako celek, i s povedeným koncem, to dobře fungovalo.
Od pana Bočka jsem nikdy nic nečetl. Jeho témata v knihách a antologiích mě nezajímala. Napsal celkem hodně povídek. A jak koukám spousta z nich je v červených barvách. Tak snad jeho „Archiv“ bude za něco stát. A je to celkem povedené. Má to napětí, v příběhu člověk očekává finální drama. Jen ta vzdálenost do konce příběhu je přehnaná a moc zahlcená prací a zbytečnými slovy.
Citát: Vidíte, já to říkal! Nedodržel zásady bezpečnosti práce, zůstal v budově po skončení pracovní doby sám. Udělalo se mu zle a nebylo nikoho, kdo by mu pomohl.
Paní (nebo slečně?) to hodně psalo asi před deseti lety. Ale i tak koukám na procenta hodnocení jejích povídek, zde na Databázi knih, a nic moc. Všechno ve žlutém, jedna černá a jen jedna červená. Knihu nenapsala žádnou. Její „Odmaskuj se!“ je strašný. Další chudinka, kterou vojíždí její strýc. To opravdu ti naši nový, dychtivý spisovatelé naznají nic lepšího?!?! Mluví z nich snad vlastní zkušenosti, že se zaměřují jen na toto téma? Střední část této povídky je úplně zmatená. Asi někomu kap, kap. Konec žádný.
Citát. Tak jdi! Jdi a zabij je! Zabij je za nás! Za nás všechny!
Mark E. Pocha toho napsal trochu více než ostatní „spisovatelé“, kteří se podílejí na této antologii. Pravda, jeho knihy maj průměrné hodnocení 65%, což sice není moc, ale ani zas tak málo. A napsal docela dost povídek, tak že zkušenosti tu jsou. Byl jsem zvědav, co vymyslel na počest nejlepšího hororového spisovatele světa. Příběh z politicko-náboženským podtextem (nebo základem) začal velmi brutálně. Napětí a drama postupně vzrůstající, sem tam proloženo flasbacky, pokračovalo až do samotného konce. Vyvrcholení je nezapomenutelné. Nejlepší povídka v této mrzké antologii!!!
Citát: Život je posraný karneval s hovnem v tombole.
Problém edice „Zrnka temnoty“ je v tom, že se vydává za knihu, ale při tom jsou to jen povídky. Tak že Karin Novotná nenapsala zatím žádnou knihu, jen pár povídek. A téma v této povídce je docela ubohé. Opět další příběh o domácím násilí (kolikátá už v této antologii?) Možná z paní „spisovatelky“ mluví osobní zkušenosti. Některé pasáže byly celkem povedené, chvilku i strašidelné. Ale konec opět jednoznačné klišé.
POZOR KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY!!!!
Už jen podle názvu jsem očekával mizernou smrt Václava Kácela. Místo toho jsem dostal mizernou povídku, která vlastně ani nemá slibovaný konec! Opět jen přepapouškování několika Kingovo výrazů, jako je řbitov, pod kupolí nebo tričko s mercedesem, jinak nic. Náladu mi trochu zvedl fakt, že se na scéně objevuje Stephen King osobně, ale ani to nebylo využito. Od pana Březiny jsem tedy očekával o hodně lepší příběh.
Hned na začátku jsem popřemýšlel, proč pisatel do Čtyřlístků píše hororovou povídku na počest Stephena Kinga. Nic kloudného mě nenapadlo. Začátek dobrý. Trocha tajemna s ukradenými pouty a následuje erotická scéna. Pouta v hlavní roli. Bohužel celkem zmatený konec to celé pokazil. Jakoby pan spisovatel nevěděl, jak to ukončit, tak to zahnal do klišé kouta.
Citát: Vezmi si mě. Naučím tě, jak si to užít.
Při čtení této povídky jsem usínal. Jízda auty byla dlouhá, plná zapomenutých dialogů, několikrát zastávka – kafe, svačina, kafe, svačina, nesmyslné dialogy, nuda. Až na poslední zastávce – rychlí oběd a tradičně kafe, se na placených záchodech začne něco málo dít. Bohužel, jen něco málo, protože scéna je totálně nevyužitá. A konec jsem nepochopil. Asi jsem blbej.
Ty vole! Tohle jsem neměl ani náladu číst. První list mi stačil, další už jsem jen protrpěl. Napsat něco podobného King, dám tomu dvě hvězdy a to jen proto, že by to napsal ON! Ale takhle dám s klidem „odpad“, nebo dnes se už vlastně nedává ani „ztráta času“, ale aby to spisovatele moc nebolelo a nefňukali, tak byl na ně vymyšlen „palec dolu“. Nějak jsem ty nesmyslný dialogy nepobral a bylo mi úplně jedno, kterou si „dědek“ vezme s sebou. Nevýrazné, uplakané postavy, bez napětí nebo překvapení. Tak že odpad, takovej je život.
Citát: Já tě miluju, a jestli s tím mají problém, tak je to jejich věc.
Paní spisovatelka vyčerpala dramatickou situaci na začátku příběhu a pak už to byly jen dlouhé, mnohdy o ničem, dialogy. Mohl jsem klidně dva listy přeskočit až k tý garáži. A ani v ní se nestalo nic závratného. A upřímně, na to že poslouchal Black Sabbath byl Jáson velká měkota. EMO by se k němu hodilo víc. Konec očekávaný – nepřekvapující klišé.
