Terva
komentáře u částí děl
„Příroda je tím sochařem.
Budete, pane,
součástí mé příští výstavy.
Vždycky jsem
nesnášel kritiky.“
„On se . . . proměnil v kámen“
Kevin J. Anderson usadil svůj příběh v Údolí smrti. Přesněji v národním parku Údolí smrti v Furnace Creek. Tak že si zabalte opalovací krém a jedém. Počet obyvatel: dvanáct. Ale pozor na Medusy, mohli by jste zkamenět. Sériový vrah jako umělec – sochař. Velmi zajímavé téma. Je to dramatické a agentům jde o život. Trochu mě štve, že celý ten příběh nemá konec. Tedy nějaký rozumný konec. Jinak téma dobré.
Citát: Jestli to ze sebe brzo nesmyjeme . . . tak se z nás stane součást téhle přírody.
„Možná že tím důvodem,
proč jsme doposud
nikoho neviděli,
je fakt, že tady
nikdo nepřežil.“
Gayle Lynds a John C. Sheldom napsali Kingovku. Ano, s trochou představivosti bych klidně mohl říct, že tohle nebylo prostředí pro klasická Akta X, ale něco podobného Kingovo příběhu z obrazem (Ostrov Duma Key nebo Rose Madder). Akorát místo obrazu jsou tu dvě okna. Ale nejsou to nějaká „obyčejná“ okna, například do dvora, (v tomto případě na pláž) ale do jiného světa. Pojetí je rozhodně perfektní, i když sem tam tu trochu kazí nelogické teorie s průlezem oken. Proto také jen 80%
Citát: Na vítr a listí se nedá střílet.
„Pokud by ses po třiceti letech
vrátila ze světa mrtvých,
nemyslíš, že by se ti hodilo
půl milionu babek
na drobné výdaje?“
Max Allan Collins přispěl do této sbírky povídkou o strašidelném domě. Avšak pojal to velmi zajímavě a strašidelný je v tom domě i někdo jiný. Vlastně je to takový antihoror se spoustou překvapení. Nakonec jsem byl velmi spokojen.
Citát: Scullyová, to bys tam musela být.
„Panenky nemluvily.
Ani se nesmály.
Jen seděly v regálech jako dekorace.
Jako strach nahánějící předměty,
které mají navodit senzační atmosféru na Halloween.“
Heather Graham mě velice překvapila. Spisovatelka kriminálních příběhů zanechala v Aktech X obrovskou stopu. Její příběh má snad vše, co by Akta X měla mít. Je to horor, tajemný, napínavý a jsou v tom mimozemšťani. Víc neprozradím.
Citát: Věřila v Muldera, ale to nebylo totéř jako sdílet jeho vlastní víru.
„Chci tím říct,
že pokud má tady někdo v úmyslu
proměnit se ve vlkodlaka,
no tak ať to prostě udělá,
ale ať s tím pořád neotravuje.“
W. D. Gagliani a David Benton napsali pro tento svazek povídek o Aktech X jen průměrný a skoro nezáživný příběh. Je to, respektive jsem si myslel, že to je o vlkodlacích, ale asi nebylo. Prostředí perfektní, ale to vyvrcholení . . . to bylo divný. Nedovysvětlený a málo efektivní. Má to sice hororový nádech, ale jako by se tvůrci báli to svést do pořádnýho konce.
* Clair De Lune – je francouzské označení pro měsíční svit.
„Moment.
Mluvíte vážně?
Vy chcete, abych věřil,
že ti aligátoři ve stokách
jsou skuteční?“
Gini Koch je jedna ze dvou spisovatelek, kterým zde v tomto svazku vyšla povídka. (Tou druhou spisovatelkou je Heather Graham, ale o té píšu jinde.) Tuhle povídku však pojala trochu víc skepticky. Ten první citát na úvod tohoto komentáře vyřknul Mulder. Opravdu by Mulder takto ve skutečnosti pochyboval? Rozhodně ne, on má povahu věřit, ale paní spisovatelka to nějak opominula. Navíc Fox v tomto příběhu kouří !!! a je dokonce ženatý s imigrantkou !!!! A díky těmto faktům se mi příběh skoro nelíbil. Dostal se tímto obsahem na poslední místo. Dávám mu pouhých 20% a to jsem uvažoval i o odpadu. Ale chci věřit, že to paní spisovatelka už nebude opakovat.
Citát: Doufejme, že imigrační úřad na tuhle verzi skočí.
„Žádné potápění?“
„Kapitán se ztratil.“
„Vůbec nic nevidí.“
„Co to sakra je?“
„Země!“
Tim Deal to možná trochu pokazil. Kdyby nesituoval svůj příběh do Saudské Arábie, mohlo to být skoro dokonalé. Jinak totiž v tom byla nerozhodnost a možná tak jen základ místních pravidel. Například o ženách si toho pan spisovatel vzal tolik, kolik zná jen z televize nebo novin. Nijak více to nerozebíral. Dokonce i chování agentky Scullyové v tomto prostředí mi připadalo velmi umělé a nedodělané. Všechno mě utvrzovalo v tom, že kdyby se příběh třeba odehrál v Maine u nějakého jezera, bylo by to perfektní. Takhle jen 50%
Citát: Můj mozek je naprogramovaný, aby poznal zvuk blížícího se vozíku s jídlem.
„Naznačuješ snad,
Scullyová,
že některé z těch věcí,
na které se díváme v televizi,
snad nejsou tak úplně autentické?“
Ray Garton napsal strašidelný a velmi poutavý příběh. Hledání nevysvětlitelného je o televizní show, kdy štáb vyhledává nadpřirozeno, strašidelné domy a podobné nevysvětlitelné úkazy. Mulder a Scullyová se s nimi setkávají v okrese Redding v Kalifornii. Dům ve kterém se stala zvláštní událost a nejenom ona mají teď agenti v hledáčku. Je to smutný, ale dramatický. Jen škoda, že to jeden z těch případů, kdy se sice všechno vyšetří, ale veřejnost by tomu stejně nevěřila. Klasická Akta X.
Citát: Tohle je šoubyznys. A show musí pokračovat dál.
„Ať je to jak chce,
myslím,
že tohle dál
podporuje teorii
o bytosti měnící podobu.“
Keith R. A. De Candido (Keith Robert Andreassi De Candido) zvládnul tajemný příběh na jedničku. Respektive na pětku. Představte si, že máte několik úplně stejných vražd, ale už jste během několika let chytli čtyři pachatele. Teď se objevují další, úplně stejné vraždy. Tohle je velmi zajímavé, napínavé a vlastně na konci i docela smutné.
Citát: Bohužel jde o další případ Akt X, který zůstává pro FBI otevřený.
„Já chci umřít.
Nechci ale
umřít o samotě.
Prostě
se mnou zůstaň.“
Brian Keene se rozhodl vypracovat povídku jen s Waltrem Skinnerem. Povídka Non Gratum Anus Rodentum * je jen a jen o Skinnerovi a jeho nejhorších nočních můrách. Myšlenka Ratmana je perfektní a postava samotná je hodně strašidelná i nebezpečná. I návraty do vojenské minulosti jsou perfektní. Tohle se opravdu povedlo. Jedna z těch perfektních povídek v tomto svazku.
* Non Gratum Anus Rodentum – „nemá cenu ani krysího zadku.“ Heslo „tunelových krys“ z války ve Vietnamu.
„. . . víra je tvůrcem fakt.
Označte bílé světlo
za kosmickou loď
a ono se promění
ve vaši vzpomínku.“
Stefan Petrucha si vybral příběh, kde figuruje skoro pouze Dana Scullyová. Ta vyráží do Bishopvillu (milovníci Vetřelců by tam chtěli určitě žít – Bishop), Fox Mulder se pohřešuje a Dana jej musí najít, než bude pozdě. Námět sice vypadá velmi lákavě, i to prostředí, ale jinak je to celkem průměrný příběh. Ovšem, ICH forma, kterou si Scully svůj příběh sama vypráví mě donutila dát o hvězdu víc.
Citát: Idiotko! Tohle je tygr a ty bys měla utíkat!
„Castle Bluff.
3546 obyvatel.
Zdržte se přes noc.
Už nikdy nebudete
chtít odjet.“
Paul Crilley vložil Soumrak do Akt X. Odvážný tah. Kdo by uvěřil, že i Callum James se ocitne v hledáčku zvláštních agentů Foxe Muldera a Danny Scullyové? Nevíte, kdo je Callum James? Já to také nevěděl, protože jsem sérii Soumrak nikdy nečetl a neviděl jsem ani film – tedy, ani nevím, zda film vůbec existuje. Ostatně tohle je tak trochu otočený pohled nejen na pět set let starého upíra, ale i na jeho tvůrce. Příběh má sice klasický Aktovský konec, ale i tak v něm šlo o smrt či život. Velmi povedené.
Citát: Jenom do nikoho nevrážej kolík. Aspoň dokud nebudu mít výsledky z laboratoře.
„Každý
má někoho,
kdo v něm
vyvolává
strach.“
Aaron Rosenberg vynechal agenty Muldera a Scullyovou a nechal vyšetřovat náměstka ředitele Valtra Skinnera. Mohl to sice udělat více do stylu noir, ale i tak se tohle celkem povedlo.
Citát: V království slepých nejsou žádní králové.
„Řekla bych, že ta věc vypadá
spíš jako velký pes,
kterého navlékli do
halloweenského kostýmu,
než jako nějaký vetřelec z vesmíru.“
Peter Clines je pro mne absolutně neznámé jméno. Ani tady na DK není. Sice se u nás dá několik jeho knih sehnat, ale pouze cizojazyčné, bez překladu. Tak že zbývá jen tato povídka z Akt X. A je opravdu perfektní. Napínavá, krvavá a s perfektní myšlenkou mimozemských domácích mazlíčků. Jeden z nejlepších příběhů v tomto svazku.
Citát: Táta si na tu potvoru vzal přesně tuhle brokovnici.
„ . . . s jistotou věděla,
že tohle
nebude
normální
případ.“
Tim Lebbon si s mimozemšťanama rozumí. Napsal již několik knih na toto téma. Jenže ve světě Akt X si toho nemůže tolik dovolit. A tak dostáváme, sice zajímavý a lehce napínavý příběh, ale k nějakému pořádnému výsledku se nedostaneme. V příběhu je skvělá myšlenka o ovládání myslí pomocí zvuku. Jinak celkem průměrný příběh.
Citát: V Amazonii se vypráví o kříženci člověka a jaguára.
Kresba je příšerná. Ještě přidat trochu veselých barviček a mohlo to vypadat jako Kačer Donald na žvýkačkových obrázcích. Scénář je také podivný. Místo, aby se děj posouval dál, je čtenář stále víc a víc nucen sledovat minulost. Tak že vlastně jeto celkem obrovské zklamání. Dalších 40%. Možná je to lepší než předcházející příběh, ale celkově je to ubohé.
Citát: Dneska jsem zabila už větší stvůry!
„Rozhlídni se, osm
po zuby ozbrojených agentů
vyráží pátrat po třech stejně
ozbrojenech kolezích,
který se tam ztratili za bílého dne.“
O kresbě se zmiňuji docela obšírně v hlavním komentáři k této knize. Tak že jen tak okrajově. Kresba není špatná, je tmavší, než by si Chicago zasloužilo, ale je dobrá. Barvy trochu temnější, ale asi to k tomu patří. Ovšem u scénáře jsem párkrát zakroutil hlavou. Hned na začátku, když se skupina agentů setká s jedním mužem a jeho synem. Ten vypráví, že viděl, co to z lidma udělalo, a jak je plyn nebezpečný, ale on přežil. Prý to zvládnul jen s mokrým šátkem. Jak se ovšem bez nadýchání dozvěděl, že lidi v důsledku nadechnutí plynu umírají? Je tam více rozporů, ale už se o nich nebudu zmiňovat. Kdo tuto sérii má rád, tak se k tomu stejně dostane. A je už pak jen a jen na vás a vašem názoru.
Citát: Mokrej šátek plynovou masku nenahradí, ale je to lepší než nic.
„Dvanáct hodin jsem nejedl,
ale pořád nemám hlad.
Jako by mi někdo
uvázal na žaludku uzel.“
Příběh o kafi a o příteli. Strašný zakončení jinak celkem povedených příběhů.
„Skoro nikdy se
nekoukám na televizi,
a když jo,
tak toho pak
vždycky lituju.“
Malá dvojstránková jednohubka o plivání. Jenže je v tom zase moc politiky. Vlastně až moc visoké politiky. „Armáda tě potřebuje.“
Malá ochutnávka:
Tuhle jsem viděl jednoho komika, který mě přiměl k zamyšlení. Měl zvláštní teorii, podle které se lidi dají rozdělit do tří kategorií podle toho, jak plivou . . .
„Peklo,
to
jsou
ti druzí.“
(Jean-Paul Sartre 1905 - 1980)
Tady se poprvé objevuje zvířecí žena. Akorát jsem nepochopil, zda představuje žirafu nebo gepardici. Podle nohou je to žirafa, podle prsou je to gepardice . . . hmmm. Opět další příběh ze světa umění, tentokrát toho hudebního. Ale opět se tu opakují politická prohlášení, je tu etnikum hudebníků, kteří mi nic neříkají a případ samotný mě docela nudil.
Malá ochutnávka:
Sartre tvrdí, že „peklo, to jsou ti druzí.“ Geniální věta, ale podle mě odráží spíš duševní stav, než nějakou univerzální pravdu. Naprosto ochotně uznám, že druzí lidé nám někdy otráví život až k nesnesení, ale taky si s nimi někdy připadáte jak v ráji. Pro mě je peklo spíš nicota . . .