1. Domů
2. Autoři
3. John Gwynne
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 8
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Připravovaná kniha John Gwynne

Hněv

Čtvrtá kniha z kultovní série Věrní a padlí od uznávaného autora fantasy Johna Gwynna Události v Zemích vyhnanců vrcholí, válka dosahuje nových výšin. Král Na... detail knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih John Gwynne

Zkáza

„WOW, tak tohle bylo zase něco! A musím hned na start říct, že tohle je jedna z mála sérií, o kterých můžu říct, že se s každým dalším dílem zlepšuje a zlepšuje.Padlí a věrní jsou pro mě tak trochu návrat k takovým těm starým dobrým high-fantasy sériím, ovšem s puncem modernosti. John Gwynne nasadil už v prvním díle laťku hodně vysoko. Moc měla pomalý a rozvážný děj, ale autor si perfektně vybudoval základy a rozjel velmi rozvětvenou a složitou zápletku. Ve druhém díle už nastupujete do rozjetého vlaku, teče více krve, přicházejí nové zvraty, více se bojuje. A ve třetím… Měla jsem tušení, že Zkáza bude dramatická a bolavá…ovšem netušila jsem, jak moc. Autor se s tím vážně nemaže. Najdete tu všechno - politikaření, intriky, zrady, zvraty, bitvy i lásku. A ten konec?! Jediné štěstí je, že Hněv vychází už v dubnu, protože poslední kapitola mě teda rozsekala… Zkáza je stejně jako jako celá série psaná ve třetí osobě a najdete tu více než deset úhlů pohledů. Občas je to vážně mazec, člověk opravdu musí vnímat a dávat pozor, aby se neztrácel. Ale já si to zamilovala. Těch dějových linek ve finále není až tolik, jen je sledujete z pohledu jiné postavy, přičemž některé z postav jsou stěžejní a jejich úhel pohledu se objevuje častěji. V tomto autora vážně obdivuju, protože udržet tohle všechno pohromadě, aby se to nerozsypalo jako domeček z karet, to chce vážně um. A Gwynnemu to jde mistrovsky. Silnou stránkou knihy jsou dialogy a i když je množství postav obrovské, najdete si své oblíbence - Corban, Cywen, Veradis, Maqiun (ten tentokrát hodně zářil), všichni mě baví, a co teprve taková Bouřka. A záporáci? Ti taky stojí za to a věřte, že některé z nich budete opravdu nenávidět (dívám se na tebe, Lykosi. Doufám, že shoříš v pekle). Za sebe celou sérii moc doporučuju a půl hvězdičky si nechávám jako rezervu pro poslední díl. Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Host. #spoluprace“... celý text
— knihomolkajanca

---

Zkáza

„!Pozor obsahuje spoilery z 1. a 2. dílu série! Naříkám, kvílím, pláču a může za to John Gwynne! Jak mi to mohl udělat? Po tom všem co jsem s Corbanem a jeho přáteli na této dlouhé cestě prožila? Ale vezmeme to od začátku. Během prvních dvou dílů (s názvy Moc a Odvaha), Corban, kovářův synek zjistil, že je Jasnou hvězdou, šampionem stvořitele Elyona a ve válce bohů se má utkat s Černým slunce, šampionem padlého anděla Asrotha. Na strastiplné cestě za svým osudem již ztratil otce i matku, krále jemuž složil slib i mnoho přátel. Na jeho straně však zůstává sestra Cywen, staří i noví kamarádi i ochránci a při cestě přes Země vyhnanců se skupina jeho věrných zvětšuje. Nathair, Černé slunce se svými následovníky je mu v patách. Jeho armáda tvořená částečně démony, podlými piráty Vin Thaluňany i oklamanými dobrými muži je mnohonásobně větší než ta Corbanova a míří do Drassilu, prastaré pevnosti vybudované obry, kde s Corbanovými věrnými skříží meče. Knihu jsem si nesmírně užila, protože je to přesně ten typ epické fantasy, kterou mám nejradši. Svět Zemí vyhnanců je propracovaný. Asroth se svými nohsledy je jasným příkladem čistého zla, které musí být poraženo. Knihy jsou obsáhlé a o tom, co se ve světě děje, se dozvídáme pohledem mnoha charakterů, kladných i záporných. Gwynne se nebojí během vyprávění tu a tam někoho zabít, takže se během čtení musíte občas i s nějakou oblíbenou postavou rozloučit. Corban toho během těch třech dílů dosáhl opravdu hodně, ale Černé slunce má stále navrch. A ten konec! Au, to opravdu bolelo! Takže teď už mi nezbývá nic jiného, než čekat na poslední díl a doufat, že brzy vyjde. Knihu doporučím nejlépe všem milovníkům epických fantasy, řekněme od čtrnácti let. Je plná akce, bitev, zrady, přátelství i magie, prostě všeho, co k takovému druhu knihy patří. Často létají vzduchem střeva, takže slabší povahy ať se zamyslí, jestli je to kniha pro ně:)“... celý text
— Cywen

---

Odvaha

„Na pokračování této fantasy jsem se moc těšila, ale stejně jako z předchozího dílu, jsem ze začátku byla poměrně zmatená. Od té doby, co jsem četla Moc už uplynulo hodně času, proto mi zde hodně chybělo nějaké shrnutí děje předchozího dílu, abych se zorientovala. K dispozici sice máme přehled postav a mapu, ale vzhledem k tomu, že příběh je vyprávěný z mnoha pohledů hlavních hrdinů netradičních jmen (a někteří mají i přezdívky), byl to pro mě dost chaos, než jsem se rozvzpomněla, kdo je kdo a za co bojuje. Ale jakmile jsem se zorientovala, začala neskutečná jízda plná akce, propracovaných osudů a mocenského přetahování. Prostě John Gwynne opět dokázal, že psát umí a stvořil propracovaný, ale hlavně spletitý příběh, který i přes svoji rozsáhlost dokáže čtenáře pohltit a nepustit, dokud se nedostane na konec. Klobouk dolů musím smeknout i před tím, jak jsou napsané postavy. Například u Corbana zaznamenáte jeho postupný vývoj a autor věnuje pozornost i motivaci, která jednotlivé postavy pohání. K tomu přidejte i nenápadný rozvoj vztahů a sympatičnost hlavních hrdinů a garantuji vám, že v některých částech zažijete trošku emoční jízdu. Čím mě autor také neskutečně potěšil, bylo zapojení zvířat do příběhu, a to včetně vykreslení jejich vztahů s "majiteli", protože si je opravdu nejde nezamilovat. A ten závěr? No prostě nutně potřebuji další díl a nejlépe co nejdříve! Pokud hledáte nějakou propracovanou epickou fantasy, do které byste se na pár dní mohli zahrabat, tak tohle je ideální volba. Jen rovnou doporučuji sehnat si oba díly, ať se po jedničce rovnou můžete vrhnout na pokračování. Recenze psaná v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host.“... celý text
— ElisR1

---

---

Hlad bohů

„John Gwynne, autor série Krvopřísežní, se znovu vrací s druhým dílem trilogie, Hlad bohů, a dokazuje, že je mistrem svého řemesla. Série si zaslouží místo nejen na poličce každého knihomola, ale také v srdci čtenáře. Svá obdivná slova o nakladatelství Host si však nechávám na osobní setkání – bacha na mě, dokážu o těchto výjimečných dílech mluvit hodiny! Na úvod musím zdůraznit, jak moc oceňuji shrnutí předchozího dílu, Stínu bohů, které na prvních stránkách Hladu bohů vítá čtenáře. Bez toho, aby odhalilo klíčové momenty, dává šanci rychle se zorientovat v příběhu. Také jmenný seznam postav, s jejich příslušností k jednotlivým frakcím, je cenným pomocníkem. Hlavní postavy – bývalý otrok Varg nyní patřící mezi Krvopřísežné, lovkyně odměn a slávy Elva, která bojuje po boku Lítých bijců, a Orka, matka, jíž Krmiči havranů unesli syna, aby mohli osvobodit dračí bohyni Lik-Rifu – ti všichni se potýkají s výzvami, které je utvářejí a formují. A to nezmiňuji samotné Bohy, kteří jim do všeho hází vidle. Kniha nabízí pohled na příběh z různých úhlů, což přispívá k celkovému, ucelenému obrazu. Každá postava prochází svým vlastním vývojem, a díky bohatému proplétání jejich osudů se vyprávění vyhýbá hluchým místům. I když občas vyvstávají otázky ohledně logiky děje, Gwynne svým umem dokáže pochybnosti celkem rychle rozptýlit a kniha se čte jedním dechem. V Hladu bohů se ocitáme tváří v tvář volné bohyni, která touží po pomstě. Ti, co přežili její vzestup, se uchýlí k odvážnému kroku, který však bohyni jen víc popudí. Elviny pasáže nás provází otázkami ohledně pádu božstev, přemýšlíme o správnosti uspořádání současného světa a také o tom, jak je těžké mít zodpovědnost a konat v jejím jméně dobro. I když jsem si Elvu nikdy příliš neoblíbila, v tomto díle ukazuje větší vyspělost a její jednání dokáže přimět čtenáře se s ní ztotožnit či s ní soucítit. Postava Varga, poznamenaná vlčím bohem, se vyvíjí jak v morálním smyslu, tak jako bojovník. Po boku Krvopřísežných hledá družku náčelníka a plní i slib daný mrtvé sestře. Pomalu ale jistě si jde za svým. V porovnání s Elvou či Orkou jsou jeho kapitoly více naplněné organizovaným bojem ve štítové zdi. Touha po pomstě je u něj mírně překryta družinným životem mezi rodinou poskvrněných. Svým způsobem i díky Vargovi se nám proplétají další linie příběhu, bobtnají sváry. Pasáže věnující se Krvepřísežným navíc obsahují i jistý láskyplný prvek svobody a odhodlání použít svou sílu v boji za ni. Na závěr si nechávám Orku. Ve Stínu bohů jí unesli syna. Sama bych se rvala jako divá, abych svého syna našla a to ani nemám v krvi vlčího boha. Takže si představte, co se asi stane, když jde nebojácná bojovnice do střetu a chce odpovědi. Její vývoj je emotivní a člověk cítí tu touhu i hněv. Orčiny kapitoly jsou neobyčejně hloubavé. Doprovodné postavy, jako je Vesli, představují skvělou kombinaci humoru a odvahy, čímž kontrastují s Orčinými vážnými momenty. Epičnost Hladů bohů je ohromující. Gwynne bravurně popisuje strategii a boje, přičemž napětí roste s každou stránkou a klade otázku: kdo se stane vládci země - lidé nebo bohové? Tato kniha je bezpochyby skvělým pokračováním Stínu bohů a možná jej dokonce předčí v humoru a napětí před nadcházejícími bitvami. Božské prvky dodávají celému dílu hloubku a nedovolí čtenáři, aby se do něj nezamiloval. John Gwynne je skutečně bůh moderní fantasy.“... celý text
— KočkomilkaJana

---

Hlad bohů

„Druhé diely sérii sú pre nás často menším sklamaním. Rovnaký pocit som mala aj tu pri Hlade bohů. Áno, stále mal autor rovnaký štýl ako v prvej časti, avšak sa bojovalo oveľa menej, veľa sme cestovali, pridal ďalšie kvantum nových postáv (vďaka bohu za slovník na začiatku, inak by to bol jeden veľký chaos so zápisníkom v ruke), neustále sme niečo hľadali a všetko veľmi opisoval, často také veci, osoby a udalosti, ktoré mi nedali význam ani na konci knihy. Mne osobne chýbala ta akčnosť, to množstvo krvi a rezkejšie tempo z predošlej časti. Stále som mala pocit, že toto je len nejaký predskokan k tej blížiacej sa vojne medzi bohmi, “polobohmi a ľudmi. Dokonca sa pridalo ešte aj viac pohľadov, a to bol asi posledný klinec do rakvy v tomto prípade. No stále sa mi páči ten príbeh, aj tá tematika. Orka je stále mojou veľkou obľúbenkyňou, preto bol koniec v tejto časti pre mňa smutný a som zvedavá na ďalšiu časť. Rovnako sa mi ľúbil priebojný príbeh Elvy. Vargov príbeh tu opäť pokulhával ako v prvej časti, aj keď tu nedostal svoj veľkolepý koniec. Osobne si myslím, že keď ho toľko autor cvičí, pripravil si pre neho niečo grandiózne v poslednej časti. Pridal sa tam aj Gudvar a Biór, ktorí nám síce ukázali aj iné skupiny, čo je z jednej strany super, ale z druhej zase veľký zmätok. Autor ma veľký talent na rozvíjanie príbehu, vie mu dať veľkú podrobnosť a živo si viete všetko predstaviť. Ale miestami som sa tu fakt nudila a mala som pocit, že sa nútim do čítania. Koniec (cca posledných 100 strán) ma však zase veľmi chytil, rovnako ako prvých 100 strán. No tých zvyšných 450 som bojovala a aj preto čítala popritom inu knihu. Plusom je, že nám autor na začiatku zhrnie celú prvú časť a tak si spomeniete na všetko. Páči sa mi aj ta severská mytologia a bohovia, nadchádzajúca vojna, aj Orka hľadajúca syna, autor tiež skvele spája jednotlivé linky a prepletá všetky postavy. Mágie máme tentoraz pomenej, ale keď už je, tak stojí zato. Bojov tu bolo fakt menej, ale myslím, že toho sa dočkáme v ďalšej časti, ktorá budeme minimálne tak krvavá ako 1. Ja tuto sériu odporúčam, ale treba počítať s tým, že dvojka je trochu čitateľský boj, ale chystá nás na záverečnú časť.“... celý text
— gabriela8842