Sirius komentáře u knih

velká kniha. Absolutně dojemný, hladící po duši a hřející u srdce. Dvojitej důkaz, že v Portálu mají čuch na dobrou dětskou literaturu. Krátký, k jádru jdoucí. S velkou pointou. A nádhernýma ilustracema. Keiko Kasza vstoupila na pulty českých knihkupectví ve velkým stylu

4 31.08.2019

měl jsem zase náladu na dětskou literaturu, kterou ještě pořád prozkoumávám. Volba padla na portálovku od Lucie Šavlíkové. A nelituju. Černobílý prázdniny ukazují, že prázdniny u pratety na venkově můžou být dost kouzelný a zábavný. Zvlášť když se k tomu připlete jezevec Petr a parta jeho zvířecích kámošů. Naprosto ideální četba před spaním pro děti od 6 let vejš. A ilustrace od Ilony Komárkový to kouzlo jenom podtrhujou.

2 31.08.2019

totální pecka o chlapovi, který vyleze z basy o 20 let dřív... a začne dělat killera pro mafiánskýho bosse, se kterým seděl ve vězení. A on se snaží z týhle hry dostat... což sebou nese dost velký obtíže. Hamilton napsal ultimátní noirovou bombu, která se skvěle čte, nikde nedrhne. Spolu s Barronovým Izájšem asi nejsympatičnější žánrový hrdina, na kterýho jsem za dlouhou dobu na ostrově s detektivkami a thrillery narazil. Pokud máte rádi kvalitní noir a thriller, tohle by nemělo chybět ve vaší knihovně.

3 31.08.2019

od Daniela Polanskyho jsem četl kdysi Léčbu ostrou břitvou... a nezaujalo mě to. Ale chtěl jsem tomuhle autorovi dát ještě jednu šanci, tak jsem zkusil Stavitelé... což je novelka, která se snaží předstírat, že je román. Ale přečtete ji vlastně za hoďku. A čtete se to dobře. Polansky do hlavní role obsadil zvířata - je to vlastně jako číst Blacksada hozenýho zhruba do doby Francouzský revoluce. Jsou to dost velký drsňáci, co mají ještě nevyřízený účty. Žádný veledílo se ve výsledku nekoná, ale na ukrácení času je to celkem fajn

1 31.08.2019

Fíha. To byla jízda. Ale vezmeme to postupně. Začnu u vzhledu. Už když jsem bral tuhle knížku do ruky, vybavila se mi definice pulpu z jednoho slavnýho filmu. Schválně z kterýho asi? ;) Obálka od Tomáše Kučerovskýho naprosto odpovídá obsahu, měkká vazba i formát jsou perfektní. O papíru nemluvě. Takhle přesně si představuju odpočinkovej pulp k pivu nebo skleničce whisky. Překladatelova přidaná hodnota - tohle je už druhá knížka z Gnómu, kterou jsem četl a zase jsem žasl nad tím, že si Jakub Němeček dal tolik práce s tím, aby některý narážky v textu uvedl do kontextu a vysvětlil je. To pro mě bylo dost příjemný osvěžení a čtení to jen zvelebilo. Knížka samotná - mám za sebou pár Barronových povídek, takže jsem tušil do čeho půjdu... ale zase mě odzbrojil Barronův perfektní jazyk. Cynismus, dialogy... jako kdyby Barron chodil na whisky s Hammettem a Chandlerem, kteří mu ukazovali, jak na to. Coleridge je pak dokonalej prototyp (anti)hrdiny drsný školy - žádnej elegán, ale chlápek s jizvama na duši, krví na rukách a láskou ke spravedlnosti a mytologii v srdci. Tahle knížka pak víc než detektivka je mytologickej příběh. Mytologickej příběh o zrozeni novýho parního válce(lečníka). Představte si Ramba hranýho Rockem hozenýho místo válečnýho filmu do žánru noirový detektivky a máte to. Příběh s tímhle vazounem příjemně odsýpá (byť by to mohlo být ve výsledku o něco kratší) a baví. Léto sice už pomalu odchází, ale tahle knížka se dá v klídku vychutnávat i na podzim. Tak ji nepropásněte. Jestli máte rádi věci jako Sin City, Skalpy, SoA, noir a drsnou školu, tady se budete tetelit blahem. Tohle je drsná škola drsná jak šmirgl papír... jako vypadlá z doby před sto - sto dvaceti lety, kdy tenhle žánr pomalu oblíkal první balení plínek. PS. pointa je naprosto skvělá

8 25.08.2019

To co, načal Petr Hugo Šlik před pár roky knihami Tajemství jeskyně pokladů a Ve staré cihelně se svítí, loni a letos dokončuje knihami Po stopách ztraceného syna a Záhada dračího klíče. Všechny 4 knížky fungují samostatně, ale jako celek jsou naprosto perfektní (a díky vývoji všech protagonistů si to člověk užije maximálně). Pamatuju si, že do týhle série jsem šel hlavně kvůli těm nádherným obálkám od Petra Morkese... ale z textu jako takových jsem byl nadšenej ještě mnohem mnohem víc a vlastně se z toho stala taková moje malá velká letní láska na čtení, u který jsem se vrátil do dětství. Šlikova série Klárov ukazuje, že dětská dobrodružná/detektivní literatura neskončila kdysi u Stínadel Jaroslava Foglara, ale žije i v roce 2019. Pro mě je svým způsobem Klárov taková nová verze Stínadel (byť třeba v tý temnosti šel Vojtěch Matocha u Prašiny mnohem dál). Je tu parta tří kamarádů, kteří jsou obyč/neobyč, před kterými se vždycky objeví nějaká záhada a oni jí chtějí přijít na kloub. A do toho se potýkají s trampotami dospívání. Asi nejsilnější příběh pro mě byl ve trojce - Po stopách ztraceného syna, kde autor ukazuje na to, jaká byla válka blbost a působí to tak dost retro a má to velký kouzlo. Ale uzavření série (Záhada dračího klíče) je pak dost silný. Karty se obrací, melancholie a smutek ze závěru celé série je dost silnej. Nemluvě o některých zvratech. A velký pravdě, že ty největší poklady se neskrývají ve zlatu a drahým kamení, ale v něčem úplně jiným. Moc bych si přál, aby v budoucnu přibyla ještě třeba pátá kniha (abych věděl, jak je to s mými oblíbenými třemi kamarády bylo dál), ale je pravda, že v nejlepším se má přestat. A tahle série končí opravdu na svým vrcholu. Petr Hugo Šlik to všechno uzavřel naprosto parádně a já se těším, na to, s čím přijde příště. Do tý doby se budu těšit na každý léto, kdy si tuhle sérii přečtu zas a znovu. Pokud pro děti sháníte skvělou dobrodružnou četbu, tady jste na správný adrese. Bylo skvělý být zase malým klukem. Vysekávám velkou poklonu a za odkazy na svatýho Františka, svatou Kláru, Trabandy, Roberta Křesťana (a Druhou trávu), Hemingwaye a Remarquea díky. A hlavně obří díky za nádhernou četbu.

4 22.08.2019

To co, načal Petr Hugo Šlik před pár roky knihami Tajemství jeskyně pokladů a Ve staré cihelně se svítí, loni a letos dokončuje knihami Po stopách ztraceného syna a Záhada dračího klíče. Všechny 4 knížky fungují samostatně, ale jako celek jsou naprosto perfektní (a díky vývoji všech protagonistů si to člověk užije maximálně). Pamatuju si, že do týhle série jsem šel hlavně kvůli těm nádherným obálkám od Petra Morkese... ale z textu jako takových jsem byl nadšenej ještě mnohem mnohem víc a vlastně se z toho stala taková moje malá velká letní láska na čtení, u který jsem se vrátil do dětství. Šlikova série Klárov ukazuje, že dětská dobrodružná/detektivní literatura neskončila kdysi u Stínadel Jaroslava Foglara, ale žije i v roce 2019. Pro mě je svým způsobem Klárov taková nová verze Stínadel (byť třeba v tý temnosti šel Vojtěch Matocha u Prašiny mnohem dál). Je tu parta tří kamarádů, kteří jsou obyč/neobyč, před kterými se vždycky objeví nějaká záhada a oni jí chtějí přijít na kloub. A do toho se potýkají s trampotami dospívání. Asi nejsilnější příběh pro mě byl ve trojce - Po stopách ztraceného syna, kde autor ukazuje na to, jaká byla válka blbost a působí to tak dost retro a má to velký kouzlo. Ale uzavření série (Záhada dračího klíče) je pak dost silný. Karty se obrací, melancholie a smutek ze závěru celé série je dost silnej. Nemluvě o některých zvratech. A velký pravdě, že ty největší poklady se neskrývají ve zlatu a drahým kamení, ale v něčem úplně jiným. Moc bych si přál, aby v budoucnu přibyla ještě třeba pátá kniha (abych věděl, jak je to s mými oblíbenými třemi kamarády bylo dál), ale je pravda, že v nejlepším se má přestat. A tahle série končí opravdu na svým vrcholu. Petr Hugo Šlik to všechno uzavřel naprosto parádně a já se těším, na to, s čím přijde příště. Do tý doby se budu těšit na každý léto, kdy si tuhle sérii přečtu zas a znovu. Pokud pro děti sháníte skvělou dobrodružnou četbu, tady jste na správný adrese. Bylo skvělý být zase malým klukem. Vysekávám velkou poklonu a za odkazy na svatýho Františka, svatou Kláru, Trabandy, Roberta Křesťana (a Druhou trávu), Hemingwaye a Remarquea díky. A hlavně obří díky za nádhernou četbu.

2 22.08.2019

Některé knihy v mojí soukromé knihovně to mají horší než jiné. Tak třeba Já legenda na přečtení čekala dlouhých 12 let. V roce 2007 knihu vydal Laser při příležitosti filmu v kině... film se mi tehdy docela líbil, tak jsem chtěl mít i předlohu (že si ji přečtu až za 12 let mě tehdy nenapadlo ani omylem). No a musím říct, že to je jiné. Film byl tehdy akční Hollywood... zatímco knížka jde úplně jinou cestou. Neveze se na vlně střílení upírů (kterou skvěle ovládá Blade), ale je pomalejší, možná trochu meditativní. Popisuje život chlápka, který je poslední člověk na Zemi a snaží se žít. A přežít. A rozjímá nad životem a smrtí. Nad tím, proč se nevrhnout mezi upíry a nenechat se kousnout. Líbily se mi popisy každodenní rutiny - poslouchání vážný hudby, čtení Stokera, kouření cigaret a popíjení whisky. A ačkoliv knížka ze začátku nevypadá moc dějově a na první pohled se vleče, ve skutečnosti postupuje rychle vpřed a pracuje s vývojem hlavního hrdiny. A všechno to míří k dost mrazivý pointě. Richard Matheson byl prostě kabrňák a Já legenda je jedna z věcí, která se člověku dostane pod kůži. A je to dobře. Těším se, že si někdy (třeba za dalších 12 let) přečtu knížku znovu. A třeba k tomu přidám i ty povídky, o který je knížka doplněná. Pokud jste ještě nečetli, neváhejte. Nakladatelství Argo vydalo před rokem "legendu" znovu. A třeba vedle jejich novýho vydání Draculy to vypadá naprosto úžasně

8 26.07.2019

vrátil jsem se po dlouhý době k týhle knížce od Leonarda Medka... protože léto je jako stvořený pro čtení hororů a dobrodružný literatury. Byla v tom určitá dávka nostalgie, pamatuju si, jak jsem to kdysi přečetl prakticky na jeden zátah a jak moc jsem z toho byl nadšenej. Jenže nostalgie je docela velká potvora. Pozůstatky Impéria, Peklo pod palmami a Nefritová necuke jsou strašně super. Ty texty sviští, míchá se tu dobrodružná (až pulpová) literatura s nadpřirozenem - lamie, severský bohové, čaroděj, co probodává lidem hlavy hřebíky... prostě paráda. Jenže pak se knížka přehoupne do druhý poloviny a začne to drhnout... Zlato ze Zipangu ještě jde, ale působí spíš jako výplň, Hora hrůzy už se docela slušně vlekla a Otroci opia by tam ani být nemuseli. Autor se tu snažil ke konci vytvořit dějovou spojnici v postavě čaroděje, ale moc mu to nevyšlo. Na druhou stranu ta retro atmosféra je parádní, Medek pro ni dostal opravdu hodně velkej cit a prodává ji po barelech. Na druhou stranu vlak mu ujel s hrdinou - drsňák Franta, co se o sebe musí postarat v drsným světě funguje ze začátku, ale pak už se v tomhle směru moc daleko nepohne.

2 23.07.2019

Pérák: Oko budoucnosti - přistupoval jsem k tomu s dost velkou skepsí... ale tohle je naprostej zázrak ;) českej komiksovej zázrak. Je v tom všechno - magie, šílený experimenty, spousta akce, český pověsti, náckové, odkazy na Indiana Jonese (Dobyvatelé ztracený archy) Krotitelé duchů a možná ještě další, který jsem nedokázal rozklíčovat. A taky je tam celá řada poct a odkazů - ať už v podobě originu, kterej odkazuje na Kapitána Ameriku, začátku, kde si hrdina tvoří oblek (Iron Man) anebo takovýho "epilogu", z kterýho sálá můj nejoblíběnější komiksovej Batman. Zkrátka a dobře láska ke komiksu a láska k zahraničním velkým vzorům je cítit z každý stránky. Ale zároveň je to svoje. Je to český, je to vtipný je to akční - prakticky od první do poslední stránky. Možná co dostává trochu na zadek je příběh a hrdinova motivace - ta vlastně proběhne ve zkratce, aby mohla spustit tu velkou akci, která se nezastaví. Ale šlape to a nenudí. Už dlouho mě takhle nic nebavilo. Crew si zaslouží velkej dík, že to vydala v nádherný úpravě. A pánům Mackovi a Koplovi nezbývá než držet palce, aby zase brzo vytvořili takhle něco velkýho. A třeba ještě dovalili Zázraka v jednom svazku. Něco mi říká, že Pérák byl jen taková malá ochutnávka.

1 09.07.2019

třetí sezení s Chandlerem a Marlowem. Tentokrát to odsýpalo o dost rychlejc než Sbohem buď, lásko má, ale bylo to asi stejně zmatečný. Na druhou stranu dýlka byla ale ok. Co mě ale tentokrát dostalo byla ta obrovská porce melancholie, která z Marlowa doslova prýštila. Ta doslova trumfovala i vtipný dialogy, kterýma oplývala dvojka. Konec sice nebyl tak mrazivý jako v případě předchozích dvou knížek, ale silný byl dost. A zdá se mi to, nebo Chandler opravdu rolí záporáků obsazuje ženy? Uvidíme, co přinese Dáma v jezeře

1 09.07.2019

Další (tentokrát třetí) dětská knížka přelouskaná tenhle týden. Tentokrát jsem si políčil na piráty. Ukradený poklad stojí na fajn nápadu, sympatický hrdince, jejím tatínkovi (kterej má účes jak Clark Kent) a jednom dobrosrdečným pirátským kapitánovi. Pavel Valach se vydal cestou ne úplně klasickýho dobrodružnýho příběhu o pirátech a do hlavní role obsadil holku /což ne asi úplně každej vezme/ ale mně se to líbilo a přišlo mi to fajn. A proč by hrdinou takovýho příběhu vždycky musel bejt kluk, že jo? :) Co si ale zaslouží vyzdvihnout jsou fakt parádní ilustrace Tomáše Chluda a jeho komiksový okna. Z mě spokojenost. Další ideální věc na letní čtení s dětmi :)

2 29.06.2019

Tohle je obrovský. Je to hřejivý, milý a zároveň šíleně smutný a melancholický. A hodně magický. Šedivý a zároveň barevný Co všechno se stane, když se jedenáctiletá Ema dostane poprvé do města a navštíví antikvariát... a nejen o tom je tahle kniha. Ema a kouzelná kniha v sobě parádně snoubí nádhernej text Petry Braunové a krásný ilustrace Evy Chupíkový (který navíc díky velkýmu formátu parádně vyniknou). A čte se to samo. Za mě jedna z nejlepších knížek, jaký jsem za poslední měsíce četl. Jako dělaný k hrnku horkýho kakaa. Určeno všem dětem od miminka až po staroušky.

3 28.06.2019

absolutní pohodovka. Lineární příběh s drakem, ze kterého kouzlo udělalo člověka a pak se s tím musel vypořádávat. Moc jsem si to užil, je to taková příjemná jednohubka, která se čte sama a nikde nedrhne. Nápad s proměnou a čokoládou mi přišel dost fajn. Je úžasný, že se takový pohádkový fantasárny ještě pořád píšou a vydávají. Na Draka s čokoládovým srdcem budu vzpomínat moc rád. K naprostý dokonalosti bych bral celostránkový ilustrace, ale na kvalitě, pohodovosti a hřejivosti textu to ale nic nemění. Snad to není první a zároveň poslední knížka od Stephanie Burgis v češtině. Byla by to fakt škoda. Pokud sháníte pro děti čtení na prázdniny, tak vřele doporučuju. Zítra si musím koupit čokošku

1 27.06.2019

moje tour s Chandlerem a Marlowem pokračuje. A asi to nebude jedna z mých nejoblíbenějších knih jako Hluboký spánek (na tom je prostě něco, díky čemu mě ta knížka pokaždý baví) Jasně, je to fajn nahláškovaný, Phill Marlowe je prostě Phill Marlowe a Chandlerovy popisy mě zase dost bavily a začátek je skvěle rozehranej. Jenže pak se do toho zamotá případ s vydíráním a další vražda a člověk začíná mít místy pocit, že potřebuje mít kompas (ne-li rovnou mapu), aby se v tomhle labyrintu vyznal a uvědomil si, co k čemu patří. Naštěstí se to ale zlomí, Chandler dodá efektivní scénu z léčebny a hlášku: "Dokaž, že si dost chlap a obleč si ty kalhoty" a pak už to sviští dost příjemně k finále, kde se to všechno spojí dohromady, vysvětlí a... a hlavně to finále je fakt velká pecka.

motýle je teď v kurzu ;) a tenhle má navíc úžasnou obálku od Lubomíra Kupčíka a napsal ho Ondřej S. Nečas. Byl jsem na to dost zvědavej, protože se mi líbily případy Hejtmana Ambrože, Nečasovy příspěvky do Kladiva mě v dávných dobách hodně bavily a... autorovi prostě detektivka sedla a já byl zvědavej, jak si s ní poradí, když nebude mít k ruce fantasy prvky... a poradil si s tím dost šalamounsky (protože stejně jako Juraj Červenák) zvolil hřiště v podobě historický detektivky, kde se dá operovat s pověrčivosti lidí... takže najednou máme na scéně báchorku o víle, co likviduje všechno živý, co hejbe. Což je v totální rozporu s aristotelskou logikou, kterou vyznává Mojmír Mráz (hlavní vyšetřovatel knížky). Co se nedá týhle knížce upřít jsou tři věci. 1) čtivost - nemáte problém knížku slupnout jako malinu za jedno odpoledne (nedoporučuju brát na dlouhou dovolenou), 2) cit pro atmosféru - ta je opravdu ale opravdu úžasná a dodává knížce potřebnou šťávu) 3) finále a zvraty - jo, v tomhle mě ta knížka fakt rozsekala a cokoliv prozradit by bylo zločinem, ale už jen kvůli tomu fakt doporučuju knížku přečíst. S čím jsem ale mě problém byly postavy - podobně jako u Hejtmana Ambrože i tady se pracuje s týmem vyšetřovatelů - Mojmír Mráz a jeho tři pomocníci. A ani jeden z nich mě fakt nebavil. Mráz je jednookej chlap, co si vyřezává figurky... cítil jsem v tom trochu snahu, aby to byla (možná) taková trochu drsnější obdoba Viléma z Baskervilu (co používá i meč), ale prostě ten chlap mě nebavil. Jak u něj tak u zbytku tý party mi chyběla určitá chemie (a něco čím by se mi trochu zapsali pod kůži), která je u Steina, Barbariče (a Jaroše). I přes to je ale Noční motýl pohodová detektivka, která se topí v mrtvolách. Uvidíme, co přinesou další díly. Třeba to bude příště i trochu nosnější tým pátračů, na který se budu příště těšit.

5 22.06.2019

přečteno opět po dvou letech. Za týden. Tentokrát mě to bavilo hodně, přistihl jsem se, že se těším na to, až se ke knížce budu moct na chvíli vrátit. Ale zase mě to nebavilo tolik jako kdysi. Geralta jsem měl zafixovanýho roky jako totálního borce, tady mi ale přišel docela nevýraznej (vlastně neměl ani tolik prostoru) a příběhově je to několik pospojovaných povídek, což nevadí, protože je to udělaný celkem zručně. Co se mi ale líbilo hodně, byly vztahy čarodějek k Ciri, to se povedlo hodně. A co zůstalo pořád stejný, to byl Sapkowskiho smysl pro humor, u scén s trpaslíky jsem se smál od ucha k uchu. Byť je pravda, že Abercrombie nebo Martin jsou o dost větší cynici. Jsem zvědavý, co Čas opovržení.

4 15.06.2019

Ty vole, ty vole, ty vole... tomu říkám Tb. Nebo jinak - totální bomba. Martin Goffa do toho řeže od první do poslední stránky. První půlka (tj. prst na spoušti super) ale tohle má ještě větší grády. Utahuje se to pomalu jako smyčka, až nakonec dojde k uškrcení. Už od Dítěte v mlze (ale možná od Plaváčka - ještě jsem pořád nečetl), Goffa nepíše klasický detektivky o vyšetřování vražd, ale něco čemu říkám takový osobní dramata ze světa zločinu... kterýma se vždycky projde jeho hlavní hrdina Miko Syrový. A dost ho to zasáhne. Jako pěst (vyztužená boxerem) na solar. A je dobře, že píše tohle. Protože to píše dobře a umí to. A navíc ten jeho bombovej styl, kterej je od knížky lepší. Do teď jsem za nejlepší Goffu knížku měl Štvanici, ale Úhel pohledu ji sráží o stupínek níž. A ten konec... brrr... Absolutní spokojenost. S knihou. Goffa je pro mě král.

15 02.06.2019

V poslední době čtu hodně dětský knížky. Se jménem Patrick Ness už jsem setkal, ale nic jsem od něj nečetl. Až do teď. Do knihkupectví připlula jeho nová knížka A oceán byl naší oblohou. A to je dobrý. Moc dobrý. Kniha vyprávěná velrybou variující slavnou klasiku Bílá velryba je román o životě, umírání. Proroctvích (a o tom, že by se jim nikdo neměl nechávat slepě unášet). Je to román o životě pod vodou, který je stejně hodnotný jako ten nad vodou. Je to příběh o člověku a o zvířeti. A o tom, že největší strachy si vytváří bytost sami v sobě. Je to román úžasně napsaný plný nádherných obrazů od Roviny Cai. Tohle se možná zapíše jednou mezi klasiku.

4 18.05.2019

Kelly Barnhill napsala nádhernej příběh na pomezí pohádky a fantasy. Příběh o dětský nevinnosti a dospělácký tvrdohlavosti. Je to hodně poetický, tajemný. O magii slov. A vzpomínal jsem při tom na Neila Gaimana. Krása. O obálce nemluvě. A poslední odstavec? Fakt síla. Myslím, že na čtení před spaním dětí je to jako šitý.

1 04.05.2019