Páté srdce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V roce 1893 se slavný detektiv Sherlock Holmes a spisovatel Henry James vydávají do Ameriky, aby rozluštili záhadu svázanou se sedm let starým úmrtím Clover Adamsové, manželky váženého historika Henryho Adamse (jehož rodina dala Spojeným státům dva prezidenty). Podle všeho se za údajnou Cloveřinou sebevraždou skrývá mnohem více, než by se na první pohled zdálo. A dokonce by se mohlo jednat o násilný čin související se záležitostmi státního významu. Tou dobou se Holmes právě nachází uprostřed tříletého období po událostech u Reichenbašských vodopádů, během něhož ho Londýňané považují za mrtvého. Holmes svou smrt předstíral, neboť pomocí vlastních dedukčních schopností dospěl k závěru, že je pouhou fiktivní postavou. Tohle zjištění pro Henryho Jamese představuje celou řadu dalších problémů: je-li jeho spoluvyšetřovatel pouhým dílem fikce, co to dělá z něj? A co si má mistrovský vypravěč počít se zlověstnou silou – nesoucí možná jméno Moriarty –, která je nejspíš ze stínů všechny ovládá?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304720/pate-srdce-sBr-304720.jpg 4.172
Žánr
Literatura světová, Detektivky, krimi, Thrillery
Vydáno, Mystery Press
Orig. název

The Fifth Heart, 2015

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Kniha Páté srdce

Přidat komentář
Ondra519
06. listopadu

Pár čísel na úvod. Celkem 563 stránek včetně epilogu. Váha 2 a půl kila. Čili je to pěkná bichle.
Kniha odkazuje na původní příběhy Sherlocka Holmese. Vzhledem k tomu, že mám Doyla celkem načteného, tak jsem je přivítal. Pokud někdo nicméně Holmese hodnotí pouze na základě dvou filmů s Robertem Downey Jr., bude trochu mimo. Možná trochu více (mimochodem na příští rok se chystá třetí díl).
Odkazy upozorňují na očividné nesmysly, nelogické nedorazy v jednotlivých původních příbězích. Co přesně k tomu autora vedlo, si nejsem jistý. Chtěl autor vymezit rozdíl mezi literární postavou a existencí opravdového hrdiny? Sherlock tyto rozpory vysvětluje, posouvá je vstříc realitě. Musím uznat, že celková myšlenka je originální. Celou knihu chápu jako oslavu Sherlocka Holmese, jeho typické prvky jsou zřetelně vidět. Pro tentokrát nemá Sherlock k ruce svého Watsona, autor mu sehnal jiného (světoznámého spisovatele).
První část knihy je celkem nudná a na rovinu, moc jsem ji nepochopil. Poté se příběh slibně rozjíždí. Zažijeme krvavou rvačku o život, na Sherlocka hodně netradiční. V tuto chvíli je asi nejvíce snaha o to, ukázat velkého detektiva realističtějšího, více ho přiblížit drsnému boji o přežití s podvratným živlem.
V knize jsou pasáže plné humoru, musím říci, že jsou hodně povedené. V příběhu se tu na kratší, tu na delší dobu objevují historicky známé postavy. Ať už jsou to politici, nebo spisovatelé. Delší pasáž je věnována třeba Marku Twainovi (a to jsem jistě řadu dalších přehlédl, nebo nepoznal). Mně z toho plyne, že autor hodně čte. V jedné větě se mihne i Hercule Poirot, co by začínající nadějný belgický policista (takto detektiv skutečně svoji kariéru detektiva začínal - samozřejmě v díle Aghaty Christie). Belgického detektiva použiji jako oslí můstek pro zápletku. Čekal jsem více. Překvapivého odhalení na konci knihy se čtenář dočká, ale je tak trochu očekávané. S tímto si mohl autor trochu více vyhrát.
Kniha se čte dobře, je celkově umně poskládaná. Nicméně je třeba konstatovat, že literárně odpovídá stylu Conana Doyla (nebo Watsona, jak z knihy vyplývá). Nereflektuje současný styl - snahu o kratší věty a rychlejší spád. Pokud jsou v knize dialogy, tak jsou košaté, rozvité souvětí plné vzletných přirovnání. No, aby také ne, když se spolu baví spisovatelé.

Celkově povedený kousek.

dadaaaaa
31. května

Knížku jsem si pořídila s nadějí a očekáváním, které zaručuje ,,X" případů, které kdy řešil Sherlock Holmes pod taktovkou Arthura Conana Doyla. Bohužel jsem po přečtení tuto knihu zařadila do děl přiživujících se. Tím mám na mysli knihy, kdy autor odebere základ od již (někdy i dávno) vydaného díla. Přijde mi, že tento fenomén se docela dost rozšiřuje.
No jak už zde bylo níže popsáno - sir Holmes použit na prezentaci americké historie, které je tam opravdu hojně.......... škoda, kdyby bylo přiměřeně, tak snad, ale takto bohužel.
Pokud by si někdo chtěl udělat vlastní obrázek, tak nabízím knihu, které se na každou stránku sáhlo jen jednou.


kap66
23. dubna

K Simmonsovi jsem vstoupila zadními vrátky, která mi otevřel Joe Kurtz. Od něho k Pátému srdci, to bylo jako přesednout z raketoplánu do kočáru. A i když vidím podle komentářů, že některým připadal zapřažený kůň utahaný a kulhavý, já si brzy udělala pohodlí a sledovala z oken kočáru Simmonsův konec 19. století s potěšením.
Skvělý odpich: skutečný, umělecky vyprázdněný žijící spisovatel, toužící po nežití, se setkává se skutečnou literární postavou, která se obává, že je - literární postava.
19. století vyžaduje i svůj styl, řekla bych neuspěchanost, takže mě tady opravdu nenudilo nic: konverzace a hostiny ve vyšší společnosti, zbraně a drogy, američtí prezidenti včetně jednoho budoucího, anarchisti, atentátníci, Holmesovo vyšetřování, literatura a další umění, záměrná dějová klišé (záchrana „spadlá z nebe“), láska. Všechno dokonale propojené. A vysvětlení „skutečnosti“ fiktivních postav je jedna z nejhezčích poct beletrii a jejím hrdinům, jakou jsem četla.

jarynek
13.10.2019

Zajímavé pojetí Sherlocka. Stejně jako mnozí další si dokáži představit, že by kniha měla poloviční rozsah a byla by to příjemná akční detektivka. Na druhou stranu takových knih můžete najít nemálo. Také jsem se párkrát přistihnul, jak si říkám, proč v knize nějaká pasáž je a že jde o zbytečné natahování, ale ve finále to beru jako umně vytvořenou fresku života určité americké vrstvy na konci 19. století. Určitě mi uniklo spoustu reálií, s nimiž by byl čtenářský zážitek o to více umocněn, ale i tak to bylo zajímavé čtení. Neznám styl psaní Henryho Jamese, ale asi tam někde bych čekal, že má styl vyprávění kořeny. Jednu hvězdu tedy nakonec ubírám především kvůli konci, který mi při porovnání s celým rozsahem knihy přišel hodně úsečný a bez jakéhokoliv zvratu a většího překvapení.

Praevka
03.08.2019

Přečíst tuhle knihu byla fuška. Ne snad pro ten počet stránek, ale pro ty nekonečné pasáže, které člověku netknutému americkými reáliemi prostě nic neříkají. Pokud by se rozsah knihy zredukoval pouze na ty části, které obsahují nějaký děj, byla by kniha méně než poloviční. Navíc by byla záživná a nemusela bych se do jejího čtení nutit. A upřímně - nalákat čtenáře na existenční nejistotu slavného SH a posléze této problematice v knize věnovat ani ne 5 stránek - to není fér.

QEDS
08.01.2019

Mám velice rád Sherlocka Holmese jako postavu. Autor si s detektivem velice pěkně vyhrál a nechal mu všechny jeho vlastnosti, které známe. Zařadit vedle Holmese jinou postavu než Watsona byl skvělý nápad od kterého jsem nejprve nic nečekal a po té jsem byl velice mile překvapen. Snad jen konec knihy by mohl obsahovat delší děj. Přišlo mi to až velice rychle utnuté na to jak autor dokáže barvitě popisovat. Na druhou stran nemám knihy, ve kterých autor popisuje mnoho vedlejších věcí rád, ale v této knize mi to vůbec nevadilo.

evickakyticka
15.05.2018

Sherlocka Holmese jako postavu mám vcelku ráda - nebo spíš nevadí mi, ale nevyhledávám jej. Od Henryho Jamese jsem nic nečetla. Zato Dana Simmonse znám. Vždy je to s jeho knihami jako na houpačce, buď jsou skvělé (Terror) nebo nedočtené a nudné (Továrna křiváků). Tady to bylo zase tak napůl. Pasáže, kdy jsem se bavila střídaly ty nudné. Konec už byl utrpení. Děj mě nezaujal, zdálo se mi, že je tam moc omáčky, která mi nechutná. Velmi slabé hodnocení tři mínus...

Stenar
21.04.2018

Kniha se hodnotí poměrně obtížně, neboť na ni lze nahlížet různými hledisky. Pro "holmesology" bude bezpochyby luxusní sousto. Simmons si dal práci se studiem Watsonova (pardon, Doyleova) díla, a současně měl odvahu uhnout z vyjetých kolejí otrockých epigonů. Jeho Sherlock má zcela jinou minulost, částečně i naprosto odlišný charakter, přesto dokonale zapadá jak do obrazu "kanonického", tak autorova nového. Tohle rozhodně nemohlo být snadné, a je to jasný důkaz Simmonsova literárního génia. Bez ironie.

Na námitkách vznesených níže je ovšem též dost pravdy. Zatímco první třetina románu, kde se ještě drží "dialogová" a "dějová" složka v rovnováze, se přímo hltá, ať už v Sherlockově drogové výpravě, nebo popisu tibetského dobrodružství, ve druhé polovině se "Páté srdce" vleče. Simmons jde v podstatě stejnou cestou jako Newman v "Anno Dracula," když nechává Sherlocka a jeho lehce nedobrovolného Watsona setkávat se s mnoha významnými literáty i politiky své doby, jen to hraje na vyšší a vážnější úrovni. Jenže zatímco Newman trousí zábavné hříčky, Simmonsovy večere v ušlechtilé gentlemanské společnosti se brzy přejí a ústřední zápletka začne působit jako doplněk k tlachání. Ano, pro znalce historie nebo americké literatury, to bude nejspíše mnohem úchvatnější. Pro většinu čtenářů však nikoliv. To platí i o osobě Henry Jamese, kterou má sice autor také dokonale zvládnutou, ale co je to platné, když se k nějaké pořádné akci dostane až téměř před koncem.

Nakonec tu máme rovinu detektivní a téměř mystickou v podobě Sherlockových pochybností o vlastní identitě, nebo spíše realitě. Na rovinu, neohromilo mne to tolik, jako jiné, byť nápad je bezpochyby zajímavý a představa Holmese konzultujícího s dalajlámou prostě sladká. Rovněž případ založený na skutečné události, kde se nic, ale naprosto NIC neděje pouhou náhodou, je vymyšlen dobře, ale finále přesto působí zbrkle. Konflikt Holmese s Lucanem Adlerem se dal "osolit" ještě mnohem víc.

Co tedy s tím? Osmdesát procent je asi málo, sto zas nekriticky moc. Ale vzhledem ke své nevyléčitelné holmesofilii se nakonec k té stovce přikloním.

P.S.: A kdo neodhalil tajemství profesora Moriartyho aspoň třicet stran před koncem, nezaslouží si svoji loveckou čapku ani dýmku! ;-)

1

Doporučujeme

Smrtící DNA
Smrtící DNA
Osmnáct pod nulou
Osmnáct pod nulou
Přízrak
Přízrak
Zloba
Zloba