Páté srdce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V roce 1893 se slavný detektiv Sherlock Holmes a spisovatel Henry James vydávají do Ameriky, aby rozluštili záhadu svázanou se sedm let starým úmrtím Clover Adamsové, manželky váženého historika Henryho Adamse (jehož rodina dala Spojeným státům dva prezidenty). Podle všeho se za údajnou Cloveřinou sebevraždou skrývá mnohem více, než by se na první pohled zdálo. A dokonce by se mohlo jednat o násilný čin související se záležitostmi státního významu. Tou dobou se Holmes právě nachází uprostřed tříletého období po událostech u Reichenbašských vodopádů, během něhož ho Londýňané považují za mrtvého. Holmes svou smrt předstíral, neboť pomocí vlastních dedukčních schopností dospěl k závěru, že je pouhou fiktivní postavou. Tohle zjištění pro Henryho Jamese představuje celou řadu dalších problémů: je-li jeho spoluvyšetřovatel pouhým dílem fikce, co to dělá z něj? A co si má mistrovský vypravěč počít se zlověstnou silou – nesoucí možná jméno Moriarty –, která je nejspíš ze stínů všechny ovládá?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/304720/pate-srdce-sBr-304720.jpg 463
Žánr:
Detektivky, Thrillery
Vydáno:, Mystery Press
Orig. název:

The Fifth Heart (2015)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (25)

Kniha Páté srdce

Přidat komentář
QEDS
08. ledna

Mám velice rád Sherlocka Holmese jako postavu. Autor si s detektivem velice pěkně vyhrál a nechal mu všechny jeho vlastnosti, které známe. Zařadit vedle Holmese jinou postavu než Watsona byl skvělý nápad od kterého jsem nejprve nic nečekal a po té jsem byl velice mile překvapen. Snad jen konec knihy by mohl obsahovat delší děj. Přišlo mi to až velice rychle utnuté na to jak autor dokáže barvitě popisovat. Na druhou stran nemám knihy, ve kterých autor popisuje mnoho vedlejších věcí rád, ale v této knize mi to vůbec nevadilo.

evickakyticka
15.05.2018

Sherlocka Holmese jako postavu mám vcelku ráda - nebo spíš nevadí mi, ale nevyhledávám jej. Od Henryho Jamese jsem nic nečetla. Zato Dana Simmonse znám. Vždy je to s jeho knihami jako na houpačce, buď jsou skvělé (Terror) nebo nedočtené a nudné (Továrna křiváků). Tady to bylo zase tak napůl. Pasáže, kdy jsem se bavila střídaly ty nudné. Konec už byl utrpení. Děj mě nezaujal, zdálo se mi, že je tam moc omáčky, která mi nechutná. Velmi slabé hodnocení tři mínus...

Stenar
21.04.2018

Kniha se hodnotí poměrně obtížně, neboť na ni lze nahlížet různými hledisky. Pro "holmesology" bude bezpochyby luxusní sousto. Simmons si dal práci se studiem Watsonova (pardon, Doyleova) díla, a současně měl odvahu uhnout z vyjetých kolejí otrockých epigonů. Jeho Sherlock má zcela jinou minulost, částečně i naprosto odlišný charakter, přesto dokonale zapadá jak do obrazu "kanonického", tak autorova nového. Tohle rozhodně nemohlo být snadné, a je to jasný důkaz Simmonsova literárního génia. Bez ironie.

Na námitkách vznesených níže je ovšem též dost pravdy. Zatímco první třetina románu, kde se ještě drží "dialogová" a "dějová" složka v rovnováze, se přímo hltá, ať už v Sherlockově drogové výpravě, nebo popisu tibetského dobrodružství, ve druhé polovině se "Páté srdce" vleče. Simmons jde v podstatě stejnou cestou jako Newman v "Anno Dracula," když nechává Sherlocka a jeho lehce nedobrovolného Watsona setkávat se s mnoha významnými literáty i politiky své doby, jen to hraje na vyšší a vážnější úrovni. Jenže zatímco Newman trousí zábavné hříčky, Simmonsovy večere v ušlechtilé gentlemanské společnosti se brzy přejí a ústřední zápletka začne působit jako doplněk k tlachání. Ano, pro znalce historie nebo americké literatury, to bude nejspíše mnohem úchvatnější. Pro většinu čtenářů však nikoliv. To platí i o osobě Henry Jamese, kterou má sice autor také dokonale zvládnutou, ale co je to platné, když se k nějaké pořádné akci dostane až téměř před koncem.

Nakonec tu máme rovinu detektivní a téměř mystickou v podobě Sherlockových pochybností o vlastní identitě, nebo spíše realitě. Na rovinu, neohromilo mne to tolik, jako jiné, byť nápad je bezpochyby zajímavý a představa Holmese konzultujícího s dalajlámou prostě sladká. Rovněž případ založený na skutečné události, kde se nic, ale naprosto NIC neděje pouhou náhodou, je vymyšlen dobře, ale finále přesto působí zbrkle. Konflikt Holmese s Lucanem Adlerem se dal "osolit" ještě mnohem víc.

Co tedy s tím? Osmdesát procent je asi málo, sto zas nekriticky moc. Ale vzhledem ke své nevyléčitelné holmesofilii se nakonec k té stovce přikloním.

P.S.: A kdo neodhalil tajemství profesora Moriartyho aspoň třicet stran před koncem, nezaslouží si svoji loveckou čapku ani dýmku! ;-)

Corso
12.02.2018

Vsetko podstatne tu uz bolo napisane. Za mna, Dan Simmons nie je nic co by som v buducnosti chcel znova skusat citat. Toto je prva kniha od neho a fakt som sa dal nachytat na Sherlocka Holmesa. Mat to 250-300 stran, a fakt ist po dejovej linii, mohlo to byt fajn. Takto je to len "onania" autora. Dokazal som prist po stranu 175... trufam si tvrdit ze ak by na konci bol aj genialny zvrat a point cele vrece, nevynahradilo by mi to strateny cas. A to som sa chystal ze ak toto zvladnem, skusim preslavny Hyperion.
PS: Hemingway by toto dal na 180 stran a King na 900 ale boli by citatelnejsie. A Neil gaiman by nam to naserviroval aspon s peknymi ilustraciami. Aby nedoslo k omylu, ja netvrdim ze je to slaba literatura. Akonahle sa DS rozhodne posunut dej niekam dalej, je to ctive, dobre napisane. Ale... ja tieto knihy volam "nemocnicna kniha". Lebo su situacie v zivote kedy potrebujete hrubu knihu a mate velaaaa casu, a neda sa nic ine robit, a potrebujete zamestnat mysel. Napr nemocnicne lozko, napr ked vam na dovolenke 14 dni leje a tak.

Air15
01.01.2018

Sherlock Holmes, Dan Simmons ani samotná zápletka neospravedlňuje 560 stran tohohle úmorného čtení. Je to prostě špatně. Celé je to jen autorova nafouknutá exhibice, obsahující rozvleklost děje, nic neříkající a děj nikam neposouvající scény, ba celé kapitoly. Nudil jsem se, a to je u detektivky docela zásadní problém. U Simmonse je vidět, že spíš než na záhadu se pokoušel čtenáři předložit panoramatický pohled na USA konce 19. stol., proto jsou zde ty odkazy na všechny tehdejší osobnosti a reálie viz Marka Twaina, Roosvelta, Kruppovu továrnu, Chicagskou výstavu, Sedícího býka a já nevím co ještě. Simmons s tím má zkušenosti, např. z jeho knihy Terror, Drood nebo Black Hills, jenže tady je děj tak slabý, že prostá kulisa světa křičí: „Nemám o čem vyprávět, ale chtěl jsem napsat román o Henry Jamesovy a Holmesovi. Tak tady to máte!!!“. Ano, některé scény nebo pasáže nejsou špatné, ale mezi tím je spousta vaty, která pro děj, jako takový nemá žádný význam. Být redaktorem, tak mu těch 200 stran klidně seškrtám a v klidu si to obhájím.

tartan
07.12.2017

Simmonsova rozpačitá pocta najslávnejšiemu súkromnému detektívovi v dejinách. Takmer 600-stranová kniha je však skôr prehliadkou autorových encyklopedických vedomostí o slávnych literárnych a politických osobnostiach a reáliách z konca 19. storočia v USA, než fungujúcou detektívkou. Tá takmer zaniká na pozadí nepochybne fascinujúcich, ale so samotným vyšetrovaním veľmi nesúvisiacich rozhovorov, udalostí a opisov známych osobností (za všetkých spomeniem Marka Twaina a budúceho prezidenta Theodora Roosevelta, ich vstupy sú skutočne strhujúce). Najfascinujúcejšie je však spojenie Holmesa s jeho novým watsonom, ktorým nie je nikto menší ako slávny americký spisovateľ Henry James. Nie je to spojenie náhodné, súvisí s Holmesovým vyšetrovaním jedného starého prípadu (samo)vraždy a snahou zabrániť pripravovanému atentátu na amerického prezidenta počas otvorenia Svetovej výstavy v Chicagu. Nikoho zrejme neprekvapí, že oba prípady spolu úzko súvisia. Naťahovaný príbeh vo finále trochu zachraňuje pár prekvapivých zvratov, ktoré zdanlivo dokonale logicky završujú túto prekombinovanú literárno-historickú mystifikáciu. Byť to o polovicu kratšie, bolo by to perfektné. To by sa tam však na druhej strane nezmestilo toľko zaujímavostí z histórie, literatúry a vôbec všetkého možného. Tak si vyberte...

Holmes se napjatě usmál. "Zjistil jsem, pane Jamesi," řekl a naklonil se o něco blíže, "že nejsem skutečný. Jsem... jak by to formuloval člověk vašeho literárního formátu? Důkazy mě neomylně přivedly k odhalení, že jsem literární konstrukt. Smyšlenka jakéhosi inkoustem zamazaného pisálka. Fiktívní postava."

majka11
05.10.2017

přinesla mi zklamání, byla zbytečně zmatená a děj nejdříve rozvláčný ke konci skokem ukončen a vše najednou vyřešeno

Michonne
21.09.2017

Velká, mohutná, s krásným přebalem, jinak řečeno pokud patříte k milovníkům papírových pevně vázaných knih, zaujme Vás tahle na první pohled. Průběh možná trochu akčnější než jsme zvyklí... odhalující skutečnost, která tak trochu mění podstatu našeho detektiva. Možná oželíte zamlžený Londýn a s chutí se vydáte do Ameriky, možná budete postrádat Watsona, možná si oblíbíte Henryho Jamese, společníka v zástupu. Zajisté ale budete napnutí, jak tenhle zamotaný příběh skončí!