rasputin komentáře u knih
První Remarquova kniha, kterou jsem kdy četl. Pocity z ní bych nazval "Střet emocí". Tenkrát jsem plakal......
Knihu jsem četl dřív, než jsem viděl film. Vůbec jsem netušil, co to je za knihu a o co tam jde. Překvapení bylo veliké, nadšení neutuchající a následné zklamání obrovské, když jsem knihu dočetl a musel jsem se vrátit ze středověku zpět do reality všedních dnů.
Zaznívají hlasy, že kniha nemá děj, nebo že děj knihy nemá spád apod. Stařec a moře však není příběh plný zvratů. kdy se za jeden den přihodí hrdinovi tolik věcí, jako někomu za půl života, jak je tomu zvykem v severských detektivkách nebo Scortiových katastrofických příbězích. Stařec a moře je hluboká a silná myšlenka, která vypráví o člověku. Kdo čekal něco jiného, musí být zklamán. Já osobně jsem přesvědčen, že Nobelovu cenu získal právem.
Skvělý popis, skvělé myšlenky, výborně vystižená atmosféra. Na někoho to může působit táhle a zdlouhavě, ale je to autor, který se narodil před dvěmy sty lety ve staré Anglii a tehdy se ještě nikam nepospíchalo. Není to kniha do metra, kde je spousta rušivých elementů, je to kniha na dlouhé zimní večery, ke krbu, s hrncem čaje nebo sklenkou dobrého červeného vína.
"Představte si, že byste ze svého života vyškrtli jeden určitý den, a uvažte, jak rozdílně by se byl utvářel jeho běh. Postůj, oko, jež toto čteš, a zamysli se na okamžik nad dlouhým řetězem ze železa nebo ze zlata, z trní nebo z květů, který by tě nikdy nebyl spoutal, nebýt toho, že jeho první článek ukul jeden památný den!"
Kmentova nejslabší kniha. Je přeci jen vidět, že byla první. Je však možné, že kdybych knihu četl v roce 1.vydání, byl by můj názor jiný. Bojím se, aby ostatní Kmentovy knihy (přečetl jsem všechny jedním dechem) nedopadly po pár letech podobně.
Malého Prince jsem poprvé četl v pětatřiceti. Nemohl jsem pochopit, co všichni mají na nějaký přiblblý pohádce. Netušil jsem, jak jsem se spletl. Je to naprosto geniálně napsané. Teď je mi 39 a Malého Prince jsem četl ještě třikrát.
Pro někoho lepší Hypnotizér, pro někoho Paganiniho smlouva, pro dalšího Svědkyně ohně. Někdo raději tvarohové koláče, někdo zase povidlové. Jisté je jedno. Všechny tři knihy, jako jeden celek působí bezvadně. Knihy mají spád, člověk se neztrácí ve složitém ději a množství postav a hlavně Joona Linna (já to čtu jako línej jůna) je docela sympaťák.
Pro někoho lepší Hypnotizér, pro někoho Paganiniho smlouva, pro dalšího Svědkyně ohně. Někdo raději tvarohové koláče, někdo zase povidlové. Jisté je jedno. Všechny tři knihy, jako jeden celek působí bezvadně. Knihy mají spád, člověk se neztrácí ve složitém ději a množství postav a hlavně Joona Linna (já to čtu jako línej jůna) je docela sympaťák.
Děsivá kniha. Kniha by měla být zařazena do seznamu povinné četby.
Prvních sto stránek jsem se musel přemáhat a trochu mě to nudilo. Zbytek jsem přečetl za týden a hvězdiček bych dal klidně 6.
Ani nevím proč jsem knihu začal číst. Nejsem moc velkým příznivcem sci-fi, ale rozhodně toho nelituju.Je to jedna z těch knih, ke kterým se po čase rád vracím a přečtu si je znovu.
Na této knize mě jen mrzí, že je tak krátká. Krásné pohodové čtení..........
Díky Hroznům hněvu jsem Steinbeckovi a jeho mistrovskému popisu naprosto propadl. Díky Johnu Steinbeckovi jsem si uvědomil, že se opravdu nemám špatně.
Tato kniha patří mezi ty, díky nimž chodím do práce nevyspalý, protahuji si pauzy na oběd, nesleduji zprávy a televizi vůbec a hledám sto a jeden důvod, proč nedělat nic jiného a proč si zrovna číst.