rakytnik komentáře u knih

Když za mnou v 1. ročníku na VŠ přišel švagr a zeptal se: Už jsi četl Harryho Pottera?" a následně ještě dodal, že je to pohádka o malém kouzelníkovi, myslel jsem, že se dočista zbláznil. Dnes už si to nemyslím. Příběh Harryho prostě musí zaujmout každého od 1 do 99 let.

11 08.02.2013

Jako rodák z kraje jen kousek vzdáleného se nestačím divit jaká souhra lidí s přírodou existovala. Jak malebně se dá popsat kraj drsný, a přesto nádherný. Každý popis větru, bouřky, deště v podání paní Tučkové opravdu pocítíte na vlastní kůži.

V některých situacích pravda tuhne krev v žilách, když čtete záznamy StB a nestačíte se divit co vše bylo v té době možné. Dnes tato "historie" často odsuzovaná mě nutí přemýšlet nad tím, zda se opravdu dnešní "moderní" svět liší a nebo ne? Zda je člověk svodobnější?


Na závěr jedna krásná věta k zamyšlení:
"Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidi kolem tebe, směřuješ k tomu, ať chceš nebo ne.

8 13.04.2013

Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem,aby to byla krásná literatura.

ZDENĚK SVĚRÁK


.... povedlo se, je to krásná literatura §;○)

6 27.12.2013

Tak touto knihou u mne čtečí mánie začala. Je zde spousty otázek: Jako třeba co se stane, pokud lidstvo přijde o tak běžný smysl jako je zrak. Přemýšleli jste nad tím? Jestli ne, tak vřele doporučuji přečíst.

6 03.02.2013

Nádherná kniha o hledání ...

"Lidská srdce nepojí v jedno jen mír a harmonie. Spíš je mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru."

Jsou lidé na malém městě osoby černobílé? Věřím, že ne! Spíše se jedná o přehlídku 50-ti odstínů šedi v reálném provedení. Musím říct, že jsem po ukončení geniální fantasy ságy byl trochu skeptický. Bylo to ovšem zbytečné.

Kniha prázdné místo ve vás po jejím dočtení zanechá prázdných míst hned několik. Dalo by se říct, že příběh popisuje tragédii všedního dne, která většinu z nás bohužel nechává lhostejnou k okolí.

Vyvrcholení knihy v podobě posledních 50-ti stran už nelze zbrzdit ani zastavit v překotném pádu s těžkým zadostiučiněním a pocitem viny, který je v každém z nás.

5 05.05.2013

Čistá japonská deprese v komprimovaném stavu.
Přesto se nelze nenajít ve spoustě okamžicích; nelze se odprostit od pocitů hlavních postav.
Murakamiho zbožňuju.

5 08.02.2013

Strasti i slasti dospíváni v naprosto autentickém duchu.

Každý kdo přečte tuto knihu se nevyhnutně musí alespoň v myšlenkách vrátit do tohoto období svého života.

Humor s jakým Taylor dokáže popisovat je téměř uhrančivý.

Myslím si, že se jedná o velmi kvalitní tajemné dílko o cestě a hledání sebe sama. Pro mne byla o to více tajemná, protože jsem jičetl ve slovenském jazyce.

Murakami nikdy nezklame, každý si najde své, o to více tajemné místo.

4 21.09.2014

Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku a svět, jak ho známe, by jednou provždy skončil?

Ten den už nastal...

Kde je světlo, musí být i stín, a kde je stín, musí být i světlo. Není stínu beze světla a není ani světla beze stínu. Nevíme jestli jsou Little People dobří, nebo zlí. Oni totiž v jistém smyslu stojí nad veškerým naším chápáním a defnicemi. My s nimi žijeme již odedávna. Od dob, kdy ještě pořádně neexistovalo nějaké dobro a zlo. Od dob, kdy ještě bylo lidské vědomí před svým úsvitem.

Geniální Murakamiho literární labyrint, kterým se můžete procházet donekonečna a stále objevovat něco nového.

Věci nejdou a nebudou, čím se zdají být. Okolní svět vždycky je a bude konstruktem, ze kterého se musí - pokud o to stojí - vymanit každý sám na vlastní pěst.

A magický fantaskní realismus pokračuje.

4 24.12.2013

Kéž by šlo zařídit, aby toto byla povinná literatura v každém dnešním podniku.

Měl jsem tu čest se setkat s panem Rybkou (jeden z mladých mužů BAŤOVY ŠKOLY PRÁCE) a musím říct, že jeho povídání krásně dokreslilo to co Baťa vybudoval.

Škoda jen,že strašně rychle zapomínáme.

4 29.10.2013

Už nežiješ v ničím stínu, na stín svého bližního už nenahlížíš jako na imaginárního nepřítele, tys ten stín opustil, nic víc, nač vyrábět další naděje a iluze, na svět jsi přišel bez starostí, nahý jako červ, v dokonalém tichu a prázdnu, proč s sebou ještě něco odnášet, stejně si nic neodneseš, jediné, z čeho máš doopravdy hrůzu, je smrt, ona neznámá.

GAO XINGJIAN

"Můj první čínský autor - a musím uznat. .. kvalitní. Jeho zdvojení totožnosti hlavního hrdiny je prostě geniální."

4 22.08.2013

Ženský Charles Bukovski.

4 08.02.2013

Nejsem člověk, který by měl rád detektivky, ale pokud nějakou čtete do 4 hodin ráno a vůbec Vám to nepřijde, tak je dle mého vážně dobrá. Musím říct, že tuto trilogii jsem si prožil do posledního slůvka. Čest památce pana Larssona.

4 03.02.2013

Který prorok obchodu dejme tomu v roce 1700 by dokázal předvídat dobu, kdy obyčejní lidé budou popíjet čaj po galonech a cpát se cukrem po pytlích.

Který poddaný Viléma a Marie by uhodl, kolika bavlněných prostěradel, kávy a čokolády bude "třeba" nesčetným zástupcům dnešních plebejců?

Lidské potřeby podléhají módě, a čím neurvaleji halasné nové potřeby vytlačují ty staré, tím znatelněji se mění tvář světa jako takového...

KAPITÁN PENHALIGON
LOĎ JEHO VELIČENSTVA PHOEBUS
VÝCHODOČÍNSKÉ MOŘE
16. ŘÍJNA 1800

3 22.07.2013

Všechny knihy o Rámovi jsou skvělé.
Bohužel popisný styl nepřežije spousta čtenářů a to je velká škoda.
Krásná myšlenka o tom jak lidi rádi všechno ničí.

3 08.02.2013

Divím se že Charlese čtou i ženy.
Tento román je divoký, oplzlý; sprostý a alkoholem nasáklý, jako snad každá kniha tohoto dekadentního génia.

3 08.02.2013

Třetí přání není ničím jiným než cestou a hledáním.
Krásná kniha o odpovědích na nepoložené otázky.
Bohužel musím říct, že je to také kniha s šokujícím dramatem.
Kniha plná touhy.
Jakmile vyřknete první přání, ty další už nebudou dlouho čekat.

Kdo ještě nebyl na Krétě a v Barceloně, po přečtení tam jistě zajedete stejně jako já.

3 08.02.2013

Jako dlouholetý čtenář magazínu Koktejl je Josef Formánek moje srdeční záležitost.
Jeho zvláštní dokumentární styl psaní má zvláštní kouzlo. Klobouk dolů, ale s každou další knihou je to lepší a lepší.
Román Umřel jsem v sobotu je vynikající zpověď němého pozorovatele jedné tragédie - jak jinak než Z osudu rukou a vůle boží.
Těším se na další dílko.

3 08.02.2013

Ještě nikdy jsem nečetl knihu ve které někdo od začátku do konce běží. Od Murakamiho jsem četl vše co vyšlo v češtině. Toto je ale úplně jiná kniha, možná o to více zajímavá. Běžci se v tom určitě najdou. My neběžci můžeme jen tiše závidět nad sílou, odhodláním, které v člověku může být.

3 03.02.2013