Bible osamělého člověka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Druhý román slavného čínského spisovatele, dramatika a malíře, nositele Nobelovy ceny za literaturu, Gao Xingjiana, začíná na jaře roku 1997, kdy se stárnoucí dramatik vydává do Hongkongu na premiéru své divadelní hry. Blízkost pevninské Číny a termínu návratu této britské kolonie do jejího čínského lůna v něm po letech exilu vyvolává vlnu vzpomínek. Jejich dravost mu připomíná hrůzu nesmyslného násilí, kulturu strachu, před kterou uprchl, aby mohl klidně tvořit a žít. Autor vede svého čtenáře pevnou rukou mezi pohyblivými písky vzpomínek a povinného zapomínání zpět k sladkému, tak krátkému dětství, probouzení se světu, osudovým setkáním s ženami, které mu zas a znovu berou dech, i uvržení do víru nenasytné revoluce zvané kulturní, kterou neukojí ani krev obětí. Tentokrát ale před zásadními otázkami není úniku. Autor Hory duše znovu rozvíjí poutavou síť příběhu, jehož jádrem je dialog sám se sebou. Kdo je však ty a kdo on? Gao Xingjian dobře ví, kolik postav se dělí o jedinou totožnost, živoří v ní, jásá, šílí, odmítá, utíká, uvažuje, promlouvá, váhá i rozhoduje... Jednoznačnou odpověď tedy nemá....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136543/bible-osameleho-cloveka-Ti8-136543.jpg 4.245
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Academia
Orig. název

Yi ge ren de shengjing, 1998

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Bible osamělého člověka

Přidat komentář
Pablo70
22.10.2020

Za slunného dne dočítám Bibli osamělého člověka. Jeho životní úvahy ve mně vzbuzují melancholii a souznění. Je v něm i špetka buddhovství:
"Všemohoucí stvořil tento svět, dobré konce v něm ale nenaplánoval. Ani ty nic neplánuj, zbytečná námaha, stačí žít tady a teď, v daném okamžiku nevíš, co ti přinese a chystá další, nejsou ty okamžité přechody nádherné?"
A potřeba vyrovnat se s všudypřítomnou smrtí:
"Smrt určuje svrchovanou mez, bez ní bys byl jen ohavnou starou zrůdou, ztratil bys soucit, nepoznal stud a mohl páchat nekonečné zlo. Smrt je mezí, která se nedá překonat, nádhera lidství trvá jen uvnitř jejích hranic, v nich se snaž, co můžeš!"
Ostatně - hrdina knihy si tajně schovává své výplody na kouscích papíru pod zelákem v chatrči v jihočínských horách - a uchovává jako poklad bednu svých knih - zakázané ovoce - vláčí ji s sebou (jako já své archivy a knihy, co jsem nakoupil a také zachránil před stoupou).
Svatokrádež chvíle volně strávené nad slovem.
Řeč ještě postižená tichem je hnízdem.
Neviditelné věci postižené temnotami jsou sněním.
V tiché předehře je obsažena úplně celá literatura.
Tato Prvopočáteční scéna je plná obrazů, jež nejde vyslovit.
Napsané knihy jsou chrámy tajemství.
Proto čteme.

bookemma
27.09.2019

Denise Molčanova nepřestanu obdivovat. Překladatel z čínštiny a z francouzštiny, který z obou jazyků dokáže vykouzlit knihu přístupnou českému čtenáři. Protože studuji čínštinu a francouzštinu, beru ho za svůj velký vzor, ač si nedělám naděje překladu něčeho takového, jako je právě Bible osamělého člověka, Druhý břeh nebo, pokud zabrousíme i k jiným autorům, kniha laueráta Nobelovy ceny, Yo Moyena, Krev a mlíko...
Knihy o stejné době jsou všechny podobné. V každé z nich se snoubí krutost, lži, intriky, bláznovství a touha po svobodě. Tahle je ale přeci jen trochu jiná. Roztrhané a uschovávané vzpomínky stárnoucího spisovatele nám o toho o Kulturní revoluci neřeknou mnoho, za to řeknou to nejduležitější - jak moc to člověka zasáhlo uvnitř. Co to stále hledá a nenachází?
Bible osamělého človeka rozhodně nepatří k lehkému čtení. Střídaní doby, osob, míst, to vše v nás vzbuzuje dojem neutuchajícího zmatku. Po jejím dočtení zbude ve vzduchu trpký odér Hongkongu, vůně sexu, tušení Markétiných ňader, krása čínských žen, hrubost pracovní kombinézy a teplo sálajících kamen v kamrlíku dva na dva metry...


Akana
08.03.2018

Není to kniha o Čínské kulturní revoluci, na to je autorovo vzpomínání příliš útržkovité a osobní, navíc ještě rozostřené střídáním druhé a třetí osoby. Je spíš o tom, jaké rány ta doba způsobovala na duši a jaké k nim pak přidala vykořeněnost emigrace. O svobodě, vykoupené trvalou ztrátou domova, o hledání jeho náhražky v náručích žen, o dialogu a neporozumění mezi dnešním a tehdejším já. Vyprávění je to trpké ale ne ukřivděné ani ufňukané. Ne přímo strhující ale při určité míře usebranosti čtenářsky vydatné.

Caine
15.11.2016

Po přečtení Hory duše jsem se těšil na další příjemné čtení, ale i když dočítám knihy do konce, vydržel jsem jen pár stránek. Je to zmatek nad zmatek. Nevím kdo je kdo. Zřejmě je to pro zdatnější čtenáře :-)

eiramka
31.07.2014

Čeho všeho je člověk schopen - ve jménu ideologie - o tom je tahle kniha.
O lidské touze a vůli přežít a zachovat si aspoň trochu lidské důstojnosti a smyslu pro krásu - i to je takhle kniha.
Gao je malíř - a na jeho psaní je to poznat. Malíř, který vládne bravurně jazykem - máte u něj pocit, že každé slovo, každá věta je tisíckrát promyšlena , slovní veteš je nemilosrdně odstraněna a zůstanou jen slova - tahy štětce - která dotvářejí obraz. Obraz doby, kdy život jednotlivce neměl žádnou cenu a kdy k přežití bylo nutno vypnout vlastní myšlení., nasadit masku, splynout s davem - a kdy všechno tohle mnohdy nestačilo . Ta doba není zas vzdálená a hrozné je, že ve chvíli, kdy budete číst tuhle knihu, někde na této planetě lidé stále zažívají stejný osud. .
Kniha se nečte lehce, musíte přistoupit na autorův způsob vyprávění, zdá se, že si autor se svým čtenářem jakoby pohrává - co ještě snese, do jakých podrobností ještě může jít, kam až čtenáře pustí - do nejintimnějších situací, do hloubky beznaděje, až na dřeň duše. Je to vyjímečná kniha a skvělý autor.

DiskretniBarman
08.10.2013

Popis děvkaření autora divadelních her se střídá s popisem poměrů za kulturní revoluce v Číně, ale chybí tam nějaký vývoj, děj, něco, co by knihu hnalo kupředu a čtenáři umožnilo se těšit na každou novou kapitolu - souboj s touto knihou jsem vzdal asi v jedné třetině...

rakytnik
22.08.2013

Už nežiješ v ničím stínu, na stín svého bližního už nenahlížíš jako na imaginárního nepřítele, tys ten stín opustil, nic víc, nač vyrábět další naděje a iluze, na svět jsi přišel bez starostí, nahý jako červ, v dokonalém tichu a prázdnu, proč s sebou ještě něco odnášet, stejně si nic neodneseš, jediné, z čeho máš doopravdy hrůzu, je smrt, ona neznámá.

GAO XINGJIAN

"Můj první čínský autor - a musím uznat. .. kvalitní. Jeho zdvojení totožnosti hlavního hrdiny je prostě geniální."

pil
17.04.2013

Ani ne román. Proud vědomí, který táhnout by se mohl nekonečně dál a dál. Až mě překvapilo, že v jednu chvíli kniha najednou skončila. Prolínání dvou rovin. Hlavní hrdina mladík a Čína za časů Kulturní revoluce. Mao jako Slunce největší. A na straně druhé dnes již stárnoucí dramatik, exulant, který se vydává do Hongkongu na premiéru své divadelní hry. Schyluje se k návratu britské kolonie do jejího čínského lůna.......
A také ženy, ženy, ženy. Mocný impuls k tvorbě! Dávají mu životní sílu, jsou hnacím motorem jeho činů uměleckých i lidských. Jednu mění za druhou jako ponožtičky. Skoro až posedlost ženským tělem a chtíčem. Zároveň si ale uvědomuje, že stárne a život bez rodiny a potomků, v nichž by i nadále existoval, hrozí prázdnotou a smutkem...

1