Setkání s Rámou

Nejdůležitější asi je, že se z cesty za neuskutečnitelným poznáním a odhalením nestalo na svém konci zklamáním. Příběh větší než život (nebo rovnou celá lidská rasa) nezanechá pachuť, ačkoli ošklivé zaškobrtnutí se mohlo přihodit i v cílové rovince.
Dějovost ustupuje do pozadí, stejně tak větší charakterizace postav. Obojí by klidně sneslo větší prostor, jenže by se utíkalo od hlavní látky. Od Rámy a všeho, co představuje.
Touhu po poznání, odvahu vstoupit do neznáma, pokoření vlastního strachu, idealismus spolu s optimismem, schopnost se překonávat či odpovědnost za sebe a své činy. To všechno se dotýká nejen hrdinů. Přesah se přes stránky knížky dotýká až čtenáře. A k tomu se útržkovité vyprávění přesně hodí.
Snad se vysněnou adaptaci Denise Villeneuvea podaří přivést na plátno. Kvalita, velkolepost i myšlenková bohatost by měly být automaticky zaručeny.

UCHOKNIHA. Bohužel nesdílím nadšené recenze - za mě se kniha neskutečně táhla, děj byl v podstatě nulový, napětí tudíž taktéž blížící se k nule... Navíc celé "vyprávění" je tak studené, že proti němu je vesmírný prostor přívětivé, hřejivé místo. Klasika žánru, která mě osobně neoslovila.

Svého času to bylo jedno z mých nejoblíbenějších děl a dávala jsem Rámovi přednost před Odyseou.
Nedokázala jsem ale nikdy rozlišit, který díl mě pohltil nejvíc, vždy jsem to četla dohromady. Kniha vyšla v roce 1973. Nikde v textu to ale není nijak znát. Tohle bude moderní furt.

Vyrostl jsem na Stanisławu Lemovi a nevím proč jsem si myslel, že A. C. Clarke už nějak patří do staršího železa, když byli (jak teď vidím) prakticky současníci. Navíc ty největší Lemovy opusy, které pokládám na vrchol žánru sci-fi, tak jak ho mám rád, což je Planeta Eden (1959) a Solaris (1961), jsou o dost starší než Clarkovo Setkání s Rámou (1973). Takže se Clarkovi omlouvám a zcela zásadně přehodnocuji – a přidávám právě jeho Setkání s Rámou do té mé zlaté trojice sci-fi románů. Asi jediná výhrada je poněkud plochá psychologie postav, nicméně v žánru sci-fi asi nelze čekat takovou psychoanalýzu, jakou netypicky podal Lem především v Solaris. Možná ještě víc než Solaris mi Setkání s Rámou připomínalo Planetu Eden (právě i tou nijakou psychologií), kde jsou výzkumníci také konfrontováni s limity svého porozumění. Zatímco podivuhodnosti na planetě Eden jsou ale téměř surrealistické (a tím se vymykají i možnostem vyjádření), v Rámovi jsou výzkumníci konfrontováni také s limity běžné lidské zkušenosti základních fyzikálních jevů. Takže naše koncepty jako nahoru/dolů, skok/pád, rovné/zakřivené, nehybné/rotující, uvnitř/vně tu přestávají platit a otevírá se tu úplně nový mikrosvět (vlastně spíš makrosvět) odlišný od toho, na co jsme z běžné pozemské zkušenosti zvyklí. Není úplně snadné si vše představit, ale dá se to a za tu námahu to rozhodně stojí, protože i o limitech běžného pozemského vnímání v mezihvězdném prostoru tento román je. A zatímco v planetě Eden je řada záhad nakonec vysvětlena, v Rámovi, stejně jako v Solaris, spousta trýznivých otázek zůstává. Je to napínavé od začátku do konce a ve svém nadčasovém poselství to nijak zásadně nezestárlo, Nelze nevzpomenout na poměrně nedávný objekt ʻOumuamua... A jak souvisí s Clarkovým Rámou, přidávám do Zajímavostí (pokud jste neměli v ruce poslední vydání s pěknou předmluvou). Skvělé, mám radost, že Lemem pro mě špičkové sci-fi nekončí a můžu se vrhnout i na Clarka. Opožděně, ale přece – i to jsou nakonec jen lidské časové koncepty, které tváří v tvář záhadám vesmíru přestávají hrát roli.

Ze začátku jsem byl ke knize trochu skeptický, protože mě hned úplně nechytla, ale to co na začátku ztratila, naopak získala v průběhu. Velkým kamenem úrazu za mě byly popisné scény, ze kterých jsem nebyl moc moudrý, a spousta jmen, ze kterých si člověk stejně odnese maximálně jednu až dvě, protože žádná moc výrazně nevystupuje z řady a je zmíněna jen jednou za desítky stran. To samozřejmě zachraňuje zajímavá myšlenka díla z dálné budoucnosti a několik neočekávaných zvratů. Nakonec se otevřenější zakončení dalo očekávat, při dalších pěti knihách z tohoto světa, ale i tak by mi trochu větší uzavření vůbec nevadilo.

Inteligentní a podnětné. Namísto akčních scén nabízí kniha hluboké zamyšlení nad vesmírem a naší rolí v něm. Po dočtení budete ještě dlouho přemýšlet.

Tady prostě nejde jinak než naplno. Je to nádhera. Je to napínavé. Je to tajemné. Nechává spoustu otázek naprosto nevysvětlených a to je na tom to nejkrásnější, protože tak to prostě je. Je naštěstí pořád spousta věcí, o kterých my, lidstvo, víme naprosté hovno. A je dobře, že to tak je a snad i navždy bude, protože je krásné vědět, že pořád je okolo nás spousta věcí, které nás přesahují.
A to je přesně to, co mám rád na klasických sci-fi - že jsou to spíše filozofické knihy, která nás nutí přemýšlet o nás samotných. A v těchhle je A. C. Clarke absolutní jednička.
Díky za tu knihu.

"The mystery of Rama was steadily growing; the more they discovered about it, the less they understood."

Takhle na mě tahle sci-fi klasika zapůsobila.

Toto dílo ne úplně pěkně zestárlo. Je zde spousta zajímavých úvah a nápadů, ale všechny tak jako kloužou po povrchu. Necítil jsem sympatie k postavám. Takové trochu zábavné béčko.

Toto jsem vyslechla jako audioknihu a asi si ji ještě i přečtu, někdy mám pocit, že mi tím posloucháním něco unikne a je to škoda.

Knížka extrémně náročná na představivost. Občas jsem při čtení dostával závratě z lezení po žebříku v nulové gravitaci s obřím prostorem za sebou. Vynikající nápad skvěle zpracovaný.

Přesně to jsem potřebovala, kvalitní sci-fi. Je až s podivem, jak málo tenhle příběh za 40 let zestárnul. Děkuji, sire Clarku.

Perfektní sci-fi, které jsme četl před 30 lety a teď poslouchal jako audioknihu a opět jsem se skvěle bavil.

Parádní sci-fi, četl jsem ho poprvé jako malý kluk a je to jedna z knížek, která ve mě probudila lásku k tomuto žánru.

Dlouze a po několika čteních jsem dumal, proč je Ráma právě takový, až mi došlo, že za to může A. C. Clarke. Návazné knihy, třebaže jsou možná osobnější, osudově propletenější a snad i s mravním přesahem se původnímu „tulákovi po galaxiích“ nemohly vyrovnat. A protože paměť sem tam selhává, je dobré míti Rámu v knihovně a čas od času se k němu vrátit, třebaže ho člověk místy zná stejně dobře jako autor.

Z tetralogie jsem přečetl jen tento první díl, krátce po jeho prvním vydání v češtině (1975- 6). Nyní vyšla jako audiokniha, výborně načtená, a tak jsem neodolal. Clarkovy, Simakovy a Heinleinovy sci-fi romány ve mě zformovaly v 70. a 80. letech moji oblibu k tomuto žánru, která trvá dodnes...

Četla jsem před lety. Nádherné sci-fi, což je pro mne žánr který nevyhledávám, ale z této knížky jsem byla opravdu nadšená.

Nedoporučuji číst odrazující předmluvu. Proč tam vůbec je?

Setkání s Rámou jsem si chtěla vždycky přečíst. Sci-fi příběh z vesmíru. Kosmická loď. Možná tam budou mimozemšťani, říkala jsem si. Navíc se jedná o sérii.

Nedávno jsem knížku objevila v audio podobě a nadšeně se pustila do poslechu. Jenže nadšení téměř ihned povadlo. Jasný, byli jsme ve vesmíru, objevil se neidentifikovaný předmět, který byl pojmenován jako Ráma, a nikdo přitom netušil, co ta několikakilometrová plující věc je. Byli jsme mezi lidmi, kteří žijí na Měsíci a na různých planetách. Vydali jsme se zkoumat a prozkoumat Rámu, který v sobě ukrýval neskutečně obrovský svět, kde byly města a různé přírodní(?) úkazy.

Autorova neskutečná fantazie a schopnost pro popis je neskutečná, ale pro mě příliš rozvleklá a plná fyziky. Navíc přednes v audioknize byl na můj vkus extra pomalý. Já se nudila, neuměla jsem se soustředit a vžít se do děje. Nevím, jestli by takto na mě působil i text knihy, kdybych ho četla a ne poslouchala.

Vadilo mi, že kdykoliv už se něco dělo, začala jsem být napjatá a zvědavá, rychle se děj stočil k dalším sáhodlouhým popisům.

Od třetí čtvrtiny knížky mě příběh více vtáhl, odehrávalo se více napínavých událostí a mimozemských objevů, ale ne natolik, abych si aspoň jednu postavu oblíbila. Nepamatuji si ani jedno jméno.

Vím, že má kniha skvělé hodnocení a je uznávaná jako povedené a úžasné sci-fi, mně však bohužel nesedla a asi jsem očekávala něco jiného.

Další díly z této série se číst nechystám, to už bych se unudila.

Chválím hudební doprovod a zvuky. Ty byly krásné.