Tancuj, tancuj, tancuj

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tancuj, tancuj, tancuj je voľným pokračovaním bestselleru Hon na ovcu. Hrdina príbehu sa vracia na Hokkaido, kde pred rokmi zažil dobrodružstvo pri hľadaní tajomnej ovce. Zároveň tam prišiel o svoju priateľku, ktorá zmizla z hotela Delfín bez stopy a už sa k nemu nikdy nevrátila. Rozhodne sa nájsť ju. Na mieste, kde voľakedy stál starý, ošarpaný hotel, stojí moderný, komfortný hotel Delfín. Po zamestnancoch starého hotela však niet nikde ani stopy. Jediným stvorením, ktoré naďalej prežíva v útrobách starého hotela, je Baran. Hlavný hrdina sa tiež stretáva s Gotandom, známou filmovou hviezdou. Ich stretnutie nie je náhodné. Ich kombinácia poukazuje na jednu z tienistých stránok súčasného života, ktorou je neúmerne veľký vplyv masmédií....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/6069/tancuj-tancuj-tancuj-1lS-6069.jpg 4.3106
Série

Hon na ovci 2.

Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Slovart (SK)
Orig. název

ダンス・ダンス・ダンス (Dansu dansu dansu), 1988

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Tancuj, tancuj, tancuj

Přidat komentář
freejazz
03.04.2019

veľmi ma potešilo, že príbeh z Honu na ovcu má pokračovanie. a výborné pokračovanie, ktoré nič nedopovedá, ale naopak, rozvetvuje. opäť - úžasný rozdiel medzi Murakamiho textami a bezduchými predžutými a natrávenými nekonečnými a nekonečne riedenými sériami alterantívneho toaletného papiera, ktoré zaplavujú naše kníhkupectvá a, žiaľ, často aj mozogáne...

alef
27.03.2019

„Tancujte. Tancujte až kým hudba neprestane hrať, rozumiete? Tancujte a nerozmýšľajte nad dôvodmi. Keď začnete rozmýšľať, vaše nohy sa zastavia. … Potom vám už v ničom nebudeme môcť nikdy pomôcť. Uviaznete v tomto svete a už sa z neho nedostanete. Držte krok a nezastavujte sa. Snažte sa uvoľniť v miestach, v ktorých ste skostnateli. Dajte do toho všetko. A nebojte sa, lebo sa nemáte čoho báť. … ste unavený a vystrašený.To sa stáva každému, napriek tomu nezastavujte. Okrem tancovania sa o nič nestarajte. Tancujte, ako najlepšie viete."

A tak jsem se nechala opět vtáhnout do kola … „nereálně zvláštních situací a reálně zvláštních pocitů“ … „kdo zná sílu osudu a vyrostl v typicky japonské podřízenosti, ví, že nemá cenu vzdorovat. Stačí se položit do řeky a pokojně odplout“.

V japonské společnosti jsem sice nevyrostla, navíc, řekla bych, znám ji stále jen velmi málo, přesto jsem podlehla a nechala se pokojně unášet … do uzavřeného, osamělého světa hlavního hrdiny, ztraceného, vykořeněného, jehož bezradnost v podivně odlidštěném světě nejspíš vychází právě z příslušnosti k japonské mentalitě. Několik knížek od japonských autorů (vč. pana Murakamiho) už mám na seznamu přečtené literatury, a tak si alespoň malinko troufám říct, že o ní už něco málo vím. Přesto je pro mě stále hodně neuchopitelná, divná, či podivná, ta jejich zvláštní až sebedestruktivní tendence … inteligentní a přitom čím dál víc odlidštěné společnosti, ve které nemají city žádné, nebo jen malé místo, jediné, co je důležité a co dává smysl je hledání … kvalitní práce, kvalitního bydlení, kvalitního jídla, kvalitního vztahu … všichni hledají, a vlastně neví co :-) … hledají kvalitu života , ale co to je? …žít v systému a dobře se do něj začlenit … nebo žít svobodně, podle svých představ a tak trochu mimo systém? … možná to znamená žít právě v té "jiné", paralelní, dimenzi :-) … ha, že bychom byli na stopě? … že bychom jen tak mimochodem, náhodou, narazili na onu zvláštní černou alternativní realitu z 16. poschodí hotelu Delfín? … tady to hledání totiž zdánlivě začíná ...

Pan Murakami totiž své texty vždy staví na postupném odkrývání tajemství … celý text je vždy postaven tak, aby si udržel záhadnost a ve vás udržel napětí a zvědavost. Takže pozor, nenechte se nachytat … tady nejde ani tak o napětí z hledání, jak „z“ a „do“ téhle zvláštní reality, ale daleko víc jde o hledání jiné … o hledání sebe a o hledání smyslu … kam kráčíme? … co tam najdeme? … a najdeme vůbec něco? … nebo naopak něco ještě ztratíme? … Hledat a pátrat už musíte každý sám, uvnitř … ve vlastní mysli :-). Tak vida, přeci jen jsme něco našli, sice jsme neodkryli tajemství, resp. nedošli na konec záhady, ale tak trochu jsme zase poodhalili pana spisovatele, že by jeho spisovatelský záměr? (já spisovatel, milý čtenáři, budu zkoumat hranice vědomí a podvědomí, a vytvořím si pro to tu správnou půdu … dva, tři, či více světů, …dvojí, trojí, či více (dle potřeby) linie vyprávění … a ty, milý čtenáři, ty budeš tancovat, jak já budu pískat … tancovat a tancovat a tancovat … dokud se naše cesty někde neprotnou :-) ...
PS: dosud se tak nestalo, a tak stále tancuju a tancuju … za čas k tomu nejspíš budu potřebovat další z Murakamiho příběhů (to víte, při takovém fyzickém výkonu je třeba se občas občerstvit :-) …snad přidat indicii, či alespoň náznak …

Na cestu za poznáním si vám dovolím přidat ještě jednu malou ochutnávku z „japonských emocí“ :-) ...

„Spala so mnou dva, trikrát za mesiac.
Pripadal som jej ako z Mesiaca, lebo neraz sa ma so smiechom spýtala, kedy sa tam vrátim.
„Mám ťa rada,“ poznamenala.
Nevedel som, čo jej na to povedať. Aj ja som sa s ňou dobre cítil. Bol som veľmi rád, keď som ju mohol zohriať alebo pohladkať po vlasoch. Nevedel som sa na ňu vynadívať, keď spala, keď sa ráno chystala do práce, alebo pobehovala po byte v mojom pyžame. Viem, že som ju nemiloval, ale nemôžem povedať, že som ju mal iba rád. Bolo to čosi viac, ale nevedel som to definovať.“
... co říct, ani z Marsu ani z Venuše ... tyhle emoce totiž pochází nejspíš z Měsíce :-) ... tam je „řidší“ vzduch, resp. vakuum, tak možná proto „řidší“ city … a možná by se hodilo i to vakuum.

PS 2: souhlasím s "deirdre", také mi tak úplně nesedl slovenský překlad, a jenom díky němu dávám téhle knize 4*, cítila jsem se trochu ochuzená o malý kousek atmosféry, o malý kousek toho subjektivního pocitu, který je při hodnocení celkového dojmu z knihy rozhodující … naladit se na stejnou vlnovou délku se opravdu lépe podařilo českému překladateli.


ales8213
30.09.2018

Zatial môj najoblúbenejší Murakami

deirdre
13.08.2018

Chvíľu mi trvalo, kým som sa naladila na slovenčinu, Hon na ovcu som čítala v češtine. Riešila som preklad, atmosféru, zdala sa mi o niečo ochudobnená oproti českému prekladu Murakamiho diel. Ťažko to popísať, ide zrejme o to, ako sa prekladateľ naladí na autorovo vnútro,na to, čo je medzi riadkami. Slovenské preklady mi prídu také viac technické. Napriek tomu, keby to išlo, dala by som za túto knižku o hviezdičku viac, ako pri Hone na ovcu. Ale ono je to v podstate jedno. Čítanie každej jednej knihy tohto autora bolo pre mňa hlbokým zážitkom a určite bude aj pri opätovných návratoch.

tlllk
21.05.2018

viac ako kedykoľvek inokedy som mal pocit že sa majstro inšpiroval Carlom Castanedom.

rakytnik
21.09.2014

Myslím si, že se jedná o velmi kvalitní tajemné dílko o cestě a hledání sebe sama. Pro mne byla o to více tajemná, protože jsem jičetl ve slovenském jazyce.

Murakami nikdy nezklame, každý si najde své, o to více tajemné místo.

ravenrain
12.05.2018

“Áno, existuje,” odpovedal som. “Žije v tom hoteli. V tom hoteli je ďalší hotel, ktorý voľným okom nevidíš. Ale je tam. Existuje tam kvôli mne a Baran v ňom býva. Prostredníctvom neho som spojený s mnohými vecami. Baran pracuje pre mňa. Keby ho nebolo, nepodarilo by sa mi s ničím spojiť. Funguje ako telefónna ústredňa.”

“Občas mám pocit, že som sa ocitol v tieni smrti,” prikývol som. “Jej tieň je tmavý a zdá sa mi, že je v mojej bezprostrednej blízkosti. Keby smrť natiahla ruku, mohla by ma chňapnúť za členok. Ja sa jej však nebojím. Nikdy to totiž nie je moja smrť. Je to smrť niekoho iného. Keď niekto zomrie, veľmi sa ma to dotkne a vyčerpá ma to. Prečo vlastne?”
Juki mlčky pokrčila plecom.
“Nerozumiem tomu. Prečo musí smrť stáť stále pri mne? Prečo sa ihneď prejaví, keď sa jej ponúkne aj ten najmenší priestor?”
“Možno je vaším kľúčom k tomuto svetu.”

Vtáčiky si pospevovali svoje zložité kompozície.

“Je mi ho ľúto. Mal zlaté srdce,” povedal som. “Zaslúži si obdiv. Niekedy sa s ním však zaobchádzalo ako s luxusným smetným košom, do ktorého sa hádže rozličný odpad. Nie je mi jasné prečo. Možno sa s takými sklonmi narodil. Jeho priemernosť bola ako neodstrániteľná škvrna na košeli. (...)”

Tma sa vkrádala do izby a obklopovala Gotandovo dokonalé telo ako plodová voda.

Zapol som televízor a do deviatej som s vypnutým zvukom pozoroval bejzbalový zápas. Bol pod úroveň a nemal som naň žiadnu chuť. Zaujímali ma iba pohyby hráčov. Bol by ma uspokojil pohľad hoci aj na bedminton alebo vodné pólo. Priebeh zápasu som takmer vôbec nesledoval. Díval som sa iba na to, ako si hráči hádžu loptu, chytajú ju a bežia. V podstate som pozoroval fragmenty zo života osoby, s ktorou som inak nemal nič spoločné. Takto som sa mohol dívať hoci aj na oblaky plávajúce na oblohe.

Ak začnete pozorne počúvať, zistíte, čo od vás chce okolie. Ak sa budete pozorne dívať, uvidíte, po čom túžite.

Keď chce človek v tme niečo veľmi vidieť, tak to aj uvidí.

Gracian1964
24.05.2017

Prečítané druhý krát, s odstupom asi 5 - 7 rokov...pocit sa nezmenil, stále to na mňa hlboko pôsobí...pristupujem k rôznym autorom takým štýlom, že podaktorí píšu pre mňa a iní vôbec nie...a Murakami patrí do prvej skupiny, takže ho mám rád a je mi blízky...snažím sa prečítať si od neho všetko, čo je k dostaniu...stále nechápem, prečo neboli doteraz preložené jeho prvé dva romány...uvažoval som, že si ich prečítam v angličtine, ale moje ovládanie tej reči nie je na takej úrovni, aby som mal z čítania radosť, hm...takže ďalej čakám a teším sa na zbierku poviedok Slon mizne...inak, ešte k Tancuj, tancuj, tancuj....áno, je to kniha o hľadaní...samého seba, lásky, zmyslu, pravdy a tak ďalej....veľmi prístupne napísaná, možno to chcelo trochu viac si dať záležať na preklade...neviem, či je aj český preklad, chcel by som rozhodne porovnať, lebo nemôže byť horší ako slovenský...

1