Petrasuvicka komentáře u knih

Není to napsaný špatně, ale hrozně to nudí... první polovina dobrý, utíká to, i když se tam moc neděje... jenže ono se tam pořád nic neděje :/ Celkem zklamání navzdory hodnocení

11.09.2014

Na začátku jsem se zděsila, že to bude po ruském způsobu roztahaný. Měla jsem chuť jí zavřít a vrátit do knihovny, ale stejně mě něco nutilo číst dál.
Milým a hezkým způsobem mi Taťána společně s Alexandrem připomínají všechna místa v Petrohradu, včetně Petěrgofu i Carského Sela, které jsem přednedávnem navštívila. Díky nim se zase dokážu vrátit na břeh Něvy a opět pozorovat červánky v 11 hodin večer.

Příběh je prošpikovaný ohromným množstvím postav, z nichž mě každá neskutečným způsobem štve, kromě Alexandra. Když opomenu, že si v polovině knihy začne hrát na nadsamce, který může osmkrát denně na požádání, tak je jediný normální. Tatániny rodiče, Dáša, Dimitrij a spousta dalších, včetně Taťány, jsou lidi, kterým bych s chutí dala pár facek, aby se probrali a začali se chovat normálně. Taťána mě neskutečně vytáčela tou svou přehnanou naivitou a ochotou. Samé "ach" a "och", ale vydržela jsem to.
Na můj vkus je trošku moc dlouhá, protože Táňa s Alexandrem rozebírají jedno a totéž pořád dokola, jejich debaty nemají východisko, ale opakují se zase a znovu, k tomu ještě stovky utajených pohledů a myšlenek, jak by si na něj ráda sáhla, ale nemůže. Já to vím, nemusí mi to říkat na každé stránce třikrát.

Nicméně i když se tam blokáda a zima a hrůzy s tím spojené plíží pomalu jako šnek a jsou tak namátkou rozdrobeny a nijak barvitě popsány, a řeší se jen vztah dvou hlavních postav, baví to, nutí to číst dál a člověk je přece jenom zvědavý, jak to s tím jejich vztahem dopadne.
Skousla jsem Tánino ach och, i rodiče, který mi lezli krkem, Dášu, která mě na každý stránce strašila svou tupostí i spolek drben v Lazarevu, který nedokázaly chvilku držeb hubu, aby mohl mluvit někdo jiný než ony. Ale těch "50 odstínů ve stanu v Lazarevu" to na mě bylo trochu moc :D. Jako kdybych vpadla uprostřed románu do dveří přímo k Daniele Steelový.

3 25.08.2014

Čekala jsem víc, než mi autorka nabídla. Trochu akce, víc lásky, ale nakonec to byl utahaný, ponurý příběh, občas zmatené odstavce a spousta pobídek k modlení a Bohu.

1 03.08.2014

Ještě jsem neměla příležitost říct o nějaké knížce, že je naprosto zbytečná. Tahle je.

Obdivuhodné, jaký příběh a postavy dokázala autorka vytvořit. Úplně nijaké a o ničem, navíc plné překlepů.

První kámen úrazu byl samotný styl psaní. Trvalo mi, než jsem si zvykla na šroubované věty a zvláštní sloh. Pak už to sice nebylo tak hrozné, ale pořád to šlo ztuha. Hlavní hrdinka, jejíž pravé jméno vlastně pořád neznám, toho napovídala spoustu, ale dohromady nic. Na konci jsem došla k závěru, že i přes spoustu informací, které o sobě utrušovala, tak pořád nevím, jaká byla, odkud pocházela, a kam směřovala. Stejně tak o ostatních postavách.

Kámen druhý byl samotný příběh. Nejenom, že byl zmatený, ale vyústil v naprosté prázdno. Cokoli autorka nakousla, nemělo hlubší smysl. Vlastnost Pierra vyšuměla, tajemství Doma vyprchalo. Tajemnou zápletku o zmizelých dívkách nakonec vyřešila v jednom odstavci jako zcela zanedbatelnou banalitu. Hlavně, že se čtenář dovídá o zbytečných, neustále se opakujících se popisech zahrady, barev, vůní, hmyzu, větru, horách a tak dále. Kdyby se vyškrtala polovina lyrických popisů, počet stran by se nejspíš smrskl na polovic. A kdyby hlavní postava šla přímo k věci a nerozebírala zmateně všechno kolem a kolem, tak bychom se dostaly rovnou na třetinu.

Shrnuto a podtrženo - nudné zklamání a ztráta času.

3 27.07.2014

Hezké a velmi smutné. Ale i přes drsnou, krutou realitu mi to připadalo trochu dětsky pojaté. Možná za to může fakt, že příběh vypráví šestnáctiletá Lina. Tohle prostředí, tehdejší režim jsou skvělými základy pro skvělý příběh. Ale autorka to nevyužila do poslední kapky, mohla z toho vytěžit mnohem víc.
Román o velice podobné tématice Dítě číslo 44 (který vřele doporučuji všem, kterým se tenhle román líbil) je prozatím nejlepší knížka, kterou jsem zatím přečetla. Četla jsem ji čtyřikrát během jednoho roku a všechny další knihy a romány, které přečtu, srovnávám s tímhle počinem. I když bych skutečně ráda dala plný počet, srovnání a rušivý element "dětského" pojetí, mi v tom brání.

P.S: Odpověď jak se dostala Lina s Jonasem do Litvy - v roce 1953 zemřel Stalin, nastoupil Chruščov a jako velké gesto při nástupu do čela SSSR udělil hromadnou amnestii lidem v gulazích.

3 11.06.2014

Kompletně celý příběh Kateřiny a Heathcliffa vypráví její služebná. Fakt, který mi na celém příběhu neskutečně vadil. Celý pohled na jejich životní příběh je tak hrozně omezený. Vypráví samozřejmě jen to, u čeho byla. Postavy spolu někde hovoří, ale my si jen můžeme domýšlet o čem, protože ona se na ně dívala z velké dálky a samosebou nic neslyšela.

Ovšem je to příběh, kde nikdo nedokáže být šťastný, včetně psa, do kterýho si tam každý maximálně tak kopne. Ale úplně stejně tak kopou ostatní lidé do Heathcliffa. Není zlý, není špatný, protože by se tak narodil nebo takový chtěl být. Je zlý, je záštiplný, protože to tak společnost kolem něj chtěla. Nikdo mu to nemůže vyčítat, může s ním soucítit a litovat ho, protože on byl jen nešťastně zamilovaný chudák, kterého předem každý odsoudil jen proto, že vypadal jinak.

Na rovinu - nemám ráda Kateřinu, protože to prostě byla jenom hloupá Káča, která se za celý život nedokázala rozmyslet, co vlastně chce. Jednou toho, pak zase toho. A naopak Heathcliffa jako jediného ráda mám.

4 14.05.2014

Zajímavá zápletka, překvapivě vtipné poznámky, ale konec se mi nelíbil. Jako by se Adler na konci začínal nudit vlastním dílem, tak ho honem a šmahem ukončil, aby ho měl z krku.

1 04.04.2014

Do půlky jakž takž, od půlky příšerně hloupé a naivní a posledních sto stran jsem prolistovala, protože to byla prostě ztráta času

1 15.03.2014

"Thriller temný a děsivý..." jako...a kde? Tohle se vážně nijak výrazně nepovedlo. Atypická detektivka, ve které se případ vlastně vůbec nevyšetřuje, jen se utrušuje jaksi na pozadí a do popředí se cpe depresivní nitro hlavního "hrdiny", na kterým mi absolutně nezáleží. Nikdo výjimečný, komu bych chtěla fandit a soucítila s jeho problémy. Hlavně, že pořád vzpomíná na to, co se nedalo změnit. Čtyřiceti stránkové utrpení v hromadě ptačího trusu si fakt mohl autor odpustit a přejít k věci. Zbytečně se zaobírá barvami oblohy, rašelinou, plážemi a mořem. Za A je to pro děj naprosto nepodstatné, víme moc dobře, že jsme ve Skotsku, proč to ještě milionkrát zdůrazňovat? Za B rozhodně to nepomůže vyřešit vraždu a za C mi z toho byla leda zima.

Rozhodně nedobře vybraná kniha. Jedna mi od Maye stačila, další nemusím. Sice se to dobře čte, ale nečekejte nijak závratný a úžasně strhující, dokonce snad mrazivě děsivý děj. Ten totiž neexistuje.

7 08.03.2014

Hezké, napínavé, tak egyptské a mýtické, a na konci to posledními dvěma stránkami naprosto zazdí

1 02.03.2014

Naprostá kopie Smyčky. Do půlky čtivé, ale pak se to zasekne a drhne, protože je to prostě pořád dokola. Omílá totéž do zblbnutí na 400 stránkách. Brutální a chladnokrevný Freddie Jackson dostal jiné jméno, jeho ohleduplnější a zejména bystřejší parťák, kterého zajímají důsledky i čísla, se samozřejmě nejmenuje Jimmy ale též byl nově pokřtěný. Stejně jako nemožná Jackie a její tři dcery a uvědomělá sestra Maggie... tytéž tváře, které dostaly jiná jména, jiné bydliště, ale jejich osudy byly téměř identické.

21.02.2014

Že by to byl tak děsivý thriller nahánějící hrůzu a husí kůži, to fakt ne. Po prvních třiceti stránkách plných jehličnanů, stromů, mechu a kapradí, který se táhly jako nudle z nosu, začalo sněžit v současnosti o nějakých 30 let později. Děj ubíhá dál, zjišťujeme, že všechny postavy v knize jsou totálně vyšinuté a nepopiratelně divné, až se člověk musí pozastavit nad tím, jestli ve Švédsku žijou i normální lidi, a...sněží. Cestou narážíme na spoustu králíků, zajíců, veverek a jiné lesní havěti, která se chová nepřirozeně, nicméně se to člověku jeví roztomile. Stále ještě sněží. Postupuji ke konci knihy, pořád čekám, co z toho jako vyleze a sněžit ještě nepřestalo. Konec najednou přišel záhy, z ničeho nic, je podivně nijaký, za to SNĚŽENÍ neustalo! Tam určitě sněží do teď a celý to jejich město plný podivínů je nejspíš zapadaný až po komíny.
Ovšem jedno se tomu vytknout nedá. Vážně je to napsané tak, jako by to vycházelo ze skutečných případů. Nicméně záchodové zvyky, historky a vyprazdňovací návyky postav i králíků by si mohl autor fakt odpustit.

2 06.02.2014

Jakmile jednou našlápnete do Dítěte číslo 44, tak se trilogií jenom vezete. Každý díl je dobrý jinak a po svém. Je pitomost srovnávat 50. léta stalinismu s 80. uvolněnějšími léty, postojem kapitalistů za velkou louží a s životem v Blízkém Východě. Prostě to nejde, třebaže Lev s Raisou hrajou hlavní role v celé trilogii. Postavy se vyvíjí, stárnou, dospívají...prožíváte společně se Lvem poslední část, respektive třetinu, jeho života. Opět s ním soucítíte a na konci můžete jen hádat, jak to s ním dopadlo. Každému podle jeho gusta. Takže i Agent 6 si zachoval své skvělé kvality, genialitu příběhu a popsal neskutečné a námi civilizovanými lidmi asi i nepředstavitelné - ať už tomu věříte, nebo ne.

7 26.01.2014

Skvělé, strhující, brutální a drsné, tímto vším rovnocenné prvnímu dílu.

2 15.07.2013

Na začátku mi trochu vadilo, že je to psané v první osobě a přítomném čase. Poslední dobou jsou skoro všechny hity sezóny psány takhle. Za chvilku jsem si ale zvykla. Čtivé, poutavé, místy ponuré, což nijak nekazila celkový dojem z knížky. Ta ponurost a brutalita mi ve světlých okamžicích připomínala prostředí Dítěte číslo 44. Kdo četl, má možné srovnání. Přečetla jsem to rychle, bavila jsem se a jsem zvědavá na další díly.

3 01.07.2013

Kdyby mi někdo někdy řekl, že budu číst, ba dokonce hltat knihu o stalinovském Rusku z roku 1953, nevěřila bych mu. Směle si dovoluji říct, že Dítě číslo 44 je jedna z nejlepších knih poslední doby a z těch, co jsem nedávno četla. Po neduchaplných padesáti odstínech čehokoli by člověku připadalo dokonalé snad všechno. Tohle však předčilo má očekávání. Skvělé, brutální a drsné, člověku leze mráz po zádech, dělá se mu nevolno z šílených popisů skutečnosti. Možná že dokonalost je právě v té neuvěřitelnosti a zvrácenosti systému...

Nepatrně rozšířím původní komentář. Knížku čtu už po čtvrté a jsem stále stejně nadšená, jako poprvé, i když vím, jak to skončí. Postava Lva mi naprosto přirostla k srdci. I když se to může zdát divný, tak je mi toho chudinky zklamaného vlastním bludem i režimem strašně líto. Letos vyjde film a nemůžu se dočkat, jak se s tímhle kouskem filmaři poprali

8 26.06.2013

Jedna z nejhorších, ne-li úplně ta nejhorší knížka, co jsem kdy četla.

Až do přečtení téhle knížky jsem netušila, že v našem městě bývávaly obří trhy a dokonce s krávami...

25.06.2013

Musím se přiznat, že Záhořovo lože jsem ještě nepochopila :D, ale jinak dobré, na to, že nemusím básničky

3 25.06.2013

Dalo by to zcuknout do menšího počtu stran. Popisy byly příliš zdlouhavé a občas dost nudné. Přiznám se, že jsem některé pasáže přeskakovala, dokonce jsem vynechala jednu dlouhou kapitolu. Možná to bylo věkem, že mě to nebavilo, ale myslím, že by mě to nenadchlo ani dnes.

2 25.06.2013