Petrasuvicka komentáře u knih

Čtivost se nemůže upřít. Moyseová zkrátka takhle píše. Ovšem obsahově docela nuda a spíše horší průměr. Na začátku jsem se musela trošku do čtení nutit, protože Jess a její děti mi zrovna dvakrát k srdci nepřirostly. Navíc jsem si tuhle vzala po Dívka, již jsi tu zanechal, která byla moc pěkně propracovaná. Ovšem jako oddychovka dobré.

1 09.11.2019

První polovina super, ale pak útlum a úpadek. Popravdě mě zklamalo, že o těžbě ledu tam byla jen okrajová zmínka. A pak mně to pouze utvrdilo, že němečtí autoři nejsou nic pro mě. Není to první německý spisovatel a pokaždé mě kniha buďto nebavila od začátku, anebo od poloviny a neměla jsem chuť ji dočíst.

4 18.12.2018

"Odkud, že je? Ze Švýcarska? A vzala si Masaje? Masaje říkáš? To je cvok!" řekl Keňan, kterému jsem popsala ve dvou větách děj mnou čtené knihy. I pro ně jsou Masajové a Sambuři příliš odlišní a zvláštní. Ke knize jsem se dostala po návratu z Keni proto, abych se dozvěděla něco více o životě Masajů / Samburů. Nikdy nepochopím autorčino absurdní uhranutí, možná téměř až posedlost, Lketingou, kterého pouze chvíli pozorovala a na základě toho stornovala dosavadní život.

Co se týká projevu, je opravdu jednoduchý a nekomplikovaný. Ovšem chvílemi začne rušit podrobné popisování nepodstatných banalit, takže máte občas chuť přeskočit. A někdy to taky nakonec uděláte a zjistíte, že v tom nepřečteném odstavci jste o nic nepřišli.

13 18.12.2018

Popravdě mě Hybatelé docela zklamali. Bezesporu oceňuji slovní zásobu a hru s jazykem, protože mnohokrát jsem narazila na přirovnání a slovní spojení, která ani trochu nebyla klišé. Jenže... čekala jsem větší propojení mezi jednotlivými příběhy a postavami. Významnější posunutí a ovlivnění osudu zdánlivou maličkostí. Dostávala jsem jen do detailu propracované příběhy jednotlivých aktérů v různých koutech světa. A když načínáte čtvrtou kapitolu, tak už vás to prostě začne nudit. Je to pořád dokola.

2 05.09.2018

Kupovala jsem v předprodeji a když mi o měsíc později dorazila domů, byla jsem překvapena jaký designový kousek na mě čekal. Krásné fotogalerie na konci kapitol, trefné a vtipné ilustrace. Navíc v každé situaci poznávám svoje vlastní reakce, protože se bojím stejných věcí. A co víc, hrozně jsem se si při čtení odpočinula. Navíc některé pasáže si pamatovala z doby, kdy je aktuálně řešila na facebooku, třeba leguán / kuře v Ekvádoru a složité shánění náhradních dílů.

1 28.06.2018

Číst tak dlouhou, rozmanitou a rozvětvenou ságu není vůbec žádná prča. Asi jako jíst kilometr dlouhou pizzu. Ale stojí to za to. První díl překvapil, jak dokáže čtivě popsat nezáživnou část dějin. Přiznejme si - první světová není dvakrát terno, víc se čte i píše o druhé světové. A té bylo víc než dost. Krásně dával do konfrontace politické protipóly na jednotlivých postavách, takže když Voloďa v řadách NKVD narážel na principy demokracie, tak jsem se vážně zasmála. Ach ti Rusové...
Doporučuji všem a v postavách se OPRAVDU vyznáte. Neděste se, že jich je moc.

2 04.06.2018

Na téhle knížce mě mrzí spousta věcí. Snaha o styl vyprávění 19. století je sice zajímavá, ale popravdě děj jen rozmazává po povrchu, jako když se snažíte utřít mokro hadrem, který nesaje. Děj protéká mezi prsty, je nejasný, stejně jako záměry postav.
Navíc jim nenahrává ani minimum přímé řeči. Některé scény jsou navíc popsané dost zmateně, viz ukončení období sucha, nebo proč se Kateřina vyvaluje pod trnoží na sušení kůží a obecně konec samotný. Popravdě vlastně nechápu, v čem je román utopistický. Snad v tom, že uvnitř člověka žije zvíře? Když to vezmu do důsledku je to jen "goald" rybníků.

2 30.04.2018

Zrovna na tuhle knihu jsem se dost těšila a byla jsem zvědavá. Nevadí mi prvky sci-fi a mystiky v povídkách. Ale nesnesu, když příběh nemá konec. Opomenu-li depresivnost mikropříběhů, byla jsem vážně zklamaná a trvalo se mi přes povídky překousat. Postavy mi toho samy o sobě moc neřekly, z povrchního popisu nevím, jaké jsou, co si o nich myslet a když pak dojdu na konec a zjistím, že konec vlastně neexistuje, mám chuť knihu zavřít a prohodit oknem jako Bradley Cooper v Terapii láskou.

2 18.03.2018

Čtivé, milé a politické pletichaření přehledné, což bylo jistě těžké, protože s každou další dobou je intrikánství složitější a spletitější. A pak tím lépe, že to je přesně podle dvoudílného filmu, postavy na stránkách totiž dokonale ožívají. Plus... Lotrinského si nelze nezamilovat!

2 03.03.2018

Vždycky mě od knihy odrazovala dramatická replika s patřičným afektem vystřižená do ukázek v televizi: "ALE BOHA MILUJE VÍC!!" Pak jsem jedny Vánoce běhala po knihkupectví s chutí si koupit knížku. Nevím proč, ale sáhla jsem po Ptácích. Trvalo mi další dva roky, než jsem ji otevřela a upřímně, kdo se při tom do otce Ralpha nezamiloval? :)

7 14.02.2018

Larsson to není... i když se snaží zachovat jeho styl, rozdíly jsou znát. Cizí postavy se mu objevují v dalších kapitolách jako houby po dešti a množí se evidentně dělením. Nacpal jich tam naráz tolik nových, že v tom ztrácíte přehled. Což je fakt, který mi nějak brání a zdržuje knihu dočíst :/

Patrick Bateman a jeho děsně duchaplné myšlenky ohledně koksu, designu a módy jsou rovněž chladnokrevným vražedným činem, ovšem páchaném na čtenáři. Jestli asociace Patricka korespondují s autorovými, potěš pánbůh. Jestli chcete gargantuovskou nudu, tak si to přečtěte. Pokud se chcete zasmát, podívejte se raději na film a ušetříte si mnoho hodin času, které byste strávili čtením.

1 01.02.2018

Brutálně zbytečná kniha psaná opět stylem třináctileté puberťačky, která pokládá spojení "nachová skvrna" a "havraní vlasy" za vrchol metaforického střeva. K tomu při popisu prostředí nebo věcí v domácnosti vyjmenuje vlastně úplně všechno, co se kolem nachází od šamponu po pudřenku. *zív* Potterové říkám na delší dobu - Ne, děkuji.

06.01.2018

Každá druhá věta je příšerné klišé, otřepaná slovní spojení a zápletka puberťačky, ovšem na výplach mozku dobrý.

18.12.2017

Svéráz. S ničím se nemaže. Mluví jak kanál a skoro u každýho odstavce si řeknete - cože?! Ale má pravdu. Svatou.

5 09.12.2017

Těžko hodnotit knihu, ve které se vystřídá několik vyprávěcích stylů. Působí jednotně i roztříštěně zároveň. Jenže v tom je právě její kouzlo. Každý styl přesně kopíruje danou dobu i charakter "kometového" vypravěče.

4 01.07.2017

O kvalitní literaturu tu nejde, autorka není prvoplánový spisovatel, jen chtěla sdělit jak šel její život. A to se jí povedlo. Čtivost udržela a pak... naučila mě jedno životní moudro: řešení problému se jednoho dne objeví samo.

17.06.2017

Moje první kniha od Moriarty. Tři přání a slogan "dávejte si pozor, co si přejete, mohlo by se to vyplnit" evokuje zajímavý a nevšední příběh. Který neexistuje. Čte se to snadno, ale když knihu odložím, přemlouvám se, abych se k ní vrátila. Začíst se dá dost těžko. Ovšem TŘI PŘÁNÍ, že jo! Čekám, kdy se objeví. Mám za sebou 120. stránku a nikde ani náznak byť jediného přání. Smůla. Za tohle mi peníze nikdo nevrátí.

Literární kataklyzma. Rozvětvené, barvité věty s pestrou slovní zásobou jen marně skrývají šovinismus egocentrického myzogina stavějícího svou "veleúspěšnou VIP maličkost" na vrchol fňukajících chudáčků, abychom jeho raněné, ješitné ego náležitě politovali. Přičemž ve vyprávění z pohledu nesympatické ženské postavy rafinovaně utrušuje benefity, luxusní dovolené na Mauriciu, vysoké kapesné pro manželku ke koupi róby od Diora nebo Prady, ne však jako ukázku jeho blahosklonné velkorysosti, ale coby poukázání na tučné konto.

Nicméně se tomu nedají upřít dvě věci:
1) Paradoxně čtivost
2) Fakt, že na každého šovinistického egocentrika a myzogina se vaří voda s božím trestem.

4 09.01.2017

Pravda, co tvrdí popisky, že se jedná nejlepší knihu české literatury za poslední dekádu. Skutečně skvělé, strhující čtení, že ani netušíte, kdy jste vlastně s tím vlakem dorazili do cílového nádraží. Napětí je dávkované a udržované na stěží snesitelnou míru po celou dobu, včetně první kapitoly zabývající se přípravou výsadku a tréninku, který se zprvu jeví jako nejnudnější pasáž. V podstatě je, ve srovnání se zbytkem. Z popisu výslechů a postupů Reichu až mrazí v zádech, včetně přesnosti, s jakou se režisér Sean Ellis inspiroval pro svůj filmový Anthropoid.
Doporučuji i nemilovníkům válečné literatury, protože tohle je mnohem víc.

16 07.01.2017