Americké psycho

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kultovní román, jež autora proslavil po celém světě. Americké psycho je fiktivní zpovědí Patricka Batemana, bohatého newyorského mladíka z řad takzvaných „yuppies“, který se v honbě za novými prožitky stává brutálním masovým vrahem. Ellis v knize nejmenšího detailu popisuje nejen Batemanovy konzumní obsese (návštěvy drahých restaurací a barů, fitcenter, závislost na drogách, hudebních hitech či slaboduchých televizních talk show atd.), ale i násilné, neobyčejně brutální scény mučení a vražd. Nepochopení, že nejde o realistickou výpověď, ale o ostrou satiru na konzumní atmosféru 80. let, vedlo k ostrým útokům na knihu, kterou ve Spojených státech řada velkých knihkupectví odmítlo prodávat....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/8124/big_americke-psycho-PU4-8124.jpg 3.6243
Žánr:
Literatura světová, Romány, Thrillery

Vydáno: , XYZ (ČR)
Originální název:

American Psycho, 1991


více info...
Nahrávám...

Komentáře (44)

Kniha Americké psycho

aseedi
25. července

Jak dlouho jsem to čet? Rok? Déle? O knize to neříká nic, to má co dělat s mým způsobem čtení.

Můj třetí Ellis, třetí Ellis i chronologicky. Tentokrát ale k prcání (to slovo je naprosto na místě) a prázdnu přidává galony krve, nechutnosti, fatální absenci lidství, přivírám oči, cítím to velmi fyzicky. Reklamní katalog zacákaný krví a vnitřnostmi. Uměl jsem si představit, jak moc zlý Ellis bude?

„Takhle je totiž můj svět, můj svět, uspořádán“
„Neznám žádnou… alternativu“
„Stojí mě ohromné úsilí, než zvítězím nad nutkavou potřebou začít si bušit do obličeje“
„Nikdo…by…se…nestaral“
„Když spolu dva lidi chodí, jsou vůbec přitom spolu? Vidí toho druhého?“
„Měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím“
„Lidé prostě…mizí“
„… jsem na zeď v obývacím pokoji táflovanou bílou hovězí kůží nadrápal VRÁTIL JSEM SE“
„Já bych si ji našel“
„Proste pro mě…zas tolik neznamenáš“
„Jsem dosud v kontaktu se svým lidstvím“
„Připomínám si, že ta věc, ta holka, to maso, je pouhé nic, pouhý odpad“
„Vím, že můj život bude hrozně prázdný…když v něm nebudeš ty“
„Neexistují už pro mě žádné zábrany“
„Má před sebou celý život (alespoň pokud na mě znovu nenarazí)“
„Jenom bych chtěl…hrát dál“
„To mě…na chvílí uklidní“

„Prostě se to tak stalo“

Já jsem zlo? Ty jsi zlo?

Hranici dobra a zla nakonec ještě nemám zcela setřenou, jsem v kontaktu se svým lidstvím. To mě na chvíli uklidní.

Je filmová adaptace tak krotká, jak si pamatuju? Pochopil jsem to? Pomohlo by zkusit to znova? A je to důležité? V knihovně už čeká Glamorama a Královstí bukkake, bude mi to trvat, těším se. Mám rád Ellise. Ztratím se tady.

Romanka89
13. května

Brutality mám v knihách ráda, ale tohle je kniha zcela ojedinělá. Někdy může působit nudně, zdlouhavé popisy např. Patrikova bydlení, co vše používá na péči o pleť, jak chodí do posilovny, pokaždé když je se svými přáteli, tak popisy toho, co mají na sobě a hlavně jaké značky. Takový snob. A pak prostě najednou popis jak brutálně zavraždí bezdomovce třeba. Násilnosti se stupňují, ale stále jsou prokládány popisy, třeba i rozbory alb některých hudebníků. Jenže bez těch popisů, jen násilnosti, by to prostě nebylo ono, patří to k vykreslení života hlavního hrdiny. Film neznám, ale velmi se na něj těším.


KapitánSmrt
11. března

Hlavní hrdina Pat má zdánlivě vše, co si dnešní mladý muž může přát. Krásnou přítelkyni, nespočet milenek, vypracované tělo, spoustu peněz a také jeden trochu podivný koníček, mučení a vraždění žen. Jenže i přes to Pat tuší, že je s ním něco v nepořádku. Že svět kolem něj je prázdný, nudný, ubíjející, plný banálních keců o tom, kdo má co na sobě a kde mají ten nejlepší dresing na vařeného humra. Svět hlavního hrdiny je plný zaměnitelných lidí, kdy si jsou všichni tak podobní, že je těžké jednotlivé postavy od sebe odlišit. Zároveň je obtížné vůbec někomu něco sdělit, však všichni jsou zahleděni hlavně jen a jen do sebe. Výbuchy násilí jsou tak to jediné, co dokáže v Patovi probudit něco, co vzdáleně připomíná pocity a emoce. Americké psycho je kniha do značné míry nudná, ale nudná záměrně. Zkouší čtenářovu trpělivost vršením všemožných banalit, znechucuje detailními popisy mučení, umrtvuje svým chladem a odstupem. Pokud však čtenář vytrvá, bude odměněn. Odměněn sžíravým a přesným popisem toho, jak dnešní konzumní doba křivý charakter. Kdy psychopatologie a sociopatie nejsou excesem proti normálu, ale naopak se stávají novou normou, logickým vyústěním toho, jak dnešní společnost funguje.

Bacilovirus
01. ledna

Wow.
Takže.
Kde začít...
V knize se seznamujeme s Patrickem Batemanem, mladým uhlazeným mužem, který pracuje na Wall Street. Typický yuppík - úchvatný vzhled, přepychový byt, spousta peněz, které ani neví, za co utratit (Co třeba za italské bronzové a mramorové busty z 18. století? Nebo jen za peněženku z gazelí kůže?).
PB je ale naprostý sadistický psychopat a narcis. Jeho život jsou módní značky, luxusní podniky, drahá jídla a pití, hudba, filmy na půjčených videokazetách. Bere lidi okolo sebe jako pouhé objekty. Nic ho neuspokojí, ani věci, ani ženy, ani drogy, nic. Takže vyhledává nové zážitky - zabíjí lidi zvlášť krutými způsoby, v nichž figurují nůžky na manikúru, nervový plyn, pistole na nastřelování hřebíků apod.
Tahle kniha je o mučení. Autor nás mučí a nudí sáhodlouhými popisy postav (co mají na sobě) a věcí (jaké má stereo vlastnosti), nudnými rozhovory (např. o tom, jestli se k byznys obleku mohou nosit argylové ponožky či jaký je rozdíl mezi minerální a pramenitou vodou), protagonistovo přemítání o ničem. Častokrát jsem si říkal, proč je kniha takový kult. Jako čtenář se prodíráte pojednáními o módě, americké kuchyni, tehdejší hudební a filmové produkci apod. Jste tím úplně zahlceni. Jak kdybyste si listovali v nějakém katalogu. Ale pak to přijde. Páni. Nejdřív v náznacích, pak velice, velice explicitně. Máloco mnou otřese, ale tak detailní popisy toho, co svým obětem Bateman dělá... několikrát jsem to musel odložit. Je to to nejdrsnější, s čím jsem se v literatuře setkal. Jak někdo může něco takového vymyslet? Nabarvené ptáče je oproti tomu sobotní ranní animáč. Tohle je pravý horor. Zapomeňte na zombíky či duchy, z tohohle vás bude mrazit až do morku kostí. Není to ale bezúčelná vraždící jízda. Dokonale to vykresluje odlidštěný konzumní svět Ameriky 80. let a ukazuje, kam až by to třeba mohlo dojít. Vždyť Bateman se sám několikrát přizná svým přátelům (?) k vraždám, ale oni to berou jako dobrý fór nebo ho vůbec neposlouchají.
Zarazilo mě ale, jak snadno tyto vraždy Batemanovi procházejí. Než se začne něco řešit, tak by se mrtvolami mohl naplnit jeden středně velký panelák.
Knihu jsem odkládal i kvůli poměrně těžkopádnému stylu, do četby jsem se musel často nutit. Ale nakonec jsem se vždycky vrátil, protože mě zajímalo, jestli ten magor Bateman dostane, co si zaslouží (zavřít na doživotí do konce života a zahodit klíč). A dostane? Kdo má pro strach uděláno a neotřesitelný žaludek, ať si to zjistí sám. Ale pozor, tohle fakt není pro slabé povahy.

Sybelle
30.12.2021

Nic obsahově tak prázdného a zároveň zbytečně brutálního jsem nečetla.
To je asi to nejhezčí, co mohu o této knize napsat.
Nízké hodnocení není založeno jen na tomto. Postřehla jsem úmysl autora ukázat svět očima dobře společensky postaveného povrchního psychopata.
Přesto myslím, že nebylo třeba zacházet až do takových brutálních detailů vražd.
Později jsem začala postrádat logické souvislosti. Není možné, že by mu prošlo tolik vražd bez povšimnutí. A o konci se nemá moc mluvit.
Trochu černého humoru na závěr.
Kdybych měla dceru tak kapitolu "Oběd s Bethany" bych jí doporučila jako četbu před každým rande.

Morbidus
25.12.2021

Naprostá pecka! Tento kus svým pojetím a ústřední myšlenkou rozhodně ne každému sedne. Taktéž se nemusí zalíbit útlocitnějším povahám, které by zde uvedenou míru brutality (která se nijak neliší například od popisů a výčtů ze světa oděvnictví, jen na ni čtenáři rázem reagují výrazně jinak) nemuseli přestát bez úhony. Ačkoli jsem četl už leccos, tento text je jedním z těch, které se mnou opravdu pohnuly. Nesmím opomenout (zejména v první půlce) ani specifický druh humoru, který s novými skutečnostmi postupně hořkne a mizí.
Mám pocit, že tato kniha zůstala většinově nepochopena, a to dokonce i přívětivěji hodnotící kritikou. Ona nepřehlednost, chybná tvrzení a další věci jsou zde nejenže zcela záměrně, ony zde pro finální myšlenku - vidění světa jako bezúčelné pustiny nicoty - takto uspořádány být musejí. Samotný Bateman ví, že „tady“ doopravdy není (snaží se „realitu“ chápat alespoň jako sen či film) a tím je už od prvních kapitol pevně definována jeho psychologie.
Každopádně nesouhlasím s tím, že by tuto knihu šlo zjednodušit jako pouhé „satirické dílo“ nebo dokonce „román o vyšinutém vrahovi“. Vnímám to jako silný, nihilistický a nadčasový příběh. Přemýšlivějším a psychicky odolnějším čtenářům rozhodně doporučuji k prozkoumání.

p0stm0derna
20.05.2021

Knihu jsem četl v PDF na telefonu Samsung Galaxy s4 mini černé barvy, na nohou jsem měl modré plátěné tenisky z Lídlu s bílými šněrovadly, vyšisované skinny fit džíny z Cropu, bílé bavlněné triko z Decatlonu pokreslené fixami Centropen textile marker.

Milý deníčku, tato kniha je velmi brutální a nechutná. Dokonce i když odhlédnu od sadistických scén. Monotóní a neúnavné vypisovaní značek oblečení, techniky a podniků, spolu s copywriterskými rozhovory a soudy výborně vystihuje takovou tu popovou prázdnotu. Postavy jsou zaměnitelné, postradatelné a společně s předměty hodnocené co do množství, krásy, ceny atd. (Proto jsou tak snadno vražditelné)
Sledovat Patrickovo vyšinuté pachtění se za stále nepřicházejícím uspokojením - nebo čím - jsem si s mrazením užil. Zejména mě dostávaly rozhovory o cestování a oblékání, které vypadaly jako ukázky z katalogu a přitom šlo o přímé řeči. Boží. Osobní hudební soudy, které ale nepřekročily hranice korektní recenze. Boží. Patrickova opakovaná přiznání, kterých si nikdo nevšímá, stejně jako si nikdo vlastně nevšímá vražd. Boží. Je to celé o dospělácích žijících stylem dobře nakrmených miminek. Absence patosu a nostalgie - nebo jiných klišé psychologických románů - mi vyhovovala. Nesouhlasím s Patrickovým řešením :-D ale sakra, v tý knize to vypadá jako celkem pochopitelné východisko...

Politre
23.03.2021

S Americkým psychem jsem se poprvé setkal ve formě filmu, ale už je to nějakou dobu, co jsem jej viděl, ale tak nějak jsem si většinu pamatoval, v paměťi mi uvízla hlavně scéna, kdy Batman pardon Bateman pronásleduje polonahou dívku s motorovkou, zakončenou efektním zabitím. I tak mě ale po celou dobu čtení bavila, pro svůj
styl s jakou je napsaná, s několika opravdu vtipnými dialogy, se jedná o ojedinělou knihu, která jde v mnoha scénách až za hranici detailních popisů brutality, sexu a sadomasochistickeho mučení žen. V tomto ohledu je to asi vůbec nejvíc, co jsem kde četl. Jednoznačně dílo na které se nezapomíná.

1